Právnička v NATO i šéf fotbalového klubu. Kam se rozlétly „Kellnerovy děti“?

Forbes Před 9 hodinami

Když první z nich maturovali, za zády jim stály televizní kamery. Letos kolejní gymnázium Open Gate nejbohatší české rodiny Kellnerových slaví dvacet let. Jaké kariéry si vybudovali jeho absolventi?

Tereze Milošové byly dva roky, když se její rodiče rozvedli. Vyrůstala v malé vesnici u Uherského Hradiště s maminkou samoživitelkou, ale to jí nebránilo mít velké sny: Jednou vystuduji práva na Cambridge. Její okolí nevěřícně kroutilo hlavou, ale malá Tereza si šla za svým.

V první řadě se chtěla dobře naučit anglicky, vystřídala dvě gymnázia, než se na internetu dozvěděla o střední škole Open Gate v Babicích u Prahy, která kladla důraz právě na studium v angličtině. Z kvinty brněnského gymnázia se jí sem podařilo přestoupit, což považuje za jeden z klíčových momentů své profesní cesty.

„Nejsilnější vzpomínky z Open Gate mám na skvělou komunitu studentů. V oktávě jsme na kolejích bydleli už na single pokojích a vždycky se našel někdo, s kým bylo možné se do noci učit. S velkým kýblem kafe. Nikdy jsem nebyla jediná, stala se z toho zábava. Všichni jsme byli na jedné lodi. Moc ráda vzpomínám třeba na učení se spolužačkou Terezou Podhajskou, která se dostala na americkou Yale,“ líčí Tereza Milošová.

Přijímačky na vysněnou univerzitu v Cambridge úspěšně složila. Přikládá to vlastní píli, ale i podmínkám, které jí střední škola připravila.

„Intenzivní byly hlavně poslední dva roky, které se nesly v duchu příprav na mezinárodní maturitu a na přijímací zkoušky. Sepsala jsem si vše, co bych mohla aspoň vzdáleně potřebovat, chtěla jsem se vyvarovat jakékoli mezery ve vzdělání,“ popisuje Tereza Milošová, která si zjistila, že více než na volnočasové aktivity dávají v Anglii důraz na akademický potenciál, takže většinu času věnovala studiu.

Tvrdá práce se jí vyplatila. Cambridge zdárně dokončila, což jí otevřelo cestu k fantastickým pracovním nabídkám: dnes ve svých sedmadvaceti letech působí jako právnička v centrále NATO v Bruselu.

„Pracuji v právní kanceláři, která podporuje vojenský výbor, což je nejvýše postavené vojenské těleso. Hodně řešíme právo vojenských operací, pravidla použití ozbrojených sil, vývoj obranných plánů, ale i administrativní věci jako veřejné zakázky, pracovní právo týkající se zaměstnanců. Jsem v podstatě interní právník NATO a věnuji se všemu, co je zrovna potřeba, takže moje práce je velmi pestrá,“ přibližuje.

Právě na děti v podobné situaci, v jaké byla Tereza Milošová, se ve své době jedinečné gymnázium Open Gate od počátku zaměřovalo. Hlavní vizí manželů Kellnerových bylo dopřát špičkové vzdělání dětem ze složitých rodinných a ekonomických poměrů, tedy dětských domovů, pěstounské péče nebo neúplných rodin, a dát jim naději na lepší budoucnost

. Za dvacet let rozdělila jejich The Kellner Family Foundation formou sociálních stipendií, která pokrývají školné, už 849 milionů korun.

Podmínkou pro stipendisty je bydlení na kolejích ve školním kampusu v Babicích, aby se studiu mohli plně věnovat. Na Open Gate mohou chodit i studenti z běžných rodin, jimž školné platí rodiče a záleží jen na nich, jestli budou bydlet na kolejích, nebo do školy denně dojíždět.

Za dvě dekády tu maturitu získalo 414 studentů. Specifikem školy jsou nejen koleje, ale také školní uniformy nebo právě výuka v angličtině. Většina absolventů pokračuje ve studiu na univerzitách v zahraničí, a dnes působí jako lékaři, právníci, ekonomové, vývojáři, ale i jako pracovníci ve školství, stavebnictví, marketingu či neziskovém sektoru. Zmapovali jsme příběhy několika z nich.

Lékař z New Yorku

Zásadní vliv na kariéru měl Open Gate i pro pětatřicetiletého Marka Svobodu, který pracuje jako pediatr v manhattanské nemocnici Mount Sinai, která podle různých žebříčků patří mezi dvacítku nejlepších na světě.

Kluk z rozvedené rodiny ze Slušovic původně o medicíně vůbec neuvažoval, biologie dokonce patřila k jeho nejméně oblíbeným předmětům. To se změnilo právě na Open Gate, díky profesorce Kateřině Kožnarové, která na něj měla klíčový vliv. „Ona mě svým přístupem formovala a myslím, že má rozhodující podíl na tom, jakým směrem jsem se vydal,“ říká Marek Svoboda, který na Open Gate maturoval v roce 2010.

Poté se dostal na newyorskou Columbia University, na čtyřletý bakalářský obor neurověda kombinovaný s přípravou na medicínu. Columbia, mimochodem, patří do takzvané Ivy League neboli Břečťanové ligy, skupiny osmi nejelitnějších soukromých univerzit ve Spojených státech.

Poté studoval na Darthmouth College rovněž z Ivy League, kam ho vzali na program medicíny kombinované s doktorandským studiem. Tady si našel cestu ke genetice a odtud jeho cesta vedla k pediatrii, protože většina pacientů, s nimiž se genetik setká, jsou děti. Právě u nich se nejčastěji objeví nějaká genetická porucha.

Na roky strávené na Open Gate dodnes rád vzpomíná. Nadšený byl tehdy ze studia v angličtině, nového moderního kampusu s různými hřišti, bazénem, knihovnou, výběhem s koňmi.

„O Babicích se někdy mluví jako o potterovských Bradavicích. Chápu, že se to přirovnání nabízí, Open Gate byla první kolejní škola u nás, navíc inspirovaná Británií. A určitě nebyla a není pro každého, některé děti přechodem z domova trochu trpěly. Ale já byl vážně spokojený,“ říká Marek Svoboda, kterého škola oslovila i akademicky.

Vyhovoval mu důraz na kritické myšlení spíš než na memorování. Se spolužáky taky vytvořil první tým, který se pak účastnil Debatní ligy. Z čehož, jak říká, těží dodnes.

Startupistka v Kataru

Michaele Šimáček je šestadvacet let, specializuje se na využití AI v medicíně, vychovává dvě batolata a momentálně žije v Kataru. Vyvíjí tady aplikaci, která bude krom jiného umět přeložit a sjednotit chaotickou zdravotní dokumentaci z různých koutů světa a propojit pacienta podle jeho diagnózy s nemocnicí, v níž by se mohl léčit.

I ona svoji cestu začínala na Open Gate, kam nastoupila v kvintě. Do té doby chodila na osmileté gymnázium doma v Chebu, kde ale spokojená nebyla. Měla pocit, že systém hází její tvrdohlavé zvídavosti klacky pod nohy. V Babicích pak zažila opak.

„Spolužáci byli zvyklí debatovat, argumentovat, to já neuměla, v české škole se o ničem nediskutovalo. Taky jsem se musela naučit psát eseje, navíc v angličtině,“ říká.

„Na chebském gymnáziu angličtina spočívala v tom, že jsme ve dvou odstavcích napsali, jaké jsme měli prázdniny. A pak člověk přišel na Open Gate, dostal dvě knížky a zadání, že má do týdne napsat komparativní esej. To byl trochu šok,“ líčí Michaela s tím, že první knihy četla se slovníkem v ruce a každé třetí slovo si překládala.

Na gymnáziu prohloubila i svůj zájem o biologii, medicína byla jejím dětským snem. Spíš než konkrétní obor ji ale zajímala spíš diagnostika a proces stanovení léčby. „Bavila mě data, jejich zpracování. Ale chvíli mi trvalo, než jsem to dokázala naformulovat. A najít si obor, skrze který bych se právě k tomuhle dostala,“ říká mladá žena, která později s kamarádkou založila startup HealthBase, jehož cílem byla digitalizace zdravotní karty.

„Tak, aby měl člověk své zdravotní údaje na jednom, přehledném místě. Jenže s touhle vizí jsme v rámci českého prostředí trochu narazily,“ směje se Míša s tím, že software, který tehdy vyvinuly, teď částečně použila pro svůj projekt v Kataru.

Letos na podzim navíc nastupuje na magisterský program v Oxfordu, konkrétně na obor Precision Oncology, tedy precizní (vysoce individualizované) onkologie.

„Však ono to půjde,“ věří Michaela Šimáček. „Musí! Protože já se moc neumím zastavit, i kdybych chtěla. Hlava mi jede dál!“

Šéf fotbalové Bohemky

Darek Jakubowicz byl v roce 2005 jedním z první generace studentů nastupujících na Open Gate. „Když jsme maturovali, stály za námi kamery a koukaly nám přes ramena. Všichni byli zvědaví, kam to Kellnerovy děti dotáhnou, na jaké školy se dostaneme. Bylo kolem nás dost mediálního rozruchu,“ vzpomíná Darek, který patřil ke skupině studentů, jimž školné platili rodiče.

Jeho tatínek vedl úspěšnou firmu Barvy a laky Hostivař a synova budoucnost byla, nadsázkou řečeno, nalajnovaná. „Vždycky jsem věděl, že chci v rodinné firmě pokračovat. Hrdě jsem se k ní hlásil a hlásím,“ říká pětatřicetiletý Darek Jakubowicz, který nastupoval do kvinty.

Nejraději vzpomíná na bydlení na kolejích, které zpětně hodnotí jako jeden velký tábor. Na Open Gate oceňoval i množství volnočasových aktivit, které se často studentům připravovaly přímo na míru.

„Jsem sportovně založený, věnoval jsem se florbalu, fotbalu, stolnímu tenisu. Ještě před nástupem jsem hrál golf, celkem nás bylo na škole asi pět, a jednu dobu pro nás připravili kroužek golfu, kdy jsme jezdili na hřiště a mohli si odpalovat míčky,“ říká Jakubowicz, kterého gymnázium dobře připravilo na studium ekonomie na univerzitě v anglickém Manchesteru.

Do rodinné firmy pak skutečně nastoupil. Udělal si kolečko po všech úsecích, aby ji dobře poznal. Záhy se začal věnovat zahraničnímu obchodu, díky svým jazykovým schopnostem otevřel pobočky v Portugalsku, Anglii a Itálii.

Nakonec ale zakotvil v jiné části rodinného byznysu, a to ve fotbalovém klubu Bohemians Praha 1905, kde firma majetkově drží většinový podíl. Původně se stal jako jeden z členů představenstva ředitelem klubu dočasně, v pozici už ale setrvává deset let. Aktuálně má před sebou velký projekt, kterým je rekonstrukce stadionu ve vršovickém Ďolíčku.

Když se z pozice muže z byznysu ohlédne za tím, jak mu Open Gate pomohlo nastartovat cestu, vidí několik hlavních přínosů.

„Díky každodennímu styku s lidmi jsem se naučil lépe komunikovat a pracovat s emocemi. Na škole musel být člověk pořád diplomat. Vytvořil jsem si tam celoživotní přátelství, osamostatnil jsem se, protože jsem se musel přes týden starat sám o sebe. Prohloubila se mi angličtina, připravil jsem se na vysokou školu. A hlavně – našel jsem si tam manželku!“

The post Právnička v NATO i šéf fotbalového klubu. Kam se rozlétly „Kellnerovy děti“? appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek