Novému filmu Velký vlastenecký výlet se podařilo to, po čem v propagačních materiálech touží snad každý dokument. Totiž rozproudit debatu. Vzhledem k tématu filmu je příznačné, že je to taková ta diskuse, kde si u nedělního oběda každý řekne to svoje, stejně jako týden předtím a stejně jako týden poté, aniž by se cokoli změnilo.
Tři lidé s antisystémovými postoji, kteří fandí ruskému vládci Vladimiru Putinovi, se v dokumentárním snímku režiséra Robina Kvapila vydávají na Ukrajinu. Režisér věřil, že když uvidí hrůzy války, tak se změní, svěřuje se hned zkraje cesty, na níž své protagonisty se štábem doprovázel.
Pokud necháme stranou pravděpodobnost onoho obratu, minimálně z filmařského hlediska působí lákavě – vždyť nějaké velké prozření mezi dětmi schovanými v charkovském metru nebo u masových hrobů v Izjumu by mohlo působit až katarzně.
Velký vlastenecký výlet však nejen svoji strukturou zastávek po zdevastované zemi spíš ukazuje, že samotná cesta je cíl. Filmaři totiž měli dobrou ruku při výběru protagonistů Petry, Nikoly a Iva, jakkoli někteří z nich teď v médiích tvrdí, že ve svých názorech schválně „přeháněli“, protože pochopili, že čím většími „dezoláty“ budou, tím bude film lepším.
Kvapil však odolal udělat ze svých postav cirkusové panoptikum, spíš dal tvář některým ze známých komentářů na sociálních sítích, takže se z úst Nikoly či Iva dozvíme, že Rusům nic jiného nezbylo než na Ukrajinu zaútočit, i když na jiném místě filmu od nich zní, že Rusko nemá důvod se rozpínat.
Když však v prázdných sídlištích slyší sirény nebo se procházejí kolem zmíněných masových hrobů, je znát, že se v nich něco pere, i když cestu do jisté míry pravděpodobně vnímají jako poznávací zájezd, takže je zajímá zdobení rakví Ukrajinců nebo labutě u zničeného mostu. Petra si dokonce vezme suvenýr z jednoho ze zničených bytů, aby pak objala muže, jemuž tam ruský útok zabil celou rodinu.
Postupně se však začínají objevovat limity celého konceptu. Jakkoli protagonisté mluví ve vylidněných ulicích o „filmových kulisách“, případně musejí obhajovat ruskou brutalitu ve stále komplikovanějších konstrukcích, je jasné, že hrůzu války nezpochybňují, vidí a věří, že v ní umírají lidé. Spíš se ukazuje, že v jejich mentálním nastavení o Ukrajinu vlastně nejde.
„Nezávidím jim, až sem přijdou evropští loupežníci a tuhle zemi dokurví,“ říká jeden z protagonistů. I ostatní řeší spíš příčiny války, je z nich znát hlavně nechuť k Evropské unii, případně obecně k liberalismu.
Pokud tedy Kvapil vzal na cestu se svými hrdiny ještě i válečného kriminologa, psychiatra a překladatelku, aby jim byli k dispozici, zdá se, že by potřebovali spíš úplně jiné experty. Možná historiky, snad ekonomy, případně sociology.
Velký vlastenecký výlet totiž naráží spíš na téma polarizace na politických tématech, která umějí rozhádat rodiny, partnery i přátele, i když na ně od nedělního oběda nemají pražádný vliv, do jejich reálných životů krom televizních zpráv a sociálních sítí prakticky nezasahují a zároveň nemají žádnou moc volant historie kamkoli strhnout.
Součástí toho všeho je pak extrémní nárůst lidí, kteří mají celistvě antisystémové názory. Tuhle proměnu zřejmě akceleroval covid, respektive opatření spojená s lockdowny a očkováním, která i mezi lidmi poměrně zajištěné střední třídy zvedla vlnu obrovské nedůvěry v jakékoli instituce, na čemž se prý krásně svezly ruské dezinformační kampaně.
Ne, nemyslím si, že Velký vlastenecký výlet by měl být akademickou dizertačkou o tom, co se děje s naší společností, přesto mi přišlo, že se pod slupku svých protagonistů snaží dostat ne zcela ideálním způsobem, že mu něco podstatného uniká. Náznaky tu ale jsou, třeba když o sobě Ivo jen tak mimochodem odhalí, že až se z cesty na Ukrajinu vrátí, doma ho nebude nikdo čekat.
Je tak vlastně příznačné, že tahle výprava končí tím, že dodávkou na cestě do Česka zní věty typu „hlásím, že převychovaná nejsem“, aby se pak nyní, o několik měsíců později, od filmu někteří z protagonistů skoro až distancovali s tím, že se cítí využití. Možná to tak nikdo nechtěl, ale zpráva o naší současnosti je to vlastně dokonalá.
The post Nejde o Ukrajinu. Novému filmu o „dezolátech“ něco podstatného uniká appeared first on Forbes.
