Z neznámé umělkyně nadějí designu. Hana Hillerová slaví úspěch i u Rossany Orlandi

Forbes Před 4 hodinami

Skoro dvacet let žila ve Spojených státech, kde budovala svou uměleckou kariéru. Po přesunu do rodného Česka začala Hana Hillerová experimentovat se sklem. A hned se svým prvním projektem uspěla. Vázy Riot of Spring vystavila v rámci Salone del Mobile v Miláně u matadorky designu Rossany Orlandi, která tuto její kolekci exkluzivně zastupuje.

Vstup do ateliéru a domu umělkyně Hany Hillerové nedaleko pražských Petřin je lemován barevně rozkvetlou zahradou. Od vstupní branky stačí sejít jen několik kroků z menšího svahu a naskytne se vám pohled, na který běžně v Praze nenarazíte: za skly domu bez záclon prosvítá nezvykle velkorysý společenský prostor, kterému dominuje rozměrný betonový krb a kuchyně.

„Trávíme v ní jako rodina opravdu hodně času,“ říká později umělkyně s pohledem na hlavní obytnou místnost domu.

Usedáme spolu k dlouhému dřevěnému jídelnímu stolu, nad hlavami nám visí skleněná svítidla v odstínech šedozelené. Jakmile je Hana Hillerová rozsvítí, pokoj s vysokými stropy, kde v minulosti tvořil výtvarník Jiří Harcuba a Aleš Grim, se plní tóny oranžové, okrové a červené barvy.

Právě tyto lampy, které Hana Hillerová vytvořila do svého interiéru před pěti lety, protože nemohla najít žádné, které by se jí do rodinného domu hodily, jí v posledním roce přichystaly nečekanou designérskou jízdu: účastnila se s nimi akcí Stockholm Design Week, následně Collectible Fair v Bruselu, Lake Como Design Festival a vůbec poprvé se také prezentovala v rámci pražského Designbloku.

Tady se minulý rok v říjnu představila jako nováček, umělkyně a designérka, jejíž jméno na české scéně nikomu nic neříká. Důvod? Hana Hillerová tvořila posledních téměř dvacet let ve Spojených státech.

„Myslím, že to byl jeden z důvodů, proč mě původně na Designbloku odmítli. Jasně, měla jsem hezká skleněná světla, ale nikdo nevěděl, kdo jsem a odkud jsem se vynořila,“ říká s tím, že na událost se nakonec dostala jako náhradnice.

I přesto se jí povedlo zaujmout. Byla nominována na Nejlepší novinku designéra/ky. A to i přesto, že Hana Hillerová o sobě přemýšlí zejména jako o sochařce, která si k art designu odskočila spíše z osobních pohnutek, a nikoli proto, že měla ambici v této disciplíně prorazit. Dává to smysl – umělkyně se dosud věnovala primárně velkoformátovým sochám, vyrobeným z kovu, a instalacím kombinujícím různé materiály.

Jedna taková instalace dodnes stojí v terminálu A houstonského letiště a jde pravděpodobně o jeden z nejvýraznějších počinů české umělkyně v USA. Tam se Hana Hillerová dostala ještě jako studentka pražské pedagogické fakulty – chtěla být učitelkou výtvarky – a nakonec tam zapustila kořeny. Uvědomila si totiž, že umění chce především tvořit, ne pouze vyučovat.

Vystudovala proto volnou tvorbu na University of Texas at Austin a po letech praxe získala ve Spojených státech i galerijní zastoupení. Vystavovala především v Texasu, v roce 2012 se ale se svou sólovou instalací dostala i do Galerie hlavního města Prahy.

Dnes bez obalu přiznává, že její uměleckou kariéru na několik let pozastavilo mateřství. „Řekla bych, že jsem zdravotně na jistou dobu vyhořela. S jedním dítětem tvořit ještě šlo, ale se třemi malými dětmi jsem na to zkrátka neměla kapacitu,“ dodává.

Dala si proto přestávku a společně s manželem, umělcem Danou Harperem, se na skok vrátila zpátky do Prahy. Tady před necelými deseti lety narazila na zchátralý ateliér Jiřího Harcuby a Aleše Grima, a i díky kouzlu tohoto domu tu nakonec s rodinou zůstali nadobro. A ne jen proto: tuzemské hlavní město je podle umělkyně – na rozdíl od mnoha těch amerických – skvělé místo k žití. Už jen proto, jak blízko je tu k zeleni a přírodě.

Přesun ze Spojených států do Česka přinesl Haně Hillerové do života ještě další kvalitu: sklo. I když s ním pracovala už v Houstonu, až tady se k němu dostala skutečně blíže. Jako první jí tu pod rukama vznikla ona skleněná svítidla – ty umělkyně vytvořila ve spolupráci se sklářským ateliérem Martina Janeckého – a od té doby materiál neopustila.

„Svítidla jsem otestovala časem. Máme je doma několik let a dělají nám radost každý den, inspirují mě k tvoření dalších designových projektů,“ říká ke svému počinu.

Navázala na něj kolekcí dalších skleněných svítidel a následně vázami Riot of Spring. Ty vznikají v lindavské sklárně Ajeto, odkud letos vedle dalších výrobků českých designérů putovaly na výstavu v galerii Rossany Orlandi v rámci milánského týdne designu.

Byly to právě tyto organicky tvarované vázy vzniklé litím roztaveného skla na hotový střed, které zaujaly italského kurátora Jeana Blanchaerta na výstavě Art House: Naše zahrada v rámci loňského Designbloku v Uměleckoprůmyslovém muzeu, kde Hanu Hillerovou vedle tuzemských i mezinárodních tvůrců představila novinářka a kurátorka Eva Slunečková.

„Poté, co další vázy z této série viděl v mém ateliéru, mě propojil s Rossanou Orlandi,“ líčí Hana Hillerová.

Právě tak se dostala do prestižní milánské galerie, s níž má dnes exkluzivní zastoupení kolekce Riot of Spring. V procesu jsou ale i další skleněné objekty. Umělkyně ve svém ateliéru, který sousedí s oním velkorysým obytným prostorem a odkud je výhled do okolí, právě pracuje na nové skleněné kolekci.

Vzniká ve sklárně Jílek v Kamenickém Šenově, která je vyhlášená pro svůj rozsáhlý archiv historických kovových forem.

Ty – od art decových až po ty z devatenáctého století – Hana Hillerová remixuje, staví na sebe do 3D koláží a vytváří díky tomu nečekané historické symbiózy. A stejně jako v případě váz z minulé kolekce, nechává tvarování skla volný, byť umělecky dozorovaný průběh.

„Tady na této váze můžete například vidět, jak jsem sklo záměrně nechala částečně vytéct z formy ven,“ ukazuje na spoj mezi dvěma desítkami let starými formami.

Že se se sklem nebojí Hana Hillerová experimentovat, přisuzuje částečně i tomu, že se k němu dostala ve své tvorbě relativně pozdě. Proto to, co jiní považují za chyby – například bublinky ve skle –, bere umělkyně jako originální výrazový prostředek a záměrně ho zvýrazňuje.

Protože, jak vysvětluje, se vztahují k podstatě skla, tedy jeho tekutosti. „Přijít zvenčí jako outsider je mnohdy cesta, jak představit veřejnosti novátorský přístup,“ míní.

V tvorbě „váziček a lampiček“, jak své současné tvůrčí období umělkyně nazývá, by ráda pokračovala. Netají se ale tím, že její umělecká podstata stále leží v tvorbě velkoformátových instalací do veřejného prostoru, v instalacích, které mají sílu měnit prostředí, kterým člověk prochází. Proto má v plánu oba světy – sklo a rozměrné projekty – Hana Hillerová spojit.

Jako jakýsi předstupeň můžeme chápat její zakázku na tavenou plastiku do jedné ze soukromých hrobek na pražských Olšanech. „Během kariéry v USA jsem si našetřila peníze, které jsem v začátcích mohla investovat do své experimentální sklářské tvorby. Přistupovala jsem k tomu tak, jako bych si platila studium skla,“ vysvětluje umělkyně svou pozici.

A dodává: Ať už tvoří užité objekty, nebo zasahuje do prostoru a architektury, v jejím díle vždy najdeme snahu zachytit proudy energií, složité struktury světa a vnitřní vesmír člověka.

The post Z neznámé umělkyně nadějí designu. Hana Hillerová slaví úspěch i u Rossany Orlandi appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek