Akční Balerína ze světa Johna Wicka přivábila do Prahy bond girl Anu de Armas. Výsledek je ale jedna velká marnost, která bohužel není špatná nechtěně vtipným způsobem. Má atmosféru jako na pohřbu (této franšízy).
Kdybych nešel z novinářské projekce akčního thrilleru Balerína z multikina na Andělu pěšky přes Palackého most, asi bych na film už v tu chvíli zapomněl. Připomněly mi ho však prosklené kobky pražské náplavky, které na mě po cestě vykoukly. Jsou to totiž české lokace využité při natáčení, které jsou na hollywoodské novince tím zdaleka nejzajímavějším.
Když nájemná vražedkyně Eve v podání Any de Armas projde prosklenými dveřmi oné kobky, ocitne se díky práci střihačů v budově Nové scény Národního divadla. Ta si zahrála hotel Continental, v němž se ve filmech s Johnem Wickem ubytovávali zabijáci.
Jednoho má Eve sejmout i tady, napětí ze špinavé zakázky ale spočívá hlavně v tom, zda hrdlořeza hraje Leoš Noha, protože tak na první pohled vypadá. Bohužel nikoli.
Piazzetta u Národního divadla však filmařům posloužila i jako New York. V jiné scéně totiž Eve vystřílí americký klub, z něhož vyjde přímo na Divadelní ulici pod Národní třídou, kde ji sejme auto.
Divadelní díky trikařům neprotíná Prahu, nýbrž zámořskou metropoli – a české regiony si v závěru Baleríny střihnou i zasněžený rakouský venkov, jehož idylu naruší vendeta protagonistky.
Jenže když všechny lokační pikantnosti vypustíte, není na Baleríně vůbec nic k řešení, podobně jako v případě podobných akčních „akvizic“ točených u nás jako The Gray Man, Vrána nebo Armáda lupičů.
Při vší úctě k tisícům zainteresovaných profesionálů totiž při pohledu na výsledek snad ani nejde o filmy natočené, ale prostě vygenerované. A to ještě otráveným, porouchaným, pomalým strojem.
Kde by člověk čekal svižnou jednohubku, přichází úmorně vážných 125 minut vyplněných pitomoučkou rodinnou telenovelou, již šnečím tempem posouvají prkenně pronášené věty jako „Snažíš se sám sebe přesvědčit, že tvoje chyby omlouvá tvůj osud“, zatímco se vy snažíte přemluvit sami sebe, abyste neutekli z kina.
Možná si říkáte, že to musí zachraňovat akce, vždyť jsme přece v sérii Johna Wicka, která vždycky volá po oborovém metálu.
Jenže choreografii zdejších bitek nápady spíš chybějí, pokud nepočítáte souboj, v němž Eve využije nabroušenou čepel brusle. Finální klání s plamenomety je nejen nijaké, ale i zvláštně zdvojené, jako kdyby prostě absentovala invence nebo se výsledek zachraňoval v postprodukci.
„Bojuj jako dívka,“ řekne v jednu chvíli Eve její trenérka, podle níž bude vždycky slabší a menší než muži, takže musí improvizovat, využít slabiny protivníka a nebát se podvádět. Toho posledního se akční novinka drží vcelku poctivě, protože akční spektákl spíš jen finguje. Lepší než jít do kina je tak možná vyrazit na náplavku na drink.
The post Nová scéna je hotel zabijáků. Filmy jako Balerína nemohou trvat 125 minut appeared first on Forbes.
