Designérka Maria Nina Václavková, jejíž práci najdeme i ve sbírkách Metropolitního muzea v New Yorku, bude na letošním Designbloku prezentovat svou obuvní novinku: monomateriálové boty vytištěné na 3D tiskárně, které se dají recyklovat. Jde nejen o technologický a designérský experiment, ale také o ukázku toho, jak by mohla vypadat udržitelná obuv budoucnosti.
Pokud jste v posledních několika měsících potkali Marii Ninu Václavkovou, jak si zlehka vykračuje po ulici, nešlo si jich nevšimnout. Na nohou měla ostře řezané boty, které běžného smrtelníka nemohly nechat bez reakce. Pozornost budí nejen tvaroslovím, ale hlavně vzbuzují dojem, že něco podobného nemůže být pohodlné.
Na člověka, který je neměl možnost obout, totiž mohou působit jako těžké, nepoddajné dřeváky. Jak daleko jsme od pravdy, komentuje absolventka ateliéru K.O.V. na pražské UMPRUM a také designérská součást ekodesignového studia Balance is Motion.
„Boty jsou opravdu příjemné, měkké a lehké,“ uvádí Maria Nina Václavková. Svůj nejnovější a na sobě testovaný projekt, obuv OffCuts, představí na letošní podzimní přehlídce designu. Právě u jeho příležitosti se spojila s hamburskou inovativní platformou Zellerfeld. Ta nabízí na míru tištěné boty vyrobené metodou 3D tisku.
V nabídce této firmy najdeme obuv od značek, jako je Nike nebo Rains, ale také od nezávislých designérů z celého světa. Jednou z nich bude od konce září tohoto roku právě rodačka z Česka, jež se se svým projektem stala teprve druhou ženou-designérkou, která na platformu svým obuvním modelem přispěla.
„Proč jsem teprve druhá žena? Většinu 3D tištěných bot modelují průmysloví designéři, a to je obor, kde je stále více mužů než žen,“ myslí si česká tvůrkyně, jež se návrhu inovativní obuvi věnuje už několik let a se svým studentským návrhem Rectangle Shoes se dostala až do sbírek Metropolitan Museum of Art New York.
„Dalším důvodem může být i fakt, že většina bot, které Zellerfeld nabízí, jsou tenisky, a sneakerheads jsou také spíš mužská komunita,“ dodává žena, která má za sebou působení v italské obuvní značce Gia Borghini či stáž u německého výrobce udržitelných tenisek EKN footwear.
I proto se rozhodla jít jiným směrem a firmě nabízející tisk bot speciálně na míru konkrétního kupujícího a s transparentním dodavatelským řetězcem, poskytla skutečně neotřelý design. Nabídku, které dominují převážně zmíněné tenisky s oblými, futuristickými liniemi, obohatila o výrazně řezané boty evokující kus hrubě opracovaného sochařského materiálu.




Tak ostatně i v 3D programu, kde boty vznikly, pracovala. Návrh bot, jak designérka popisuje, vzešel digitálním opracováním jednoho bloku materiálu. Tedy v zásadě stejně, jak by ve své práci postupovali právě sochaři. Jen s tím rozdílem, že onou hmotou není v případě návrhářky obuvi tvrdý kámen, nýbrž měkký, poddajný termoplastický polyuretan.
Výhodou tohoto materiálu není jen fakt, že díky jedinečné struktuře dokáže být na některých místech pevný a jindy podle potřeby zase pružný, ale zejména jeho recyklovatelnost: Všechna obuv nabízená na vzpomínané platformě je vyrobená z jednoho jediného materiálu, a není tedy po konci své životnosti odkázána na skládku.
Tam končí podle odhadů až několik miliard párů bot ročně. Důvod je jednoduchý. Většina bot je vyrobena z několika desítek komponent rozličných materiálů, které jsou navíc spojené lepidlem, a tudíž se daří recyklovat a znovu použít jen malou část obuvního odpadu. Odhady hovoří jen o pěti až deseti procentech.
Vůbec nejhorší ze všeho je nadprodukce obrovského množství obuvi z nekvalitních materiálů, která není navržena tak, aby vydržela.
Odpovědí na nízká čísla recyklovaných kusů pak může být právě monomateriálová obuv, s níž už pracují i značky jako Adidas, On Running a Hodei, či nezávislí designéři v čele s Neri Oxman a jejím projektem 0°, který zkoumá možnosti výroby bot z biomateriálu PHA, který je produkován bakteriemi.
„Z hlediska udržitelnosti existují v designu obuvi dva hlavní přístupy. Jeden je právě výroba bot z jednoho materiálu, který se dá na konci života výrobku recyklovat a znovu použít,“ uvádí tvůrkyně, která v minulosti tvořila i zakázkovou upcyklovanou obuv.
Druhý, jak vysvětluje, pak stojí na tvorbě párů vzniklých mechanickým spojením, kdy jednotlivé obuvní komponenty jdou od sebe jednoduše oddělit a následně samostatně opravovat nebo recyklovat.
Designérka má zkušenost s oběma přístupy: nová kolekce OffCuts volně navazuje na její stejnojmennou diplomovou práci, kde pracovala právě s druhým zmíněným přístupem. V absolventské práci z roku 2018 vytvořila kolekci bot vzniklých právě z několika vzájemně oddělitelných částí.



Projekt jí tehdy vynesl účast ve finále International Festival of Fashion and Photography – Hyères, ocenění Objev roku na Czech Grand Design a umístění do stálých sbírek Moravské galerie.
„Nemyslím si, že budoucnost obuvi nutně spočívá v tom, že budou všechny boty vytištěné na 3D tiskárně. Čím víc se oboru věnuji, tím více si uvědomuji, že vůbec nejhorší ze všeho je nadprodukce obrovského množství bot z nekvalitních materiálů, které nejsou navrženy tak, aby vydržely,“ říká.
Že svůj nejnovější designérský počin nepovažuje za samospásný, ale spíše za edukační a designérsky experimentální, doplňuje dovětkem, že problém nadbytečného odpadu a pomalé reakce průmyslu na jeho recyklaci by více než nové technologie mohla vyřešit střídmá a vědomá konzumace.
Protože odpovědí nejsou vždy jen inovace, ale také kvalitní řemeslo. „Svoje místo samozřejmě mají i dobře šité boty z kvalitní kůže, které zase dokážou krásně stárnout a vydrží mnoho let. A když se s nimi něco stane, vždy se dají opravit,“ dodává Maria Nina Václavková.
The post Tištěné boty z jednoho materiálu. Češka ukazuje, co může být obuví budoucnosti appeared first on Forbes.