Se svítícími bruslemi jel Porsche vstříc úžasné kariéře, ale i k velkému uklouznutí

Forbes Před 2 dny

Jak ubývá světla, ubývá na zamrzlé Nise i bruslících dětí. Jednoho z chlapců však tma z ledu nevyhání, zato ho dělá nepřehlédnutelným. Tenhle chlapec si totiž vyrobil brusle s malými svítícími lampičkami, napájenými bateriemi, které má v kapse. Po ledě se na ostrých nožích právě rozjíždí k velkolepé dráze Ferdinand Porsche, rodák ze severočeských Vratislavic.

Od narození Ferdinanda Porscheho uplyne 3. září rovných 150 let. Muž, bez kterého by neexistovala nejen legendární značka Porsche, ale ani neméně slavný Volkswagen zvaný Brouk, přišel na svět v domě na Tanvaldské ulici číslo 38 ve Vratislavicích nad Nisou.

Že před ním leží kariéra geniálního konstruktéra? To by člověk nad jeho kolébkou vskutku nehádal. Nehádal by žádnou velkou budoucnost, ta byla zahalena černější tmou než zamrzlá Nisa za zimních měsíců a nikdo nemohl tušit, že i tuto tmu Ferdinand suverénně prosvítí.

To ovšem předbíháme, poněvadž Ferdinand měl zprvu nalajnovanou zcela jinou dráhu. Víc než kurážným vizím věřil jeho otec v zemitou poctivost řemesla, proto měl druhorozený syn pokračovat v klempířské živnosti.

Mladíkův příběh však nezačal na střeše, ale těsně pod ní. V podkrovní skrýši domu, který sloužil i jako provozovna živnosti, si vybudoval království, kde se náruživě oddával velkému koníčku – elektřině. Výsledkem nebyly jen brusle do tmy, ale zejména elektrifikace objektu, v němž vyrůstal.

Nespoléhat na petrolejky byl jistě pro rodinu zásadní krok dopředu. Svítící brusle se však pro samotného Ferdinanda ukázaly ještě zásadnější – díky nim si ho všiml Ignáz Ginzkey, majitel liberecké fabriky na koberce, který sehrál v Porscheho životě naprosto klíčovou roli.

Budoucímu konstruktérovi klempířina ani trochu nevoněla. Doufal v matčinu přímluvu či v jakýkoli jiný zásah, který mu pomůže vyhnout se otcově vůli. Naděje však bezmála zhasla po nečekané ráně: o dva roky starší bratr Anton po těžkém úrazu v učení umírá.

Jestli byl do té doby otec k Ferdinandovým prosbám shovívavý, nyní se zatvrdil. Zbyl mu jediný syn – kdo jiný by rodinný podnik převzal?

Zde se do všeho – téměř jako deus ex machina – osudově vloží Ignáz Ginzkey, který se zavazuje být mecenášem talentovaného hocha na studiích. Otce to obměkčuje a pouští potomka na průmyslovou školu do Liberce. Nevábná představa o budoucnosti klempíře definitivně vyletěla z obzoru Ferdinandova života.

Po řemesle, v němž se pracuje s plechem, zmizely z Ferdinandova života víceméně i Vratislavice. V roce 1893 odchází do Vídně (kde načerno chodí na večerní přednášky na Vídeňské univerzitě) a původní domov navštěvuje zřídka. Když ale v roce 1918 vzniká samostatná republika, přihlašuje se k československému občanství.

To už je velmi známým a ceněným odborníkem v rychle se rozvíjejícím automobilovém průmyslu.

Už na Světové výstavě v Paříži 1900 vystavoval Porsche revoluční elektromobil. Z Rakouska pak přesídlil do německého Stuttgartu, kde zkonstruoval například závodní Mercedes SSK. Později založil vlastní firmu, jež uzavřela s Říšským automobilovým svazem smlouvu na výrobu vozu, cenově dostupného pro každého.

Vznikl návrh na lidový vůz čili Volkswagen, základ legendárního brouka. Jenže se psal rok 1934 a doba začínala temnět tak, že do ní nemohl vnést jas ani muž, který si velmi rozuměl s elektřinou. Naopak, Porscheho osud temněl s dobou, v níž se vzdal československého občanství a stal se Němcem.

Kdo se dnes odváží soudit, s jak velkou mírou ochoty přijal konstruktér „pozvání k tanci“, k němuž vyhrávaly píšťaly a nad parketem visel emblém hákového kříže?

Porsche nestihl utéct do Ameriky a za války musel místo aut navrhovat válečné stroje.

Pravdou je, že v říšské továrně pracovalo nedobrovolně pod jeho vedením dvacet tisíc nuceně nasazených dělníků. A že pro Hitlerovu armádu navrhl několik typů obrněných vozidel, přičemž jedno z nich dokonce neslo jméno Ferdinand.

Další pravdou jsou ale nejspíš i slova, která řekl před lety autorovi tohoto textu Zbyněk Najman, jenž o Porscheho vratislavický odkaz pečoval. „Když jste byl geniální a nechtěl s nacisty spolupracovat, zničili vás,“ krčil Najman smířlivě rameny. „Porsche nestihl utéct do Ameriky a v Německu musel místo aut navrhovat válečné stroje.“

Za své kontroverzní chování si Porsche po konci války odseděl 22 měsíců. Co víc, toto kontroverzní chování působilo i více než půlstoletí po jeho smrti z 30. ledna 1951. Vratislavice kvůli problematické minulosti rodáka změnily název Památník Ferdinanda Porsche na Expozici Ferdinanda Porsche a odstranily jeho jméno z uvítacích tabulí u vjezdu do obce.

Přesto je nepopiratelné, že se značka Porsche stala v průběhu času fenoménem, synonymem pro krásné a silné vozy. A nepopiratelné je i to, že právě v severočeských Vratislavicích, na Tanvaldské ulici číslo 38, impozantní automobilové dobrodružství před sto padesáti lety začalo.

Takže je dobře, že dnes je rodný dům hrdiny tohoto příběhu ve vlastnictví společnosti Škoda Auto, která v něm zřídila expozici pro poznávání techniky, technologií a historie i budoucnosti mobility. Do 2. listopadu je v prostorách k vidění výstava na počest kulatého výročí géniova narození.

The post Se svítícími bruslemi jel Porsche vstříc úžasné kariéře, ale i k velkému uklouznutí appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek