K ekonomickému nátlaku ze strany USA mohou podle hlavního ekonoma Evropské centrální banky posloužit dva dominantní hráči na poli platebních systémů. Existuje k nim však evropská alternativa?
Politické transatlantické jiskření mezi americkou administrativou Donalda Trumpa a Evropskou unií se promítá do řady byznysových odvětví. Jedním z nich je sféra fintechu, konkrétně platebních systémů. Velká většina všech evropských transakcí totiž teče přes dvě americké společnosti. A to může být alepsoň podle hlavního ekonoma Evropské centrální banky Philipa Lanea problém.
„Závislost Evropy na zahraničních poskytovatelích platebních služeb dosáhla zarážející úrovně,“ řekl Lane během března v projevu v irském Corku. „Tato závislost vystavuje Evropu riziku ekonomického nátlaku a donucení a má důsledky pro naši strategickou autonomii, protože omezuje naši schopnost kontrolovat kritické aspekty naší finanční infrastruktury.“
Lane tvrdí, že svět se posouvá směrem k více multipolárnímu měnového systému. A v něm hrají právě platební systémy zásadní roli a jsou prý využívány jako nástroje geopolitického vlivu, podobně jako celní tarify. Trump je vůči EU otevřeně kritický, letos v únoru dokonce prohlásil, že EU vznikla, aby „podrazila jeho zemi“.
Hlavní ekonom ECB Lane varoval mimo jiné také před tím, že evropskými státy kontrolované systémy nahradily nadnárodní alternativy v třinácti z dvaceti zemí eurozóny.
Dvě výš zmíněné společnosti s dominantním postavením jsou Mastercard a Visa. Ty zpracovávají kolem devadesáti procent všech karetních transakcí v Evropské unii. Velkou část plateb z retailu pak zpracovávají další americké společnosti jako Apple Pay, PayPal nebo Google Pay.
Na českém trhu má dle České fintech asociace převahu Visa s 57 procenty transakcí, zbytek podléhá Mastercardu.
„Debata už dávno není teoretická. VISA a Mastercard dnes zpracovávají přibližně dvě třetiny všech karetních transakcí v eurozóně, což z nich dělá infrastrukturu s geopolitickým významem. Evropská komise se tomu začíná systematicky věnovat nejen kvůli obavám o férovou soutěž, ale i kvůli strategické závislosti na mimoevropských hráčích. Je to otázka odolnosti evropské ekonomiky a platebního systému,“ tvrdí člen představenstva asociace a CEO platební společnosti EasyChange Matěj Novák.
Mastercard i Visa se rozhodly se slovních přestřelek nezúčastnit a ponechávají je bez komentáře.
Kudy dál?
Podle Lanea je řešení nasnadě: digitální euro. „Je to slibné řešení, jak čelit těmto rizikům a zajistit, aby si eurozóna udržela kontrolu nad svou finanční budoucností,“ tvrdí Lane. Digitální verze společné evropské měny by fungovala podobně jako hotovost a umožňovala by lidem provádět retailové platby napřímo bez nutnosti účasti provozovatele platebních karet.
Digitální peněženku byste v takovém případě měli nejspíše přímo v telefonu. S ní uložené prostředky by byly kryté přímo centrální bankou podobně jako v případě bankovek. Plán na zavedení digitálního eura leží na stole evropských institucí už léta, ale stále potřebuje větší legislativní oporu napříč EU.
Pomalu se sunoucí proces s opatrným optimismem sleduje i Matěj Novák z EasyChange. Dodává ale, že vidí i překážky, které by evropskou kooperaci mohly zmařit. První je negativní zkušenost se ztrátovým společným projektem BankID a s tím spojená neochota bank se dohodnout na systému třetí strany. „Poplatky plynoucí z transakcí přes VISA a Mastercard představují pro banky významný příjem,“ zdůrazňuje Novák.
Kromě toho jde podle něj o technicky velmi náročné řešení – alternativní platební systém vyžaduje značné kapacity a s tím spojené investice, do kterých se vzhledem k současné nejistotě bankovním domům nechce.
V Evropě se nicméně konkurence gigantů jako Mastercard či Visa formuje, byť zatím se značným odstupem. „Největší ambici aktuálně představuje platforma European Payments Initiative. Ta přináší řešení s názvem Wero, digitální peněženku postavenou na instantních SEPA platbách. Jde o ryze evropský projekt, za kterým stojí konsorcium předních evropských bank a který má potenciál nabídnout alternativu k zavedeným globálním schématům,“ nastiňuje Novák.
Kromě toho fungují v Evropě i některé národní koncepty – Blik v Polsku, Bizum ve Španělsku, iDEAL v Nizozemsku či SWISH ve Švédsku. Fragmentace systémů ale také přináší výzvu, aby spolu tyto systémy zvládaly bezproblémově komunikovat, což je oblast, ve které stále existují významné rezervy.
„Tyto případy ale potvrzují pravidlo: evropská řešení mohou být úspěšná, pokud mají silnou domácí podporu a jasný use-case. Výzvou zůstává rozšíření napříč Evropou, tedy škálovatelnost a schopnost fungovat přes hranice,“ myslí si Novák.
Transatlantické jiskření
Od nástupu Donalda Trumpa do druhého funkčního období letos v lednu se transatlantické vztahy znovu vyostřily: Washington na jaře zavedl „univerzální“ desetiprocentní clo na většinu evropských výrobků a pohrozil, že pokud do 9. července nedojde k dohodě, sazba vyskočí na padesát procent – krok, který Brusel označuje za ekonomickou „jadernou zbraň“.
EU odpověděla návrhem odvetných tarifů za sto miliard eur zaměřených na letadla Boeing, automobily a agroprodukty a zároveň připravuje žalobu k WTO. Spor doplňují strategické třenice: Trump žádá, aby spojenci v NATO utráceli až pět procent HDP na obranu, což unijní lídři odmítají a diskutují o kompromisním cíli okolo procent.
Bílý dům také obnovil šetření proti digitálním daním a vyhrožuje cly na státy, které zdaňují americké technologické giganty – včetně Francie, Itálie či Španělska – což Brusel vnímá jako nátlak na svou regulaci Big Techu.
A konečně, Trump opět kritizuje unijní uhlíkové clo CBAM a na klimatických jednáních COP29 se staví po bok států, jež evropské zelené tarify označují za protekcionismus, čímž posouvá spor o klimatickou politiku z ekonomiky do geopolitiky.
The post Platební systémy z USA nás ohrožují, zní z Bruselu. Mají šanci evropské alternativy? appeared first on Forbes.
