Okolo francouzského města Arras v oblasti Artois nedaleko belgických hranic se 9. května 1915 od brzkých ranních hodin rozléhal hluk mohutné dělostřelecké palby. Jednotky 33. armádního sboru pod velením generála Philippa Pétaina se připravovaly na útok na kótu 140 poblíž obce Vimy. Mezi nimi i 250 mužů z roty Nazdar. V deset hodin dělostřelecká příprava utichla a rota se vydala vstříc německým pozicím. Téměř pětina zahynula... Vraťme se ale na úplný začátek.
ČTĚTE TAKÉ: Dojemný příběh americké vlajky od Jičína. Ručně šitá památka se po 80 letech vrátila z USA
Příběh první české roty Nazdar se začal psát necelý rok před bitvou u Arrasu. Komunita českých krajanů ve Francii v létě 1914 nebyla příliš početná (čítala celkem asi 10 tisíc osob), zato si ale, jak se píše v publikaci Českoslovenští legionáři za první světové války, udržovala silné národní povědomí a vysokou soudržnost. Ve vítězství Dohody nad Ústředními mocnostmi spatřovali příležitost pro vytvoření samostatného státu.
První česká rota
Klíčovou úlohu při jejich organizaci sehrál sociálně-demokratický spolek Rovnost a pařížská pobočka Sokola, pod jehož prapory se dobrovolníci 22. srpna vydali k Invalidovně, aby hromadně vstoupili do Cizinecké legie. Za způsobilé ke službě bylo uznáno 341 Čechů a dva Slováci.
Hned následující den odjeli vlakem na výcvik, kde 31. srpna z 250 mužů vznikla česká 1. rota praporu C 2. pochodového pluku Cizinecké legie. Protože tehdejší francouzské roty čítaly pouze 250 mužů, musel být zbytek zařazen mezi další roty.
Branci se při výcviku zdravili hlasitým pozdravem „Nazdar“, díky čemuž útvar získal své jméno. Dvanáctého října příslušníci roty složili slavnostní přísahu a koncem října odjeli na frontu, kde se společně s celým plukem začlenili do tzv. marocké divize.
Zimu a počátek jara rota Nazdar strávila na relativně klidném frontovém úseku v Champagne. I přesto ale ztratila několik mužů. Na druhou stranu posílila o několik dobrovolníků z Velké Británie, kde nebyl umožněn vznik české jednotky.
Koncem dubna se marocká divize přesunula do oblasti Artois v severní Francii, kde byla zařazena do 33. armádního sboru, informuje Vojenský historický ústav Praha.
Krvavé boje o kótu 140
Osudného 9. května rota Nazdar vyrazila do pěšího útoku v čele svého pluku. První pásmo německé obrany bylo díky dělostřeleckému ostřelování překonáno s minimálními ztrátami. U druhého pásma ale odpor obránců výrazně zesílil a započal nemilosrdný boj vedený pomocí pušek, bajonetů, ručních granátů a kulometů.
Ztráty byly obrovské. Prapor C přišel o všechny důstojníky a dvě třetiny mužstva. Ze samotné roty Nazdar padlo 42 mužů a dalších 133 bylo raněno. Zranění byla většinou tak vážná, že se již do boje nemohli vrátit. I přesto se ale českým dobrovolníkům podařilo probojovat na kótu 140 a udržet ji až do příchodu posil.
9. květen se tak stal významným dnem české vojenské historie. Rota projevila nesmírnou odvahu a splnila přidělený úkol. Cenou za úspěch byl ale zánik útvaru. Protože se v srpnu přihlásili takřka všichni bojeschopní čeští muži na francouzském území, nebylo možné ztráty doplnit. Zbývajících 75 bojeschopných vojáků tak strávilo zbytek velké války v jiných četách a rotách v rámci Cizinecké legie.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Voláme Čechy do boje! Praha se před 80 roky vzepřela nacistům, okupanti se brutálně mstili
