V roce 2024 zaznamenal Český statistický úřad historický pokles počtu narozených dětí a půlroční červnová čísla hlásí další snížení. Tento trend má zásadní dopady na český pracovní trh a ekonomiku.
Firmy čelí nedostatku pracovní síly, zatímco podniky jako Agátin svět a Little Angel se soustředí na expanze do zahraničí, aby vykompenzovaly pokles poptávky.
Jak se klesající porodnost projeví v dalších oblastech života a jak na ni reagují podnikatelé i odborníci?
Demografové předpokládali, že se za rok 2024 narodí kolem pětaosmdesáti tisíc dětí, ve skutečnosti bylo novorozeneckého pláče ještě méně. Když se podíváme na posledních osm let, z čísel se tají dech. Ještě v roce 2017 se narodilo 144 tisíc dětí, o osm let později, v roce 2024 dle Českého statistického úřadu (ČSÚ) počet klesl na 84,3 tisíce dětí, nejméně v historii statistického zjišťování.
Na jednu ženu v průměru připadlo 1,37 dítěte a nejnižší úhrnná plodnost 1,13 nadále patří roku 1999. Jedná se o hodnoty tak výrazné, že už v tuto chvíli zanechávají svůj otisk v různých odvětvích. Již nyní vidíme klesající počty lidí v aktivním věku.
„Do deseti až patnácti let budeme čelit citelnému nedostatku pracovní síly, zejména tam, kde je potřeba lidský faktor, kde člověka AI ani robot nenahradí, například ve zdravotnictví, sociálních službách nebo průmyslu,“ říká Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup a prezidentka Asociace personalistů České republiky.
Firmy napříč obory pociťují nedostatek lidí. „Šestašedesát procent zaměstnavatelů nám v našem každoročním průzkumu Manpower Index trhu práce tři roky po sobě odpovídá, že nejsou schopni obsadit své otevřené pozice,“ doplňuje.
Vejce, nebo slepice?
Začneme-li u porodnic, v některých už není třeba hlásit se příliš dopředu. „Budu rodit v Praze v Podolí, ale stačí, když se zaregistruji až v osmém měsíci,“ popisuje svou zkušenost nastávající maminka Magdaléna K.
Přitom ještě před třemi lety tomu bylo jinak. „Chtěla jsem rodit v pražské nemocnici Bulovka a nebylo snadné se tam dostat a musela jsem se registrovat velmi brzy, navíc malovali a nebylo jasné, jestli nebudu muset rodit jinde,“ říká Tereza J., maminka malé Elišky.
Z celorepublikového pohledu je pokles porodnosti skutečně alarmující. V některých regionech dosahuje až desítek procent. „V Centru porodní asistence Litoměřice pozorujeme opačný trend: počet porodů u nás trvale roste. Za loňský rok jsme zaznamenali meziroční nárůst a i letos pokračujeme v podobném tempu. To ale není náhoda. Je to výsledek cílené, systematické práce celého týmu,“ říká Petr Holba, vedoucí lékař Centra porodní asistence – porodnice KZ Litoměřice.
Dodává, že záměrně budují prostředí, kde ženy cítí bezpečí, respekt a podporu – jak medicínsky, tak lidsky. Mnoho žen k nim přijíždí i z jiných regionů, protože hledají místo, kde jejich porod nebude řízen, ale doprovázen.
A to je přesně filozofie, kterou se řídí. Dávají důraz na přirozený porod, kontinuální péči, empatickou komunikaci a otevřenost vůči novým přístupům. „Jinak řečeno, nejsme izolovaní od reality klesající porodnosti, ale jsme živým důkazem toho, že změna přístupu může přinášet pozitivní výsledky,“ tvrdí Holba.
Dle statistik Evropané uvádějí, že v průměru by si přáli 2,2 dítěte. Rodí se jim ale 1,5. V Česku dle dat ČSÚ toto číslo dosáhlo v minulém roce hodnoty 1,37.
Foto Český statistický úřad
Pojďme ale o krok zpátky a podívejme se na téma plodnosti a reprodukce. „V naší praxi, zejména tedy v rámci reprodukční medicíny, se to projevuje na průměrném věku námi léčených pacientek, který rok od roku stoupá,“ Filip Doležel, ředitel asistované reprodukce Gennet.
„Průměrný věk našich pacientek při zahájení léčby dnes přesahuje třicet sedm let, což zásadně ovlivňuje příčiny neplodnosti i přístup k léčbě. Zatímco v počátcích reprodukční medicíny převažovaly mladší ženy s funkčními problémy, například neprůchodností vejcovodů, dnes je hlavní příčinou věk a s ním spojený pokles kvality a počtu vajíček u žen a spermií u mužů,“ říká Adéla Minks Šašková, ředitelka pražské kliniky Unica.
Foto Český statistický úřad
Dle dat z ČSÚ se průměrný věk prvorodiček k poslednímu červnu 2025 zvýšil skutečně na 30,5 roku. Vyšší věk přitom zvyšuje riziko neplodnosti, vývojových vad plodu i ztrát těhotenství. Hlavní příčinou zůstává biologické stárnutí pohlavních buněk, které nelze zvrátit. Průměrný věk všech pacientek při odběru vajíček v rámci léčby IVF v Gennetu během posledních osmi let stoupl z 33,3 roku na 36,2 roku.
Neplodnost řeší až dvacet procent párů. „Věk je zásadním faktorem, který šanci na otěhotnění ovlivňuje. Průměrný věk pacientek, které léčíme, každým rokem narůstá, s tím zároveň i komplexita a náročnost, s jakou léčba probíhá,“ říká Doležel.
Neplodnost samozřejmě není „ženská záležitost“. „Přibližně ve čtyřiceti procentech případů je příčina na straně ženy, ve čtyřiceti procentech na straně muže. Zbytek tvoří kombinace faktorů nebo případy s nejasnou příčinou,“ doplňuje Minks Šašková. Na druhou stranu vnímají prudký nárůst zájmu o zmražení pohlavních buněk. Na jejich klinikách meziročně roste až o 300 procent, což je dobrá zpráva.
„S narůstajícím průměrným věkem pacientek vzrůstá i rozsah diagnostiky, která je pro úspěšnou léčbu potřebná. Bohužel osvěta na téma zachování plodnosti, mražení vajíček a spermií, podobně jako ji vidíme v zemích západní Evropy, u nás bohužel chybí,“ říká Doležel. Velkou bariéru v tomto ohledu podle něj představuje také cena takzvaného social freezingu, jelikož to není úkon, který by hradily pojišťovny.
„Obor asistované reprodukce patří k velmi dynamicky se rozvíjejícím oblastem medicíny,“ říká Minks Šašková. Zatímco dříve se zmrazování vajíček podle ní týkalo především onkologických pacientek, dnes se social freezing stává běžnou volbou i ze sociálních či preventivních důvodů. Moderní metoda vitrifikace přinesla zásadní zlepšení. Více než pětadevadesát procent buněk zůstává po rozmražení v nezměněné kvalitě.
Proč roste věk prvorodiček?
Důvodů je celá řada. „Generace Z a mladší mají naprosto jiné zájmy, sociální návyky a potřeby, které vedou primárně směrem digitálním. Je tedy s otazníkem, s jakou chutí a zájmem budou navazovat osobní kontakty a s tím spojenou reprodukční potřebu,“ míní Doležel.
„Z našeho pohledu jde o kombinaci faktorů. Proměňuje se struktura hodnot a životních priorit. Mladší generace více investuje do vzdělání, kariéry a osobního rozvoje. Zvyšují se náklady na bydlení a výchovu dětí, což rozhodnutí o tom, jestli mít děti, dost výrazně ovlivňuje. A svoji roli sehrává i nestabilita, jak ekonomická, tak i společenská. V neposlední řadě je to také nedostatečná infrastruktura pro sladění pracovního a rodinného života,“ říká Rezlerová.
Je přirozené, že společnost prochází vývojem a mění se vzorce chování i životní priority. „Ale pokud ten vývoj povede k tomu, že ekonomika nebude schopná dobře fungovat kvůli nedostatku lidí, pak se z přirozeného jevu stává velmi konkrétní hrozba. Proto je důležité nebrat demografii jako osud, ale jako výzvu, na kterou se musíme adaptovat,“ doplňuje Rezlerová.
„Z mé profesní perspektivy vnímám jako hlavní příčinu přetrvávající nesoulad mezi pracovním a rodinným životem. Ženy často odkládají mateřství kvůli kariéře, ekonomické nejistotě nebo nedostatku systémové podpory. K tomu se přidává nedostatek dostupné péče o děti a vysoké nároky na výkon, které nejsou slučitelné s rodičovstvím,“ říká Lucie Bášová, spoluzakladatelka platformy, která propojuje rodiče malých dětí s firmami hledajícími krátkodobou výpomoc.
Nejde podle ní o nedostatek vůle mít děti, ale o nepříznivé podmínky pro jejich příchod. Zároveň rostoucí věk prvorodiček znamená, že když už se děti rodí, rodí se často vzdělaným ženám s rozjetou kariérou či ambicemi, které pak po zkušenosti slaďování s prvním dítětem mohou vyhodnotit, že se dvěma dětmi už to nekonečné logisticko-pracovně-pečující kolečko absolvovat nechtějí.
Dodává, že český pracovní trh stále favorizuje lineární, nepřerušené kariérní dráhy a plné úvazky a to staví ženy, které chtějí děti, do nevýhodné pozice. Největší překážkou je rigidita – nedostatek flexibilních úvazků, možností práce na dálku nebo návratových programů po rodičovské.
„Hlavní město je dle našich dat výjimečné – regiony často vnímají home office (i u kancelářských pozic) jako nezprocesovatelný benefit. Navíc chybí infrastruktura jako dostupné školky a jasně komunikovaná podpora zaměstnavatelů,“ říká Bášová.
A systém, který ženy nutí vybírat mezi dvěma přirozenými rolemi, selhává. Porodnost se v takovém prostředí propadá.
„Je jednoduchá zkratka říci, že ty dnešní holky nechtějí mít děti. Ale my se tomu upřímně nedivíme. Pokud mladé české rodiny – a zvláště české ženy – nebudou mít pocit, že si mohou svobodně vybrat a svou volbu si nebudou muset neustále obhajovat, pokud nebude flexibilita běžnou součástí pracovního trhu a místa ve školkách nebudou dostupnější, nemůžeme čekat, že se nám porodnost sama zvedne,“ říká.
Dopad na český byznys
„Pokud na pokles porodnosti zareagujeme uzavíráním porodnic nebo návratem ke zkostnatělým modelům péče, krize se jen prohloubí. Pokud se ale porodnictví přizpůsobí novým potřebám žen a rodin, může se stát opět inspirativním a živým oborem. V tom vidím velkou naději. Nejde jen o čísla – jde o důvěru. A tu si musíme zasloužit každý den znovu,“ říká lékař Holba.
Klesající porodnost se už v tuto chvíli podepisuje na českém trhu. Například dětského oblečení a dětských hraček se prodává méně.
„V dobách největšího boomu nastupovalo do školy každý rok 120 tisíc prvňáčků, teď se narodí ročně zhruba osmdesát tisíc dětí, takže ten trh se výrazně zmenší,“ říká spoluvlastnice výběrového hračkářství Agátin svět Kristýna Křížová.
Se sestrou Lucií Vlčkovou v roce 2024 vyhrály v soutěži Heureka ShopRoku v kategorii Cena popularity: dětské zboží a druhé místo v kategorii Cena kvality: dětské zboží. Pokles počtu narozených dětí nevyhnutelně způsobí, že poptávka po produktech, jako jsou hračky nebo školní batohy, které Agátin svět rovněž nabízí, bude v Česku výrazně nižší.
Nyní se zaměřují na expanze na zahraniční trhy, aby vykompenzovaly změny, které jsou nevyhnutelné v Česku. Expandují do Německa, Slovinska a zkoušely i Rakousko, Itálii a Chorvatsko.
Nejsou v tom samy. Obchod s dětským oblečením Little Angel ročně prodá 150 tisíc kusů oblečení. Což je zhruba polovina všeho textilu, který táborská společnost Dita, pod kterou Little Angel spadá, ročně vyprodukuje. Zbytek jsou věci vyrobené na zakázku pro jiné společnosti nebo třeba pro policii.
Zároveň vedle dětské módy šijí v Táboře i značku pro dospělé – Baridi Wear. Té z loňského objemu připadla zhruba pětina. „Chceme ale dosáhnout toho, aby měla stejné hodnoty jako dnes Little Angel. I proto, že porodnost nám nepřeje,“ říká ředitelka textilní divize společnosti Jana Šourková a naráží tím na to, že porodnost v Česku poslední roky klesá.
Zároveň značka Little Angel postupně expanduje mimo Česko. Vedle Slovenska už vyváží také do Německa a Rakouska. A snaží se uchytit také na polském a maďarském trhu.
Dopad na pracovní trh
Pracovní trh je už v současnosti napjatý, nezaměstnanost minimální a firmy bojují o každého kvalifikovaného kandidáta. „S klesající porodností bude méně mladých lidí vstupovat na trh práce a zároveň bude přibývat starších zaměstnanců. To znamená, že firmy budou muset mnohem více investovat do adaptace pracovních podmínek, mezigenerační spolupráce a celoživotního vzdělávání,“ říká Tereza Knířová z Pluxee.
Pro HR to znamená strategický posun od náboru k rozvoji, retenci a diverzitě. Přichází čas zaměřit se na skupiny, které jsou zatím na trhu podreprezentované, například rodiče vracející se po mateřské a rodičovské, lidi nad pětapadesát let nebo cizince.
V určitých rolích je patrné, že se nám hlásí méně mladých absolventů, zároveň narůstá průměrný věk některých týmů. Flexibilita, benefity pro rodiče a hybridní práce už nejsou jen výhody, jsou nutností. Také se více zabýváme duševním zdravím a wellbeingem, což dříve nebylo tak zásadní téma.
„Zároveň vnímáme tlak na změnu stylu leadershipu. Manažeři už nemohou být jen odborníci, ale musejí být i lídry schopnými řídit různorodé týmy napříč věkem i životními fázemi,“ říká Knířová.
Bášová z Mumdoo vnímá nízkou porodnost jako důsledek stavu společnosti, který je zároveň varováním. Nejde podle ní jen o čísla, klesající porodnost nastavuje zrcadlo. „Ukazuje, že současné nastavení trhu práce, sociální politiky i společenských očekávání není vstřícné k rodičovství. Pokud chceme udržet životaschopnou společnost, musíme těmto signálům naslouchat a jednat, ideálně spíš rychleji než pomaleji,“ říká.
Nadějné vyhlídky?
Jak tedy na nízkou porodnost reagovat? „Z pohledu vedení porodnice nás to vede k tomu, abychom neustále zvyšovali kvalitu péče. V době, kdy mají ženy reálnou možnost volby, se porodnice musí proměnit z místa nutnosti na místo důvěry a přijetí. Naše práce se tak stále více posouvá od řízení porodů k jejich respektování, k naslouchání ženám a k vytváření bezpečného prostředí, a to nejen fyzicky, ale i psychicky,“ říká Holba.
Je to jejich každodenní realita na sále. Jsou však situace, kdy musejí intervenovat, a ne všem klientkám dokážou splnit všechna jejich přání a naplnit očekávání. „Na práci svého týmu se snažím dívat objektivně. Stále je co zlepšovat. Jsme si toho vědomi,“ dodává.
Pokračující odkládání rodičovství může vést k vyšší závislosti na asistované reprodukci. „Klíčová je prevence, podpora social freezingu a osvěta o zdravém životním stylu. Nezdravé návyky mohou u žen urychlit ztrátu plodnosti a u mužů snižovat kvalitu spermií, jejíž pokles sledujeme dlouhodobě,“ říká Minks Šašková.
Rizikem je podle ní i možný nedostatek anonymních dárců vajíček a spermií – jejich výběr je přísný a nároky rostou. Uchování vlastních reprodukčních buněk v mladším věku proto představuje účinnou prevenci i alternativu k darovaným buňkám.
Jednou z největších hrozeb do budoucna může být ztráta konkurenceschopnosti „Pokud nebudeme schopni nahradit odcházející početně silné generace, ztrácíme produktivitu i inovace. Současně s tím hrozí přehlcení sociálního systému, neustále se zvyšující náklady s ním spojené, protože bude výrazně méně lidí v produktivním věku a více seniorů,“ říká Rezlerová.
Největším strašákem je podle Knířové ztráta know-how, pokud firmy včas nezareagují na stárnutí populace. „Představte si, že během dvaceti let odejde do důchodu podstatná část zkušených zaměstnanců a nebude je kým nahradit. Pro firmy, jako je ta naše, orientované na služby, technologie a inovace, je lidský kapitál naprosto klíčový,“ říká.
„Největší chybou by bylo odkládat řešení a nedělat nic, což několik posledních vlád úspěšně předvádí, místo reálných problémů se, až na výjimky, zabývá margináliemi,“ doplňuje Rezlerová.
„Za dvě dekády budeme pravděpodobně fungovat v prostředí, kde budou běžné čtyřgenerační týmy a výrazná automatizace běžné agendy. Za půl století může být situace natolik extrémní, že firmy budou tvořit i svou vlastní vzdělávací základnu, třeba firemní školy. A za sto let? Pokud dnešní trend vydrží, můžeme se stát velmi stařeckou společností s úplně novým pojetím produktivity, práce a důchodového systému,“ předpovídá Knířová.
„Za třicet let můžeme očekávat zásadní proměnu trhu práce. Ještě větší automatizaci, výraznější zapojení umělé inteligence, ale i zcela nové profese. Za padesát let si troufnu říct, že bude trh práce radikálně jiný. Fyzická lidská práce bude mít pravděpodobně menší význam, ale může růst hodnota lidské kreativity, rozhodování a empatie. Pokud ale současné trendy přetrvají, bude nás prostě málo a to bude výzva pro ekonomiku i udržitelnost důchodového systému,“ navazuje Rezlerová.
Progresivní firmy, obvykle ty s mezinárodní zkušeností nebo silným HR leadershipem, už podnikají konkrétní kroky. Zkrácené úvazky, vzdělávání lidí nad padesát, rekvalifikace, programy pro rodiče či návraty po mateřské. „Firmy v retailu, službách či IT jsou častěji v předstihu,“ říká Knířová.
Naproti tomu malé a střední podniky často reagují až ve chvíli, kdy pocítí problém takzvaně na vlastní kůži. „Stát jako zaměstnavatel vůbec bohužel reaguje velmi pomalu, je sešněrován spoustou nesmyslných, komplikovaných předpisů a přitom právě zde bude krize pracovní síly nejpalčivější,“ varuje Rezlerová.
„Naopak tradičnější společnosti, často v průmyslu nebo bez strategického HR, reagují pomaleji a spoléhají na to, že „nějak to bude“. Bohužel právě ty mohou být demografickými změnami zasaženy nejtvrději,“ uzavírá.
The post Tichá hrozba, doslova. Už teď extrémně nízká porodnost ovlivňuje české byznysy appeared first on Forbes.
