Pamatujete si na internet z přelomu tisíciletí? V dobách, kdy byla síťová neutralita ještě tak nedotknutelná, že ji nikdo neřešil (a neexistovaly služby, které by ji systematicky zneužívaly), vládla na internetu zajímavá anarchie. Té je teď nejspíš definitivně konec. A nová britská legislativa nastiňuje, co pravděpodobně brzy čeká i kontinentální Evropu.
Před lety na webových úložištích bujel pirátský obsah, pod články byly běžně nijak necenzurované, pardon, nemoderované diskuze. A to samé platilo pro diskuzní a chatovací fóra či první zárodky sociálních sítí, jako byl Myspace.
Bylo to někdy docela drsné, zároveň ale tehdejší internet značně akceleroval kreativitu a inovaci. Dnes takový prostor, alespoň z pohledu Evropana, může působit jako absolutní sci-fi. Pohled na něj se samozřejmě bude lišit – jeden v něm uvidí nostalgickou zlatou éru, která už se nikdy nevrátí, pro jiného to bude ekvivalent Divokého západu nebo temného středověku, kde by se nikdy nechtěl ocitnout. Faktem nicméně zůstává, že doba, kdy byl internet skutečně svobodný, je nenávratně pryč.
Ukázkou toho je i pravidlo, které od července platí ve Velké Británii. Tamní společnosti, na které se vztahuje nový zákon zvaný jako Online Safety Act, musely zavést sérii bezpečnostní opatření, která zaručí, že se do dětských feedů nebo třeba vyhledávání nedostane žádný škodlivý obsah.
Na sociálních sítích, velkých vyhledávačích a dalších službách tak je, aby zabránily dětem v přístupu k materiálům jako pornografie, gambling, propagace nebo podpora sebevražd, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, propagace nebezpečných experimentů, podněcování k užívání škodlivých látek a propagaci šikany. Jinak jim totiž hrozí sankce.
Hlavní nástroj, který je k tomu použit, je nekompromisní ověřování věku (a tím nechtě často i celé identity) i tam, kde byste to spíš nečekali, tedy na sociálních sítích nebo třeba gamingových platformách (ověření věku pro britské uživatele musel zavést například Microsoft u služby Xbox).
Například britští uživatelé americké sociální sítě Reddit se nově se sítí musí podělit o vlastní selfie, pokud chtějí mít přístup k lechtivější části místního obsahu, jiné platformy jdou v zásazích do soukromí britských uživatelů ještě dále: vyžadují například fotografii dokladů či krátké živé video.
Nadšení nový zákon mezi Brity příliš nebudí. Za poměrně krátkou dobu, co platí, vyvolal vlnu protestů. A vedl také k masivnímu nárůstu zájmu o VPN služby, které omezení umožňují obcházet.
Ponaučení z Británie
Dopadneme v kontinentální Evropě podobně jako Britové a budeme se na platformách, kde jsme dosud spokojeně fungovali v pseudonymním režimu, obrazně svlékat donaha? Možná.
Evropská komise nyní pracuje na takzvaně harmonizovaném evropském přístupu k ověřování věku, který má usnadnit soulad s DSA, tedy Nařízení o digitálních službách, a zároveň nenarušit ochranu soukromí evropských uživatelů. Je tak šance, že Evropa nakonec zvolí cestu, která respektuje soukromí Evropanů o trochu více.
První krok byl již učiněn. Čtrnáctého července letošního roku zveřejnila Evropská komise vlastní návrh řešení pro ověřování věku na internetu. Ve spolupráci s členskými státy vyvíjí celounijní přístup, jehož smyslem je umožnit Evropanům prokázat, že jsou dostatečně staří na to, aby měli přístup k webovým stránkám s legálním omezením věku (typicky pornografie, hazardní hry, nákup alkoholu a podobně), který by šel snadno přizpůsobit i k prokázání dalších věkových kategorií, jako je třeba 13+, což by výrazně zjednodušilo soulad právě s DSA.
Vás ale určitě spíše zajímá, jak hodlá plánovaná iniciativa zajistit ochranu soukromí. Je to vlastně docela jednoduché, využívá totiž stejných mechanik jako evropské peněženky digitální identity, které mají být zavedeny do konce roku 2026, dokonce se mu přezdívá „minipeněženka“. Jednou z výhod je i kompatibilita s evropskými digitálními identitami.
Řešení si můžete představit jako jednoduchou open source mobilní softwarovou aplikaci, ve které uživatel proti úřednímu dokumentu, jako je občanka, pas nebo třeba bankovní identita, ověří, že je starší než určitá požadovaná věková skupina. Aplikace následně uloží informaci s tímto důkazem a všechna ostatní privátní data opět zapomene.
Následně aplikace slouží jako podpis, kterým uživatel stvrzuje, že překračuje požadovanou věkovou hranici. V mobilu si stránky z aplikace informaci vytáhnou samy, na webu je to trochu složitější, ale ne horší, než současné věčné odklikávání souhlasu se sledovacími cookies. Uživatel před přístupem na stránku oskenuje v aplikaci stránkou vygenerovaný QR kód a je hotovo (nebo zamítnuto).
Projekt se nyní nachází v pilotní fázi, kdy probíhá testování s členskými státy, vybranými on-line platformami a koncovými uživateli.
Bylo to jen otázkou času
Pro ty, kteří debatu o svobodě internetu sledují delší dobu, to nejspíš nijak překvapivé není: nad obsahovou svobodou se začalo v Evropě smrákat již více než před dekádou.
Tehdy Evropský soud pro lidská práva v precedentním rozhodnutí určil, že provozovatelé internetových serverů jsou zodpovědní za veškerý obsah, který zde uživatelé vytvoří, tedy i v diskusích pod články. Stalo se tak ve sporu, který se týkal stížnosti estonské společnosti Delfi, která provozuje stejnojmenný zpravodajský server.
Server ve zkratce v roce 2006 vydal článek o tom, že jistá lodní společnost kvůli trase svých trajektů naruší led, který měl fungovat jako pozemní cesta mezi několika ostrovy. Pod článkem se následně strhla nenávistná diskuze vůči společnosti a jejímu majiteli.
Na zpravodajský server pak přišla od majitele společnosti žaloba žádající odstranění komentářů a náhradu nemajetkové újmy, kterou tehdy právníci vyčíslili v přepočtu na 850 tisíc korun.
Vydavatelé po celé Evropě se preventivně přizpůsobili, což se ukázalo jako moudré rozhodnutí, protože o devět let později tento směr potvrdilo už zmiňované evropské Nařízení o digitálních službách (DSA), které vstoupilo v plnou účinnost loni v únoru. V částečné platnosti je nicméně již od roku 2022.
Nařízení ve zkratce přináší větší práva uživatelů i nové povinnosti pro provozovatele a zprostředkovatele online obsahu. Nejvíce to přitom pochopitelně odnesli ti největší, tedy hlavně americké platformy a čínský TikTok (TikTok a YouTube mají automaticky nastavit účty uživatelů pod 16 let jako soukromé, aby videa mohly vidět pouze jejich kontakty.).
Direktiva přitom věnuje velký prostor odpovědnosti za obsah, který uživatelé na internet nahrají. Mimo jiné zavádí takzvané příkazy k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu, které může vydat jakýkoli evropský soud či dokonce jen správní úřad. Provozovatelé obsahových služeb na ně mají povinnost reagovat obratem a dokládat, jak se s požadavkem vypořádali.
Soudy a úřady evropských zemí ale podle DSA také mohou po provozovatelích chtít informace o uživatelích, pokud je to přiměřené k určení toho, „zda příjemci zprostředkovatelských služeb dodržují platné právo Unie nebo vnitrostátní právo, které je v souladu s právem Unie“. I zde naopak musí provozovatelé reagovat obratem.
DSA věnuje velkou pozornost také ochraně nezletilých osob na internetu. V článku 28 se dočteme, že online platformy, které mohou být používány nezletilými, musí zajistit, že jim jejich služby nabídnou vysokou úroveň soukromí, bezpečnosti a ochrany. To zní trochu obecně, ale jde opět hlavně o to, aby zejména děti byly chráněny před online obtěžováním, šikanou, nepravdivými informacemi, nezákonným nebo rizikovým obsahem. A do určitého věku je zakázané i takzvané profilované cílení reklam.
Na platformách přitom je, aby správně posoudily rizika, která jejich služba pro nezletilé představuje. To mimo jiné znamená, že se neobejdou bez ověřování věku uživatelů, i když jej samotná direktiva explicitně nevyžaduje. Bez toho totiž není možné nařízení dost dobře vyhovět.
Weby musejí například zohlednit, jestli jsou nezletilí schopni pochopit, jak služba funguje, jestli jim nehrozí, že najdou obsah, který by mohl narušit jejich „zdraví, tělesný, duševní a mravní vývoj“, nebo, což se týká hlavně algoritmů sociálních síti, jestli prvky jejich designu nemohou u nezletilých vytvářet závislost.
Pokud se tedy evropský model skutečně prosadí v podobě „minipeněženky“ a bez masivního sběru citlivých dat, mohli bychom mít šanci skloubit ochranu vývoje dětí s ochranou soukromí dospělých. Bude to ale test důvěry. Jak uživatelů vůči technologiím, tak politiků vůči občanům. A historie internetu ukazuje, že obojí se dá ztratit mnohem rychleji, než získat.
The post Online svoboda končí. Británie zpřísňuje pravidla, vlastní verzi připravuje i Evropa appeared first on Forbes.
