On je víc vizionář, ona víc manažerka. On má na starosti výrobu, ona obchod a finance. Radka Prokopová a František Fabičovic, manželé a podnikatelé, spolu postavili byznys na sanitární technice pro instalatéry. Firmu založili před osmadvaceti lety a za ty tři dekády z ní vybudovali Alca Group – multimiliardový podnik a jednoho z největších středoevropských výrobců v oboru. Teď otáčejí kormidlo a vyrážejí do ofenzivy.
Jestli si nejste jistí, co všechno si pod sanitární technikou pro instalatéry představit, tak vězte, že vyrábějí mnoho z věcí, které vidíte ve své koupelně a toaletě, popřípadě to, co nevidíte za jejími dlaždičkami. Od ovládacích tlačítek a podomítkových modulů pro WC přes sifony až po odtokové žlaby do sprchových koutů.
Alca Group loni přesáhla třímiliardové tržby a zisk EBITDA celé skupiny (tedy číslo, které nejlépe hovoří o tom, jak je firma zdravá a dokáže vydělávat) už tři roky po sobě sahá po miliardové hranici.
A firma také poprvé za svoji existenci podniká cílenou ofenzivu na západní trhy, od Německa po Francii. „František už kouká za obzory a já teprve dobíhám cílovou rovinku,“ pronesla naposledy ve Forbesu Prokopová o svém manželovi a spolumajiteli firmy, ale když dnes dojde na řeč o strategii Alcy, ujímají se slova střídavě oba.
V rozhovoru ale mluví i o tom, jak se do firmy postupně zapojují jejich děti, proč budoucnost není narýsovaná a jestli se chystají firmu – jejíž hodnota sahá k osmi miliardám korun – prodat. „Nabídky nám chodí pravidelně,“ přiznávají. Ale nějak podrobně je prý zatím nezkoumají.
„Zatím nás ta práce baví a naplňuje a máme pocit, že to je nejlepší způsob, jak investovat vlastní peníze, takže jedeme dál,“ říká Prokopová.
Moc jste to neventilovali navenek, ale Alca Group má za sebou za poslední tři roky velký přerod. Přišli jste o podstatnou část byznysu a museli hledat úplně nová teritoria…
František Fabičovic (FF): Přeorientovat se z Východu na Západ. Ruská invaze a válka nás připravila hned o tři trhy, Rusko, Bělorusko i Ukrajinu, které pro nás byly všechny důležité, navíc v době, kdy jsme pořád ještě bojovali s narušenými dovavatelsko-odběratelskými řetězci po covidu.
Takže poslední dva tři roky byly hodně o hledání nových teritorií a balancování situace, kdy jsme měli v plánu růst, ale místo toho jsme měli co dělat, abychom našli nová odbytiště a nemuseli omezovat výrobu.
Už jste ten výpadek nahradili? Čísla za loňský rok už má Alca Group lepší než v roce 2021…
FF: Teď už se konečně zase můžeme nadechnout k výraznějšímu růstu. Ze začátku se nám výroba nedařila udržet na sto procentech kapacit – protože na nový trh se nedostanete ze dne na den, prosadit se trvá pár let. Ale teď už jsme se poměrně pevně chytili v Saúdské Arábii, taky v severní Africe.
Doteď jsme spíš nahrazovali jeden trh druhým – výpadek východní Evropy jsme vykryli jak v Česku a ve střední Evropě, tak v regionu Blízkého východu. Teď postupně zase výrobu navyšujeme, i díky stamilionovým investicím do automatizace.
Investujete do nových technologií?
FF: Do robotů a automatizovaných výrobních linek, které nám se stejným počtem zaměstnanců několikanásobně navyšují kapacitu. Je to masivní investice, ale díky ní můžeme vyrobit třikrát víc a nepotřebujeme k tomu nabírat nové lidi. Když dvanáct lidí na lince udělalo za směnu 350 kusů, tak teď stejný tucet lidí vyrobí za směnu 1 200 kusů. To nám pomůže hlavně příštím roce, kdy máme podepsané velké zakázky a čekáme stoupající poptávku.
Díky té zmiňované expanzi?
Radka Prokopová (RP): Kromě těch trhů, které vyjmenoval František a kde už jsme se etablovali, teď hodně bojujeme hlavně o západní Evropu. Máme připravené projekty, díky kterým by naše hlavní trhy do budoucna měly být Německo a Francie. To je to, na čem dlouhodobě pracujeme.
FF: Taky se mění skladba sortimentu. Dřív jsme mířili víc na Východ, teď je to na Západ – a k tomu potřebujeme kompletně předělat i parametry a certifikace výrobků. Zároveň s tím i inovujeme naše produkty a nic z toho není úplně jednoduchý ani krátký proces, protože co si jinde objednají od dodavatele, tak my si všechno vyrábíme sami ve vlastní fabrice. Včetně forem na výrobky ve vlastní nástrojárně.
Co se vám teď nejvíc vyplatí vyrábět, do čeho investujete?
RP: Klíčové výrobky jsou pro nás splachovače do zdi a předstěnové instalační systémy. Tam neustále pracujeme na inovacích, aby ten náš výrobek byl na světové úrovni, ale zároveň i byl pro instalatéra co nejjednodušší k namontování. A všechno to i integrujeme do našich Alcasystem stěn, což je obrovský projekt, který vyvíjíme.
V čem spočívá?
RP: Dokončujeme program, který zautomatizuje vytváření celých už smontovaných koupelnových stěn, které pak můžeme dodávat rovnou na míru hotové a tím urychlit výstavbu developerům.
FF: Nový software zrychlí celé konstrukční řešení i nacenění.
RP: Takže se zrychlí a zjednoduší i spolupráce s projektanty v jednotlivých společnostech, které připravují developerské projekty.
Takže ta systémová stěna je v podstatě už hotové jádro?
FF: Je to hotová stěna, ano, jako bytové jádro, do kterého se pak dávají splachovače, baterie na sprchu, sprchový žlábek… Na stavbu se přiveze hotová konstrukce, jejíž součástí už jsou všechny trubky na vodu, topení a odpady – a na místě se to jen obloží.
RP: A to zrychluje bytovou výstavbu, což je zásadní v momentě, kdy dnes v oboru chybí dělnické profese.
Takže to je produkt cílený hlavně na developery, velké stavby…
RP: Je to vhodné tam, kde se ten projekt neustále opakuje. Ideální pro výstavbu bytových domů nebo třeba hotelů. Není to na individuální projekty – je to sériové řešení pro urychlení sériové výstavby.
A s tím plánujete prorazit i na západě?
RP: Na německý a francouzský trh jdeme primárně s našimi předstěnovými instalačními systémy a WC tlačítky – jejich design se líbí i ve světě, jsou oceněné Red Dotem, spolupracovali jsme na nich s designérkou Lucií Koldovou. Takže máme, jsme přesvědčení, opravdu skvělý produkt, který se líbí nejenom ve střední Evropě. A pomáhá nám se prosadit na nových trzích.
FF: Dřív jsme neměli potřebu hledat nové trhy, protože jsme ani nestačili vyrábět. Naplnili jsme si kapacity na sto procent a jen jsme hledali cesty, jak zefektivnit výrobu. Nehledali jsme nová odbytiště. Ale ty poslední roky byl pro nás přerod, který nakonec posunul i celé portfolio. Museli jsme jedny výrobky nahradit druhými, protože každý trh chce jiné, a navýšit efektivitu linek, abychom zvládli potřeby našich zákazníků.
RP: Dřív nám stačil ten region, kde jsme byli. Jenže to se změnilo. A tak jsme se museli vydat cestou, kdy jsme výrazně zautomatizovali výrobu, abychom byli konkurenceschopnější, zvýšili jsme kapacity výroby do budoucna a zároveň jsme našli nové trhy. Tomu jsme se věnovali teď intenzivně poslední dva roky.
Sázíte teď hlavně na Západ, nebo raději diverzifikujete?
RP: Německý, britský a francouzský trh jsou teď pro nás prioritní, plus udržet teritoria, která máme ve střední Evropě a na severu Afriky a Blízkém východě. A zároven se snažíme víc škálovat, soustředíme se teď víc i na Bulharsko, Chorvatsko, hledáme nové příležitosti.
Ale základ je v tom, že abych mohli uspět na jakémkoliv novém trhu, musíme být megakonkurenceschopní. Takže potřebujeme snižovat náklady na minimum, protože s vývojem ekonomiky jsme přišli o tu hlavní výhodu, to byla levná pracovní síla. A potřebovali jsme taky vybalancovat energetickou krizi, která nás zasáhla jako jiné firmy.
Co jste v tom podnikli?
RP: V průběhu posledních dvou let jsme dokončili fotovoltaiku.
FF: Máme taky kogenerační jednotky, bateriové úložiště, optimalizovali jsme všechno s cílem nebýt tolik závislí na energii z venku, takže zhruba 35 procent energie si vyrábíme sami. To nás taky posílilo. Celkově investujeme na široké škále – od energetiky přes nové výrobky po inovace standardních výrobků. Zefektivňujeme výrobu, zrychlujeme ji. Těch věcí, na kterých teď pracujeme, je obrovské množství.
Kolik jste už celkem investovali a kolik se chystáte ještě investovat?
FF: Ta částka už se celkem bude blížit miliardě. Za loňský rok, plus co máme teď v plánu na letošek a příští rok, to může být zhruba okolo osmi set milionů korun.
RP: A investujeme napříč firmami ve skupině, v roce 2021 jsme koupili FV Plast a taky tam jsme dali hodně peněz do výroby. Chceme jak developerovi, tak velkoobchodům nabídnout co nejširší portfolio, protože pro každý region potřebujeme mít ten správný mix výrobků, abychom pro ně byli zajímaví.
Každý trh chce něco jiného
To je vaše konkurenční výhoda? Šíře portfolia?
RP: Oni slyší na to, že jsme evropský výrobce a máme špičkovou kvalitu. Dost často si už zkusili vozit různý mix od dodavatelů, včetně Číny, a dnes se znovu vrací k tomu, že potřebují spolehlivého výrobce z Evropy. Zároveň takového, který pro každý region bude mít tu skutečně správnou sifonovou techniku, ten správný sprchový žlábek.
A protože jsme tohle schopní nabídnout, tak dnes patříme k evropské špičce. Protože ti výrobci, kteří to dokáží takhle škálovat, už by se v Evropě dali spočítat na prstech jedné ruky. V tom patříme ke čtyřem pěti klíčovým evropským hráčům – a to je velká změna, která se odehrála v posledních letech.
Trh se hodně změnil?
RP: Zkonsolidoval. Ti malí nezvládli konkurenční boj a buď je někdo koupil, pohltil, anebo nepřežili.
FF: Protože každá země je úplně specifická, to, co se prodává v Anglii, se neprodává v Chorvatsku. Co se prodává ve Francii, tak se určitě nevyužije u nás. A to je od armatur po splachovací nádržky. A ta specifika každého trhu vyžadují, aby výrobce měl skoro nekonečně širokou škálu výrobků, aby si každou tu zemi podchytil. A takový tlak přežijí jen ti velcí.
Foto Viktor Jelínek
Čím je to dané, že každý trh chce úplně odlišné výrobky?
RP: Přestože žijeme v Evropské unii, tak každá země má své normy, které nelze obejít. Ty rozdíly jsou doslova dané zvyklostí instalatérů. V každém tom regionu jsou lidé zvyklí nějak pracovat, jinak tu sanitu zabudovávat. Někde potřebují pevnou příčku, někdo to dává mezi dvě příčky, někde nádržku k toaletě vyžadují tenkou, jinde ji chtějí mít speciálně zabalenou…
Každá ta místní zvyklost pak určuje, jak naše výrobky pro daný trh vypadají. Nejde o to, jestli to řešení je objektivně perfektní, ale o to, aby ten instalatér v dané zemi vzal náš produkt do ruky a řekl: Takhle si to představuji, na tohle jsem zvyklý, tohle se mi líbí.
Takže nelze přijít s inovací, která se na tom trhu prosadí, místo abyste se vy přizpůsobovali?
RP: Už jsme za ty roky pochopili, že instalatéry nelze učit, že by mohlo být nějaké univerzální řešení. To nefunguje, jednoduše na každém trhu pracuje konstrukční sektor jiným způsobem. A pak i když víme, že máme lepší řešení, tak musíme stejně přinést něco, co na tom trhu přijmou – a ne je učit, jak pracovat s něčím úplně novým.
Takže i tohle je jedna z věcí, ve které jsme se jako skupina výrazně posunuli – mnohem víc teď investujeme do toho, aby se naše výrobky lišily a tím pádem byly úspěšné, než do toho, abychom přesvědčili trh, že naše řešení je jediné správné.
Předání dětem není jediná varianta
Alcu jste založili spolu, teď už máte ve firmě i syna Honzu, přemýšlíte už nad předáváním?
RP: To je cesta, ve které jsme hodně na začátku. Náš syn Honza pracuje ve firmě nově, dělá ve finanční části, na controllingu. Dcera Magda dokončuje příští rok vysokou školu v Londýně. Takže k nějakému předávání máme ještě hodně daleko.
Syn a dcera musí ještě dostat hlavně čas, aby našli, co je baví, aby sami měli tu možnost si říct, jestli v tom vidí budoucnost. Že bychom jim firmu jednou předali a oni by ji vedli, je určitě jedna z cest, kterou se můžeme vydat, ale zároveň nic není v tuhle chvíli rozhodnuté. Protože tady nejde jenom o budoucnost rodiny, ale i o budoucnost všech těch lidí, kteří v té firmě pracují – a to je obrovská zodpovědnost.
A probírali jste to s dětmi už dřív? Chtěli jste, aby šli do firmy na zkušenou?
FF: My jsme na děti netlačili, aby šli k nám do firmy. Ale samozřejmě se to vyvíjí v čase a když to bylo relevantní, tak jsme si řekli, že když budou mít zájem, budeme rádi. Honzu tyhle věci baví, jsme rádi, že dělá u nás ve firmě, ale jestli tu bude napořád? To nevíme. A jestli k nám pak Magda nastoupí, to taky je zatím otázka.
Jste tedy připraveni i na variantu, že by děti firmu jednou firmu vůbec nepřevzaly?
RP: Nikdo nedokáže teď říct, jak to jednou bude. My pracujeme hlavně na tom, abychom v budoucnu zvládli jakoukoliv variantu. To by bylo nezodpovědné, nebýt připravení.
Foto Michael Tomeš
A nabídky na odkoupení Alcy?
RP: Ty chodí pravidelně, od finančních investorů i od konkurence, která si samozřejmě všimla, kam rosteme a že máme zajímavý byznys. A jsme rádi, že to tak je, ale určitě teď prodej firmy není na pořadu dne.
FF: Někdy nás to spíš pobaví. Stalo se nám už i to, že nás oslovila s nabídkou na koupi firma, která byla asi desetkrát menší než my. Měli zájem jen dokud nepochopili, jak jsme velcí, a že by akvizice dávala smysl spíš naopak.
Nechystáte se rozšířit skupinu i dalšími akvizicemi? Naposledy jste před čtyřmi lety koupili už zmíněný FV Plast…
RP: Přemýšlíme o akvizicích, díváme se v zahraničí, ale taky rozšiřujeme byznys dalšími směry, třeba k developmentu. Stavíme tři sta bytů na Kladně v projektu Kladno Living, nakoupili jsme nějaké další nemovitosti. Před dvěma lety jsme se společníky investovali do balíku nemovitostí v Praze a v Hradci, ale od začátku jsme věděli, že to hradecké portfolio nechceme rozvíjet, že většinu prodáme.
Ale necháte si třeba pražský Gočárův dům v Celetné ulici…
RP: Tam aktuálně s naším společníkem pracujeme na tom, abychom vybudovali krásný butikový hotel.
Ten si plánujete nechat a rozvíjet, nebo ho chcete budovat na prodej?
RP: V Celetné ještě pořád ladíme stavební povolení. A pak uvidíme, jak to pojmeme. Tam jsme hlavně jako investor, což je i případ rakouského hotelu, který jsme koupili dohromady s Martinem Plachým a Royal Spa, kteří se tomu věnují aktivněji.
Plánujete to nemovitostní portfolio ještě rozšiřovat?
RP: Uvidíme, bude to záviset i na tom, jak se bude rozvíjet Alca. Pokud se nám podaří ještě nějaká akvizice výrobní firmy v rámci skupiny, tak půjdeme tím směrem, protože pořád si myslíme, že rozumíme nejvíc tomu našemu byznysu, výrobě. Tam se teď díváme nejvíc. Abychom Alca Group co nejvíc posílili.
František si u jednoho kulatého stolu o rodinném byznysu dělal legraci, že on si vždycky něco vymyslí, a pak jde za manželkou, jestli mu to jako výkonná ředitelka povolí. Je to doopravdy tak?
RP: Tak to trochu kecá. (smích) Ale vážně – pro nás je v tom společném životě i v byznysu důležité, že v těch zásadních věcech hledáme konsensus. Něco spolu tvoříme, u toho spolu jdeme životem, věříme si, že ta důležitá rozhodnutí, která děláme, dávají smysl. A pak někdy vtipkujeme, že abychom se realizovali, tak já mám loď a on má oboru.
A na loď vyrazíte kdy?
RP: Nejraději na ní trávíme celé léto, když to jde, letos poprvé máme v plánu takovou bájnou cestu za řeckými bohy – už jsme obepluli Paxos a Antipaxos, teď se chystáme na Ithaku, Kefalonii, Levkadu a Zakynthos. Na moři jsou to pro nás vždycky chvíle, kdy si můžeme být nejblíž. S rodinou a s přáteli. Ale jinak to máme pořád stejné – mně baví práce a Františka myslivost. (smích)
FF: Člověk věnuje největší kus života práci, ale na lodi si odpočinete. A když jsme v Česku, tak mi pomáhá vypnout právě obora.
Obora Obelisk v sousedství lednicko-valtického areálu. Jak se vlastně daří jelenům?
FF: Dobře, jsme nejlépe hodnocená obora v Česku na jelení zvěř a v Evropě jsme tuším třetí. Každý rok se u nás uloví několik zlatých, kapitálních jelenů.
Takže dvanácteráků je pořád dost?
RP: To jsem se taky vždycky ptala, než mi František vysvětlil, že ti jsou jen v lese Řáholci.
FF: To byste museli dvakrát přidat, my máme v oboře čtyřiadvacateráka. Obrovsky silný jelen za 269 bodů. Je druhý nejsilnější v České republice. Ale naše obora je výjimečná tím, že mezi deseti nejsilnějšími jeleny historicky ulovenými v Česku je sedm z Obelisku.
The post Teď bojujeme o Západ, říkají miliardáři z Valtic. Vsadili na roboty a instalatéry appeared first on Forbes.
