Film Sbormistr Ondřeje Provazníka inspirovaný kauzou Bambini di Praga čeká v neděli večer slavnostní premiéra na filmovém festivalu v Karlových Varech. Artový snímek zobrazující citlivé téma sexuálního zneužívání má velký potenciál šířit osvětu o nebezpečí manipulace a zneužívání dětí v prostředí zájmových kroužků. Jak vznikal?
„Byly prázdniny, vracela jsem se zrovna ze skautského tábora, když domů přišla zpráva, že jsem dostala hlavní roli ve filmu. To mi bylo dvanáct let,“ vzpomíná hnědovláska Kateřina Falbrová s ofinou zastřiženou nad obočí na počátky svého působení v celovečerním snímku Sbormistr.
Dnes už je jí patnáct; z nevinné dívenky na plátně je žena. A právě ony dva roky, které ji dělí od natáčení, věrně dokládají křehkost dospívání, jež byla pro režiséra a scenáristu snímku Ondřeje Provazníka, černovlasého sedmačtyřicátníka, pro vyznění snímku zcela klíčová.
„Začali jsme natáčet, i když jsme neměli kompletní financování,“ svěřuje Provazník. „Kdybych čekal, protagonistka by z klíčového věku vyrostla,“ dodává.
O dětské zranitelnosti spojené s touhou někam patřit, někým se stát, získat uznání a něco dokázat je i celý příběh Sbormistra inspirovaný kauzou sexuálního zneužívání v dnes již zaniklém sboru Bambini di Praga, kde se ho na teprve dospívajících sboristkách dopouštěl dirigent Bohumil Kulínský.
Provazník nezastírá, že příběh o velkém snu, který se zdá být tak vzdálený v době dospívání, připomíná i jeho životní story. Coby dávný student žurnalistiky toužil po vlastních filmech. Na přihlášku na FAMU ale roky sbíral odvahu.
„Ve skutečnosti je to příběh každého z nás – po něčem silně toužit. Zároveň to v sobě nutně skrývá velkou zranitelnost. Otázkou je, jakou cenu bychom za úspěch měli zaplatit,“ popisuje Provazník archetypálnost příběhu, jenž se ve Sbormistrovi snaží odvyprávět.
Do prvních verzí scénáře se pustil už v roce 2018. „Vypuklo MeToo a mně se okamžitě vybavil jeden zážitek z roku 2004,“ vypráví filmař. Byla to doba, kdy v české společnosti rezonovala právě kauza Bohumila Kulínského. Ondřej Provazník, coby tehdejší dvacátník, seděl zrovna v baru, když uslyšel, jak opodál sedící skupinka dívek komusi zpívá do telefonu.
Ve chvíli, kdy prozřel, že jde o někdejší sboristky z Bambini di Praga, jež s neskrývanou něhou pějí svému bývalému sbormistrovi Kulínskému do vězení – muži usvědčenému ze sexuálního násilí, jehož se dopouštěl právě na nich –, se v budoucím režisérovi cosi pohnulo.
„Ten rozpor, kdy se zároveň děje něco tak nádherného, jako je sborový zpěv, ve spojení s něčím tak temným… Ten se mi zaryl kamsi hluboko pod kůži,“ vybavoval si režisér danou chvíli, jež nakonec dala vzniknout nápadu na celovečerní snímek.
Ve stejném roce, kdy v Provazníkovi dozrává myšlenka na scénář spojená s případem Bambini di Praga, bývalý šéfdirigent Bohumil Kulínský shodou okolností umírá. Zdá se tak, že pustit se do námětu o sexuálním predátorovi uprostřed dětského pěveckého sboru už nic nebránilo.
Snad až na skutečnost – proč by měl o tématu sexuálního zneužívání dospívajících dívek, notabene nahlíženého jejich optikou, vyprávět muž, jenž má věkem i pohlavím mnohonásobně blíže k usvědčenému šéfovi sboru než k mladičkým sboristkám?
Nad otázkou protagonistka filmu Kateřina Falbrová váhá, následně připouští, že o tom takhle asi vůbec nepřemýšlí. „Já jsem nad tím naopak uvažovala hodně, asi i proto, že jsem byla o dva roky starší než Kačka. Teď už si ale asi nedokážu představit, že by to vůbec mohl natočit někdo jiný. Ondřej je neskutečně citlivý člověk, který to pojal nejlépe, jak mohl,“ přemítá Maya Kintera, herečka, jež ve snímku ztvárňuje Karolíninu starší sestru Lucii.
Sám Ondřej Provazník má na dotaz, který slýchává často, jednoznačnou odpověď. „Neuznávám politiku identit. Myslím, že je dobře, když takové příběhy vyprávějí i muži. Obecně věřím, že si každý tvůrce může líčit, co chce. Vždy tím na sebe ale bere riziko, že to dopadne špatně,“ shrnuje filmař.
Od prvotního nápadu až na plátno
Scénář inspirovaný Kulínským u Státního fondu audiovize, který je pro tuzemské filmaře ve financování zcela klíčový, uspěl až napodruhé. A tím trnitá cesta ke vzniku celovečerního snímku o sexuálním zneužívání nezletilých dívek zdaleka neskončila.
Přestože instituce – včetně českého i slovenského fondu, České televize, Eurimages, Jihomoravského filmového nadačního fondu i Evropské unie v rámci programu Next Generation EU – Sbormistra bez větších zádrhelů štědře podpořily, soukromí investoři váhali. Báli se temného tématu a možných kontroverzí.
U firmy innogy, stěžejního partnera snímku, nakonec rozhodlo, když lídři firmy viděli už sestříhané záběry. „To nebývá zvykem, ale pro vedení firmy to pak bylo mnohem jednodušší rozhodování,“ osvětlil producent snímku Jiří Konečný. A podle Provazníka k podpoře innogy pomohla i jistá premiéra ve Varech.
Nešlo o jediné uskupení, které váhalo nad spojením se Sbormistrem. Účast původně odmítl i šéf Kühnova dětského sboru, který tvoří jádro sboru filmového, Petr Louženský. Ten si původně kvůli kontroverzím Bambini di Praga a možnému pošpinění pověsti nepřál do natáčení Kühnův sbor zapojit.
„Nakonec jsem ho ale přesvědčil,“ pousměje se Ondřej Provazník, který s šéfdirigentem kdysi navštěvoval stejnou základní školu.
Foto Se svolením tvůrců filmu Sbormistr
„Ten film je pro mě i o hudbě. Sám k ní mám velký vztah z dětství, kdy jsem hrál na klarinet, a sborový zpěv mi připadá nádherný,“ nechává se režisér unést.
Rovnou ale dodává, že když snímek teprve ve fázi rozpracovaného námětu hlásil kdysi na filmový festival Berlinale, kde v přihlášce zdůraznil, že ve snímku tematizujícím sexuální násilí ve sboru bude výraznou složkou také hudba, přišla z festivalu zamítavá odpověď.
„Dostali jsme feedback, že je nepatřičné, abychom v příběhu o takovém tématu akcentovali něco jiného. Báli se možné relativizace,“ krčí rameny Provazník s vědomím, že pro jeho film je ale právě hudba opravdu zcela zásadní.
„Fascinuje mě ten kontrast. To, že se zároveň děje něco nádherného jako sborový zpěv i něco temného. V tom spatřuju autenticitu, pravdivost, kterou jsem se snažil do filmu dostat,“ nastínil Ondřej Provazník svůj tvůrčí záměr.
Na tuzemské poměry celovečerních snímků se Sbormistr s částkou přes šedesát milionů vyšplhal na dvojnásobek průměrného budgetu. Podle producenta Jiřího Konečného je to ale stále minimum, za které by se dnes podobné filmy měly točit.
„I Sbormistr je udělaný nejlevnějším způsobem, jak to šlo. Na úkor různých kreativních řešení a nervů. Na to, co ve filmu všechno je, to stále vzniklo velmi levně,“ upozorňuje Konečný.
„Jednoduché jsem si to neudělal opravdu v ničem – analogový film, sborové zpěvy bez playbacku, náctileté herečky, natáčení v Krkonoších i New Yorku,“ vypočítává Provazník nejdražší položky filmu.
„Když jsme letěli do Ameriky, kam jsme museli dopravit šedesát lidí i s jejich zavazadly a vymyslet, jak to udělat s letištními skenery, aby nám neprosvítily filmový materiál, v tu chvíli jsme tomu, že to dopadne dobře, věřili asi jenom já a kameraman Lukáš Milota. A kdybych jen trochu zapochyboval, rozpadlo by se to jako domeček z karet,“ vzpomíná tvůrce na překážky, jež musel překonat.
Sbormistr rozhodně není mainstreamovým trhákem jako například loňské Vlny, na něž do českých kin dorazil necelý milion diváků. Je to subtilní vyprávění zachycené na analogový šestnáctimilimetrový film.
Toto tvůrčí rozhodnutí v kontextu dobového filmu, zasazeného do devadesátých let minulého století, umocňuje jak dobový charakter, tak především citlivost vyprávění a tu a tam využitá ruční kamera, jako by se třásla napětím i strachem spolu se svými hrdinkami.
Šokující scénář
Herečky tvůrci sháněli na castingu přímo v Kühnově dětském sboru, kam čerstvě docházela i Kateřina Falbrová. Vzpomíná, že tehdy přišla castingová nabídka se stručným popisem, že půjde o film inspirovaný kauzou Bambini di Praga. „Původně jsem si ale myslela, že se hlásím jen na roli sboristky, ne hlavní postavu,“ líčí protagonistka.
Samotný scénář Falbrová s Kinterou obdržely až pár měsíců před natáčením. Po jeho přečtení byly v šoku. A nejen ony.
„Rodiče mi vůbec nechtěli dovolit, abych některé scény natáčela já, chtěli, aby tam celou dobu byla dablérka, abych já na natáčení choulostivých scén vůbec nemusela chodit. Myslím, že tehdy opravdu počítali s tím, že moje účast bude nulová,“ uvedla Falbrová.
Foto Se svolením tvůrců filmu Sbormistr
„Nakonec tam ale jsem,“ popisuje herečka, jak s prohlubujícími se vztahy mezi rodiči, režisérem, slovenským hercem Jurajem Lojem – představitelem onoho sbormistra Vítka Máchy – i jí samotné narůstal na place všeobecný pocit důvěry.
„Bylo to úplně v pohodě a family friendly, většinu času jsem při natáčení nejhorší scény strávila ve skříni, ze které pak vyskočila dablérka,“ směje se Falbrová, podle níž bylo příhodné, že onu nejinkriminovanější scénu natáčeli jako jednu z posledních.
„S Jurajem jsme si vytvořili krásný vztah a rozhodně to natáčení nebylo nepříjemné a nijak nepoznamenalo naši vybudovanou důvěru,“ popsala s vděčností v hlase mladičká herečka svou první zkušenost s natáčením.
K dispozici měly herečky psycholožku i koordinátorku intimity. A Falbrová využívala i služeb školní psycholožky, protože chtěla mluvit také s někým, kdo měl od tématu odstup.
Foto Se svolením tvůrců filmu Sbormistr
Kontroverzní téma s sebou nese i palčivou otázku: Je možné intimní zpověď o násilí založenou na případu, jehož přeživší jsou stále naživu, natočit tak, aniž by nikomu neublížila?
„Obávám se, že to možné není. A je to něco, co v sobě řeším od začátku. Ti, kterých se kauza fatálně dotkla, by ji asi chtěli nechat za sebou a nezabývat se tím,“ přiznává Ondřej Provazník, ale zároveň zdůrazňuje, že film není o případu Bambini di Praga, je jím pouze inspirovaný.
I tak ale připouští, že pokud v něm něco budí respekt, jsou to právě možné reakce někdejších sboristek. V rámci rešerše tématu se setkal jen s několika z nich. A některé podle něj o Kulínském dodnes odmítají mluvit ve zlém, což jen podtrhuje závažnost traumatu.
„Rozhodl jsem se to riziko na sebe vzít, protože věřím, že ten příběh může naopak někomu pomoci,“ konstatuje nakonec váhavě filmař. Ohledně edukativního rozměru snímku je ale zároveň obezřetný.
„Nechtěl jsem natočit mravokárný film, ale samozřejmě myšlenkou, jak další distribuci spojit s edukačním potenciálem Sbormistra, se nyní intenzivně zabýváme,“ podotýká režisér a dodává, že v distribuci zvažují i psychologickou pomoc, pokud by byla potřeba.
Osvěta podle něj nikdy není samospásná. Od vypuknutí MeToo jsme se podle Provazníka jako společnost už někam posunuli. „I tak se to ale pořád děje. V kontextu Sbormistra je podle mě klíčové to, že se to děje úplně poprvé, kdy člověk ještě nemá vžité obranné mechanismy. I proto jsem se rozhodl pro dětské hrdinky,“ doplňuje tvůrce, podle něhož jsou veškeré prvotní zkušenosti ty nejformativnější.
„Mají moc právě proto, že jsou první. Nikdy to není přesně takové, jak nám o tom říkali, jak nás to učili,“ konstatuje.
V tématu osvěty jsou Falbrová s Kinterou optimističtější. Už natáčení samotné podle nich nadstandardně plnilo osvětovou úlohu pro celý štáb, Kühnův dětský sbor i je samotné. „Vystavení se takovému tématu v takové míře celý štáb postupně proměnilo,“ přemítá Falbrová. Ústřední lokací byla horská chalupa v Krkonoších, kde filmaři společně s herci a částí Kühnova sboru strávili celý měsíc.
Na natáčení byl přítomný i šéfdirigent Petr Louženský. „Louža – tak mu říkáme – si od nás dřív držel velký odstup a býval na nás, i když v dobrém, hodně přísný, zkušenost se Sbormistrem ho ale zcitlivěla. Od té doby je k nám – bandě puberťaček – mnohem empatičtější, než býval,“ konstatuje představitelka ústřední role.
Nechtěl jsem natočit mravokárný film.
A to nebyl jediný dopad, který mělo natáčení na štáb samotný. Hlavním herečkám bylo v době natáčení třináct a patnáct let a intenzivní žitá zkušenost s těžkým tématem měla zcela zásadní vliv na jejich vnímání situací, jež by pro ně mohly být potenciálně rizikové.
„Mnohem víc si teď všímám všech znaků groomingu (proces, při kterém se někdo snaží získat důvěru jiného člověka, zejména dítěte nebo dospívajícího, aby ho následně manipuloval s cílem ho sexuálně či jinak zneužít, pozn. red.). Sama to díky natáčení teď dokážu mnohem lépe pojmenovat, za to jsem vděčná,“ vylíčila svou zkušenost představitelka Karolíny.
Obě vzápětí dodávají, že už při samotném natáčení, kdy si coby pubertální holky psaly po večerech neustále se obměňující seznamy toho, kdo ze štábu je zrovna „nejvíc hot“, reflektovaly, jak jednoduché by bylo jejich mladické naivity zneužít. A na druhé straně, jak by ony samy mohly někoho cíleně provokovat.
Obě herečky se shodují, že by nic takového nemohlo nastat, kdyby se Provazníkovi s celým štábem nepodařilo na place Sbormistra vybudovat dostatečně bezpečný prostor, v němž je možné si takové věci prožít. Poprvé a bezpečně.
The post Točil o zneužívání, investoři váhali. Ale Sbormistr může i pomoci, věří režisér appeared first on Forbes.
