Kolik vyděláváš? V otázce, která by mohla být základem pro férové plánování společného života, se Češi necítí dobře. Podle aktuálního průzkumu finančně-poradenské společnosti Partners téměř polovina lidí v páru neumí nebo nechce mluvit o penězích ani s vlastní polovičkou. A to se ukazuje jako drahá chyba – nejen pro rodinný rozpočet, ale i pro intimní život.
České páry se shodnou na spoustě věcí – od barvy gauče po výběr dovolené. Když ale přijde řeč na finance, často nastane ticho. Až patnáct procent partnerů netuší, kolik vydělává jejich protějšek, a třetina má informace jen vágní. Důvod? Až 45 procent Čechů si z domova odneslo návyk o penězích spíše mlčet, než je otevřeně probírat. „Za penězi se ve skutečnosti skrývají emoce – strach ze závislosti, zranitelnost, touha po kontrole, obavy z budoucnosti,“ interpretuje výsledky psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová z Institutu Moderní láska.
„I zdánlivě banální debata o rozpočtu na dovolenou může být napjatá třeba proto, že pro jednoho partnera je cestování symbolem svobody a odměny za tvrdou práci, zatímco pro druhého představuje hrozbu finanční nestability, kterou zažil v dětství,“ uvádí příklad Šetinová.
Peníze jsou tak v partnerském soužití hned druhým největším zdrojem konfliktů – hned po domácích pracích, ukazuje průzkum Partners ve spolupráci s agenturou MindBridge, kterého se zúčastnilo 850 párů ve věku osmnáct až 65 let žijících ve společné domácnosti.
Nesoulad ve financích se dotýká tří čtvrtin párů, přičemž pravidelně trápí zhruba třetinu z nich. Třetina Čechů dokonce přiznala, že se s partnerem podělí raději o své sexuální fantazie než o stav účtu. Typicky jde o lidi z nižších příjmových a vzdělanostních skupin, ale také o partnery, které současné nastavení domácích financí spíše frustruje – nebo už dokonce kvůli penězům zažili rozpad vztahu.
Čtyřicet procent respondentů pak přiznalo, že jejich spory o finance ovlivňují jejich intimní život.
„Každého rodiče učili něco jiného a tyto návyky si neseme dále. Je ale důležité to společně řešit, protože za penězi se ve skutečnosti ukrývají emoce,“ souhlasí se Šetinovou finanční poradce Partners Matúš Kuchálik. „Pokud se jeden partner začne zlobit ve chvíli, kdy ten druhý chce řešit společné peníze, může to ve skutečnosti znamenat, že nechce být závislý na druhém, nechce mu dávat kontrolu,“ uvádí příklad z praxe Kuchálik.
A na úvod každého plánování doporučuje zlaté pravidlo finančního hospodaření: 10 : 20 : 30 : 40, tedy deset procent na rezervy a pojištění, dvacet procent na dlouhodobější cíle, třicet na bydlení a čtyřicet na jídlo, zábavu a další běžnou spotřebu. „Naprostý základ zdravých financí je železná rezerva ve výši tří až šesti měsíčních výdajů pro případy nemoci, ztráty zaměstnání nebo jiných nenadálých výdajů,“ konstatuje.
„Často si myslíme, že na těžké debaty, jako je ta o penězích, je čas, a Češi je proto ve vztazích odkládají. Ve skutečnosti ale platí opak – čím dřív ve vztahu začneme o penězích mluvit, tím pevnější pak vztah bývá,“ upozorňuje Šetinová a vysvětluje, že mnozí o financích ve vztahu nemluví, protože mají jednak pocit, že to „není slušné“, a zároveň je to citlivé téma, protože otevírá otázky budoucnosti: co se vztahem dál, budeme mít děti, pořídíme dům, jak chceme společně žít? A právě tyto rozhovory často vyvolávají obavy a nejistotu.
Nové generace, nové modely
Zatímco dříve bylo jasno – muž vydělává, žena spravuje domácnost – dnešní páry fungují podle průzkumu Partners jinak. Většina (71 procent) dává přednost odděleným účtům a na chod domácnosti přispívá podle výše příjmu. Tento přístup převažuje zejména u mladších partnerů ve věku 26 až 35 let, kde ho praktikuje až osmdesát procent.
Partneři, kteří si zachovávají finanční samostatnost, nejčastěji přispívají na společné výdaje poměrově podle výše příjmu – v 62 procentech případů. Tento model je obzvlášť běžný u rodin s dětmi, kde je jeden z partnerů na rodičovské či mateřské dovolené.
Naopak rovným dílem, tedy že oba partneři přispívají zhruba stejnou částkou, funguje společné hospodaření v 38 procentech případů z těch, kde partneři fungují s oddělenými bankovními účty. Často jde o partnery, kteří mají podobné příjmy.
Privátní investiční poradce Jiří Pecuch pracuje většinou s velmi zámožnými klienty. Jeho zkušenost je, že u většiny párů stále převládá model, kdy muži řeší finance a investice, zatímco ženy se starají o chod domácnosti a každodenní platby. „Ženy, které mají vlastní příjem, bývají systematičtější a úspěšnější investorky. Drží se plánu a dokážou lépe delegovat,“ říká.
Šetinová pro změnu poukazuje na mladší generaci, která klade větší důraz na svobodu, flexibilitu a seberealizaci. Vztahy podle ní často začínají budovat až po třicítce, kdy už má každý z partnerů svůj vlastní systém hospodaření, a sladit dva odlišné přístupy pak nebývá snadné.
Mezinárodní studie ukazují, že tento trend souvisí s proměnou vnímání partnerství: od modelu „ekonomické jednotky s jasně rozdělenými genderovými rolemi“ k modelu „kooperace dvou rovnocenných jednotlivců“. „Spolu s rostoucí rozmanitostí vztahů sledujeme i větší rozmanitost finančních strategií, například u stejnopohlavních párů nebo v rodinách, kde na rodičovské dovolené zůstává muž,“ doplňuje svůj odborný pohled Markéta Šetinová.
Finanční otázka ve vztazích je častým tématem i na poli mediací. „Téma financí se v partnerských vztazích objevuje velmi často – a to jak u manželů, tak u nesezdaných párů. Partneři řeší společné finance, majetky, dluhy, podnikání či otázky spojené s dětmi. Nejčastěji jde o to, jak financovat potřeby rodiny, jak nakládat se společně získaným majetkem nebo jak spravedlivě rozdělit to, na čem se oba podíleli,“ shrnuje Elena Mešková, předsedkyně Asociace mediátorů České republiky (AMČR).
Její zkušenost se shoduje s výsledky průzkumu – oba partneři aktivně přispívají k majetku i jeho užívání, a role „držitele kasy“ téměř zaniká. „Stává se také častěji, že muž je na rodičovské dovolené, stará se o domácnost a děti, zatímco oba partneři pokračují v pracovních aktivitách a podílejí se na financování domácnosti. Mediátor při tom nesoudí, kdo je „víc zodpovědný“ za finance, ale podporuje oba, aby našli dohody, které vyhovují oběma stranám,“ vysvětluje Mešková.
Tajnosti? Obvykle začátek konce
Jeden z deseti Čechů přiznal, že část příjmů tajně odkládá bokem. Nejčastěji jde o snahu zajistit si zadní vrátka, vyhnout se hádkám nebo mít prostor pro vlastní radosti. Takové fondy obvykle spolykají pět až deset procent platu a míří na koníčky, oblečení nebo investice. „Tajné úspory bývají často signálem, že si partner není jistý samotným vztahem,“ upozorňuje Kuchálik.
„V portfoliu mých klientů vidím různé přístupy k financím. Některé páry jsou naprosto otevřené a transparentní, jinde žena často vůbec netuší, co muž vlastní nebo kam investuje peníze. Když pak muž zemře a zanechá finance bez přehledu, žena může přijít o značné prostředky,“ konstatuje Pecuch.
Tam, kde se finance ztrácejí nebo se tají, podle něj často vznikají neshody, závislosti či hazardní sklony, a ty postupně narušují vztah. „Když se tají nebo ignoruje realita, vládne nedůvěra a cesta k rozpadu je jen otázkou času,“ potvrzuje z praxe Pecuch.
„Soulad v oblasti financí podporuje i partnerský soulad. Proto pokud se v páru setkají lidé s různým přístupem, vždy jim doporučuji, aby si na chvíli vyzkoušeli být v kůži toho druhého. Zatímco plánovačům doporučuji vymyslet pro oba nějaké zážitky, které jim přinesou radost, těm druhým dáváme naopak na pár měsíců zodpovědnost za společné finanční povinnosti. Tím získají vhled do přístupu toho druhého a mohou se snáze pochopit a sladit,“ doporučuje finanční poradce Partners.
Pochopení toho druhého je ta správná cesta pro dlouhodobý a harmonický vztah. Protože z těch, kdo zažili rozchod, polovina uvedla, že rozdílné názory na peníze hrály při rozchodu zásadní roli. Třetina z nich dokonce přiznává, že to byl jeden z hlavních důvodů.
Ať už byly peníze příčinou rozchodu, či nikoli, svou roli mohou hrát i po skončení vztahu – zejména tehdy, pokud oba partneři společně čerpali spotřebitelský či hypoteční úvěr anebo jeden z partnerů vystupoval jako ručitel za dluh druhého.
„Ukončením vztahu se z pohledu věřitele nic nemění – ten může i nadále vymáhat splácení dluhu po kterémkoli ze solidárních dlužníků, případně po ručiteli. Každý by si měl tedy předem velmi pečlivě rozmyslet, s kým do takového závazku vstupuje. Dluh totiž může mít delší trvání než samotný partnerský vztah,“ uzavírá Lukáš Vacek, právní expert skupiny Partners.
Zatímco střední třída zápasí o férové rozdělení účtů, u nejbohatších Čechů se častěji setkáváme s rodinnými fundacemi.
„Manželé či partneři často společně vkládají část svého majetku do nadačního fondu. Cílem je dlouhodobé zabezpečení rodiny, financování filantropických projektů nebo udržení majetku, který má rodinu stmelovat. Obvykle si ponechávají dům a hotovost na komfortní život, zbytek majetku směřuje do fundace. Těchto struktur jsme realizovali už stovky,“ říká David Neveselý, partner Havel & Partners a One Family Office.
Podle něj ale i v rodinách miliardářů platí, že finanční spory jsou často jen odrazem vztahových krizí. „Nejčastěji přicházejí ke slovu ve chvíli, kdy jeden partner věnoval celý život byznysu a druhý poskytoval podporu a péči o rodinu. Jejich představy o spravedlivém rozdělení majetku se pak zásadně liší,“ dodává Neveselý.
Jak to zvládnout lépe?
Ve vztahu nejde o to být proti sobě – když jeden „vyhraje“ hádku, ve skutečnosti prohraje celý vztah. Finance se proto neřeší spontánně, například tím, že jeden partner objeví účtenku za nějakou přehnaně utracenou částku. Lepší je plánovat rozhovory o penězích dopředu a zavést pravidelnou praxi, kdy si partneři o financích otevřeně a klidně povídají.
Kuchálik párům doporučuje takzvané finanční rande – jednou měsíčně třicet minut, kdy si partneři sednou, proberou výdaje, cíle a plány.
Podle Šetinové je ve vztahu důležitý pocit férovosti. „Férovost ve vztahu znamená, že oba partneři mají pocit, že je vztah spravedlivý a výhodný pro oba. Nejlépe funguje, když každý z nich má zároveň určitou míru autonomie a může rozhodovat i o své části života,“ vysvětluje.
Pecuch jde ještě dál: „Dříve jsem nechápal význam předmanželských smluv. Dnes je vidím jako praktický nástroj – nejen při rozvodu, ale i při jasném rozdělení rolí a zajištění stability. Ze své zkušenosti mohu říci, že zejména po padesátce, kdy děti opustí domácnost, se ukáže, jak důležité je mít vztah a finance dobře nastavené.“
Pecuch doporučuje už na začátku vztahu jasně nastavit finanční i životní role, aby měli partneři i v případě rozvodu srovnatelný komfort, jaký zažívali během manželství. Podle něj lze mnohým neshodám předejít s pomocí zkušeného právníka nebo specializované finanční firmy. Zdůrazňuje také, že kdo plánuje a myslí na budoucnost, toho máloco překvapí.
Neveselý připomíná, že plánování je nutné i z právního pohledu: „U neformálních svazků je třeba počítat s tím, že partner podle zákona nedědí. Pokud existují děti z více vztahů, situace se ještě komplikuje. Fundace nebo jiná struktura pak může být jediným způsobem, jak zajistit všechny členy rodiny.“
The post Tajné fondy, mlčení a rozvody. Jak Češi (ne)zvládají peníze ve vztazích appeared first on Forbes.
