Pražská firma Moodpasta vznikla jednoduše proto, že na českém trhu nic podobného nebylo. Navíc v době, kdy koronavirová pandemie prakticky zastavila zakladatelovo původní podnikání. Teď se ukazuje, že se Tomáš Kučva pro nový start rozhodl správně: daří se jak výrobci akustických stěn, tak únikovým hrám.
Za covidu ze dne na den skončily aktivity společnosti The Chamber s projektem únikových her. Její majitel Tomáš Kučva se najednou ocitl v pracovním vakuu. „Nevěděli jsme, kdy otevřeme, zda za rok, za dva, za tři. A tak jsme si mezitím řekli, že když máme čas, zrekonstruujeme byt,“ začíná vyprávět, sotva se usadíme v showroomu Moodpasty v pražské ulici Na Harfě.
Inspiraci tehdy hledal na Pinterestu. Občas tam totiž najdete něco opravdu hezkého, ale zjistíte, že to nikdo nevyrábí a jde jen o vizualizace. „Já tam objevil lamelové stěny a hned je začal shánět. V Česku žádná nabídka nebyla, nakonec jsem objevil dvě dánské firmy, ovšem s tím, že náklady na dopravu by byly příliš vysoké a složitá by byla i případná reklamace. Tak jsem se rozhodl, že to určitě nebude zase taková raketová věda a že si to vyrobím sám,“ popisuje své začátky.
S lamelovou stěnou mu pomáhal kolega z The Chamber, který staví únikové hry. Přidělal si ji do obýváku za televizi, a když ho několik návštěv prosilo, aby jim ji vyrobil také, vycítil její potenciál. Pronajal si první dílnu a hlavně našel truhláře Josefa Budila, který byl ochotný se do nejistého byznysu pustit s ním. Měl štěstí, že se řemeslník pro nový produkt nadchnul. „Už v devadesátých letech byl truhlářskou celebritou, byl nejlepší dýhař. Uměl úplně všechno,“ chválí svého obchodního partnera Tomáš Kučva.
A tak se pustili do podnikání. Výhodou bylo, že v Česku byli první, kdo začali akustické lamelové panely na stěnu nabízet. A důraz kladli od začátku jak na kvalitní zpracování a materiál, tak hlavně na design. To platí dodnes.
Většinu zákazníků akustika vlastně ani moc nezajímá, což Tomáš Kučva přičítá i nízké edukaci v této oblasti. Vybírají podle designu. „Akustičnost lamel zajišťuje v první řadě podkladový ‚filc‘, kterým je netkaná textilie z recyklovaných PET lahví. Zvukové vlny jsou v ní při dopadu pohlceny a neodrazí se zpět do prostoru,“ přibližuje.
Spousta lidí má podle něj doma suboptimální akustické podmínky, ale není schopná ten problém identifikovat a pojmenovat. Jen vědí, že jsou velmi rychle unavení z návštěv, protože je v místnosti hluk a dozvuky. Když se jim pak problém vysvětlí, najednou začnou akustiku řešit mnohem víc.
„Je to jako s kávou. Jak jednou ochutnáte opravdu dobrou, už si nikde žádný patok nedáte. Náš produkt byl revoluční v tom, že spojil akustiku s designem. Ale pozor, to jsme my nevymysleli, je to zkopírovaný koncept. Ale výrazně jsme rozvinuli dekory a máme spoustu světově originálních řešení,“ přiznává.
Firma, kterou zakládal v roce 2020, se rychle rozjela. Začali si jí všímat designéři a architekti a z původních pár milionů jsou dnes na zhruba čtyřicetimilionovém obratu. A to přesto, že na trhu už dávno nejsou sami.
Foto Samuel Antonov, Moodpasta
„Čína je ve všem velmi rychlá. Řekněme, že půl tři čtvrtě roku jsme měli absolutní monopol, kdy v podstatě vše, co se vyskytlo v rámci lamel, bylo od nás. A pak najednou se začaly objevovat třikrát levnější panely a začal konkurenční boj. Lidé si ťukali na čelo, že když je na trhu deset alternativ za dva a půl tisíce, jak můžeme prodávat náš panel za šest tisíc. Jenže rozdíl je v kvalitě a prodávat za méně prostě nedává smysl,“ vysvětluje Tomáš Kučva.
Právě materiál je to, na čem se láme chleba nejvíce a proč jsou schopni svůj produkt prodávat třikrát dráž než ostatní. Netkanou textilii, která je pod panely, tvoří z šedesáti procent recyklovaná PET vlákna, ze čtyřiceti procent nová, plus pojidlo a retardant proti hoření. Jádrem lamel je MDF, namleté dřevo, které se slisuje a jeho povrch se pak potáhne velmi tenkým listem přírodní dřevěné dýhy, z osmdesáti procent dubové a různě tónované. V nabídce jsou ale i exotické dřeviny.
„Co je z našeho pohledu velmi podstatné, je složení právě MDFky, protože ta se dá vyrábět velmi levně a dá se vyrábět taky velmi draze. Důležité je, jak kvalitní pojiva byla přimíchaná do té dřevěné drtě, než se začalo lisovat do desek. Čím levnější pojiva, tím víc hlavně formaldehydů, které mohou být nebezpečné a které nechcete, aby vám unikaly do prostředí doma,“ popisuje majitel.
V Česku a dalších zemích Evropské unie se nesmějí vyrábět z MDF nižší třídy, než je „E1″, která je nezávadná, avšak výrazně dražší. V některých zemích to však neplatí, proto nákup panelů neznámého původu může představovat zdravotní riziko.
Konkurenční výhodou Moodpasty je široká barevná škála textilních podkladů i samotných panelů. Zákazníci si mohou svou stěnu sami různě sestavit. Pohrát si s barvou, ale také s tvarem. Kombinací je nepřeberné množství. Velkým výrobcům přitom nedává smysl dělat malé série a barevné kombinace.
„Když někdo chce lamelový akustický panel, ale má velmi konkrétní představu o tom, jak má vypadat, tak jsme opravdu jedna z velmi mála variant v rámci celé Evropy, kdo je schopný v tom vyjít vstříc,“ říká zakladatel.
Velkou skupinou zákazníků jsou tak například podcastová a nahrávací studia. Jednak jsou pro ně akustické panely funkční potřebou a pak dobře vypadají. Což hraje roli zvláště na kameře a na sociálních sítích. Všechna svá studia si panely od Moodpasty vybavil třeba youtuber Stejk, přímo doma je pak má Kazma.
Firma spolupracuje se stovkami předních českých architektonických kanceláří, designérů, realizátorských firem a truhláren, jako jsou například Reaktor, Perspektiv či Capexus. Podílejí se na projektech NR7, Idea Hub či Organica Ostrava, za kterými stojí společnost Scott Weber. A spolu s Dřevodílem Rousínov realizovali nové kanceláře Trigemy.
Foto 3x Moodpasta
Moodpasta má kolem dvaceti zaměstnanců a je rozprostřená do tří míst. Truhlářská výroba je situovaná ve Voticích u Benešova, výroba akustických netkaných textilií zase v Kadani. Kanceláře a showroom pak sídlí v Praze. Velký důraz kladou ve firmě na vývoj.
Velký potenciál firma vidí v samotné textilii. Tu zdokonalili natolik, že neabsorbuje prach dovnitř, a tak ji mohou používat i samostatně, bez lamel.
Vydat se s nápadem touží i za hranice. I když pozvolna. Nejdříve chtějí ovládnout český trh a upevnit si na něm svou pozici. Pak by chtěli expandovat primárně do Španělska, kde mají zákazníci rádi barevnost a nebojí se jí.
I kvůli možné expanzi se firma odhodlala k rebrandingu. První část svého názvu Wood zaměnila za Mood, jen prostě převrátila písmenko. „V Česku už nás znají, ale tím, že chceme prorazit i za hranicemi, a nejen se dřevem, ale i s tou textilní částí, nám dává přejmenování smysl.“
A jak si dnes stojí jeho firma The Chamber? Stále zůstává jejím majitelem a po covidu chytily únikové hry druhý dech. Firma se navíc výrazně rozvinula v oboru takzvaných gamifikovaných eventů, které pořádá třeba pro Škoda Auto nebo PPF. „Počítám, že jednou se ke hrám třeba zase vrátím. The Chamber je ale po deseti letech už dospělé dítě, které se o sebe dokáže nejlépe postarat samo. Zatímco Moodpasta je ještě batole, kterému je potřeba věnovat maximum pozornosti,“ uzavírá.
The post Od únikových her k akustickým panelům. Nikdo je neuměl, tak si vyrobil vlastní appeared first on Forbes.
