Patří mezi nejúspěšnější designéry své generace. Společně se svým bratrem, s nímž dlouhá léta tvořil tvůrčí tandem, má za sebou spolupráce se značkami jako Vitra, Hay, Samsung, Kartell či Cappellini. Svou slávu ale nedává okázale najevo. Stejně jako jeho nejnovější produkt, který představil na pražském Designbloku.
Francouzský designér Erwan Bouroullec je jednou z oněch hvězdných designérských person, jejichž výrobky znáte, i když o tom nevíte. Společně se starším bratrem Ronanem, s nímž tvořil od devadesátých let do roku 2023, se zapsali do historie současného designu jako duo, které přichází s neotřelými, leč funkčními návrhy.
Jejich tvorba se vždy pohybovala na pomezí nábytku a drobné architektury. Od konce devadesátých let spolupracovali s nejvýznamnějšími značkami světa a jejich práce se objevila v kolekcích Vitry, Kartellu, Flos, Hay či Alessi. Za svá díla získali desítky mezinárodních ocenění a jejich objekty jsou součástí sbírek Centre Pompidou, MoMA i Design Museum v Londýně.
Proslavili se mimo jiné modulární pohovkou Alcove, kterou pro Vitru navrhli jako malý architektonický prostor uvnitř interiéru, experimentálním návrhem Lit Clos nebo ikonickou židlí Vegetal, inspirovanou organickými strukturami přírody. V posledních letech se Erwan soustředí na samostatné projekty, ať už jde o spolupráce se značkami nebo o uměleckou a řemeslnou tvorbu.
Na Designblok zamířil s jednoduchou pohyblivou kancelářskou židlí Mynt, kterou navrhl pro Vitru. Během rozhovoru v pražském showroomu značky je na ní pohodlně usazený a sem tam nevědomky drobnými pohyby těla demonstruje, co všechno jeho nejnovější návrh umí. Je na něj pyšný. Magazínu Wallpaper řekl, že jde o jeho životní úspěch.
„Sláva spjatá s povoláním a kariérou designéra rozhodně není něco, co tu bylo vždycky. Začalo to před dvaceti lety s érou Philippa Starcka. Tahle doba ale podle mého končí,” říká na úvod.
Jak to?
Je to trochu jako s hudbou. Když jsem byl mladý, poslouchal jsem indie kapely – Pixies, Smashing Pumpkins… Byla to malá scéna. Ale pak přišly Cranberries s hitem Zombie a najednou se nejen jejich zvuk stal mainstreamem, dnes můžeme slyšet základy této hudby téměř všude. To samé se stalo s designem. Jazyk, který byl kdysi trochu radikální a osobní, se stal běžnou součástí trhu. Z designu je danost. A proto touha jeho témata prozkoumávat a poznávat tvůrce mizí.
Je to pro designéry dobrá zpráva?
Odpovím vám trochu oklikou. Myslím si, že design hraje v naší společnosti důležitou roli, protože všechno, co nás obklopuje, v sobě nese určitý druh společenského protokolu. Uvedu to na příkladu: Kávový šálek jistě musí být navržen tak, aby se nevyléval a aby dobře pojmul tekutinu. Zároveň ale obsahuje mnohem více. Říká: pojďme se společně posadit, popovídat a vypít si kávu. Vše, co je kolem nás, formuje to, jak se chováme a jak fungujeme ve společnosti.
Mám za to, že design by měl být něco, co je ze své podstaty neviditelné, není tedy špatně, že nevíme, kdo danou věc navrhl. V tomto se náš obor liší od jiných forem umění. Do kina jdete, abyste zaměstnali mozek, výtvarné umění si vyžaduje svého diváka, jde přece jen o jakousi konceptuální záhadu, která bez něj neexistuje. Ale design? O něm byste v zásadě nikdy neměli přemýšlet. Zajímavý je, když je tichý, nekřičí.
Foto Vitra
Foto Vitra
Foto Vitra
Jak to myslíte?
Přiznám se, že nejsem fanoušek velkých, extravagantních gest. Neříkám to jen proto, že právě spolu sedíme v showroomu Vitry, ale opravdu mi je blízký jazyk Charlese a Ray Eamesových. Jejich design nenese známky oné extravagance, je jemný, elegantní, přemýšlí o tom, jak se dané objekty budou skutečně používat. Nejsem zastáncem toho, když někdo dělá design s přesahem do umění.
Protože to jde proti definici průmyslového designu?
Možná to jen prostě není můj styl. Vyrostl jsem na venkově, moji prarodiče a mnoho dalších příbuzných pracovali v zemědělství. Co tedy opravdu nemám rád, je, když v sobě věc nese známku nadřazenosti. Když má design příliš silnou identitu, nebaví mě.
Zmínil jste několik charakteristik dobrého designu. Jak naopak poznat ten špatný?
Nedávno jsem byl na horách a v pronajatém bytě jsem napočítal dvacet druhů „dřeva“ – ale žádné nebylo skutečné. Proč to říkám: dlouhodobě mě trápí, že čím dál tím více se vytrácí náš vztah k materiálům, jako bychom neuměli číst abecedu fyzického světa. Lidé nerozumí tomu, z čeho a jak produkty vznikají.
Všude kolem nás jsou napodobeniny. Nemyslím tím falešné kabelky nejmenovaných značek, ty mě nezajímají. Mluvím o materiálech: plast napodobující dřevo, keramika s potiskem dřeva, plast v barvě zlata. Dobrý design má být čitelný a transparentní, aby lidé chápali, jak a z čeho je vyrobený.
Foto Vitra
V rozhovoru pro Wallpaper jste prohlásil, že vaše nová židle Mynt je váš životní úspěch. Proč je podle vás ukázkou dobrého designu?
Má to několik vrstev. Zaprvé vznikla pro Vitru, což je značka, které si nesmírně vážím. Rolf Fehlbaum mi byl od mládí neskutečně cenným mentorem. Tolik jsem se od něj naučil, je pro mě naprosto zásadní postavou v mém životě. To je jedna vrstva.
A další: mám pocit, že současný design produkuje sice krásně barevné i tvarově zajímavé produkty, málo z nich je ale skutečně praktických, pohodlných nebo užitečných… Vázy, svícny, tohle všechno mi leze na nervy. Jako by věci vznikaly jen proto, aby vypadaly dobře na Instagramu. To ale není realita, život vypadá jinak. Nesnáším, když se design snaží být jen stylový.
Židle Mynt je v tomhle jiná. Není nijak výrazná, je možné, že byste kolem ní jednoduše prošli bez povšimnutí. Za to ale v sobě ukrývá dynamiku, pohyb, umožňuje mnoho poloh, intuitivní používání. Mám za to, že všichni v sobě máme opice, potřebujeme se neustále hýbat. Je to dobré nejen pro naše těla, ale i mysl.
Nesnáším, když se design snaží být jen stylový.
V procesu její tvorby jsem hledal jakýsi univerzální jazyk – chtěl jsem, aby židle byla lehká, jednoduchá na výrobu, ale také elegantní. Tyhle dvě charakteristiky, lehkost a elegance, jdou ruku v ruce. Elegantní totiž většinou znamená dobrou konstrukci. Uvedu příklad. Proč nám přijdou rostliny uklidňující, krásné? Protože nedělají nic zbytečného, neztrácejí energii na tom, co by pro ně bylo život ohrožující.
Je tohle další charakteristika dobrého designu? Dělat minimum?
Řekl bych, že ano. Když se podíváte do archivu Vitry na skutečně ikonické kousky, například na slavné Eames Lounge Chair nebo Chaise longue od Le Corbusiera, definuje je jednoduchost výrazu. Tyto modely nehledají několik řešení najednou, ale plně se soustředí na jedno jediné, které komunikují.
Zmínil jste, že pro kancelářskou židli je důležitý pohyb. Sedíme spolu v showroomu Vitry, za sebou na policích máme několik kancelářských židlí. Znamená to, že když v sobě pohyb nenesou, jsou horší než ta vaše?
Neřekl bych horší, některé z nich v sobě pohyb ukrývají také, ale řekl bych, že z hlediska výrazu je Mynt univerzálnější. Zkusím odpovědět ještě jinak. Dlouhá léta spolupracuji s firmou Samsung. Za ta léta jsem si uvědomil, že existují zhruba tři tvary mobilních telefonů. Umíte si představit, kdyby to samé platilo pro boty, trička, brýle nebo třeba právě židle? Krása přece spočívá i v tom, že máte kolem sebe tolik rozličných možností, tvarů, funkcí.
To, že jsem řekl, že židle Mynt je moje životní dílo, ještě neznamená, že bych všechny ostatní židle tou svou nahradil. Myslím, že jednou z ingrediencí spokojeného života, je rozličnost. Mějte kolem sebe tolik druhů židlí, lidí, jídla kolik zvládnete!
Na jaký další produkt jste podobně hrdý?
Díky Vitře, která dlouho dělala primárně nábytek do kanceláří, jsem měl s bratrem možnost vytvářet nábytek ne pro jednotlivce, ale pro skupiny. Oproti návrhům například pohovek do domácností vyžaduje tohle zcela jiný přístup. Řešíme komplexnější dynamiku, interakce mezi lidmi, pohyb v prostoru.
I z toho důvodu bych asi zmínil Alcove. V době, kdy jsme s ním přišli, nic podobného na trhu nebylo. Neexistovala žádná pohovka s oním krabicovým efektem. Udělali jsme vlastně takovou malou architekturu s jedním kusem nábytku. Vytvořili jsme pohovku, která nemá jasně definované řešení, dá se s ní lehce pohybovat a jednoduše ji přetvářet. Je to vlastně jako bychom vytvořili les v interiéru.
Je naopak nějaký projekt, ke kterému byste dnes přistoupil jinak?
V začátcích naší kariéry byly hodně populární návrhy jako by vzniklé z jednoho kusu. Příkladem podobného kusu nábytku může být například křeslo Harbor od Naota Fukasawy, které před lety vytvořil pro B&B Italia. Nedávno jsem ho viděl vedle skandinávské stoličky vyrobené ze dřeva, kovu a dalších částí.
Když jsem se na ně díval, došlo mi, proč mi je ona stolička bližší. V případě robustního křesla potaženého textilem nevíte, co se skrývá uvnitř. Při nejlepším je tam překližkový základ, pěna, lepidlo a nakonec čalounění, které z křesla nikdy nedostanete.
Někdy je právě malý tým ten ideální – ví, co dělá, a má přímý vztah k výrobě.
Což mě přivádí k odpovědi. Dnes, se všemi zkušenostmi, které mám, bych možná nedělal podobný nábytek a ještě bych přistoupil jinak k výrobě židle Vegetal. Je celá z plastu, což už bych dnes neudělal. Většinou totiž není moc důvodů pro to, aby sedátko bylo ze stejného materiálu jako nohy, tedy aby židle byla z jednoho kusu materiálu.
Ve světě nábytku hodně rezonuje myšlenka tvorby takových kusů, které vydrží celý život. Co si o tom myslíte?
Přiznám se, že s tím zcela nesouzním. Lidé se během života hodně stěhují, jsou v pohybu, není proto reálné si myslet, že si nakoupí věci, které jim vydrží napořád. V Paříži stojí jeden čtvereční metr deset tisíc euro. A pokud tam nebude něco pasovat, tak věřte, že si lidé koupí něco, co bude. V tom je skvělá Ikea. Myslím, že by mohla zapracovat na systému zpětného výkupu a recyklace. Kdyby totiž výrobce rovnou sbíral i odpad, bylo by to naprosto skvělé. Myslím, že lidé by si za tuhle službu rádi zaplatili.
Za vaši kariéru jste pracoval s nejprominentnějšími značkami designérského světa. Co by musela mít česká značka, abyste vůbec přemýšlel o tom, že s ní budete spolupracovat?
Pro mě je střední Evropa stále tak trochu neobjeveným místem, přitom má silnou řemeslnou tradici a velký výrobní potenciál. Takže spolupráce s českou značkou? Proč ne! Už jsem pracoval s malým dánským studiem, značkou raawii, v němž pracuje asi pět lidí, a vznikla z toho krásná kolekce.
Někdy je právě malý tým ten ideální – ví, co dělá, a má přímý vztah k výrobě. Nejde tedy o velikost ani známost značky, ale o její přístup. Jsem tedy všemu otevřený. Za podmínky, že daná firma bude nabízet smysluplné a dostupné produkty a věci, které opravdu potřebujeme.
The post Dobrý design je tichý a nekřičí, říká hvězdný designér Erwan Bouroullec appeared first on Forbes.
