Na celém světě ještě před pár lety existovaly jen dvě země, které vyrábějí elektřinu jen z vody. Vedle jihoamerické Paraguaye to byl i jeden evropský stát. O Rakousko ani Norsko se ale nejednalo.
Ta země překvapivě leží na Balkáně, který patří k největším znečišťovatelům ovzduší na starém kontinentu. Z pohledu emisí při výrobě elektřiny je zelenější než Dánsko či Švédsko a na stejné úrovni jako Norsko. Je to Albánie.
Na albánské řece Drin a umělé nádrži Komani, kterou zásobuje vodou, se to právě nyní hemží turisty z celého světa. Přitahuje je sem hlavně průzračně tyrkysová voda a scenerie s vysokými skalami, které vám nabudí pocit, že se nacházíte kdesi v Thajsku. K tomu přispívají i turistické lodě z dálky připomínající ty thajské.
Je sem ale přitahována i pozornost energetiků. Umělá nádrž zde totiž vznikla kvůli výstavbě největší vodní elektrárny v Albánii, která se nachází pár kilometrů po proudu od turisticky hojně navštěvovaného bodu.
Elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1979 a její čtyři Francisovy turbíny mají souhrnný výkon šest set megawattů (MW). Pro porovnání největší uhelná elektrárna v Česku Chvaletice má výkon osm set megawattů nebo jeden jaderný blok Dukovan má výkon pět set megawattů.
I proto největší vodní elektrárna v zemi, která zajišťuje až třicet procent celkové výroby elektřiny, nesla za minulého režimu jméno po tamním diktátorovi Enveru Hodžovi, které nicméně s koncem komunistické diktatury skončilo v propadlišti dějin.
Na řece Drin jsou další dvě vodní elektrárny, a je tedy důležitým energetickým zdrojem celé Albánie. V zemi je dohromady 25 vodních elektráren s výkonem nad deset megawattů, které přes půl století zajišťovaly Albáncům soběstačnost ve výrobě elektrické energie.
V osmdesátých letech minulého století Albánie dokonce čtvrtinu výroby exportovala. To vše pouze z vody. Vedle ní to byla jen Paraguay, která si tento status udržuje dodnes.
Foto Andritz Group
Albánské vodní elektrárny totiž v posledních dekádách přestávaly zvládat boom spotřeby energie a balkánská země se stala energeticky nesoběstačnou. V současnosti dováží zhruba pětinu své spotřeby z okolních zemí. A tím si dováží i emise, jelikož sousední státy mají energetiku založenou stále hlavně na fosilních elektrárnách.
V posledních třech letech začaly v Albánii růst fotovoltaické parky, které mají k opětovné soběstačnosti dopomoci, ovšem k celkové výrobě elektřiny v zemi „červené a černé“ přispívají z pohledu celého roku pouze nižšími jednotkami procent.
Albánie proto plánuje investice do nových vodních elektráren s vyšším výkonem. Podle průzkumů úřadů má země svůj hydroenergetický potenciál využitý jen z třiceti procent. Problémem je ale jako všude jinde v Evropě občasný nedostatek vody, a to zejména v letních měsících.
Turbíny vodních elektráren se v Albánii protáčejí zejména v období podzimu a jarního tání sněhu, v létě jsou některé řeky vyschlé, a tím pádem některé menší vodní elektrárny vypnuté.
O tom ví své sousední Černá Hora, kde letos došlo k odstávce tamní největší fosilní elektrárny a do toho vyschly řeky. Země tak v červnu byla fakticky stoprocentně závislá na importu z okolních zemí, zejména pak z uhelného Srbska.
Albánie je tak z pohledu výroby elektřiny bezemisní podobně jako Norsko, a tím pádem nemusí při případném vstupu do Evropské unie, kam valná většina Albánců chce a vláda si vzala za své tohoto cíle dosáhnout v roce 2030, řešit systém emisních povolenek.
Emisní povolenky pro domácnosti ale už pro Albánce budou nepříjemným překvapením, fosilní zdroje se tam stále hodně používají v dopravě a vytápění.
Na druhou stranu, rozvoj obnovitelných zdrojů v podobě zejména solárních panelů přinese zemi nutné investice do posilování infrastruktury, podobně jako v Česku.
Navíc přenosové soustavy západobalkánských zemí nepatří k těm nejrobustnějším a rozvod elektrického vedení v Albánii často připomíná smotance, které můžeme vidět například v jihovýchodní Asii.
Na Balkáně tak zejména v horkých letních dnech, kdy klimatizace jedou na plný výkon a na druhé straně je sucho v řekách, dochází ke krátkodobým lokálním výpadkům elektřiny během dne.
Poslední velký blackout zažila Černá Hora, Srbsko, Kosovo, Severní Makedonie a část Albánie současně loni v létě. Důvodem byl požár jedné z důležitých rozvoden a následné kaskádové spadnutí soustav.
Výhodou vodních elektráren v takovém okamžiku je, že nepotřebují impulz z jiné elektrárny k nahození turbín. O to se postará voda. Koneckonců, voda slouží pro nahození soustav ze tmy i v Česku. Tím impulzem a zároveň kritickou elektrárnou je přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně v Jeseníkách.
V Albánii se nicméně nachází i jedna „špinavá“ elektrárna. Už přes deset let stojí u jihoalbánského města Vlora s kotly poháněnými spalováním nafty o souhrnném výkonu 96 megawattů.
Ty se ovšem nikdy nerozběhly. Zprvu kvůli technickým potížím, pak už kvůli ekologickému tlaku. V současné době je tedy v záloze pro případné krizové situace a zároveň se uvažuje o její transformaci na čistší plyn.
S tím souvisí i záměr amerického Exxon Mobilu vybudovat u ní LNG terminál. Část kapacity jeho plynových zásob by využívala přímo elektrárna, většina by pak mířila na export do dalších zemí.
The post Zelená jako Norsko. Albánie má Green Deal vyřešený, její energetiku pohání voda appeared first on Forbes.
