Americký prezident chce změnit povinnost amerických veřejně obchodovaných společností podávat každé čtvrtletí zprávu o svých hospodářských výsledcích. Prý by to stačilo jednou za půl roku. Co by to znamenalo, jak je pravděpodobné, že se jeho přání stane skutečností, a kdo by na tom nejvíce vydělal a tratil?
O změnu povinnosti, která v USA platí už od roku 1970, se Trump snažil už ve svém prvním prezidentském období, konkrétně v roce 2018. Tehdy ji ale navrhl již příliš pozdě na to, aby měla šanci projít. Ve svém současném apelu Trump prohlásil: „Čína má 50- až 100letý výhled na řízení společnosti, zatímco my řídíme naše společnosti čtvrtletně??? To není dobré!!“
Krok jde na první pohled na ruku hlavně společnostem a jejich generálním ředitelům, kterým by odpadla čtvrtletní jednání s analytiky. Má ale i své nečekané silné zastánce. V roce, kdy se stejnou ideou Trump přišel během svého prvního prezidentování, napsal šéf J.P. Morgan Jamie Dimon společně s investorskou legendou Warrenem Buffettem článek o tom, že honba za krátkodobými zisky (k čemuž kvartální reportování svádí) poškozuje ekonomiku.
„Donald Trump je zastáncem deregulace,“ říká Jan Berka, hlavní ekonom společnosti Portu. „Dokazuje to jeho tlak na rozvolnění některých pravidel uvalených na americké banky i jeho staronový požadavek na úpravu pravidla pravidelného reportingu výsledků veřejně obchodovaných firem.“
Úlevu by přitom pocítil i samotný Trump coby podnikatel, jehož Trump Media & Technology Group, obchodovaná na burze od roku 2024, musí stejně jako jiné firmy podávat kvartální reporty.
Pololetní model reportování používá například už tradičně Velká Británie. „Méně častý reporting by firmám mohl ušetřit čas i peníze. Příznivci změny argumentují tím, že by mohla zlepšit práci s výhledy i predikcemi analytiků. To je aktuální zejména v době, kdy mnohé firmy čelí nejistotám, například kvůli americké celní politice, a proto se zdržují poskytování vlastních výhledů,“ vysvětluje Berka výhody, které by změna přinesla.
„Navíc pokud firma pravidelně zveřejňuje velmi dobré výsledky, může to vyvolávat až nerealistická očekávání trhu. Jejich následné nenaplnění pak může vést ke zvýšené volatilitě obchodování dané akcie, aniž by tomu samotné výsledky plně odpovídaly. Takové scénáře jsme historicky viděli například u technologických firem včetně Nvidie,“ doplňuje Berka.
Firmám by změna také dala možnost soustřeďovat se na dlouhodobé cíle a omezit krátkodobou spekulaci.
V případě menších firem se k uvedeným výhodám přidává ještě výrazná úspora nákladů na reporting, požadavky americké Komise pro cenné papíry (SEC) na čtvrtletní zprávy jsou totiž dost rozsáhlé. „Nižší nákladovost reportingu by navíc mohla podpořit více firem ke vstupu na burzu. Trend je v USA zatím spíše opačný,“ dodává Berka.
Hrozba insider tradingu
Možná změna pravidla ale nemá pochopitelně jen pozitivní dopady. Například obchodníci s opcemi, kteří spekulují na výsledky hospodaření, najednou budou ponecháni v nejistotě mnohem delší dobu. Změna by určitě z podobných důvodů nepotěšila ani akciové analytiky a vůbec všechny tržní účastníky, kteří preferují jasnost a transparentnost, tedy například samotné investory.
„Ne nadarmo se říká, že nejcennější na trhu jsou informace. Pokud se jejich objem sníží a transparentnost klesne, může to otevřít prostor pro manipulaci s trhem či insider trading. Na druhou stranu, firmy mají možnost zveřejňovat informace i mimo povinná hlášení – ať už je reporting kvartální, nebo pololetní. Tak je tomu i v Evropě, kde společnosti reportují povinně pololetně, avšak mnohé, zejména ty s významným podílem amerických akcionářů, dobrovolně poskytují i čtvrtletní komentáře,“ doplňuje k tomu Berka.
„Tržní dopady se v tomto ohledu hodnotí obtížně. Nepochybným rizikem je, že nižší frekvence reportingu může vést ke zvýšené volatilitě obchodování v době pozitivních i negativních překvapení. To ostatně potvrzují i některé studie, které se zaměřily na nižší frekvenci reportování výsledků hospodaření, jež často vede k většímu využívání alternativních zdrojů informací,“ dodává.
Jak velkou má Trumpův návrh šanci na prosazení? V tomto případě překvapivě vysokou. Trumpův návrh jde totiž na ruku současné snaze jeho vlastní administrativy, která usiluje o co nejvyšší míru deregulace. Uvedená změna by přitom ušetřila firmám dost času a peněz. Trump má navíc v Komisi pro cenné papíry, která má sílu změnu prosadit, hned několik svých koní.
„Mezi nimi je i současný předseda komise Paul Atkins, což šanci na prosazení opět zvyšuje. Ze strany investorů bych ale příliš nadšení nečekal. Pro ně jsou informace klíčové – a kde jinde je mají získat než od veřejně obchodovaných firem. Pokud by se tak mělo něco měnit, výsledkem by měla být syntéza požadavků obou stran. To by měla Komise pro cenné papíry zvážit. K případné změně pravidel by totiž byla potřeba většina hlasů v rámci SEC, nikoli potvrzení Kongresem,“ uzavírá Berka.
The post Trump jde vstříc deregulaci. Chce, aby firmy hlásily výsledky jen dvakrát ročně appeared first on Forbes.
