Sedmasedmdesátiletý Steve Forbes, vnuk zakladatele značky Forbes a současný šéfredaktor stejnojmenného amerického magazínu, je dlouholetým zastáncem ekonomické svobody a podporovatelem Republikánské strany. Co si myslí o současné situaci v globální politice a světové ekonomice? Přečtěte si rozhovor.
Ukrajinský Forbes slaví pět let. Při té příležitosti mluvil s vnukem zakladatele značky Forbes a současným šéfredaktorem amerického Forbesu, Stevem Forbesem. My jsme jej pro vás přeložili.
Kromě působení v médiích je 77letý Steve Forbes také ekonomem – je autorem či spoluautorem více než dvaceti knih – a politikem, který se v letech 1996 a 2000 ucházel o republikánskou prezidentskou nominaci.
Jak podle něj vypadá recept na ukrajinský růst? Na to se Forbese ptali přispěvatel ukrajinského Forbesu Petro Černyšov a editorka Tatiana Pavlušenko.
Rozhovor byl pro přehlednost zkrácen a upraven.
Ve své knize The Freedom Manifesto: Why Free Markets Are Moral and Government Is Not zdůrazňujete význam ekonomické svobody. Kdy se podle vás Spojené státy odklonily od svobodné ekonomiky směrem k větší míře regulace?
Odklon od volného obchodu je anomálie. Od druhé světové války většina zemí pracovala na odbourávání obchodních bariér. Růst globálního obchodu po roce 1945 vedl ke zlepšení situace ve světě – na rozdíl od třicátých let, kdy převládaly protekcionistické nálady.
Jsem přesvědčen, že celní politika je dočasná, protože daně škodí podnikání a cla narušují dodavatelské řetězce. Jedná se o anomálii, nikoli o nový normál. Adam Smith učil, že výhodný obchod pro obě strany není hra s nulovým součtem. A země, které podporují volný obchod, vždy prosperují víc.
Tohle období pomine a v reálném světě se znovu ukáže, že snižování bariér, daní a regulací přináší lepší výsledky. Některé lekce budeme muset přehodnotit.
Ustupuje globalizace, nebo se pouze proměňuje?
Žijeme v globalizovaném světě. A i když se vzorce mění, princip otevřených trhů a schopnost vytvářet efektivní dodavatelské řetězce zůstávají neměnné.
Najdeme nové způsoby, jak se přizpůsobit proměnám v mezinárodních vztazích, zejména pokud jde o čínský trh. Pro prosperitu jsou zásadní rozsáhlé trhy. Ve dvacátém století měly Spojené státy obrovskou zónu volného obchodu mezi jednotlivými státy, ale dnes už jsme z tohoto trhu „vyrostli“.
Čím více obchodujeme s jinými zeměmi, tím více vzniká příležitostí pro nové produkty, služby, dodavatelské řetězce a technologické průlomy.
Už teď to vidíme na rozvoji umělé inteligence, která slibuje výrazný nárůst produktivity. Například v USA stálo dříve schválení nového léku přibližně tři miliardy dolarů a trvalo deset až 15 let. Díky AI by celý proces mohl být otázkou několika měsíců.
Proč se svět odklonil od otevřených trhů a kdy se podle vás vrátíme k období globálního rozvoje?
Tohle období bude náročné. Uvidíme, že je lepší daně vůbec nemít, než je zavádět, a že chaos k prosperitě nevede. Může to trvat několik let, ale podobné situace jsme už v historii zažili. V sedmdesátých letech čelily Spojené státy desetiletím inflace a úpadku, ale po Reaganových reformách se země vrátila k prosperitě.
Bohužel některé lekce zůstaly nepochopené. Jedním z důvodů dnešní politické nestability je to, že elity nesplnily své závazky vůči globální bezpečnosti a stabilním měnám. Peníze musejí být spolehlivým měřítkem hodnoty – podobně jako hodiny, které mají vždy stejných šedesát minut.
Zároveň jsme sklouzli k regulacím, které postrádají racionální základ – zejména v oblasti klimatu. Dnes si začínáme uvědomovat, že obrovské investice do větrných turbín a solárních panelů nemohou plně nahradit zemní plyn.
Které jsou podle vás některé z nejabsurdnějších regulací ve Spojených státech?
Příklad z jablečného sadu ve státě New York: dopadá na něj pět tisíc různých pravidel a regulací v rámci sedmnácti různých programů. Jedno z nařízení například vyžaduje, aby byla jablka po sklizni při převozu do skladu zakryta plachtou, a to kvůli ochraně před ptačím trusem. Přitom ta samá jablka visela na stromech pod širým nebem celé měsíce, a navíc se ve skladu ještě omývají. Taková regulace je naprosto absurdní.
Jedna z nesmyslných regulací například mění způsob, jakým se v New Yorku peče pizza – kvůli emisím. Přitom aby běžná pizzerie vypustila do ovzduší stejné množství emisí jako soukromé tryskové letadlo za jediný rok, musela by péct nepřetržitě 849 let.
Takové regulace stojí americkou ekonomiku až 2,5 bilionu dolarů. Elon Musk a jeho tým – kterým říkám „muskovité“ – aktivně pracovali na odstraňování podobných absurdit. V oblasti výroby je situace ještě horší: zatímco daně představují v průměru náklady 5000 dolarů na zaměstnance, regulace vycházejí podniky až na 25 000 dolarů na osobu. Není divu, že výrobní sektor čelí potížím.
A pravidel stále přibývá. Nedávno například prezident Donald Trump uvolnil omezení týkající se průtoku vody ve sprchových hlavicích. Demokratizace a odstranění přehnané regulace by měly být základem budoucího ekonomického růstu v USA.
Ilustrace Ilja Kolesnik
Evropa je velmi regulovaná. Často se to zdůvodňuje ochranou spotřebitele. Jak najít rovnováhu?
Bohužel v EU často panuje postoj, že se nesmí nic udělat, dokud se neprokáže naprostá bezpečnost. To ale brzdí inovace. Kdyby před 120 lety musela EU schvalovat automobily podle dnešních pravidel, nejspíš by se nikdy na silnice nedostaly – kvůli obavám z nehod nebo vysokých nákladů na palivo.
Ve Spojených státech je přístup jiný: inovace se nejprve umožní a zákony se pak upravují podle vývoje. Například vznik kopírovací technologie Xerox v šedesátých letech vedl k následným změnám v autorském právu.
Rozdíl mezi námi a lidmi z doby kamenné spočívá ve znalostech. Vyšší životní úroveň vzniká díky tvorbě nových poznatků. Ať už v laboratoři, nebo na trhu.
Vezměme si příběh Margaret Rudkin. Její dítě mělo alergii na bílé pečivo, a tak začala doma v kuchyni experimentovat a nakonec vytvořila celozrnný chléb. V roce 1937 založila pekárnu Pepperidge Farm, která později přišla s ikonickými sušenkami a krekry Goldfish. Vybudovala úspěšný podnik, který nakonec prodala společnosti Campbell’s.
Její úspěch nebyl výsledkem centrálního ekonomického plánování, ale obyčejného experimentu. Právě takto vypadá podnikatelský duch, který pohání inovace. Dalšími takovými příklady jsou Amadeo Pietro Giannini, který zpřístupnil bankovnictví široké veřejnosti, nebo Norman Borlaug, který stál u zrodu zelené revoluce a v roce 1970 získal Nobelovu cenu za mír.
Ve Spojených státech má každý možnost zkusit něco nového. Když to vyjde, prospěch z toho má celá společnost.
Pečlivě sledujeme reformy prezidenta Javiera Mileie v Argentině. Myslíte si, že je k ozdravení ekonomiky nezbytná „tvrdá medicína“?
Prezident Milei podle mě nezachází ve svých reformách příliš daleko. Jsou radikální, ale nezbytné. Zatím však nesplnil některé svoje předvolební sliby, například nenahradil peso americkým dolarem a nezrušil centrální banku, která je hlavním zdrojem ekonomického plýtvání. Právě tyto kroky by byly zásadní pro zastavení růstu inflace. Ostatně země jako Ekvádor nebo Salvador už dolarizaci provedly – a zafungovalo to.
Milei by měl učinit totéž a zároveň prosadit i další strukturální reformy, pokud chce Argentině navrátit prosperitu, kterou jako jedna z nejbohatších zemí světa kdysi měla.
Trump a Ukrajina
Už dlouho podporujete Republikánskou stranu. Považujete současnou hospodářskou politiku Donalda Trumpa za efektivní?
Vždy jsem podporoval ty Trumpovy kroky, které byly dobré, a kritizoval ty, se kterými jsem nesouhlasil. Trump rychle převzal kontrolu nad hranicemi poté, co do USA nelegálně přišlo deset milionů lidí. Něco, co Joe Biden za čtyři roky nedokázal. Jeho rozhodnutí pověřit Elona Muska deregulací a snižováním výdajů se ukázalo jako úspěšné.
Nyní se pracuje na novém zákonu o daňových úlevách, protože mnohé z těch, které Trump zavedl v roce 2017, letos vyprší.
Cla jsou formou zdanění. Doufám, že nejistota kolem nich brzy skončí a budeme se moci opět soustřeďovat na jasná a předvídatelná pravidla.
Myslím si také, že by Trump měl Ukrajině poskytnout více zbraní.
Jaké jsou podle vás největší ekonomické chyby Spojených států ve vztahu k Číně?
Momentálně jsme s Čínou ve skutečné obchodní válce. Doufám, že se cla časem začnou uplatňovat selektivněji, nikoli plošně. Čína krade naše duševní vlastnictví a provádí kybernetické útoky na americkou infrastrukturu. Byl bych rád, kdyby měl Pentagon pro takové případy připravená protiopatření. Čína musí vědět, že za podobné kroky zaplatí.
Peking se snaží ovládnout mezinárodní vody – počínaje Jihočínským a Východočínským mořem – a aktivně zasahuje do situace na Ukrajině i na Blízkém východě. Tyto problémy musíme řešit postupně, přičemž klíčová je obnova americké armády, zejména prostřednictvím loděnic v Jižní Koreji a Japonsku.
Jak by měla Ukrajina reagovat v kontextu obchodních válek?
Ukrajina musí snižovat obchodní bariéry. Příkladem může být Švýcarsko – i bez členství v blocích, jako je Evropská unie, dokázalo dosáhnout vysoké prosperity. Po válce by se Ukrajina mohla stát vstupní branou pro mezinárodní firmy, podobně jako právě Švýcarsko nebo Singapur. Stačí se podívat na Slovensko, které se během několika let vyprofilovalo jako jeden z nejvýznamnějších producentů aut v Evropě.
Co byste poradil ukrajinským podnikatelům, kteří chtějí uspět na globální úrovni?
Budoucnost Ukrajiny závisí především na mírovém urovnání války. Poté by se země měla inspirovat příklady Hongkongu, Singapuru nebo Švýcarska a vybudovat otevřenou ekonomiku. Klíčové je výrazně usnadnit zakládání podniků – jako to udělali na Novém Zélandu – snížit daně a omezit odvody na sociální zabezpečení.
Ukrajina by měla svou měnu navázat na stabilní měnu, například euro nebo dolar, podobně jako to udělaly pobaltské státy. Je důležité mít nízké daně, stabilní měnu a vládu, která příliš neutrácí. Zkušenosti z Polska a Singapuru ukazují, že Ukrajina má potenciál stát se technologickým a finančním centrem.
V roce 2023 jste řekl, že pokud svět ztratí Ukrajinu, může to vést ke globální katastrofě. Stále si to myslíte?
Ukrajina je klíčová pro globální bezpečnost – stejně jako jím bylo Československo v roce 1938. Nesmíme zopakovat chybu, kterou tehdy udělaly Velká Británie a Francie v případě Československa, což vedlo ke druhé světové válce. Právě proto musíme pro podporu Ukrajiny v boji proti agresorovi udělat mnohem víc. Navrhuji nové heslo: Make Ukraine Great Again – Udělejme Ukrajinu znovu skvělou.
V současnosti se na Ukrajině diskutuje o větší otevřenosti vůči pracovní migraci – například o možnosti automatického práva na pobyt a práci pro občany zemí s vyšším HDP na obyvatele. Je to podle vás smysluplné řešení?
Taková rozhodnutí by se měla posuzovat individuálně, ale je důležité, aby se Ukrajina stala zemí, kam budou chtít ambiciózní lidé přicházet kvůli příležitostem, které nabízí. Je přitom klíčové vyvarovat se chyb, jakých se dopustila Evropa, například v roce 2015, kdy Angela Merkel otevřela hranice, aniž by se kontrolovalo, kdo přichází a jaké má dovednosti.
Potřebujeme chytrou politiku, která přiláká kvalifikovanou pracovní sílu. Zároveň by měla věnovat pozornost Ukrajincům žijícím v zahraničí. Právě oni by se mohli stát cenným zdrojem, pokud uvidí, že se země rozvíjí, a budou se chtít vrátit. To může povzbudit jak vnitřní migraci, tak nové investice do ukrajinské ekonomiky.
Jaké dvě rady byste dal prezidentu Trumpovi?
Začněme ekonomikou a cly: u rozsáhlých daňových úlev je důležité udržet jejich účinnost.
Co se týče Ukrajiny a Íránu: v případě Ukrajiny reaguje Putin jen na sílu. Spojené státy mají tisíce bitevních letounů A-10 Warthog. Ukrajina jich potřebuje stovky, aby Putin pochopil, že začne prohrávat, ne vyhrávat. Na bojišti funguje pouze síla, slova zde nestačí. Putin se vás bude snažit svést a zmanipulovat, stejně jako to zkouší s Trumpovým zmocněncem Stevem Witkoffem.
S Íránem i s Putinem musíme jednat rozhodně, protože pouze silou lze dosáhnout skutečných dohod. Slova nemají velký význam, to jsme viděli již mnohokrát.
Svět nových médií
Jaká je role Forbesu v době TikToku, YouTube a blogerů? Jakou přidanou hodnotu bychom jako novináři měli přinášet čtenářům a divákům?
Zásadní je poskytovat spolehlivé informace. Lidé hledají důvěryhodné zdroje. Když jsme přešli z tištěného vydání na online, uvědomili jsme si, že lidé chtějí značky, kterým mohou věřit. Internet má tendenci všechno měnit na komoditu, takže pokud nenabízíte něco jedinečného a užitečného, lidé půjdou jinam.
Zkoušíme různé způsoby, jak informace šířit. Pořádáme například tradiční akce jako konference 30 pod 30 nebo 50 nad 50, stejně jako řadu offline událostí. Je to možná staromódní, ale velmi účinný způsob, jak zaujmout. Lidé jsou sociální bytosti.
Jaké je současné poslání globálního Forbesu? Pro koho a o kom vlastně Forbes je?
Naším posláním je poskytovat podnikatelům a lidem, kteří chtějí zlepšit svůj život, informace a analýzy, které potřebují k růstu. Znamená to umět správně shromažďovat a zprostředkovat informace a hledat úspěšné osobnosti, které mohou inspirovat ostatní.
Jsme jako kritici divadelních her – když se něco podaří, tleskáme, ale když je třeba, nebojíme se kritizovat. Naším cílem je sloužit těm, kteří usilují o úspěch. Právě proto je značka Forbes známá po celém světě. Inspirujeme lidi, aby mířili výš.
Když jste si vědomi svého cíle, tolik vás nezneklidní, když se mění prostředky, jak toho dosáhnout. A právě proto je důležité nezapomínat, proč tu jsme: abychom pomáhali těm, kteří chtějí uspět, a tím přispívali k lepšímu světu.
Jak si zachovat čistou hlavu v dnešním bláznivém světě?
Svět se vždycky zdá být zmatený a chaotický v obdobích velkých změn. Ať už to byl příchod železnice, vznik osobních počítačů nebo dnešní nástup umělé inteligence. Skutečný chaos ale nastává teprve tehdy, když lídři zapomenou na základní principy. Některé principy zůstávají stejné, ale my je často ignorujeme, jako tomu bylo v 30. a 70. letech 20. století a dnes.
Zásadní je vrátit se k těmto základům a jít dál s vědomím, že ne vždy máme události pod kontrolou. Události někdy ovládají nás.
Pro mladé lidi je obzvlášť důležité pochopit, že na svět nepřicházejí hotoví a zcela připravení. Skvělým příkladem je Steve Jobs. Kdybyste jeho povahové rysy v mládí – bez slavného jména – ukázali personalistovi, okamžitě by ho odmítl. Urážel lidi, kradl nápady a byl špatným manažerem, což vedlo dokonce k jeho propuštění z Applu.
Ale postupně se naučil být efektivním a inspirujícím lídrem. Do Applu se vrátil, když byla firma na pokraji kolapsu, a on z ní vybudoval jednu z nejmocnějších společností na světě.
V životě není vždy vše jednoduché, ale důležité je jít dál. Je to jako jízda na kole – když přestanete šlapat, spadnete.
The post Trump by měl být na Čínu tvrdý. A posílat víc zbraní Ukrajině, říká Steve Forbes appeared first on Forbes.
