Zahraniční kapitál je opatrný, velké obchody ubývají a české fúze a akvizice se posouvají do rukou středně velkých tuzemských investorů. Ti využívají známé prostředí, nižší inflaci a levnější financování k rychlým akvizicím, zatímco Polsko a Rumunsko lákají na větší příležitosti i zahraniční hráče. Máme to tedy chápat jako dlouhou stagnaci, nebo otevřené okno pro růst? To rozebírá Monika Marečková, řídící partnerka poradenské společnosti RSM.
V RSM sledujeme český trh fúzí a akvizic už řadu let a z mé zkušenosti mohu říct, že letošní první pololetí potvrdilo trend, který se začal formovat už během covidové pandemie a posílil v době vysoké inflace a drahého financování: velkých transakcí ubývá, zato malých a středně velkých přibývá. Tento posun není jen statistickou zajímavostí, ale signálem hlubší změny v českém i zahraničním investičním chování. Co se tedy děje?
Čísla mluví jasně. V první polovině letošního roku jsme na českém trhu zaznamenali celkem 71 fúzí a akvizic. Velké obchody nad 20 milionů dolarů tvořily jen 13 případů, což znamená meziroční pokles o zhruba čtyřicet procent. Oproti tomu ale malé a středně velké transakce rostly o podobné procento a dosáhly 58 uzavřených obchodů.
Při hodnocení trhu se často díváme pouze na transakce velké v hodnotě přes 100 milionů korun. Malé a středně velké obchody ale tvoří více než čtyři pětiny všech tuzemských transakcí. Z mé praxe odhaduji, že přibližně pětina menších obchodů se pohybuje v pásmu 80–100 milionů korun.
Jsou to tedy přesuny, které jsou už strategicky významné a neměli bychom na ně při pohledu na tuzemský trh zapomínat. Často jde o posílení pozice již silného hráče, vstup do nové technologie či akvizici zákaznického portfolia. Stále se ale odehrávají v relativně „pohodovém“ režimu financování a řízení rizik, bez složitějších struktur typických pro velké mezinárodní dealy. Nechci tím pochopitelně nijak snižovat jejich dopady a důležitost, spíše naopak.
Velké ryby jsou v Polsku
Proč k tomu dochází? Na straně tuzemských investorů hraje roli kombinace faktorů: dobře znají místní prostředí, mají vybudované sítě kontaktů a mohou se rychle rozhodovat. Pokles inflace a postupné snižování úrokových sazeb snižují cenu kapitálu, což v menších obchodech opět vede k rychlejší realizaci.
Naopak zahraniční investoři, kteří jsou pro velké transakce často klíčoví, zůstávají opatrní. A mají pro to dobré důvody. Ty jsou dvojí: jednak geopolitická a celní nejistota, která komplikuje dlouhodobé plánování návratnosti investic, jednak (a to je možná důležitější) srovnávání příležitostí napříč regionem.
V Polsku se například v první polovině roku uskutečnilo 269 fúzí a akvizic v hodnotě 6,3 miliardy dolarů, včetně velkých bankovních a finančních transakcí a stalo se tak letošním rekordmanem CEE regionu. Rumunsko zase přitahuje investory díky rychlému ekonomickému růstu a aktivní státní podpoře některých sektorů.
Na druhou stranu, u našich slovenských sousedů je situace ještě o něco horší než u nás a za jeden z nejvýznamnějších letošních slovenských dealů se považuje získání plné kontroly Seyforu v Dotykačce, která na Slovensku také působí. Domácí scéna si i v tomto případě jede „na svém písečku“ to své. Není to nutně špatně, ale vize o velkém růstu dostávají spíše už chladnější kontury.
Energetika jede
Český trh tak v současnosti, až na výjimky, táhnou především středně velcí tuzemští hráči. Vidíme to zejména v energetice, kde pokračuje konsolidace menších výrobců a distributorů, v IT sektoru, kde se akvírují specializované softwarové a datové firmy, a v retailu, kde se řeší rozšiřování sítě prodejen nebo vstup do nových formátů.
Nemovitostní sektor, navzdory vyšším nákladům na financování, zůstává pro řadu investorů atraktivní zejména pokud jde o industriální nemovitosti a logistiku.
Velké transakce, které se přesto uskutečnily, byly často spojeny s energetikou a strategickou infrastrukturou. Patří sem například odkup osmdesátiprocentního podílu ve společnosti Elektrárna Dukovany II českým státem nebo prodej společnosti Adastra americkému fondu Carlyle. V hotelovém segmentu zase zaujala akvizice Hilton Prague skupinou PPF Real Estate. Tyto obchody jsou ale spíše výjimkou než pravidlem.
V evropském kontextu se Česká republika řadí spíše mezi stabilní, ale méně dynamické trhy. Aktivita sice zdaleka nedosahuje objemu ani hodnoty transakcí v Polsku nebo Rumunsku, přesto je slušná.
Klidný investiční přístav
Co z toho plyne pro středně velké firmy uvažující o prodeji? Především to, že trh je pro ně momentálně otevřený. Mají k dispozici aktivní tuzemské investory, kteří chtějí růst. Tito investoři trhu rozumí a většinou i kupované společnosti dobře znají, což nakonec umožňuje realizovat transakci relativně rychle.
Na druhé straně je ale třeba počítat s tím, že v některých oborech (například v technologiích, energetice či v prémiových nemovitostech) se konkurence usilující o kvalitní cíle zostřuje. To může tlačit na cenu a zkracovat čas na pořádné due diligence. Přesto Česká republika zůstává pro znalce trhu relativně bezpečným investičním přístavem.
Z mé zkušenosti bude v příštích měsících klíčové sledovat, zda se zahraniční investoři začnou vracet. Pokud by se to stalo, logicky by to opět oživilo segment velkých transakcí. Druhou otázkou samozřejmě je, zda tu najdou dostatečně zajímavé a velké cíle. Do té doby ale očekávám, že malé a středně velké obchody zůstanou hlavní silou českého trhu fúzí a akvizic.
Český trh rozhodně není neatraktivní. Naopak právě teď je dobrý čas pro čas, aby se české firmy s akvizičním apetitem rozhlédly po trhu a odvážily nakupovat. Mají to teď snazší než kdy předtím. A aktuální opatrnost zahraniční konkurence nebude trvat navždy.
The post Zahraniční kapitál je opatrný. České akvizice táhnou střední a malí hráči appeared first on Forbes.
