Pracoval pro značky Cappellini, Louis Vuitton i McDonald’s, pro Hermès navrhl hodinky, pro Peugeot auto a jeho židle Rainbow se řadí mezi ikony světového designu. Teď vytvořil křeslo Cissy pro český Ton. „Jde mi o to, aby klientovi pomohla moje práce, ne moje jméno,“ říká světový designér Patrick Norguet, který právě slaví pětadvacet let od založení vlastního studia a otevírá si galerii v Paříži. Forbes Life se s ním sešel na Designbloku, kde byl jedním z hlavních hostů.
V rámci pražské konference Designblok Talks jste vystoupil s příspěvkem na téma Budoucnost designu, v němž jste kladl důraz na to, že kvalitní design by měl uchovávat tradici a kulturní hodnoty pro příští generace. Takový by tedy měl být design budoucnosti?
Především by to neměly být jen hezké obrázky v časopisech. Když jsem v roce 2000 zakládal vlastní studio, design začínal být velmi trendy oborem. Deset nebo dvacet let předtím chtěl každý pracovat v reklamě, pak chtěl být každý šéfkuchařem a obor designu tato módní vlna postihla také.
Jenže design takto fungovat nemůže, není to jen součást lifestylu. A tak je třeba ve společnosti neustále upozorňovat na to, jaká je role skutečného designéra. Je čas očistit image designu jako oboru a „převysvětlit“, o čem je doopravdy.
O čem tedy doopravdy je?
Ne o slavném jméně designéra a jeho egu, ale o samotném produktu. Nemusím nijak vznosně vyprávět o nové židli, stačí, když si na ni někdo sedne a řekne „wow“. Záměrně jsem přestal zdůrazňovat své jméno nebo obsáhle vysvětlovat, co a jak dělám – nejlepším ambasadorem je totiž samotný produkt.
V minulosti jste navrhoval také interiéry, dělal jste například redesign restaurací McDonald’s. Proč jste se pak začal soustřeďovat pouze na produktový design?
Pracoval jsem pro mnoho hotelů, restaurací nebo módních značek. Jenže branže interiérového designu se velmi proměnila. Začalo do ní promlouvat příliš mnoho lidí, kteří na to nemají vzdělání ani cit. Stejně jako je dnes jednoduché stát se fotografem, může být každý druhý interiérovým designérem.
Mnoho klientů však nechápe rozdíl a neví, co práce skutečného interiérového designéra obnáší. Jenže ona není jen o dekorování, ale je třeba poznat klienta, pochopit, o co jde jeho společnosti a jaký zážitek chce nabízet svým zákazníkům. A to je v produktovém designu nezbytné.
Tvrdíte, že každý nový projekt je pro vás nepopsaným papírem. Je přesto něco, co je spojuje?
Každý produkt má úplně jiný kontext. Když mám spolupracovat s novou značkou, musím nejdříve pochopit její DNA – kde se vzala, jakou má kulturu, jak funguje. Abych to zjistil, potřebuji vést s majiteli firmy dlouhý dialog. Vystřelit naslepo jeden návrh a jít dál, to mě nezajímá.
Mnoho společností ale hledá pro každý produkt jiného designéra jen proto, aby využily jejich jména. Tak to ale nefunguje. Mým úkolem jako designéra není pouze navrhnout produkt, ale pomoci firmě, aby se rozvíjela. Nejde jen o to, produkt vyrobit, ale vytvořit okolo něj příběh, s nímž by firma na trhu uspěla. Tedy vybudovat celou strategii.
Pojďme si to popsat konkrétně – na příkladu spolupráce se značkou Ton, pro niž jste navrhl nové křeslo Cissy. Co vás zaujalo na její „DNA“?
U značky Ton jsem se okamžitě zamiloval do její historie a tradičního způsobu výroby. Ohýbaný nábytek Thonet (předchůdce Tonu, pozn. red.) byl prvním průmyslově vyráběným nábytkem na světě – do té doby šlo vždy o rukodělné řemeslo.
Jak vaše spolupráce se značkou Ton vůbec začala?
S firmou Ton jsme se začali bavit o spolupráci již před více než pěti lety, ale musím přiznat, že to hned napoprvé nedopadlo. Necítil jsem tehdy, že by to mohlo fungovat. Ale technika ohýbaného dřeva mě uchvátila a sledoval jsem, jak se dál vyvíjel styl značky. Viděl jsem, že začala spolupracovat například se švédským designérem Eerem Koivistem a to se mi líbilo.
Asi před třemi lety jsem se na veletrhu v Miláně setkal s ředitelem Tonu Milanem Dostalíkem, dali jsme se do řeči a měl jsem z toho dobrý pocit. Pozval mě, abych se přijel podívat k nim do výroby, a to mě přesvědčilo. Pak mi poslal brief a já jsem na něm začal pracovat. Loni jsme společně vyvinuli křeslo Cissy, které jsme představili letos na jaře. A byla to skvělá zkušenost.
Jak zněl původní brief na nové křeslo?
Když se podíváte do katalogu Tonu, uvidíte mnoho židlí, ale pohodlných křesel tam moc není. Ideou, která stojí za vznikem Cissy, bylo představit velmi pohodlné a velkorysé křeslo, které v jejich portfoliu dosud chybělo. Komfort je přitom třeba vnímat nejen vizuálně, ale především v momentě, kdy se do křesla posadíte.
V průběhu zimy jsem proto jezdil do továrny Tonu a mnoho času jsme strávili tím, že jsme produkt vyvíjeli a optimalizovali společně. Soustřeďovali jsme se na to, aby toto pohodlné křeslo otevřelo Tonu dveře do dalšího byznysu. Je vhodné do rezidenčních projektů, ale i do hotelových lobby nebo kanceláří.
Předal jste Tonu díky novému křeslu kromě jeho designu i nějaké další vlastní zkušenosti?
Nestačí navrhnout produkt, jako designér musíte být ambasadorem firmy, s níž spolupracujete, a musíte jí pomoci prosadit se a být vidět. Proto jsem tým Tonu před dvěma týdny pozval do svého studia v Paříži, vystavili jsme tam jejich produkty a pozval jsem mnoho dobrých francouzských obchodníků, aby se s nimi seznámili.
Trh je nasycený, nepotřebuje další a další nové židle, ale potřebuje sny. I proto je třeba pomoci novým společnostem na trhu a jejich produktům, aby se mohly prosadit. Podívejte se třeba na značku Hay. Je to nová firma, která se vrací do archivů a vytahuje z nich ikonické produkty minulosti.
Remarketing je velmi trendy – nic nového nikdy nepadá jen tak z nebe. Například i Yves Saint Laurent se v nových kolekcích vrací k designu sedmdesátých let. Ton má unikátní technologii a historii, ale zaměřuje se více na výrobu než na marketing. Mou prací je pomáhat firmám i s komunikací a restartem značky.
Foto se svolením Tonu a Patricka Norgueta
Foto se svolením Tonu a Patricka Norgueta
Foto se svolením Tonu a Patricka Norgueta
Vaše studio letos slaví pětadvacáté výročí založení a současně v Paříži pod svým jménem otevíráte vlastní galerii. Jaké s ní máte plány?
Loni v únoru jsem přestěhoval studio na nové místo, pravděpodobně jednu z nejlepších adres v současné Paříži, která se podobně jako celý svět velmi rychle mění. Zatímco studio je situováno do zadní části, vepředu, směrem do ulice, právě vzniká galerie. Nechci, aby to byl jen další showroom, jakých jsou po světě spousty.
Paralelně s dalšími projekty nyní pracuji na vývoji unikátního produktu, určeného speciálně pro tuto galerii, ale zatím o tom nemůžu prozradit více. Můžu ale říci, že to bude místo, kam budeme zvát své klienty, včetně Tonu, aby zde mohli představit produkty, na nichž jsme společně pracovali. Najít v Paříži místo, kde by bylo možné prezentovat výrobky, není jednoduché a právě s tím chceme našim klientům pomáhat. Zároveň chceme v galerii prezentovat i různé limitované edice našich vlastních exkluzivních produktů.
Vidíte v Česku nějaké další značky, s nimiž byste si potenciálně dokázal představit spolupráci?
Oslovila mě ještě další česká značka, s níž bych mohl spolupracovat. Jsme v kontaktu, ale zatím o této spolupráci nemůžu mluvit konkrétně. Vidím v České republice velký potenciál, ale úspěch je otázkou dobré strategie. Především v době, kdy je všude kolem spousta vizuálních vjemů a o tom, co se vám líbí a nelíbí, se rozhodujete během jediné sekundy. Řada českých společností by byla schopna velmi dobře růst, jen musí věnovat čas důkladné tvorbě strategie.
Můžete uvést konkrétní příklad?
Jste světovým lídrem ve výrobě skla, máte tradici i skvělé technologie, ale to samo o sobě ke globálnímu úspěchu nestačí. Na trhu je mnoho čínských firem, které vás převálcují. Podívejte se na italské Murano, které má ve výrobě skla ohromnou tradici, ale dnes už se jí tam mnoho lidí nevěnuje. Místo toho tam pořídíte spoustu skleněných produktů s nálepkou „Made in Italy“, ale skutečnými výrobci jsou čínské firmy.
Hodnota značky nemůže stavět jen na tradici a kvalitním produktu, je třeba jít do rizika a posouvat ji dál pomocí marketingu. A ten musí mít jasnou vizi a strategii. I toto vnímám jako součást práce designéra. Než vůbec zasednu ke stolu a začnu kreslit, musím se ptát, jestli produkt bude dávat smysl v rámci toho, čeho chce firma dosáhnout. Jde mi o to, aby klientovi pomohla moje práce, ne moje jméno.
I to ale prodeji pomáhá…
Když jsem v roce 2000 zakládal vlastní studio, moje jméno začínalo být řazeno mezi „hvězdy designu“. První rozhovory a fotky v časopisech sice možná udělaly radost mé babičce, ale co z toho pak můžete mít dál? Mým úkolem není být světovou hvězdou, ale dělat svou práci co nejlépe. Mnoho designérů vůbec nerespektuje cíle klientů, pro které pracují.
Jste světovým lídrem ve výrobě skla, máte tradici i skvělé technologie, ale to samo o sobě ke globálnímu úspěchu nestačí.
Nedokážou zapřít své ego a prezentují se jako umělci a celebrity. Jediný, kdo si to může dovolit, je za mě snad Philippe Starck, ale toho už mladá generace dnes ani nezná… Nejlepším ambasadorem není designér, ale produkt sám. Když se prodává, znamená to, že designér odvedl dobrou práci.
S jakými dalšími firmami aktuálně spolupracujete?
Čím jsem starší, tím víc se učím říkat „ne“. Když s někým spolupracuji, chci jej poznat, trávit s ním čas, zajít si s ním na oběd. Čas je v dnešní době největším luxusem. Chci pracovat jen s lidmi, kteří vyzařují pozitivní energii a obohacují mě. To je jediný přístup k životu, v němž vidím smysl – budit se s tím, že se na svůj den těším, a pak uléhat s dobrým pocitem. Vybírám si proto firmy, se kterými toto jde.
Například minulý týden jsme spolu s japonskou značkou Arflex dokončili vývoj nového produktu, který představíme na příštím Salone del Mobile v Miláně. Spolupracuji dále také se značkou Flexform. Dohromady ve studiu pracujeme asi na deseti různých projektech.
Máte vůbec ještě nějaký nesplněný pracovní sen?
Není mým snem ani ambicí vyvíjet vesmírná auta nebo jiné věci, které by někoho mohly napadnout. Stačí mi, když budu pracovat s dobrými lidmi. Ale jednoduché úkoly by mě nudily, baví mě výzvy. Jsou pro mě součástí kreativního procesu, který není jen o tom, nakreslit novou židli, ale podílet se na tvorbě vize a strategie značky a posouvat ji dál. Takto bych nyní rád pomohl i Tonu.
The post Nejlepším ambasadorem je samotný produkt, říká hvězdný designér Patrick Norguet appeared first on Forbes.
