Obyčejná osobní setkání je nudí, a tak po chvíli berou do ruky telefon. Sami si ale začínají uvědomovat, jaký tlak na ně sociální sítě vytvářejí a hledají cesty, jak se z toho nezbláznit. Jaké jsou tedy aktuální trendy v přístupu generace Z k online světu?
Více než třetina mladých lidí, kteří právě končí střední školu, si podle průzkumu americké vzdělávací organizace K12 není jistá, co by chtěla v životě dělat a cítí tlak ze strany sociálních sítí, že by se měla stát tvůrci obsahu pro sociální sítě a vydělávat si jako influenceři.
A přestože generace Z zcela běžně nakupuje přes sociální sítě a má je jako hlavní zdroj informací, narůstá u ní skepticismus vůči reklamě Instagramu nebo YouTube a podle Business Insider se raději přesouvají na menší platformy, jako je Tumblr, Discord či Reddit, kde můžou sdílet i konzumovat obsah bez tlaku komerčních algoritmů.
Podle letošních čísel tvoří generace Z polovinu uživatelů sítě Tumblr a také šedesát procent těch, kteří se sem nově registrují. Milují prý i další staré platformy, jako je Pinterest nebo Yahoo. Potvrzuje to i vracející se estetika prvních příspěvků na sociálních sítích, které generace mileniálů ve velkém barvila do sépiových filtrů.
Víme, že nám to škodí
Velká část mladých lidí si už také uvědomuje to, čeho se jejich rodiče tolik obávali – že sociální sítě mají špatný vliv na jejich duševní zdraví a že ohrožují jejich soukromí. V průzkumu agentury McCrindle Research celých 67 procent zástupců gen Z uvedlo, že nadměrné užívání negativně ovlivnilo jejich psychiku.
„Děti nebo teenageři mohou na sítích zažívat tlak na začlenění, potřebu získávat pozornost, budovat si popularitu, srovnávat se s ostatními, čelit kyberšikaně nebo se stát obětí manipulace,“ souhlasí Karolína Štětinová, dětská klinická psycholožka z centra Kind Place.
Co mi v praxi připadá jako úplně nejčastější problém, je obtížné nastavování hranic – jak ze strany dětí, tak rodičů.
„Osobně nevnímám sociální sítě jako hlavní příčinu psychických problémů, ale spíš jako takový zesilující faktor, který může už existující potíže, například úzkosti, nízké sebevědomí nebo emoční nestabilitu ještě prohloubit. Co mi ale v praxi připadá jako úplně nejčastější problém, je obtížné nastavování hranic – jak ze strany dětí, tak rodičů,“ dodává.
O tom, že už všichni dávno víme, že nekonečné scrollování není nic moc přínosného, nakonec svědčí i slovo loňského roku, kterým Oxford University Press zvolil označení „brain rot“ – výraz, který popisuje úpadek kognitivních schopností způsobený nadměrným scrollingem a přesycením online obsahem. Vystihuje rostoucí rozčarování ze sociálních sítí, jež pociťují mladší mileniálové a generace Z.
Fanouškem sama sebe
I samotní mladí uživatelé se s negativním vlivem sítí snaží bojovat. Například digitálním detoxem – zhruba čtvrtina se někdy aspoň na určité období zcela odpojí.
Magazín Newsweek psal nedávno o tom, že si mladí přepínají účty na soukromé, aby se chránili, případně mažou svůj starý obsah nebo rovnou celé profily. Návrat podle něj zažívají tradiční filmové fotoaparáty, tištěné knihy i takzvané „hloupé telefony“.
Na negativní vliv sociálních sítí reaguje i nový TikTok trend nazvaný fan edit. Ten vybízí, aby když se člověk cítí špatně, sestříhal video sám o sobě a udělal to stejně, jako by ho tvořil o své oblíbené celebritě, tedy mix hezkých záběrů, důležitých momentů, příjemných vzpomínek. Oslava sama sebe pak má pomoci cítit se lépe.
„Pokud to člověk dělá ze správného důvodu, tedy pokud jde skutečně o akt sebelásky a snahu o sebepoznání a růst, a ne jen o to vypadat dobře před ostatními, skutečně to může fungovat,“ potvrzuje Štětinová.
Dvě minuty bez telefonu
I přes pozitivní signály je ale závislost na mobilním telefonu stále aktuální hrozbou. Každoroční Mind Health Report, který sestavuje britské zastoupení pojišťovny Axa, ukazuje, že se mladí při osobním kontaktu začínají po dvou minutách a 15 vteřinách nudit a cítí nutkání vzít do ruky telefon. 39 procent mladých lidí od 18 do 28 let i během reálné konverzace kontroluje zprávy, sociální sítě, nebo dokonce otevře YouTube.
Lidé tak jsou čím dál více propojení online, ale podle psychologů se tím zároveň stávají osamělejší a úzkostnější. „Digitální prostředí nabízí neustálou stimulaci a kontrolu,“ říká Karolína Štětinová. Poukazuje tak na dopamin, který přinášejí lajky, stovky nových vjemů během pár vteřin i potřebu být neustále online, aby uživateli něco neuniklo.
Digitální prostředí nabízí neustálou stimulaci a kontrolu.
„Ve srovnání s tím může běžná konverzace působit pomaleji, někdy i nepříjemně, zvlášť pokud člověk cítí nějakou nejistotu,“ vysvětluje psycholožka. „Popravdě si ale nemyslím, že to je jen problém mladších generací,“ upozorňuje také.
Schopnost být s někým skutečně přítomný a vést konverzaci lze podle ní posilovat: „Stačí začít třeba tím, že si telefon dám mimo okamžitý dosah, například na dno kabelky, místo abych ho měla po ruce na stole.“
Sedm hodin denně
V tomto kontextu asi nepřekvapí, že podle dat výzkumné agentury Demand Sage je průměrná doba, kterou zástupci generace Z stráví každý den u obrazovky telefonu nebo počítače, 7 hodin a 18 minut. Samozřejmě ani dospělí nejsou pozadu – jejich průměrný screen time je 6 hodin a 40 minut. Problém je však právě v tom, jak zásadní vliv mohou sociální sítě a virtuální svět na mladého člověka mít.
„Obecně se doporučuje, aby děti netrávily u obrazovek víc než dvě hodiny denně mimo své školní potřeby. Osobně si myslím, že nejde ani tak o přesný počet minut, jako spíš o kvalitu obsahu, jeho smysluplnost a celkovou vyváženost v rámci dne. Důležité je, co dítě u obrazovky dělá – protože třeba vzdělávací obsah nebo kreativní tvorba nejsou totéž jako pasivní scrollování,“ připomíná psycholožka.
Proč se ale rozdíly v přístupu u mladých lidí liší tak, že jedni jim zcela propadnou, zatímco druzí si raději pořídí tlačítkový telefon?
„Souvisí to s osobnostní strukturou, zralostí i sociálním prostředím. Každý má jinou míru sociální motivace – někdo je přirozeně introvertnější, někdo naopak extrovertnější, a to se pak odráží jak v offline, tak online světě. Někdo má silnější potřebu potvrzení a chce být „vidět“, zatímco jiní si víc hlídají soukromí nebo dávají přednost autenticitě,“ říká Karolína Štětinová.
Zlom obvykle nastává ve chvíli, kdy dítě přestává používat sítě jako nástroj na zábavu nebo komunikaci, ale naopak začínají ony ,ovládat‘ jeho.
Dodává, že neúčast na sociálních sítích pak může být vnímána jak pozitivně, třeba jako znak exkluzivity, tak negativně, jako nezájem o okolí, nebo u dětí jako neschopnost přístup získat kvůli rodičovskému zákazu.
Jak tedy poznat, že používání sítí začíná dítěti nebo teenagerovi škodit? „Zlom obvykle nastává ve chvíli, kdy dítě přestává používat sítě jako nástroj na zábavu nebo komunikaci, ale naopak začínají ony ,ovládat‘ jeho. Může to vypadat třeba tak, že dítě zanedbává spánek, domácí nebo školní povinnosti, kontakt s vrstevníky mimo online svět nebo jiné zájmy. Někdy jde jen o přechodné období – třeba když dítě objeví nový trend, zálibu nebo online kamaráda – a samo to časem odezní,“ popisuje Štětinová.
Rodiče by podle ní měli zpozornět, pokud dítě tráví většinu volného času na sítích, je podrážděné, když nemá přístup k telefonu, nebo se jeho nálada po delší době strávené online zhoršuje.
Nejzranitelnější bývají děti v období nástupu puberty. „Zhruba ve věku deseti až čtrnácti let si děti začínají intenzivně formovat vlastní identitu, jsou velmi citlivé na hodnocení okolí, ale zároveň se jim teprve vyvíjí schopnost abstraktního a logického myšlení. Stále mohou být poměrně naivní – často uvažují černobíle, mají idealistické představy nebo nerozpoznají manipulaci,“ upozorňuje odbornice.
Nastupující generace alfa pak podle jejích slov do online prostředí často proniká ještě dřív, a tím pádem může mít ještě o to méně vyvinutou schopnost kriticky vyhodnotit obsah.
The post Za dvě minuty se začnou nudit. Jak generace Z bojuje se závislostí na telefonu appeared first on Forbes.
