Nejen výroba munice pomohla nakopnout zpracování mědi v severočeských Povrlech. Teď firma z metalurgického impéria jedenadvacátého nejbohatšího Čecha Petra Otavy míří pod pláštěm modernizace do nové éry. A mezitím generuje stamilionové zisky.
Areál obehnaný plotem s ostnatým drátem je vmáčknutý mezi železniční trať a silnici E442, po které se proti proudu Labe dostanete během patnácti minut do Ústí nad Labem.
Tvoří ho soustava hal a skladů různého stáří, některé svým tradičním nátěrem ve výrazné žluté a červené barvě upomínají na průmyslovou tradici místního areálu, starší než 125 let. Jedna konstanta ale zůstává dodnes: měď.
Ta je vepsaná i do znaku závodu, který obsahuje alchymistický znak pro měď složený z kolečka a křížku, který mimo měď symbolizuje Venuši a ženský princip. Měď byla totiž historicky považována za ženský kov, zatímco železo – a analogicky k Venuši planeta Mars – za mužský.
Měď tady, v severočeských Povrlech, dnes zpracovává společnost Povrly Copper Industries (PCI) z metalurgického impéria českého miliardáře Petra Otavy.
A i když zpracování kovů v Evropě pšenka příliš nekvete, v Povrlech se za posledních pět let podařilo otočit kormidlem na kurz, který z PCI udělal úspěšnou firmu, schopnou generovat ročně přes tři miliardy korun v obratu a přes tři sta milionů korun hrubého zisku.
Když sem ale David Kozel, současný CEO firmy (na úvodní fotografii), v roce 2020 nastoupil, vypadalo to v Povrlech docela jinak. Firma na modernizační přerod nebyla připravena. Tehdejší sortiment na trhu rychle zastarával. Výroba plechů pro střešní krytiny byla v útlumu, který trvá dodnes, protože měď na střechách vystřídaly hliník a ocel.
Produkce se však za pět let téměř zdvojnásobila a dnes se tu vyrábějí především mosazné svitky a kalíšky pro výrobu malorážové munice. Tuto výrobu v čím dál tím větší míře doplňují měděné i mosazné plechy pro ostatní segmenty průmyslu spojeného zejména s elektrotechnikou.
Společnost si tak obstarala financování na investici ve výši jeden a půl miliardy korun. „Tyto peníze půjdou do inovace materiálového toku a technického a strojního vybavení. Hlavním principem bude úspora na energiích,“ vysvětluje Kozel během prohlídky areálu.
„Jsme huť, takže výroba začíná tavením v indukčních pecích, což je energeticky hodně náročný provoz. Ale také to znamená, že i úspory v jednotkách procent mají velké dopady,“ dodává šéf PCI.
Nejstarší stroje, které v Povrlech najdete, jsou z šedesátých let minulého století a bude je potřeba vyměnit. Nové jsou výrazně přesnější a ekologičtější, což je mimo jiné jeden z dalších firemních cílů: zvýšení udržitelnosti a uhlíkové stopy celé výroby.
To zapadá do celkové strategie skupiny MTX majitele Petra Otavy. Jeden z nejbohatších Čechů zavelel k zeleným investicím napříč skupinou v roce 2022, které mají vyjít celkem na sedm miliard korun.
Jejich součástí jsou projekty v Povrlech, v Břidličné zaměřené na zpracování hliníku, kovací linky ve Strojmetalu na Bruntálsku či v ostravských OKK Koksovnách, které vyplavily loňské povodně.
Další zdroj úspor a udržitelnosti hledá PCI ve faktu, že měď je plně recyklovatelná surovina. A proto, když procházíte jejich areálem, narazíte na stohy dvoubarevných odřezků špon, plátů a dalších kovových zbytků.
Foto se souhlasem PCI
Jedny mají typickou lesklou měděnou barvu, druhé připomínají barvou matné zlato. To je mosaz, slitina mědi a zinku. Část investic proto půjde i na třídicí procesy na suroviny, které právě ve formě kovového odpadu odkupují zpět i od svých zákazníků a dále recyklují.
A není to vůbec malá část z celkového objemu suroviny. Z té se totiž při zpracování nevyužije kolem třiceti až čtyřiceti procent, která se vracejí zpět do výrobního procesu. Když tak nepočítáme jednotky procent, o které přijdou v PCI během tavení, jsou blízko tomu, aby znovu využili sto procent mědi a zinku, které se jim dostanou do rukou.
Efektivitu se pod lodivodem Kozlem podařilo zvýšit i skrze inovace, například odlehčené polotovary, které se oproti těm původním liší v desetinách gramu na kus. Na první pohled miniaturní změna při milionech kusů výrobků začíná najednou dávat ekonomický smysl a zapadá do celkového rámce zelených investic, které v řádu miliard korun realizuje celá Otavova skupina.
Podobně jako jiné segmenty strojírenství a těžkého průmyslu se i v Povrlech dokázali svézt na trendu rostoucího obranného průmyslu. Konkrétně v PCI dělají mosazné kalíšky, ze kterých výrobci munice dále lisují nábojnice.
„Když před patnácti lety, v době ekonomické krize, definitivně skončila poptávka po střešní mědi, byla to právě munice, která místní fabriku zachránila,“ potvrzuje David Kozel, když přichází k hale východní části areálu, kde se kalíšky vyrábějí.
„Používají se na výrobu malorážové munice do ráže dvanáct a půl milimetru. To je segment s dvěma částmi: civilní pro sport a lov, a obrannou. Tu civilní část táhl především americký trh, kde ale došlo k významnému ochlazení poptávky. Nejvíce dodáváme výrobcům v Evropě, částečně ale i na Blízký východ a první dodávky už máme i do Jižní Ameriky. To je ale hlavně kvůli diverzifikaci,“ doplňuje Kozel.
PCI plánuje navíc zainvestovat i do lisovny, která by umožnila zákazníkům z řad výrobců munice nabídnout produkt o příčku výše na vertikální výrobní ose. To kromě jiného umožní udržet výrobní odpad v závodě a s minimální uhlíkovou stopou ho dále přetavit v nový produkt.
„Osobně si myslím, že k vertikalizaci u našeho portfolia časem dojde. Přemýšlíme o tom, ale klíčovým prvkem je spolupráce s našimi zákazníky, protože vertikalizace může znamenat pro naše současné odběratele konkurenci. A to v tuto chvíli nechceme,“ dodává Kozel.
Klíčové rozhodování, které před Kozlem a jeho týmem stojí, je určit správný směr podniku pro další dekády. Jinými slovy vsadit na správné segmenty, ze kterých vyrostou strategičtí a dlouhodobí odběratelé.
„Velký potenciál vidíme v elektrotechnice, výrobě konektorů. Tam bychom se chtěli posunout výrazněji v následujících pěti letech,“ plánuje Kozel, jenž při svém nástupu před pěti lety sestavil plán modernizace PCI 2030, jehož polovinu má už jeho tým za sebou.
Na segment elektrotechniky je přímo navázaný stagnující, ale stále velmi silný automobilový průmysl nebo raketově rostoucí stavba datových center.
Foto se souhlasem PCI
Nová podoba provozu v Povrlech bude nastavená tak, aby poptávku z těchto segmentů zvládla pokrýt, v plánu je taky rozšíření portfolia slitin, hlavně o měděné produkty.
Samozřejmě i v Povrlech se musejí s určitou nejistotou dívat na to, jak se v Evropě hovoří o přehodnocení Green Dealu, který právě udržitelnost stavěl do popředí budoucí konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Otava je jen jedním z řady evropských průmyslníků, kteří to s investicemi do udržitelnosti vzali vážně.
David Kozel si s tím teď ale hlavu neláme. „Naše investice jsou principiálně správné a dbáme na to, aby byly i správně realizované. Neděláme je proto, že jsou za tím nějaké zelené peníze. Považujeme je za správné, protože zajistí dlouhodobou stabilitu firmy a její hodnotu,“ podotýká.
I když se Evropa podle něj obecně na vlastní průmysl dívá spíš rozpačitě a dlouhodobé prognózy jsou mimořádně obtížné, správné investice jsou nutnou podmínkou budoucího úspěchu.
„Celý západní svět jede na zelené vlně, s Evropou v čele. Ale když se podíváte na obchodní bilanci, zjistíte, že jediná země kupující měděný šrot je Čína, ostatní se této strategické suroviny zbavují. A to je absolutní nonsens,“ poukazuje s odkazem na recyklovatelnost mědi a potřeby její zpětné využitelnosti v rámci zeleného průmyslu.
Kdysi z přilehlé obce do závodu docházela více než tisícovka lidí, dokonce se kvůli místním kovohutím stavělo nové ubytování. Ty časy jsou ale podle Kozla dávno pryč a současných 230 zaměstnanců je podle něj zhruba úroveň, na které PCI také zůstane.
I v Povrlech pak hraje stejný evergreen jako v celém strojírenském průmyslu: je málo lidí. „Soustředíme se na spolupráci se školami, ať už středními, nebo vysokými. Velmi dobrou zkušenost máme se studentskými dny, nazvanými Copper Student Day, kde představujeme krásu a potenciál moderní průmyslové výroby,“ popisuje šéf PCI.
„Současně dbáme o celoživotní vzdělávání a rozvoj našich stávajících zaměstnanců, protože nové technologie s sebou nesou i nové, moderní nároky,“ doplňuje.
Letošní rok by měl být v Povrlech lepší než ten předchozí, zatím tomu podle Kozla nasvědčují všechna čísla. Jenže metalurgie je v poslední dekádě krapet nevyzpytatelným byznysem. Před pěti lety stála tuna mědi šest a půl tisíce dolarů, dnes je to skoro deset tisíc dolarů. A nikdo si není jistý, kam cena půjde dál.
Hlavní konkurenci má závod v současné době hlavně v Německu, v Itálii a obecně v západní Evropě, silné konkurenční popichování přichází ale i z Turecka nebo až z daleké Indie.
The post Ve znamení Venuše. V Otavově měděném království otočili kormidlem k prosperitě appeared first on Forbes.
