Americký prezident je stále ještě považován za nejmocnějšího muže světa. Ten současný však i přesto testuje hranice této moci, jak to žádný z jeho předchůdců nedělal. „Od nástupu Donalda Trumpa k moci jsme svědky obrovského náporu na justiční systém a vládu zákonů,“ říká v rozhovoru pro Forbes Michael Kraus, americký politolog českého původu z Middlebury College ve Vermontu.
Výsledkem hledání mantinelů prezidentské moci jsou například stovky žalob na americkou vládu, u nichž americké soudy zatím dávají za pravdu spíš žalobcům než druhé Trumpově administrativě.
Tradiční americký systém brzd a protivah, jenž měl podle představ otců zakladatelů USA držet jakéhokoli prezidenta s autoritářskými tendencemi na uzdě, je pod enormním tlakem. Podle Krause nicméně stále funguje.
Archiv Michaela Krause
„Z ústavního pohledu je situace velmi závažná. Soudy však i v dnešní době zůstávají velkou překážkou pro prezidentovu žízeň po moci, byť někdy jen dočasně,“ konstatuje emeritní profesor.
Přívlastek „bezprecedentní“ se v souvislosti s Trumpovým prezidentstvím skloňuje často. Je to první americký prezident bez jakékoli předchozí zkušenosti s voleným postem, případně s působením v armádě. Jediný, který čelil hned dvěma pokusům o ústavní žalobu (impeachment).
Přívlastek ovšem nejvíc rezonuje v souvislosti s jeho soudními patáliemi. První odsouzený zločinec v křesle šéfa Bílého domu s sebou totiž přináší řadu otazníků z dosud téměř neprobádaných vod amerického právního systému.
Trumpovy „osobní“ soudní spory se státem z minulosti (účetní podvod, role v útoku na Kapitol, přechovávání tajných vládních dokumentů a ovlivňování výsledku voleb) se nyní zasekly. Jsou zde ovšem stovky žalob zmíněných v úvodu, mířící na to, jakým způsobem jeho administrativa vládne.
- Narodil se v roce 1949 v Praze, v roce 1969 z Československa emigroval.
- Vystudoval politologii na Princetonské univerzitě a mezinárodní vztahy na University of Colorado v Boulderu, studoval také na Harvardu.
- Publikoval několik knih a články v renomovaných časopisech, jako je Journal of Democracy, Foreign Policy, New England Review a další.
- Získal významná národní stipendia a prováděl výzkum v prestižních institucích, jako je Princeton School of Public and International Affairs nebo United States Holocaust Memorial Museum Mandel Center.
- Od 1. července je emeritním profesorem na Middlebury College ve Vermontu.
Donald Trump totiž na rozdíl od svých předchůdců ve velkém využívá exekutivních příkazů – zvláštních nařízení pro řízení federální vlády, která si nemusí nechávat „posvětit“ Kongresem. Tahle nařízení by měla mít oporu v legislativě, Trumpovi poradci však pro ně mnohdy hledají oporu i ve vyloženě obskurních zákonech starých několik století.
Příkladem byly deportace cizinců opírající se o zákon Alien Enemies Act z roku 1798, který umožňuje zatýkat a deportovat cizince v době války bez řádného soudního procesu. Federální soud však už v květnu rozhodl, že jde o nezákonný postup.
Trump se pomocí exekutivních příkazů pustil do radikální proměny zajetých washingtonských pořádků. Zavírá celé úřady, ruší miliardové granty, propouští tisíce federálních zaměstnanců, včetně šéfů donedávna nezávislých federálních agentur. A podřizuje si klíčové americké instituce.
„Za mimořádně závažnou považuji jeho politizaci ministerstva spravedlnosti. Začalo to milostmi pro více než 1500 lidí odsouzených nezávislými soudy za útok na Kapitol ze 6. ledna 2021. Prezident sice má tuto pravomoc, ale je to víceméně přežitek z dob monarchie. Duch americké ústavy přitom vycházel z toho, aby se zabránilo znovuzrození britského systému,“ poznamenává Kraus.
Podle něj dal Trump svou širokou amnestií najevo, že nerespektuje vládu zákonů.
- Donald Trump udělil milost téměř 1600 jednotlivcům usvědčeným z trestných činů souvisejících s útokem na Kapitol ze 6. ledna 2021.
- Mezi omilostněnými bylo více než tisíc přímých účastníků výtržností, jejichž následkem několik lidí zemřelo.
- Čtrnáct prominentních členů extremistických skupin Proud Boys a Oath Keepers se dočkalo zmírnění trestu.
- Amnestie se vztahovala i na osoby odsouzené za závažné trestné činy, včetně útoků na policisty.
„Kromě milostí navíc dochází k selektivní perzekuci lidí, kteří se z nějakého důvodu Donaldu Trumpovi zprotivili. Týká se to i vysoce postavených osob, jako jsou například bývalí šéfové amerických informačních služeb. Administrativa jim odebírá přístup k tajným informacím, osobní strážce… Je to něco, co si žádný předcházející prezident nedovolil,“ říká Kraus.
Když se nejmocnější mstí
Americká média zdokumentovala celkem více než sto lidí, proti kterým Trump po návratu do Bílého domu zahájil svou vendetu. Mstí se politikům, úředníkům, agentům FBI, advokátům i soudcům. V hledáčku má všechny ty, kdo ho v minulosti vyšetřovali, stíhali nebo jen kritizovali. Kromě rušení jejich bezpečnostních prověrek či odebírání ochranek čelí tito lidé propouštění nebo i trestním stíháním.
Obzvlášť nepříjemnému tlaku čelí soudci a soudkyně, kteří mají na stole žaloby proti Trumpově administrativě. Trump je na své sociální síti pravidelně označuje za „podvodníky“, „monstra“, „šílence“, „blázny“, případně za „radikální levici“. A poštvává proti nim své příznivce.
„Trumpovi lidé zveřejní jejich adresy a stoupenci se tam pak objeví s výhrůžnými zprávami, případně jim vyhrožují na sociálních sítích. To je samozřejmě znak dnešní doby a dělo se to i politikům, někteří členové Sněmovny reprezentantů a senátoři čelili osobním útokům a vyhrožování. Ať už jim samotným, nebo jejich rodinám. Myslím si, že je to zhoubné a že americké úřady by proti těmto projevům měly zasahovat velice ostře, ale neděje se to,“ míní Kraus.
Mezitím Trump testuje i limity svého vlivu na americkou centrální banku Fed. Z rady guvernérů Fedu Trump nedávno odvolal Lisu Cook, i když k tomu podle právníků nemá žádnou pravomoc. Cook to odmítla a bude se bránit u soudu.
„Pochybnosti panují i ohledně jeho autority uvalovat cla, jelikož ústava dává toto právo výlučně Kongresu,“ dodává Kraus.
Federální odvolací soud minulý týden rozhodl, že většina Trumpových cel je nelegálních, jelikož zde prezident překročil svou pravomoc. Cla však zůstávají v platnosti minimálně do 14. října. Soud to umožnil, aby se Trumpova administrativa mohla odvolat k Nejvyššímu soudu USA, kde teď tento případ skončí.
Hrozí imperiální prezidentství?
Soudy jsou zdánlivě posledním mantinelem, který Donalda Trumpa drží na uzdě. Například byznys Trumpovi poklonkuje téměř jednohlasně, ať už jde o velké americké banky, nebo o přední technologické firmy.
Posledním příkladem je šéf Applu Tim Cook, který se před měsícem objevil v Bílém domě s luxusní dárkovou plaketou na pozlaceném podstavci, před kamerami poděkoval prezidentovi za podporu amerických inovací a přidal i příslib, že jeho firma během čtyř let investuje 600 miliard dolarů do výroby v USA. Na snahu nějakým způsobem korigovat Trumpovy výstřelky už dokonce rezignovaly i akciové trhy.
A pak jsou tu politici. Republikáni v Kongresu nekladou Trumpovi žádný odpor prakticky už od jeho prvního zvolení prezidentem v roce 2016.
„Republikáni mají těsnou většinu v obou komorách parlamentu, ale fungují jako strana jednoho muže – Donalda Trumpa. Nebojují s ním o pravomoci, které Kongres má, jako je například rozhodování o clech, jako by na to zcela rezignovali. Jenže pokud Kongres nebrání své pravomoci, dochází k oslabování dělení moci, tak jak je definováno v ústavě,“ uvádí Kraus.
Archiv Michaela Krause
Soudy nižší instance však ve snaze ukočírovat Donalda Trumpa narážejí na to, že nedisponují prostředky, kterými by svá rozhodnutí mohly vymáhat. Silové složky, jako je policie a armáda, má pod palcem exekutiva, ne soudní moc.
Červencová analýza listu The Washington Post ukázala, že zhruba u třetiny ze 160 žalob, kde soud vydal rozhodnutí v neprospěch Trumpovy administrativy, vláda rozhodnutí příliš nerespektuje. Buď je přímo ignoruje, nebo zdržuje a vyhledává právní skuliny, kterými by je šlo obejít, konstatoval deník.
Poslední hranice
Úplně poslední bariérou, které se Trumpova administrativa ještě neodvážila otevřeně vzepřít, je Nejvyšší soud. I zde však mají republikáni určitou formu převahy – šest z devíti nejvyšších soudců jmenovali republikánští prezidenti, přičemž tři z nich tam dosadil sám Donald Trump.
Nejvyšší soud tak v posledních měsících posvětil některé kroky Trumpovy administrativy, které soudy nižší instance shodily ze stolu. Zrušil například blokování hromadného propouštění na ministerstvu školství, umožnil škrty v grantech pro Národní instituty zdraví nebo odsouhlasil vyhazovy některých členů dříve nezávislých agentur na ochranu spotřebitelů (USCPSC) a pracujících (NLRB).
„V případech, kdy se Nejvyšší soud musel vyjádřit k některým probíhajícím soudním sporům, dal Trumpovi většinou za pravdu. Ale ne vždycky vynesl rozsudek, který by byl definitivní, některé z rozsudků konstatovaly, že se daná věc vyšetřuje. Ovšem do vyšetření má administrativa právo pokračovat ve svých krocích dál,“ říká Kraus.
„Rok 2025 představuje zásadní test americké demokracie. Ústava poskytuje prezidentovi mimořádné pravomoci, ale zároveň předpokládá, že budou vykonávány s respektem k právnímu státu a tradicím. Pokud se promění v nástroje odplaty a politického boje, hrozí, že se Spojené státy posunou směrem k imperiálnímu prezidentství,“ uzavírá Michael Kraus.
The post Trump testuje limity moci. Soudy ho však zatím drží na uzdě, říká politolog Kraus appeared first on Forbes.
