Ještě před rokem nad akciemi evropských firem většina investorů ohrnovala nos. V posledních měsících se však staly jejich miláčkem. Proč a stojí to vůbec za to? Nad tím se v komentáři pro Forbes Česko zamýšlí portfolio manažer J&T Investiční společnosti Michal Semotan.
Před rokem jsem od investorů neustále slýchával tyto otázky a stížnosti. Proč investovat v Evropě, když je tu přehnaná regulace, vysoké ceny energií, vyšší daně než v USA, pracovníci mají při propuštění nárok na vysoké odstupné a nejsou zde na trhu technologické firmy?
Nutno říct, že na tom něco pravdy je, ale nyní to nevadí? Přelévají se sem peníze, které utekly z amerického trhu. Proč? Obava z nečitelnosti kroků amerického prezidenta Donalda Trumpa? Nebo poškození kredibility americké ekonomiky a dolaru?
A tak stačí jen trochu nového inflow a akcie v Evropě rostou. Nechci ten postup hanit, ale vždy se na to dívejme s rozumem. I před rokem byla v Evropě řada firem, do kterých jsme investovali, byly rozumně naceněné, měly dobrý produkt a chtěl jsem je v portfoliu mít.
To samé platí i teď – možná se situace o něco zlepšila tím, že Německo schváleným zbrojním balíčkem může nakopnout svou ekonomiku a dopady tohoto expanzivního balíku se postupně pozitivně promítnou v ekonomice celého kontinentu – nejdříve v podobě tržeb a zisků firem, dále pak novými investicemi, ale i vyššími daněmi pro stát ze zaplacených zisků a také vyššími příjmy zaměstnanců.
Takže ano, dlouhodobý výhled je o něco lepší. Navíc řada firem byla opravdu hodně dole, právě kvůli obavám z celní války mezi Spojenými státy a Evropou – zde se v současné době zdá, že se rýsuje rozumná dohoda.
Ale pozor – také se nám proměnila situace s měnou – jestliže před rokem to vypadalo, že budeme mít silnější dolar než euro, teď se situace zcela otočila a pro evropské exportéry není úroveň 1,17 dolaru za euro nic pozitivního, spíš pěkný průšvih.
Pokud pominu to, že někdo nebyl zajištěn, tak i přes zajištění se ve Spojených státech naše produkty stanou dražšími a tím pádem méně prodejnými a ten pohyb byl fakt velký. Takže tu máme spíš argument, jestli není lepší některé akcie v Evropě prodat a jít zpět do USA.
Řešení? Pojďme na to s rozumem a v portfoliu kombinujme. Nic není nikdy černé ani bílé, vždy je to o nějaké vyváženosti, takže namixování bílého a černého, aby z toho vznikla pěkná šedá.
A na co se soustředíme v Evropě my? Preferujeme burzy v Aténách, na severu Evropy a v Německu. Doplněno o výjimečný titul v Amsterdamu (Theon) a velkou banku ve Švýcarsku (UBS). Rozhodně bychom neměli opomíjet britský trh, který po rozvodu s Evropskou unií zaostával, a jenž nabízí také atraktivně naceněné emise.
Chápu, že bych měl přidat některá konkrétní jména, takže abych nebyl jen obecný, uvedu zde i některé další: Bank of Cyprus, Nordex, Porsche, TKA, BP, Centrica či Outokumpu. Další si určitě najdete.
Ano, v Evropě je z čeho vybírat, celkově se zdá levnější než americký trh, ale má i svoje negativa a nebezpečí. Proto je dobré portfolio rozumně zkombinovat, a to platí jak před rokem, tak i nyní, nedělejme teď z Evropy investorský ráj, tím prostě není.
The post Na evropském akciovém trhu je z čeho vybírat. Investorský ráj to ale není appeared first on Forbes.
