Sobota 26. červenceSvátek má Venku je 18 °C, Zataženo

Kdo chvíli stál, už stojí opodál. Česko začínají dohánět země visegrádské čtyřky

Forbes Před 20 hodinami

Když v roce 2004 vstupovaly země visegrádské čtyřky (V4), tedy Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko, do Evropské unie, naše republika stála na startovní čáře jako favorit. Vzdělaná pracovní síla, nízké náklady, západní orientace a relativně stabilní instituce z ní činily přirozeného lídra regionu. Dnes, po více než dvaceti letech, je situace jiná. 

Jak ukázala nová analýza banky Creditas, Česko sice zůstává v regionu V4 nejvyspělejší zemí podle HDP na obyvatele, ale z hlediska dynamiky růstu ho předběhlo zejména Polsko – a to téměř ve všech oblastech kromě IT a finančního sektoru.

„Z pohledu průměrného růstu přidané hodnoty v jednotlivých odvětvích za posledních dvacet let je vidět, že pouze finanční služby a IT dokázaly držet krok s vývojem v Polsku,“ okomentoval výsledky hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek s tím, že i v těchto případech bylo zaostávání Poláků jen symbolické. 

U financí to bylo podle Dufka dáno především rychlým rozvojem nových služeb a investicím za absence jakýchkoli domácích krizí či otřesů.

Rychlý růst IT zajistily investice firem právě do nových technologií a rovněž i rozvoj velkých IT firem, které jsou v Česku doma. Pomohla tomu i kvalita vysokých škol zaměřených právě na technologický segment.

Jinak Česko za více než dvacet let v Evropské unii nevyniká téměř v ničem. Zaostává v přibližování západním členům sedmadvacítky v důsledku vyčerpání výchozích výhod, je druhou nejdéle se zotavující zemí z covidu a zatím nedokázalo plně využít svůj vlastní potenciál ani zdroje z Evropské unie k dalšímu vývoji.

Potenciál země roste pomalu a s ním i životní úroveň Čechů. Nízké tempo hospodářského růstu výrazně omezilo sbližování tuzemských mezd s úrovní západní Evropy. V této oblasti už Česko ztratilo pozici lídra, kterou převzalo Polsko.

Zatímco Polsko posílilo svou pozici vůči průměru Evropské unie v HDP na obyvatele o 27 procentních bodů. Česká republika ve stejném období pouze o deset. Je to méně i v porovnání se Slováky (sedmnáct procent) a Maďary (patnáct procent).

Zatímco Česko čerpalo z výhod počáteční transformace a své blízkosti k Německu, Polsko stavělo dlouhodobou růstovou trajektorii na masivních investicích, infrastruktuře a chytře využitých evropských fondech. Výsledek? Vyšší tempo růstu, rychlejší konvergence příjmů a robustnější domácí poptávka.

Polsko se stalo lídrem regionu, Česko zůstává nejvyspělejší, ale ztrácí tempo, Slovensko stagnuje a Maďarsko zaostává.

„Zjednodušeně se dá říct, že Polsko se stalo hospodářským lídrem regionu, Česko zůstává nejvyspělejší, ale ztrácí tempo, Slovensko stagnuje a Maďarsko zaostává,“ shrnuje Dufek.  

Podobně výmluvná je i statistika čistých mezd přepočtených na kupní sílu. Poláci se přiblížili až na 52 procent německé úrovně, zatímco Češi zůstávají na hodnotě 42.

Polský růst mezd je tažen jak dynamickým hospodářstvím, tak efektivnější redistribucí a daňovou politikou. Praha sice stále nabízí vyšší absolutní příjmy, ale po přepočtu na životní náklady je obraz mnohem méně lichotivý.

„V průměru se k německým mzdám ročně nepřiblížíme ani o jeden procentní bod a vzhledem k tomu, že nám chybí zhruba padesát procentních bodů, tak německé mzdy můžeme dohnat zhruba v roce 2075. Na druhou stranu je tu jiná šance – úspěch Německa je pryč a my se můžeme dočkat toho, že se Německo přiblíží nám,“ konstatuje Petr Dufek. 

Nedostupné bydlení

Za největší slabinu Česka experti označují nedostupnost bydlení. V Praze dnes potřebuje člověk s průměrnou mzdou osmnáct let čistých příjmů na pořízení bytu. Ve Varšavě nebo Budapešti je to o pět, respektive čtyři roky méně.

Hlavním důvodem snižující se dostupnosti bydlení je slabá bytová výstavba. Zatímco loni se v  Polsku na sto tisíc obyvatel postavilo 4,4 bytu, na Slovensku 2,8 a v Německu 2,6. V Česku to bylo jen 2,4. Horší situace byla už jen v Maďarsku s 1,6 – to ale stavělo víc v minulých letech i s  pobídkami.

Klíčovým rozdílem je schopnost státu a samospráv vytvářet podmínky pro výstavbu. Ve Varšavě trvá stavební řízení jeden až dva roky, v Budapešti dva až tři a v Praze neuvěřitelných osm až deset let. Výsledkem je podprůměrný počet dokončených bytů a přetlak na realitním trhu, který žene ceny vzhůru.

Není to ale tak jednoduché. Polsko je sice lídrem bytové výstavby, avšak vzhledem k vysokým úrokovým sazbám v zemi stojí hypotéka ve Varšavě více než v Praze. 

Finanční dostupnost bydlení se v Polsku týká hlavně těch, kdo mají hotovost. Cena proti mzdě je příznivá, ale hypotéka vzhledem k vysokým sazbám už ne.

„Když vezmeme pětapadesátimetrový byt v hlavním městě a hypotéku na 25 let s osmdesáti procenty LTV, bude Polák měsíčně splácet zhruba 134 procent průměrné čisté mzdy, Čech 115 procent, Slovák 102 procent a Maďar 99 procent a pro srovnání Němec jen 56 procent,“ vypočítává obchodní ředitel Creditas Real Estate Borek Simandl.  

80 %

Přibližně tolik průměrné čisté mzdy dají Češi za pronájem dvoupokojového bytu v Praze.

I přes vysoké ceny nových bytů je v tuzemsku nájemní bydlení překvapivě levné. Za dvoupokojový byt v metropoli Češi vydají zhruba osmdesát procent průměrné čisté mzdy. To je nejlepší číslo ze všech postsocialistických zemí regionu.

Nejhůř je na tom Slovensko se 122 procenty, následuje Maďarsko se 118 procenty. Polsko má 93 procent a Německo 64 procent. Podle Simandla se nicméně jedná spíš o dočasný stav.

„Hraje v tom často roli regulace, která sice snižuje cenu, ale s tím i nabídku. Nikdo nebude stavět na nájem, když to nebude dávat ekonomicky smysl. To se týká zejména Berlína, ale podobné nápady občas vidíme i tady. Obecně lze čekat, že rostoucí ceny nemovitostí se postupně promítnou do výše nájmů a ty v Česku porostou,“ upřesňuje Borek Simandl.  

Máme nejdražší elektřinu v regionu

Rozdíly panují i v přístupu k energetice. Česká republika se rozhodla ponechat ceny energií čistě na trhu. Výsledkem je jedna z nejvyšších cen elektřiny pro domácnosti v regionu.

Zatímco na Slovensku, v Maďarsku nebo v Polsku platí domácnosti regulované ceny stanovené státem, čeští spotřebitelé nesou náklady tržních výkyvů sami. Fixace cen je možná, ale často méně výhodná, a domácnosti s průměrnou spotřebou platí v poměru k příjmům nejvíce v celé střední Evropě.

„Češi platí za jeden kWh elektřiny 0,33 eura, tedy třikrát víc než Maďaři, dvakrát víc než Slováci a téměř stejně jako Němci,“ konstatuje Václav Skoblík, obchodní ředitel UCED. A to ještě ponecháváme stranou porovnání podle parity kupní síly.  

Ceny energií jsou dnes zásadním handicapem Česka.

„Ceny energií jsou dnes zásadním handicapem Česka. Tuzemské firmy platí za elektřinu třikrát více než jejich konkurence ve Spojených státech, u plynu je rozdíl dokonce čtyřnásobný,“ upozorňuje Dufek. Tento nepoměr bude podle něj stále více podkopávat konkurenceschopnost českých podniků.

Cenová hladina v oblasti spotřebního zboží je v tuzemsku relativně stabilní, ale zdaleka ne nejnižší. Potraviny jsou levnější v Polsku i na Slovensku. Česká republika sice v posledních pěti letech zaznamenala nejpomalejší růst cen, ale z nízké základny už dávno neprofituje. 

„V Maďarsku, které zvolilo zastropování cen u vybraných potravin, zdražily potraviny v průměru nejvíc. To je ukázkou toho, že pokud začnete regulovat, tak se vždycky najde způsob, jak to obejít, a nakonec to má devastující důsledky na spotřebitele,“ komentuje vývoj Dufek.

Jedinou výraznější výhodou Čechů zůstává nízká cena benzinu, ovšem i ta je relativní. V přepočtu na kupní sílu platí český spotřebitel téměř dvojnásobek oproti Německu.

Dlouhou dobu bylo vzorem, k němuž se všichni chtěli přiblížit, Německo. Poslední dekády ale ukazují, že jeho hospodářský zázrak uvázl na mrtvém bodě a náskok Německa se začal snižovat. Ale ani to nedokázaly všechny země v regionu využít rovnoměrně. 

„Nejvíce se díky své hospodářské politice dařilo přibližovat Polsku, nejméně naopak Česku, i když příznivější startovní podmínky po roce 1989 hrály právě v jeho prospěch. Tento náskok byl ale promrhán. Pokud země nenajde růstový impulz a nezačne cíleně řešit drahé bydlení a energie, Polsko časem předběhne Česko nejen v příjmech, ale i v kvalitě života,“ uzavírá Petr Dufek.

The post Kdo chvíli stál, už stojí opodál. Česko začínají dohánět země visegrádské čtyřky appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek