Adam Sandler se vrátil k jedné ze svých nejformativnějších komediálních rolí – cholerickému golfistovi Happy Gilmorovi. A na Netflixu zboural rekord sledovanosti. Jakkoli Sandlerovy komedie táhnou diváky, vždy se na jeho tvorbu vyjma seriózních rolí hledělo skrz prsty. Je to ale oprávněné? A jak si Sandler vybudoval neochvějnou značku?
Do katalogu Netflixu přibylo pokračování výbušné komedie Rivalové (1996), v níž Adam Sandler ztvárnil cholerického hokejistu Happy Gilmora, z nějž se postupně stane úspěšný golfista, nabourávající tradici pro něj strnulého sportu.
Rivalové 2 v čele s Happym oproti tomu za záchranu golfu bojují. Film přepsal statistiky a s bezmála padesáti miliony zhlédnutími za první tři dny má na kontě nejúspěšnější otvírák ze všech původních filmů od Netflixu.
Za touto skutečností stojí cílevědomé zacílení na nostalgii. Komedie svou estetikou a stavbou gagů skutečně jako by vypadla z devadesátých let.
Je v tom určitý komfort. Sandlerova tvorba se jen minimálně odchyluje od zajetého humoru, založeného na poťouchlosti, fyzických gazích, určité infantilitě a rodinných motivech. Jako diváci máme tendenci se vracet do známých a nekonfliktních světů. Přesně to nám Sandlerova značka nabízí.
Humor pro humor
Sandler se při natáčení obklopuje svými přáteli. Ostatně, aby s nimi mohl pracovat a zároveň jim práci i vytvářet, založil roku 1999 vlastní produkční společnost Happy Madison Productions.
Právě jeho producentský um stojí za vyzdvihnutí. V jeho portfoliu bychom našli jen pár filmů, jež kasovně propadly. Přitom postupuje značně pragmaticky. U natáčení komedií se chce bavit s kamarády a snažit se publikum rozesmát. Vše ostatní je mu tak nějak jedno.
Sandler jako jeden z prvních hollywoodských tvůrců pochopil možnosti a důležitost tehdy se rozvíjejícího streamingu. Roku 2015 podepsal exkluzivní smlouvu s Netflixem na výhradní distribuci nových filmů jeho společnosti.
Představitelé streamingového giganta dlouhodobě mluví o tom, že Sandlera předplatitelé milují a dosahuje nejvyšších příček sledovanosti. Smlouva se tak několikrát obnovila a film Pixely z roku 2015, který oslavuje arkádové videohry, byl posledním Sandlerem produkovaným snímkem v kinech.
Domácí sledování umocňuje pohodu, již Sandlerovy komedie vyzařují. A paradoxně poskytují Sandlerovi možnost více experimentovat, neb si zahrávají s odlišnými žánrovými konturami.
Šest směšných dekonstruuje western, Vražda na jachtě si pohrává s detektivkou, Reparát je plážovým akčňákem, Životní trefa zase představuje umírněnější hořkou komedii z prostředí Sandlerem zbožňovaného basketu.
Už samotná tvůrcova prezentace, kdy se na veřejnosti i různorodých galavečerech pohybuje ve vytahaných mikinách a šortkách, umocňuje jeho bezstarostný přístup k tvorbě i životu.
Byť jeho filmy od kritiky dostávají tradičně nízké známky, bylo by krátkozraké kategoricky odmítat filmům porozumět. Většina výhrad už od devadesátých let směřovala k infantilnímu a vulgárnímu humoru. To je ale přesně sféra, v níž Sandler dominuje.
Rodina je základ státu
Sandler svou průpravu získal v komediálních skečích a stand-upech, těm se pod hlavičkou Netflixu věnuje i dnes, byl členem proslulého a formativního pořadu Saturday Night Live.
Jako jeden z mála pak ustál transformaci ve filmového herce. Po několika vedlejších rolích byl roku 1995 obsazen do titulní role Billyho Madisona – muže, který odmítá dospět, nejraději by si stále užíval bezstarostného puberťáctví, přičemž se v rámci sázky se zámožným otcem vydává zpět na základní školu.
Madison je ješitný, impulzivní, infantilní, ale také upřímný a se záchvěvy vřelosti. To jsou atributy, které bychom našli u většiny Sandlerových postav v devadesátých letech a jednotlivě také později.
Je však patrné, že tvorba pod jeho vlastní společností, především po roce 2004 s filmy jako 50x a stále poprvé, Klik – život na dálkové ovládání a Pohádky na dobrou noc, osciluje k přístupnější rodinné zábavě s určitým životním i morálním poselstvím.
Do komediální roviny se navíc propisuje problematika osobních ambic, vztahu ke svým rodičovským vzorům, prchavé přítomnosti a určitému vzepření se osudu.
Ekvivalentem letní pohody konstruovaným slepencem gagů s rozvolněným vyprávěním je pak dvojice filmů Machři. Výbušná komedie, s místy pro emocionálnější pasáže a rodinné motivy, se stala pro Sandlerovu tvorbu symptomatickou.
Letní romantické komedie Zkus mě rozesmát a Dovolená za trest pak skrze nepravděpodobný romantický vztah dvou protikladů usilují o spojení jinak rozvrácených rodin a staví na základech screwball tradice. Ukazují proměnu priorit při hledání nového partnera, když máme děti. Humor pramení i z dětského světa.
Sandlerovy kariérní fáze nelze jasně rozškatulkovat. Jednotlivé aspekty a motivy se překrývají. Jakoukoli snahu o kategorizaci naboural zdánlivě solitérním titulem, kupříkladu parodicky laděnou ztřeštěností Zohan: Krycí jméno kadeřník, kde svérázně rozplétá izraelsko-palestinský konflikt. Nebojí se dělat nové věci, herecky i producentsky, stále v nich však cítíme jeho osobitý otisk.
Sandlerův humor slouží především humoru samotnému. Nikdy se nesnažil o satirické popichování, mnohoznačné metafory nebo subverzivní humor opírající se o popkulturu.
Vtipy a gagy jsou široce přístupné každému, útočí na naše pudy. Opírá se o smích spolehlivě vyvolávající kopance do rozkroku, afekt, křik v různorodých podobách, bizarní figurky s deformovanými vlastnostmi nebo pitvoření.
Komedie jsou pragmatické, nerezignuji však na kreativitu. Stále jsou ve svých, někdo by řekl přízemních, mantinelech obratné a poctivé. Byť je humor prvoplánový, především stran slapstick aspektů je stále úderný, dokonale si uvědomující svou podstatu.
Sandler vytváří pohodový fikční svět, kde víme, že jediné nebezpečí, které na nás čeká, je vlastní neohrabanost nebo karikovaný záporák, jenž je stejně konstantně zesměšňován.
Dramatický šok?
Paralelní linii tvoří Sandlerovy vážné role. Podivení roku 2002 na festivalu v Cannes vzbudilo, když si autorský tvůrce Paul Thomas Anderson do titulní role dramatu Opilí láskou vybral právě jeho. Na otázku rýpavých novinářů odpověděl, že Sandler jej zkrátka dovede rozesmát. Sandler potvrdil, že s přehledem zvládne i výzvy tohoto střihu.
Hrál však ve filmu jinak než ve svých komediích? No, vlastně ne. Opět ztvárnil cholerického a ješitného muže dychtícího po lásce, jehož nátura mu komplikuje osobní i pracovní život.
Anderson s jeho archetypem a hereckou rétorikou uměl pracovat. Učinil z něj oproti tlumenému okolí svérázný prvek, vymykající se konvencím. Sandler za roli získal svou dosavadně jedinou nominaci na Zlatý glóbus.
V zásadě se však jeho herectví od předchozích komedií zas tolik nelišilo, což vytváří zajímavý paradox. Hrát jinak a oprostit se od „sandlerství“ se pokusil s psychologickým dramatem Volání o pomoc, kde ztvárnil muže trpícího tragickou ztrátou rodiny během 11. září. Film byl první snahou odnože jeho společnosti o produkci vážných filmů.
Tou druhou byla hořká a škatulkám se vzpírající generační výpověď Komici režiséra Judda Apatowa. Tam Sandler ztvárnil komika s vážnou diagnózou, kterému ze života pomalu mizí barvy. Utopený v miliardářském luxusu zapomněl na pomíjivou krásu každodennosti a své profese.
Sandler dokázal svůj archetyp modulovat a do tváře propsat vnitřní bolest i životní frustraci. Ani jednomu se však finančně nedařilo a Happy Madison Productions od vážných filmů upustila.
Na hraně i mimo ni
Sandlera tak do vážných rolí obsazovaly další silné autorské osobnosti. Noah Baumbach v Meyerowitzovic historky (nový výběr), kde Sandler opět předvedl životem frustrovaného muže s nevyřešenými rodinnými vztahy, a Safdie brothers v infarktovém tempu se nesoucím Drahokamu.
Zde se Sandler vtělil do gamblera, neustále žijícího na hraně. Adrenalin, risk, nejistota i utopická představa o lepší budoucnosti jsou esenciálním kořením jeho postavy.
Za tuto roli získal svou vůbec první hereckou cenu Independent Spirit Awards, pokud pomineme ceny oblíbenosti od MTV.
Naposledy se představil v komorním vesmírném dramatu Kosmonaut z Čech, kde si coby protagonista prochází existenciální krizí a rozvodem. Jde o jeho nejsubtilnější výkon vůbec. I v jeho linii „vážných filmů“, jakkoli je toto označení redundantní, nalezneme určitou kontinuitu a společné znaky s tou komediální.
Sandler se zkrátka dokáže velmi dobře adaptovat. Je to pragmatik, oddaný tvorbě. V rozhovorech o svých režisérech mluví s maximální úctou, nechce je zklamat a tvrdě dře. To samozřejmě platí i u jeho odpočinkové komediální tvorby, kde se však jeho nasazení projevuje v odlišných aspektech.
Několikrát prokázal, že jde o flexibilního a talentovaného herce s širokou paletou vyjadřovacích schopností. Pokud však nezavíráme oči, vidíme, že tuto skutečnost demonstruje i ve svých komediích.
Dokáže se mistrně pohybovat v obou světech, navíc s notnou dávkou sebeuvědomělosti. Jde o člověka, o němž většina spolupracovníků mluví jako o jednom z nejmilejších a nejvěrnějších v americkém filmovém průmyslu.
Pro Sandlera jsou na prvním místě rodina a přátelé, přičemž je nastavený tak, aby vydělával co nejvíce peněz právě skrze oblíbené komedie. V žebříčku Forbesu nejlépe vydělávajících herců, kterému za rok 2023 dokonce vládl, se naposledy umístil devátý.
Nemá potřebu se měnit, našel úspěšnou formuli, odolávající společenským změnám a času. Vážné role jsou pro něj příjemným zpestřením, nikoli cílem a ambicí.
V Hollywoodu si drží status „normálního cápka“, jenž dokáže propojit osobní život a své zájmy s tvorbou. U jeho komedií necítíme kalkul. Ať si o nich můžeme myslet cokoli, stále jsou organické a nadšení dokážou přenést i na publikum.
Necítíme žádnou faleš, jen čirou zábavu a energii party lidí, jež se při realizaci skvěle bavila. Sandler je určitým samorostem, jenž zůstává sám sebou, má k tomu patřičné finanční zázemí a díky své neměnnosti dokáže již třicet let bez jakéhokoli výkyvu publikum uchvátit. A těžko bychom hledali někoho, komu se povedlo takto spolehlivě propojit producentský talent s tím hereckým.
The post Sandler zase trhá rekordy. V čem je kouzlo samorosta s miliardovými příjmy? appeared first on Forbes.
