Energetika našich jižních sousedů má několik specifik a paradoxů. Alpská země je známá především svými vodními elektrárnami a odporem k jádru. A i když je označována za vzor zelené energetiky, stále má také fosilní zdroje. Ani to však Rakousku k soběstačnosti nestačí. A tak mu musí pomáhat špinavá elektřina z Česka.
Rakousko je často považováno za evropského premianta v bezemisní energetice. Země byla dříve závislá zejména na uhlí, které nicméně brzy vystřídaly vodní elektrárny. Ty rakouskému energetickému mixu dominují dodnes.
V uplynulém týdnu byla kvůli dlouhodobým dešťům dokonce zaznamenána jejich vůbec historicky nejvyšší výroba, která dosahovala až na šest a půl gigawattu. Roční průměr je přitom pět a půl gigawattu.
Alpská země ale takových hydroenergetických děl, jež jsou často zakousnuta mezi masivy až dvoutisícových vrcholků (přičemž je mohou kvitovat turisté, kteří se tak rádi osvěžují v jejich nádržích), nemá dostatek pro pokrytí domácí spotřeby elektřiny.
A vzhledem k tomu že se Rakousko vzdalo před více než čtyřiceti lety jádra, pořád se musí spoléhat i na fosilní zdroje v podobě plynových elektráren.
A ani to zejména v zimních měsících nestačí. Od podzimu do jara začíná téměř stoprocentně zelená výroba energie z obnovitelných zdrojů z emisního pohledu hnědnout.
Jedním z důvodů je to, že v době nočních mrazů se pro vykrytí energetické špičky zapínají plynové elektrárny, tím druhým je, že Rakousko musí dokupovat elektřinu z okolních zemí, typicky pak z Česka, které stále z třetiny vyrábí elektřinu z uhlí a tak si emise importuje. Nemá však jinou možnost.
„V zimních měsících se Rakousko stává závislým na dovozech elektřiny ze zahraničí. Bez těchto dovozů by nebylo možné zajistit bezpečné zásobování elektřinou,“ uvedl už před rokem technický ředitel rakouského provozovatele přenosové soustavy APG Gerhard Christiner.
I bez nadsázky tak můžeme říct, že Česko je jedna ze dvou hlavních noh, jež chrání Rakousko před případnými zimními blackouty. „Pokud by tyto importy (zejména z Německa a Česka) nebyly k dispozici, došlo by k přetížení sítě a potenciálně až k blackoutům,“ napsala APG ve výroční zprávě za rok 2024.
Rakousko je bezesporu jedním z evropských lídrů v oblasti zelené energetiky. Souhrnný podíl obnovitelných zdrojů na tamním energetickém mixu vystoupal na 88 procent, zbylých dvanáct procent doplňují plynové kotle.
Z pohledu spotřeby už ale tento podíl klesá k osmdesáti procentům, což je právě způsobeno dovozem uhelné elektřiny z Česka.
A paradoxně i té jaderné, které se Rakousko od roku 1970 brání a vzhledem ke své protijaderné politice vystupuje také proti výstavbě nebo spuštění nových bloků v okolních státech.
Dříve narození si jistě živě vzpomínají na blokády rakouských ekologických aktivistů na hranicích s Českem, již se snažili zabránit spuštění tuzemské jaderné elektrárny Temelín.
Data Advantageaustria.org
Rakousko však není ve svých zelených ani jaderných postojích zas tak jednotné, jak se může na první pohled zdát. Už samotný odklon od jádra nebyl vůbec jednoznačný. V roce 1978 byla v Rakousku dokončena a připravena ke spuštění jaderná elektrárna Zwentendorf. Tamní politici ale vlivem vnitropolitické situace nechali občany rozhodnout o budoucnosti jádra v zemi.
Hlasování si ovšem mnozí spojili s vyjádřením nedůvěry tehdejšímu kancléři Brunovi Kreiskému, který referendum spojil s budoucností svého setrvání v pozici kancléře. Občané tak věděli, že když se postaví proti spuštění čerstvě dostavěné jediné jaderné elektrárny v zemi, znamená to i politický konec Kreiského.
Politologové se tak domnívají, že některým hlasujícím ve finále o jádro ani tak nešlo. Konečný těsný výsledek 50,5 procenta proti jádru ale stačil k tomu, aby se jej země až dodnes vzdala.
Jediné referendum v poválečné historii Rakouska tak ovlivnilo budoucí energetickou politiku země, jež se zaměřila na rozvoj obnovitelných zdrojů energie a odmítání té jaderné.
Bloky elektrárny Zwentendorf tak doteď tiše stojí zhruba dvacet kilometrů od českých hranic, aniž by její reaktory byly někdy zavezeny jaderným palivem a spuštěny.
Sem tam se její prostor a areál využívá pro kulturní akce či firemní večírky, v budoucnu v ní možná bude umístěno datacentrum. Prozatím je však symbolem historie rakouské energetiky.
Foto C. Stadler/Bwag; CC-BY-SA-4.0/Wikipedia.org
Paradoxem se také může zdát, že Rakousko, které je často dáváno za vzor ostatním zemím v přístupu k životnímu prostředí, na svém území poměrně ve velkém těží zemní plyn.
A to hlavně ve Vídeňské pánvi u měst Matzen, Zistersdorf nebo Aderklaa, menší naleziště je pak v oblasti Molassebecken. Dominantním těžařem je OMV a roční těžba zemního plynu pokryje zhruba osm procent tamní spotřeby.
Do letoška Rakousko dováželo plyn i z Ruska, nyní k němu ale proudí zejména západní trasou z Německa a násobně nižší importy i jižní trasou z Itálie.
Rakousko je ovšem také z pohledu evropského trhu s elektřinou EEX důležitou spojnicí mezi západní a jižní Evropou. Skrz dráty jeho přenosové soustavy denně proudí desítky gigawatthodin elektřiny především směrem ze severu západní Evropy na její jih.
A v létě, kdy jede rakouská energetika jen na obnovitelných zdrojích a ještě si může dovolit exportovat elektřinu, vypomáhá hlavně balkánským zemím, jež v parných měsících často trpí nedostatkem elektřiny.
To přesně se dělo s nadvýrobou elektřiny z rakouských vodních turbín, jejichž lopatky roztáčejí alpské řeky, v minulém týdnu. Do jedné z nich se podíváme zase příště.
The post V létě se zelená, v zimě hnědne. Rakouskou energetiku chrání před blackouty i Česko appeared first on Forbes.
