Zařídíme, zlevníme, zrychlíme. S blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny, které se budou konat na začátku října, se většina politických subjektů více či méně dotýká tématu dostupnosti bydlení a doposud komplikovaného procesu výstavby. Z dosavadních útržků programů relevantních stran se dokonce zdá, že půjde o jedno z hlavních témat letošních kampaní.
V současnosti totiž není situace s bydlením v tuzemsku nijak růžová. Ceny bytů rostou meziročně o deset procent, na vlastní bydlení nejen v Praze dosáhne stále menší skupina lidí a podobně zdražují i nájmy.
Průměrná cena nájmu v hlavním městě podle dat portálu Bezrealitky mezičtvrtletně vzrostla z 429 korun na 440 korun za metr čtvereční, což představuje růst o 2,6 procenta.
Neustálé zhoršování dostupnosti bydlení popisuje třeba takzvaný CG-Index, který dlouhodobě zveřejňuje největší rezidenční developer Central Group miliardáře Dušana Kunovského.
Podle aktuálního CG-Indexu je nyní v Praze potřeba na koupi průměrného nového sedmdesátimetrového bytu celkem patnáct a půl ročních hrubých mezd.
To je zhruba o jednu roční mzdu více než před půl rokem, a dokonce o pět ročních mezd více než v roce 2015. Praha tak nadále zůstává metropolí s nejhorší dostupností bydlení ve střední Evropě.
Hned několik odborných organizací a sdružení firem, které se ve stavebnictví a rezidenční výstavbě pohybují, proto už teď apeluje na budoucí českou vládu, aby situaci kolem bydlení a výstavby skutečně řešila.
Ta současná totiž příliš důvěry u stavebníků nemá. A dosavadní prohlášení politiků pro nadcházející volby zatím připomínají spíš náhodné výstřely do tmy než ucelenou strategii, jak bydlení v tuzemsku efektivně řešit.
Podle nedávno zveřejněného z průzkumu analytické společnosti CEEC Research, do kterého se zapojilo 165 zástupců stavebních společností, pouze 22 procent firem hodnotí přístup současné vlády k podpoře stavebnictví pozitivně, zatímco více než třetina ji vnímá negativně.
Jako jeden z největších problémů je podle stavebníků postrádání větší transparentnosti a srozumitelnosti legislativy, což uvedla více než polovina oslovených firem.
„Pokud má stavebnictví stabilně růst a zároveň přispívat k řešení bytové krize, musí nová vláda přijmout opatření ve třech klíčových oblastech,“ doporučuje Kamil Jeřábek, generální ředitel společnosti Wienerberger.
Konkrétně jde podle něj o rychlost a objem výstavby, předvídatelnost trhu a rovné podmínky pro všechny stavební materiály. „Abychom se vůbec mohli dostat z aktuálního deficitu, je potřeba v Česku stavět alespoň šedesát tisíc nových bytových jednotek ročně,“ míní Jeřábek.
Odborníci se v každém případě shodují na tom, že nejpalčivějším problémem v oblasti bydlení zůstává fakt, že na trhu zkrátka nejsou nové byty.
Zatímco v osmdesátých letech minulého století se stavělo až sto tisíc bytů ročně, v posledních letech je to jen kolem třiceti tisíc ročně. A odhady hovoří o tom, že v Česku aktuálně chybí až 150 tisíc bytů v místech, kde lidé reálně chtějí žít.
„Tempo výstavby je potřeba navýšit alespoň o polovinu oproti současnému stavu. A to nejen jednorázově, ale dlouhodobě. V Praze je nutné stavět místo současných pěti tisíc bytů alespoň devět až deset tisíc bytů ročně,“ tvrdí Miroslav Linhart, partner společnosti Deloitte, která pro přiblížení problematiky rezidenční výstavby veřejnosti vydala Bílou knihu rezidenčního developmentu.
Publikace shrnuje veškerá data kolem demografie, ekonomiky nebo povolování staveb a popisuje také roli developera. „Pozice developera je stále ještě často dehonestována a i ve státní správě bývá povědomí o tom, co developer vlastně dělá, velice slabé,“ upozorňuje ředitel Asociace developerů Tomáš Kadeřábek.
Mezi největší překážky smysluplnější výstavby dnes podle Kadeřábka patří třeba i neadekvátní požadavky na přemrštěné parkovací normy, nákladné energetické požadavky nebo chaoticky aplikované požární předpisy. Právě zjednodušení předpisů by mělo být podle developerů i stavebních firem hlavním úkolem budoucí vlády.
„Náš stát by měl začít systematicky deregulovat. Regulací pořád přibývá nesmyslným způsobem a přitom se nikdo nezabývá tím, jaké má daná regulace ekonomické náklady. Nikdo se neptá, zda není hodnotnější postavit dům pro dvacet rodin v místě obslouženém hromadnou dopravou než striktně vyžadovat normu na parkovací minima,“ doplňuje Kadeřábek.
Foto Pixabay
„Bez rychlých, systémových a důsledných změn nebude možné zajistit dostupnost bydlení pro občany ani posílit konkurenceschopnost České republiky,“ souhlasí Zdenka Klapalová, prezidenta Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí a jednatelka poradenské společnosti Knight Frank.
Navíc se podle propočtů Deloitte propisuje regulační zátěž do cen bytů tak, že je zdražuje až o patnáct procent.
„Ve chvíli, kdy jako developer musíte navíc kvůli pomalému povolování pozemek držet dlouhou dobu, zároveň dlouho držet bankovní financování a někdy i několikrát předělávat projekt, je jasné, že se to vše projeví v nákladech, a tedy i v cenách,“ vysvětluje Linhart a dodává, že v Česku se délka povolovacího procesu běžně pohybuje mezi sedmi až deseti lety.
Jedním z doporučení budoucí vládě, o kterém se v oboru mluví, je také to, aby stát uznal výstavbu bydlení za strategický veřejný zájem, podobně jako to platí pro dopravu, zdravotnictví nebo školství. Tím by vláda umožnila zásahy státu v případě záměrných obstrukcí na úrovni obcí.
„Dnes má ochranu veřejného zájmu infrastruktura, jako jsou například silnice či školy, ale ne stavby, které mohou poskytnout domov stovkám lidí,“ upozorňuje Hana Landová, ředitelka sekce rozvoje území Hospodářské komory České republiky.
Podle Landové je nutné legislativně ukotvit výstavbu bytů jako veřejný zájem. „Bez nových bytů nemají šanci ani mladí, ani senioři. Výstavba musí mít jasnou prioritu a zákonnou ochranu,“ dodává.
Absurdnost současné situace Landová ilustruje například na tom, že zatímco výstavba bydlení ve veřejném zájmu není, ochrana dřevin rostoucích mimo les už ano.
Ve chvíli, kdy úředník vydává povolení pro bytový dům, musí posoudit, zda výstavba neohrožuje nějaký veřejný zájem, který má prioritu. Třeba právě ochranu dřevin. „Je to problém, protože veřejných zájmů je čím dál tím více, ale všechny vedou proti výstavbě bydlení ve městech,“ shrnuje Landová.
Mezi doporučeními pro budoucí vládu, ať už ji bude vytvářet kdokoli, zaznívá také potřeba funkčního systému digitalizace stavebního řízení, uvolnění územních plánů, finanční podpora měst a obcí v podobě posílení daňových příjmů navázaných na rozvoj i další reformy stavebního zákona.
Foto Profimedia
„Potřebujeme systém, kde se dá legálně, rychle a kvalitně stavět. Místo toho máme nejpomalejší povolovací řízení v Evropské unii a systém plný bariér,“ shrnuje prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza.
Stavební firmy ovšem upozorňují ještě na jeden problém. I v případě, že se začne povolovat více bytů, podaří se zefektivnit procesy a uvolnit územní plány, může se stát, že byty stejně nakonec nebude mít kdo stavět.
„Jak dlouhodobě upozorňujeme, na trhu chybějí řemeslníci, technici a projektanti, stavební dělníci, ale i materiál a výrobní kapacity. Problém má řadu rovin a všechny je potřeba systémově řešit,“ komentuje to Nouza.
Podle něj je nezbytné začít výrazně podporovat odborné školství, vyřešit legalizaci a řízenou integraci zahraničních pracovníků, podpořit v oboru digitalizaci a prefabrikaci a investovat do tuzemských výrobních kapacit.
„Vláda by měla pro stavebnictví definovat dlouhodobě predikovatelný rozpočtový rámec a toho se držet. V neposlední řadě by měla legislativně zajistit zdrojovou základnu surovin potřebných ve stavebnictví tak, aby mohlo dojít k rozšíření nebo otevření nových kamenolomů nebo štěrkoven,“ myslí si Tomáš Koranda, šéf představenstva stavební společnosti Hochtief.
The post Sen o dostupném bydlení se vzdaluje. Co radí stavebníci budoucí vládě? appeared first on Forbes.
