Protivládní demonstrace na objednávku? U naprosté většiny občanských protestů v demokratických zemích jsou podobná tvrzení jen chabým výmyslem protistrany, přesto se důkazy o zaplacených komparzistech na demonstracích občas opravdu objeví. A někdy si tito falešní protestující přijdou i na pěkné peníze.
V Česku a dalších západních státech se to však stává spíše výjimečně. Placení za účast na protestech je mnohem běžnější v zemích, jako je třeba Moldavsko nebo Indonésie.
Redakce Forbesu se podívala na nejznámější případy, kdy byli demonstranti skutečně usvědčeni z přijetí úplatku.
Moldavsko
Morální práce to možná není, ale špatně placená rozhodně také ne. Ilan Șor, moldavský politik a oligarcha s úzkými vazbami na Kreml, minulý měsíc prohlásil, že každému, kdo se zúčastní protestů proti současné prozápadně orientované moldavské vládě, zaplatí v přepočtu 62 tisíc korun měsíčně.
V Moldavsku, kde průměrná mzda činí kolem osmnácti tisíc korun měsíčně, to je pro mnohé lákavá nabídka. Zvlášť když jediné, co musejí pro peníze udělat, je se pravidelně účastnit protestů v Kišiněvu.
Vedoucí tamního think tanku WatchDog Valeriu Pașa odhaduje, že jen za rok 2024 zaplatily skupiny spřízněné s politickým režimem v Rusku protestujícím více než tři a půl miliardy korun. Dané číslo jde sice ověřit jen velmi složitě, některým však nařčení z nefér praktik nevadí.
Foto Profimedia
Jedním z nich je právě oligarcha Șor, mimo jiné vlastník moldavského fotbalového klubu FC Milsami Orhei, který vystoupil ve videu sdíleném na sociálních sítích, v němž na rovinu řekl, že lidé dostanou zaplaceno přímo na místě protestu.
Podle zjištění německé stanice Deutsche Welle přitom podobná situace nastala i v roce 2022, kdy protestující požadovali svržení proevropské prezidentky Maiy Sandu.
Tehdy se k placení sice nikdo přímo nepřihlásil, když se však novináři ptali samotných protestujících, odpovídali, že dostávali v přepočtu asi pět set korun za den a až dva tisíce korun za noc. I tehdy je měl podle státního média Radio Moldova platit Șor, ten se k tomu ale nikdy nepřiznal.
Indonésie
Státem, kde se informace o podplacených protestech objevují často, je také Indonésie. Například demonstranti proti tamní Komisi pro vymýcení korupce v roce 2019 přiznali televizi CNN, že dostávali zaplaceno v přepočtu 62 korun.
Jako mnoho to možná nezní, v té době ale byla průměrná mzda v zemi na necelých třech a půl tisících korunách. Navíc za své snažení dostali demonstranti také něco k snědku. Podle toho se tam těmto brigádníkům někdy přezdívá „protestující s baleným obědem“.
V minulosti ale měli dostat zaplaceno ještě víc třeba při protestech proti údajnému rouhání guvernéra Jakarty Basukiho Tjahaji Purnamy. Ten měl citovat Korán jako křesťan, což některé opravdu pobouřilo, jiní ale šli protestovat, protože za to dostali v přepočtu asi 250 korun.
Kyrgyzstán
Takzvanou „protestní kulturu“ mají i v Kyrgyzstánu, kde mají nepravé protesty velice promyšlené. Někteří tam například najímají na demonstrace pouze ženy, protože je menší šance, že by proti nim policie násilně zakročila.
Podle odhadů navíc tito placení protestující mají opravdový vliv na vládu země – když skupinka lidí vtrhne do vládní budovy a místo úředníků a politiků tam neoficiálně dosadí své zástupce, ten, kdo platí, tak může dosáhnout svých zájmů.
Britská stanice BBC například informovala v roce 2013 o případu, kdy skupina protestujících vyhnala šéfa policie Narynské oblasti, a i když ho vláda nepřestala za vedoucího místní policie považovat, do úřadu se již nevrátil.
Podle Bruce Panniera z Rádia Svobodná Evropa pak při dalších protestech nabízel tým vyhnaného prezidenta Kurmanbeka Bakijeva v přepočtu 1600 korun za každé auto plné lidí, kteří by proti nové vládě demonstrovali. On sám se přitom do funkce dostal po protestech v roce 2005.
Spojené státy
Historii má takový byznys i ve Spojených státech. Muž bez domova z hlavního města Washingtonu pro deník Huffington Post v roce 2012 například popsal, že si přišel na hodinovou sazbu 175 korun za to, že se „každý den procházel a pořvával“.
Středoatlantická regionální rada tesařů tehdy přesunula protestování za odbory na lidi, kteří neměli s tesařstvím nic společného, muž bez domova zvaný Horsey za to ale by rád. Za peníze z falešného protestování mohl občas přespat v motelu.
Česko
Případ zaplacených protestů se týkal i tuzemska. V roce 2018 podal miliardář Zdeněk Bakala u amerického soudu žalobu na slovenského podnikatele Pavola Krúpu. Obvinil ho z toho, že proti němu vedl nepřátelskou kampaň a pokoušel se ho vydírat pomocí firmy na nájem komparzistů Crowd on demand.
Ta zařídila demonstrace u amerického domu českého miliardáře a spamování institucí, které s Bakalou spolupracovaly. Aby toto chování přestalo, měl podle federálního soudu v americké Jižní Karolíně Krúpa chtít po Bakalovi zaplatit 23 milionů dolarů.
Majitel firmy Adam Swart se za to veřejně omluvil, Krúpa zase měl podle amerického soudu Bakalovi zaplatit odškodné ve výši více než sedm set milionů korun. Ten však dlouhodobě trvá na tom, že žádný závazek vůči českému miliardáři nemá. Když se pak Bakala snažil za nezaplacení částky poslat Krúpu do insolvence, zakladatel skupiny Arca Capital pokus odrazil.
Foto Jiří Turek
Nejvyšší soud pak letos vyhověl dovolání slovenského podnikatele a určil, že Krajský soud v Praze musí znovu rozhodnout, zda lze v Česku uznat americký rozsudek o odškodném.
Crowd on demand se podle rozhovoru pro americké médium NewsNation dnes zapojuje spíše do organizace politických protestů a podle Swarta pracuje jak pro republikány, tak demokraty.
Z obavy ze ztráty zákazníků nikdy jména zájemců neprozrazuje, dlouhodobě ale tvrdí, že si jeho služby „objednávají takřka všichni“. Zda je to pravda, či jen způsob, jak upozornit na svůj byznys, je však otázkou.
The post Tady máš peníze a běž protestovat, nabízí moldavský oligarcha. Kde se to děje běžně? appeared first on Forbes.
