Cestujeme čím dál víc a s tím přibývá i destinací, které o turisty nestojí, bojují proti nim nebo alespoň redukují jejich počty. Necestovat ale není řešení, shodují se odborníci a přinášejí mnohem lepší a udržitelnější tipy, jak cestovat zodpovědně, rozumně a ohleduplně.
Každým rokem roste počet cestovatelů, kteří se vydávají do zahraničí – loni to bylo 1,4 miliardy mezinárodních turistů, což je o jedenáct procent víc než v roce předchozím. Údaje za letošní rok podle organizace UN Tourism, spadající pod OSN, rostoucí trend zatím potvrzují.
Mohou za to vyšší příjmy i flexibilnější pracovní úvazky, navíc ještě pořád doháníme půst, k němuž nás donutila pandemie a přiměla nás trochu se utrhnout ze řetězu. Roli hraje i růst rozvíjejících se destinací, které budují infrastrukturu, investují do marketingu a usnadňují vstup turistům.
Pak jsou tu ale místa, která by byla nejraději, kdyby na ně turisté alespoň na chvíli zapomněli. Je to jen pár týdnů, co se proti takzvanému overturismu protestovalo v Barceloně, Benátkách, Lisabonu, Janově či na Mallorce. Limity denního počtu turistů zavedl Dubrovník i ostrov Santorini.
Když se cestovní ruch stane prokletím
Obětí vlastní popularity se stal i ostrov Bali, který se ztrácí pod nekontrolovaným developmentem, dopravními zácpami a nezvládá množství odpadu.
Známý je příběh thajské zátoky Maya Bay, kde se po uvedení filmu Pláž s Leonardem DiCapriem počet turistů zvýšil natolik, že ji úřady musely kvůli devastaci přírody na několik let úplně zavřít. Podobný efekt měl i seriál Bílý lotos, který výrazně zvýšil zájem o místa, kde se natáčel.
Turistická poptávka ale převýšila možnosti zpracování odpadu třeba i na Maledivách, které jsou paradoxně známé pro svůj klid a soukromí. Malé ostrovy však nezvládají množství odpadu po turistech či výstavbách resortů, a tak se vše vozí na Thilafushi, kterému se přezdívá ostrov odpadků – je jimi totiž doslova přeplněn.
Příklady ale najdeme také v Česku – přírodu na přeplněné Sněžce musí před náporem turistů, kterých sem v letní sezoně dorazí osm až devět tisíc denně, opět chránit sítě a třeba i na Praděd během některých letních dnů míří i tři tisíce lidí denně.
„Jsou místa, která čelí tak silnému náporu turistů, že to začíná převažovat nad přínosem. Tamní infrastruktura často není stavěná na miliony návštěvníků ročně a místní už turismus nevnímají jako požehnání, ale jako problém,“ souhlasí Stanislav Bartoška, odborník na digitalizaci cestovního ruchu a zakladatel Flexi Tours Group, první plně digitální cestovní kanceláře v Česku.
Necestovat není cesta
Zůstat doma a nikam nejezdit, případně zavést v nějaké destinaci zákaz, však podle něj není řešení. „Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že cestování nás učí empatii, pomáhá zvládat obtížné situace a rozšiřuje naše chápání světa v širších souvislostech. Problémem proto není samotné cestování, ale způsob, jakým ho děláme,“ říká Lukáš Kubín, orientalista, historik a cestovatel, který ve svých přednáškách propojuje akademickou erudici s osobními cestovatelskými zkušenostmi, gastronomií, otázkami identity a hodnot v současném světě.
„Když se chováme zodpovědně, s respektem k místní kultuře, přírodě a lidem, můžeme být naopak přínosem – podpořit místní ekonomiku, naučit se chápat odlišnosti a bourat předsudky,“ shrnuje svůj přístup.
Nemyslí si ani, že by řešením byla úplná stopka některým místům na několik let: „Overturismus se tím sice na chvíli zmírní, ale nezmizí. Spíš věřím, že je potřeba přistupovat k cestování s mírou. Pokud mě láká místo, které bývá přeplněné, upravím svůj plán tak, abych se vyhnul davům. Cestuji mimo hlavní sezonu a do itineráře zařazuji i méně známé části dané lokality – často právě tam čekají ty nejautentičtější zážitky. Tím se dá tlak na destinace rozložit a zároveň si zachovat možnost objevovat krásy světa bez toho, aby trpěly.“
Destinace nejsou kulisy na Instagram
Problém je podle odborníků často v tom, že cestování vnímáme jako „spotřební zboží“ a přistupujeme k němu čistě konzumně. „Typickým fenoménem dnešní doby jsou cestovatelé, kteří vyrážejí jen kvůli fotografiím na Instagram či Facebook. Často mám pocit, že ani nevědí, kde se vlastně nacházejí. Někdy se potom chovají, jako by byli na místě sami – jsou hluční, fotí tam, kde to není povoleno, vstupují do prostor s omezeným nebo zakázaným přístupem. Nic pro ně nepředstavuje překážku,“ popisuje svoje zkušenosti Lukáš Kubín.
„Své destinace vybírám podle vlastních zájmů, ne podle toho, co někdo označí za destinaci roku. Jako historika mě fascinují starověké východní kultury, a proto mé cesty vedou právě tam,“ nabízí způsob, jakým lze vybírat cíle svých výletů.
Jak říká Stanislav Bartoška, žádná destinace není jen kulisa: „Když člověk přijede s očekáváním, že ‚to tady musí vypadat jako na Instagramu‘, často bývá zklamaný nebo začne ohýbat realitu k obrazu svému. A právě to vede ke konfliktům s místními, k narušování jejich každodenního života nebo tradic.“
Foto Freepik
Ve Flexi Tours se snaží na tohle myslet a učit zákazníky, že si nemusejí vybírat destinace jen podle popularity na Instagramu. Nabízejí jim například takzvané second cities, tedy alternativy ke známým destinacím, které si zaslouží pozornost, ale netrpí přetížením.
„Spolupracujeme převážně s menšími hotely a rodinnými podniky, vybíráme destinace mimo hlavní proud a pečlivě hlídáme sezonní rovnováhu. I když má někdo zájem o populární místo, které už trpí overturismem, snažíme se navrhnout etičtější alternativy, například jiný termín, jinou část regionu nebo lokálnějším způsobem pojatý program,“ popisuje Bartoška.
Zanechat po sobě co nejmenší stopu
Chovat se ohleduplně k místnímu prostředí i lidem je nicméně třeba nejen v přelidněných destinacích, ale úplně ve všech – jen tak je nečeká výše zmíněný osud. „Nemohu si dovolit chovat se tak, jak jsem zvyklý, bez ohledu na okolí. Ohleduplné cestování by mělo být obohacující nejen pro nás, ale i pro místo a jeho obyvatele,“ upozorňuje Lukáš Kubín.
„Snažím se na místa, kam cestuji, dívat očima místních. Respektovat jejich zvyklosti, způsob oblékání i osobní prostor. Nevstupuji, kam mě nepozvou nebo kam je vstup zakázán, nikdy nefotím lidi bez jejich souhlasu,“ dodává.
S ohleduplným cestováním souvisí i jeho udržitelnost, což znamená volit nejen destinace, ale i způsob dopravy s rozmyslem, neplýtvat zdroji, zajímat se, jak místo funguje, čeho má nedostatek, na co je třeba dávat pozor. Leccos řekne Google, ale na pravou míru to vždy uvede rozhovor s místními nebo se zkušenými cestovateli, které na cestách potkáte.
Nejen neškodit, ale ideálně pomáhat
Ideálně bychom se na cestách měli zajímat nejen o to, jak místům neškodit, ale jak jim také pomoct a jak co nejlépe podpořit zdejší ekonomiku nebo lokální komunitu. „Turismus může být velkým přínosem pro celý region, pokud je dobře směrován a vzniká s ohledem na místní,“ říká Stanislav Bartoška.
Jak na to? „Snažím se podporovat místní menší podniky místo masových řetězců. Před každou cestou si dělám důkladnou rešerši – připravím si plán, co chci navštívit, a vyhledám nejen zajímavá místa, ale i inspirativní lidi. Nastuduji si specifika dané oblasti, respektuji přírodu, místní pravidla,“ radí Lukáš Kubín.
Snažím se na místa, kam cestuji, dívat očima místních. Respektovat jejich zvyklosti, způsob oblékání i osobní prostor.
Můžete si také najmout lokálního průvodce z daného regionu, bydlet v rodinném hotelu. Zvažte rovněž délku pobytu – delší návštěva má nejen menší uhlíkovou stopu, ale také přinese více do místní ekonomiky a umožní poznat místo opravdu do hloubky.
„Další věc, kterou bych zvážil, je extrémně levná nabídka služeb, pokud je zřejmé, že někdo na druhé straně prodělává. Ať už jde o ubytování, výlety, nebo přepravu, zkrátka když je cena ‚až podezřele nízká‘, je dobré se zamyslet, kdo tu slevu ve skutečnosti platí. Někdo to totiž dotovat musí. A obvykle je to ten na konci řetězce čili místní průvodce, řidič nebo zaměstnanec hotelu,“ uzavírá Stanislav Bartoška.
The post Když turisté přestanou být vítaní. Jak cestovat, ale nepřekážet? appeared first on Forbes.
