Český zbrojařský gigant CSG Michala Strnada buduje výrobní síť pro vojenskou pozemní techniku. Většinu výroby se mu daří držet v Česku, do kterého dotahuje technologie ze zahraničí. Má totiž exportní choutky.
O zběsilém růstu zbrojařského impéria CSG Michala Strnada bylo napsáno mnoho. Skupina, která za poslední tři roky vyrostla od zisku EBITDA 7,4 miliardy korun, přes 10,5 miliardy, až k neuvěřitelným loňským 35 miliardám ale nespoléhá na současnou – pro zbrojní byznys příznivou – situaci. Buduje totiž výrobní řetězce, které by se měly nejvíce zhodnotit právě v budoucnu.
O jedné Strnadově vertikále jsme již psali. Komplexní výrobní řetězec velkorážové munice zahrnující výroby ve Španělsku, Německu, Řecku a pochopitelně v Česku a na Slovensku je i mezi většími evropskými zbrojaři výjimečný. Vedle něj ale vzniká ještě jeden, zaměřený na pozemní techniku.
Do něj spadají třeba raketomety RM-70 Vampire 8×8, obrněná vozidla Patriot I a II, samohybné houfnice Morana a Dana či modernizované tanky T-72 či T-55. Jeho nejnovějším produktem je obrněný transportér Pandur II 8×8 EVO, který CSG představila nedávno v Brně, vyrobit ho umí v celkem jedenácti variantách.
Foto Czechoslovak Group
Velká část vertikály začíná v Tatra Trucks, kopřivnické ikonické firmě, kterou postavili společně na nohy otec Michala Strnada Jaroslav a ostravský průmyslník René Matera. Síla Tatry tkví v unikátní modulárním podvozku vybudovaném na desítky let starém know how, ostatně většina vozového parku české armády měla podvozky právě z Tatry. V Kopřivnici to doplňují ještě výrobou motorů, pancéřovaných kabin a převodovek.
Ten „pravý“ vývoj ale probíhá v Tatra Defence Vehicles, spin-offu kopřivnického závodu patřícího plně pod CSG, a Excalibur Army ve Šternberku. Ta si vybudovala rozsáhlé zkušenosti už v devadesátých letech, kdy opravovala a modernizovala sovětskou techniku. Dnes se už ale posunula k vlastnímu vývoji a z jejích dílen pochází třeba oba modely výše zmíněných houfnic i dvojče vojenského obrněného vozidla Patriot pod jménem Triton, které využívají záchranné a hasičské složky.
Skutečně mezinárodní přesah má ale především už zmíněný Pandur II 8×8 EVO. Ten se vyrábí na základě exkluzivní licence od dceřiné firmy General Dynamics, jednoho z vůbec největších zbrojařů na světě, výrobce tanků Abrams či obrněnců Stryker.
„Bojová věž je licencovaná z Izraele, bude se vyrábět i u nás,“ říká Tomáš Mohapl, generální ředitel Tatra Defence Vehicle, zatímco na brněnském výstavišti sedí přímo v kabině Panduru. Obklopuje ho tlustá ocel a sestava futuristicky vypadajících LED displejů.
Foto CSG
Bojová věž pod označením Elbit UT30MK2 je pro ekonomiku celého projektu klíčová, je totiž nejdražší položkou celého vozidla. Z celkové ceny tvoří zhruba polovinu jen ona.
Necelou čtvrtinu pak tvoří tatrácké podvozky a kolem patnácti až dvaceti procent ceny jde do pancéřované kabiny a korby, které vyrábí Excalibur Army nebo Tatra Defence Vehicle.
Podle Mohapla sice v Česku nevyrobí třicetimilimetrový kanon ani nenaprogramují složité operační systémy, zato hardwarové, mechanické, hydraulické, optoelektronické vybavení či kabeláž jsou kandidáti na další lokalizaci výroby pro české závody. Samotný zbraňový systém Pandurů se ale v Česku sestavovat bude.
Trochu nenápadným, ale podstatným synergickým článkem v byznyse Michala Strnada je dvojice pardubických firem Eldis a Retia. Obratově nejsou pro gigantickou zbrojařskou skupinu až tak podstatné, technologicky ale hrají důležitou roli: obě umí stavět a integrovat elektronické a komunikační systémy, jako jsou řízení palby, radiostanice a senzory.
Letos na jaře se například skrze Retii dále prohloubila technologická spolupráce s Izraelem. Pardubická technologická firma podepsala dohodu o strategické spolupráci s izraelskou Axon Vision, která pro nové Pandury dodala systém situačního povědomí EdgeSA založený na umělé inteligenci. Retia dostane možnost technologii dál nabízet na trzích sama.
Velkou devízou dohody s izraelským Elbitem je, že i jimi licencovaná věž Panduru bude pro CSG k dispozici jako exportní artikl. Tím se Strnadova skupina posouvá na globálním trhu zase o kus dál. Jedna z verzí Panduru počítá s věžovým minometem, který je podle Mohapla jedním z trumfů celého projektu. CSG jím bude umět osadit staré i nové Pandury.
Pandury první generace má ve své výbavě i česká armáda, konkrétně 130 kusů. Zatím poslední nákup proběhl v roce 2017, kdy si armáda objednala dvacet kusů za více než dvě miliardy. Nový model by měl ale pochopitelně vyjít dráž.
„Dodávky pro českou armádu nejsou samozřejmost, byť budeme velmi rádi, pokud budeme Pandury moci do Česka dodat. Pravda ale je, že takto sofistikovaný systém jsme nemohli vyvíjet jen pro potřeby České republiky,“ dodává Mohapl.
Tím také jasně naznačuje, že exportní potenciál Panduru je nedílnou součástí kalkulace prostředků, které do jeho vývoje šly. Podle Mohapla probíhají jednání s dalšími zeměmi už nyní. „Máme přislíbeno, že pokud budou objemy zakázek zajímavé, lokalizace výroby se bude zvětšovat,“ říká Mohapl.
Jaké zakázky jsou však pro firmu „objemově zajímavé?“ Podle slov generálního ředitele Tatra Defence Vehicle by muselo jít o nižší stovky objednaných Pandurů. „Stávající rozsah výroby je myšlený na menší požadavky, ale pokud bude větší poptávka, budeme navyšovat podíl lokalizovaných systémů. Každá lokalizace s sebou ale nese vstupní investice, které je nutné mít rozumně rozložené,“ dodává Mohapl.
Ve srovnání s evropskou konkurencí na tom Strnadova CSG není špatně, byť co do velikosti rozhodně ke špičce nepatří. Německý giganta Rheinmetall vyrábí tanky Leopard 2 či vozidla Lynx včetně vlastních zbraňových systémů. Na rozdíl od CSG má ale také o hodně roztříštěnější dodavatelský řetězec, alespoň pokud jde o počet zapojených zemí.
Zůstává však faktem, že do lukrativního segmentu vlastních tanků či pásových bojových vozidel zatím Strnadova skupina nenakoukla. I přes fakt, že CSG roste poslední roky zisky i obratem o stovky procent ročně, investičním kapacitám firem jako Rheimetall se rovnat nemůže.
Naopak finská Patria, která je hlavním konkurentem CSG v tendru na bojová vozidla pěchoty pro českou armádu, má většinu výroby doma ve Finsku. Na druhou stranu ale neinvestovala tolik do vlastní licenční výroby. U bojových věží a elektronických systémů spoléhá na kapacity externích dodavatelů.
Hodí se také zmínit, že brzy by do ekosystému CSG pozemní techniky mohla přibýt významná akvizice: Michal Strnad se totiž jako jeden z hráčů uchází o italskou společnost IDV, obrannou divizi velikána Iveco.
IDV má už svou skupinu uživatelů a je z tradičního státu NATO. Zároveň je ale svým vlastním technologickým hubem pozemní techniky, své zastoupení má i v Česku. Synergie by tak v rámci CSG nebyly okamžité, musely by se vybudovat časem.
CSG už mezitím v Excalibur Army i Tatra Defence Vehicle rozjela projekty výstavby nových výrobních hal. Lokalizace výroby v Česku může být, zvláště pak do tendry pro domácí armádu, nakonec pro CSG esem v rukávu. Domácí reference jsou totiž pro každého výrobce relativně důležitou vizitkou.
Podle studie z pera EY jsou podobné investice v obranném průmyslu do Česko perspektivní. Podle rozboru už zmíněné, zatím poslední, objednávky české armády na dvacet velitelsko-štábních Pandurů se každá koruna investovaná do projektu státem v ekonomice zhodnotila 3,2krát.
The post Strnadova pozemní vertikála tahá výrobu technologií do Česka. Tanky zatím chybějí appeared first on Forbes.
