V polovině srpna se ve Vršovicích otevře nová pobočka brněnské Koblihy. Klasiku, kterou známe všichni, přetváří na hravý gastro zážitek. Prahu čeká all stars menu těch nejlepších.
Krupicová kaše, meruňková Pavlova, lemon posset, tiramisu, crumble, to je jenom pár příkladů toho, co se do koblihy může dostat. Základem je kynuté těsto, se kterým si hrají. Někdy připraví klasickou meruňkovou, jindy vezmou oblíbený dezert a předělají ho na koblihovou verzi.
„Oblíbená kobliha je větrník a ta, na kterou jsme nejvíc pyšní, je se švestkovým rozvarem uvnitř a lotuskovým krémem navrch. Funguje skvěle a mega populární je i naše verze ovocných knedlíků. Teď máme borůvkový s borůvkovým rozvarem, máslovým krémem a drobenkou a tvarohem navrch,“ popisuje Michal Richtar, který se do Koblihy přiženil.
Projekt totiž rozjížděl jeho manžel Marek. Ten v Ostravě zakládal dnes už zaběhlou síť kaváren Cokafe. Začínal tak, že koblihy smažil v noci doma a ráno je prodával ve spřízněných kavárnách. Takhle si postupně vydělal na brněnskou pobočku v Pekařské ulici, tu otevřel v roce 2016.

Těsto na koblihy zadělávají každý den ráno a nechávají přirozeně kynout, aby nebylo příliš mokré a nesálo tolik tuku při smažení. Jde o řemeslnou práci, kdy se velká část výroby odehrává bez strojů. Nabídka se až na výjimky mění každé roční období. Prahu čeká výběr toho nejlepšího, co za roky fungování v Brně vyzkoušeli.
Ze stovek druhů vybrali to, o co pražské publikum nechtějí ochudit. „Snažíme se posouvat hranice toho, co jde s koblihou udělat. V našem oblíbeném brněnském foodtrucku Būcheck použili naše koblihy jako burgerovou housku, dávali jsme do ní zmrzlinu a objevily se i jako součást drinku v Baru, který neexistuje. I když je to velmi niche segment, tak se s ní dá hrát,“ říká Michal.
Spolu s Markem kombinace vymýšlejí a ochutnávají. „Závidím těm, kteří jsou schopní svoje výrobky nejíst. My takoví nejsme, nám to fakt strašně chutná,“ přiznává.
Praha pro ně byla jakousi metou, kterou chtěli dobýt. Nečekali, že to bude tak rychle. „Co si budeme povídat, Praha má punc toho, že je o level jinde, a chtěli jsme toho být součástí,“ prozradil Michal.
Díky pop-upům, které pravidelně dělají po celém Česku, ale třeba i v Německu, mají široké rozložení zákazníků. „V Praze máme i rodinu a taky se říká, že polovina Brna už je v Praze,“ vtipkuje Michal.
Našli prostor, kde můžou dělat to, co chtějí. Mít otevřenou výrobnu, kde je vidět pod ruce a která zároveň funguje jako prodejna. „Jsme v super čtvrti, kterou máme rádi, a jsme i na strategickém místě, odkud můžeme obsluhovat velkou část města,“ vysvětluje.
Pražská pobočka je větší a počítá s výrobou minimálně dvojnásobnou. Kapacitu má ale i na víc a do začátku plánují vyrobit kolem dvou set koblih denně. „Z Brna máme zkušenost, že jsou naše nejsilnější měsíce na podzim a v zimě. Ačkoli se to nezdá, tak jsou koblihy dost sezonní věc a v létě si dáte radši zmrzku. Brno je studentské město a v létě je prázdnější, náš nejlepší měsíc je leden, asi se lidi rychle vzdají svých předsevzetí,“ popisuje Michal fluktuaci byznysu.
V Brně na začátku investovali dvě stě tisíc korun, v Praze to bude zhruba dvojnásobek. „Stavíme dost punkově, přijede třeba Markův táta a postaví bar, nebo tady maluje můj děda,“ vysvětluje Michal s tím, že nepotřebují žádné velké technologie. Hlavní je friťák, který pro pražskou pobočku pořídili ve školní jídelně. Doufají, že se do černých čísel dostanou do půl roku, návratnost investice bude trvat déle.
Kromě kamenné pobočky přišli i s nápadem prodejního automatu na koblihy. „Jsme první, kdo v Česku a možná i v Evropě takový automat má. Aby se sám zaplatil, tak potřebuje velmi frekventované místo a koupěschopnost, respektive osvíceného zákazníka. To se nám v Brně nepodařilo najít,“ vysvětluje Michal.
A dodává, že jejich řemeslný produkt nestojí jako klasická kobliha v supermarketu a v případě automatu nemáte prostor zákazníkovi vysvětlit, co za výrobou stojí. Věří, že v Praze najdou vhodnější místo.
The post Kobliha Brno dobývá Prahu. Kromě kamenné pobočky nabídnou i automat appeared first on Forbes.