Každý ročník je unikátní, každý má úplně jinou skladbu kapel, každý má v zásobě nějakou novinku a dávno už není jen o hudbě. I proto je tak barvitý. Ostatně má to ve svém názvu. Festival Colours of Ostrava se už počtrnácté vrací do jedinečného areálu Dolních Vítkovic. S ním i přes sto interpretů z více než třiceti zemí.
Letos je ale ve znamení jednoho loučení. Festival po bezmála pětadvaceti letech opouští jeho spoluzakladatelka a programová ředitelka Zlata Holušová. Během téměř čtvrtstoletí dokázala vytvořit jedinečnou akci s evropským renomé.
Festival provedla od Stodolní ulice přes Černou louku až do oblasti Dolní Vítkovice. I díky ní tak v Ostravě vystoupily hvězdy jako Sam Smith, Iggy Pop, ZAZ, Nick Cave, Björk, Alanis Morissette nebo Sinéad O’Connor.
„Patří jí můj obrovský vděk a respekt. Pod jejím vedením jsem deset let rostl, učil se vyjednávat a být u toho, když se dělala velká a těžká rozhodnutí. Je to výjimečná žena,“ říká Filip Košťálek, produkční festivalu, člen letošního výběru Forbesu 30 pod 30, a také muž, který po Zlatě Holušové žezlo přebírá. S novou funkcí pro něj přijde hlavně větší zodpovědnost.
Přípravy areálu už jsou v plném proudu. Začaly prakticky hned, jak bývalý industriální komplex, kde se kdysi, mezi lety 1828 až 1998, těžilo uhlí a vyrábělo surové železo, opustil festival Beats for Love.
Taneční hudbě patří areál vždy první týden v červenci, ten třetí nastupují Colours. „Areál teď musíme celý změnit. Náš zážitek je odlišný a potřebuje jiný prosto než taneční festival. Jeho součástí jsou i diskuse, ty se konají zejména v kamenných budovách,“ přibližuje nový programový šéf.
Loňský ročník byl historicky první, kdy festival pod širým nebem nezradilo počasí a ani jednou nepršelo. Ten předchozí zase patřil k organizačně nejnáročnějším. Letošní zase přiveze největší množství asijské hudby.
Foto Jan Vlček
Každý rok se chcete trochu odlišit. Proč letos zrovna k-pop? Nesouvisí trochu i s rokem Hada?
Asijská hudební scéna je velmi populární. Přivezeme celkem devět interpretů, kteří ji reprezentují. K-pop se stal globálním fenoménem. Představí se hudebníci z Koreje, Tchaj-wanu, Číny nebo Japonska.
Světově speciální vystoupení chystá korejský skladatel Jung Jaeil, autor hudby seriálového hitu Hra na oliheň nebo třeba filmu Parazit, kterého doprovodí Janáčkova filharmonie Ostrava.
V rámci našeho merchandise jsme se trochu dotkli i letošního roku Hada podle čínského horoskopu, kdy jsme připravili limitovanou edici triček. Jejich design mohli navrhnout sami návštěvníci.
A jak to dopadlo?
Soutěž o nejlepší hadí design vyhrál Matěj Sudek. Vítězný motiv vybírali přímo fanoušci. A je skutečně velmi barevný.
Bude letošní ročník technicky vyspělejší?
Určitě. Právě proto, aby ten zážitek nebyl jen hudební, ale taky vizuální. Chystáme novou designovou stage s průhlednými ledkami, s větším světelným parkem, pódiem, které směřuje do publika, aby mohli být fanoušci velmi blízko interpretům.
I jinde chystáme inovace. Technologicky bychom měli dosahovat světového standardu, a to napříč scénami.
Kam byste Colours of Ostrava zařadil? Patří do nějakého festivalového žánru?
Myslím, že z tuzemských festivalů je ten náš žánrově nejrozkročenější, a tím pádem i nejotevřenější širokému publiku. Najdete tady indie, rock, elektroniku, rap, pop, jazz. Je pro nás velmi důležité přivážet to nejaktuálnější a nové.
Často jsou to odvážné projekty, které má české publikum šanci vidět úplně poprvé. Byť všichni máme rádi světové hvězdy, je v nás velká touha ukazovat lidem sílu hudby prostřednictvím zcela neznámých objevů. Spousta návštěvníků k nám jezdí právě za tím a to nás moc těší, zároveň je to závazek.
Pevnou součástí festivalu už je i Meltingpot, naše diskusní fórum, kde vystupuje každý rok více než sto padesát řečníků. To podle mě festival odlišuje od ostatních, protože já rád říkám, že Colours jsou kulturní událost, kulturně-společenská platforma pro setkávání napříč žánry, disciplínami, obory, sociálními a věkovými skupinami.
Potkávají se tu staří známí, rodiny, které se dlouho neviděly. Mladí studenti se svými rodiči a podobně. Rovněž umělecký svět se zde potkává s byznysem a řečníci mezi sebou. Vznikají unikátní setkání plná krásných emocí, zážitky na celý život, které stmelují. Takže z tohohle pohledu jsme rozhodně nejbarevnější.
Jak slyší vaši řečníci na to, že budou součástí festivalu?
Meltingpot není jen doprovodný program, ale je integrální součástí festivalu. A tak to prezentujeme i našim řečníkům. Vědí, že jedou na regulérní konferenci, která má dopad a informační hodnotu. Velmi se jim líbí, že vystoupí během hudebního festivalu.
Většina z nich je zvyklá na konferenční prostředí, na haly nebo hotely. A my je přivážíme do industriálního areálu. Líbí se jim bezprostřednost, neformálnost, to, že mohou být uvolnění a zároveň se velmi těžká témata dostávají k široké škále lidí. Jedna z nejnavštěvovanějších stagí je třeba ta věnující se vědě a kvantové fyzice.
Neruší se jednotlivé stage navzájem?
Máme osm scén, které jsou vyčleněné pouze pro debaty a jsou umístěné ve stanech nebo v kamenných budovách. Nekonají se na nich koncerty a jsou udělané tak, aby se v nich mohli lidé soustředit, protože jsou dobře odhlučněné.
Podle čeho hosty vybíráte?
Je to samozřejmě nekončící koloběh, stejně jako v hudbě i tady musíme neustále sledovat, co se ve společnosti děje. Máme některé stálice, které se k nám vracejí, ať už je to Tomáš Šebek, Tomáš Sedláček nebo Dana Drábová , z čehož máme radost.
A jsou to jak stálí řečníci, tak i naši přátelé, novináři, odborníci, s nimiž se po celý rok radíme. Pomáhají nám s tím, co by bylo dobré publiku ukázat, v jakém tématu se dá třeba dostat víc do hloubky, než jak jej můžeme sledovat či o něm číst v médiích.
Kolikrát mě opravdu překvapí, že na některé přednášky se ani nedá dostat. Kapacita je omezená, zhruba tři sta padesát míst na scénu.
Pojďme k hudbě. Dva roky zpátky na festival nedorazila jedna z hlavních, a také nejdražších hvězd – zpěvák Burna Boy. Návštěvníci tehdy žádali refundaci vstupného, vy jste rovněž přišli o část honoráře, který si zpěvák ponechal. Lze se vůbec před takovými situacemi pojistit?
Že kapely nemohou odehrát koncert, se bohužel děje na festivalech po celém světě. Nic moc se proti tomu dělat nedá. V prvé řadě muzikanti jsou taky lidi a v okamžiku, kdy někdo onemocní nebo se něco stane po cestě, je obtížné to řešit.
Nedá se proti tomu pojistit, i když nejvíc je na tom bit samotný festival. Stává se to ale zřídka. Naším hlavním cílem je doručit kompletní zážitek. Je pro nás nesmírně důležité, aby všichni vystoupili v maximální možné kvalitě.
Vyplácíte honoráře pokaždé dopředu?
Většina muzikantů chce zálohy předem. A někdy to bývá celý honorář, někdy polovina, to se liší interpret od interpreta.
Jaký je váš letošní rozpočet?
Rozpočet celého festivalu je nějakých 260 milionů korun, což je každý rok plus minus stejně. Peníze získáváme z prodeje vstupenek, z občerstvení, z veřejných zdrojů a samozřejmě od našich partnerů. Bez žádného pilíře by to nešlo.
Ale i díky nám Ostrava ožívá a z festivalu profituje, vydělávají restaurace, hotely. Řekl bych, že tak miliardu do regionu přineseme. Nehledě na to, že lidé mají příležitost zdejší region navštívit a přijíždějí sem ze všech koutů republiky i ze zahraničí. Rádi se vracejí a odvážejí si pozitivní emoce k našemu městu.
Přitom jeho první ročník se konal ještě ve slavné Stodolní ulici a na Černé louce.
To byl rok 2002, kdy si Zlata řekla, že vytvoří v Ostravě, která měla tehdy renomé černého důlního města, festival, který k nám přiveze celý svět. Všichni si tehdy klepali na čelo. Koho bude alternativní hudba z ciziny zajímat a kdo by proboha chtěl jezdit do Ostravy? A ono se to povedlo.
Vznikl fenomén. Dnes se zařazujeme mezi top desítku evropských festivalů. Navíc máme opravdu stálé fanoušky, někteří jsou s námi už od začátku, každý rok se vracejí, a někteří už tady mají i svoje děti. A líbí se jim právě to, jak je festival barevný, žánrově i programem.
Na koho se tedy mohou letos těšit? Loni byl hvězdou Lenny Kravitz, kdo jí bude tentokrát?
Těch hvězd je samozřejmě víc. Třeba Sting, Iggy Pop, Chainsmoker nebo Justice či Snow Patrol, kteří přijedou do Česka poprvé. Nicméně já osobně se těším třeba na bratra Billie Eilish Finnease, který si v Česku rovněž odbude svou premiéru. Představí se i Alvaro Soler, na něhož se všichni moc těší. Anebo právě DPR IAN s k-popem.
A Billie Eilish nepřijede? Třeba jako překvapení?
Určitě by se nám líbilo, kdyby mohli jako sourozenci vystoupit spolu, ale bohužel jejich tour plány to nedovolují. Ale – nikdy neříkej nikdy.
Ještě stále jsou volné ubytovací kapacity v Ostravě?
Ubytování je dostatek, jak přímo ve městě, tak i v okolí. Díky kyvadlové dopravě mohou lidé hledat hotely třeba i v blízké Karviné, Havířově nebo Frýdku-Místku. Pro větší dobrodruhy máme stále místo v kempu.
Co je pro vás jako produkčního festivalu nejtěžší?
To je velmi těžké říct, protože festival jako takový je složitý mechanismus, kdy během čtyř dní provozujeme město pro padesát tisíc potenciálních návštěvníků.
Koordinujeme nejrůznější složky, jako produkce, catering, backstage, areál, to všechno musí společně hrát. Je to opravdu komplexní mechanismus a pro mě je vždy zázrak, že to funguje. Ve výsledku zaměstnáváme nějakých čtyři, pět tisíc lidí, kteří poskytují servis návštěvníkům. A když festival skončí, jede se nanovo.
Už od dubna pracujeme na programu pro rok 2026. Je to neustálý koloběh a mám radost, že mohu spolupracovat s profesionály, kteří dokážou tady to vražedné tempo udržet.
Kolik máte pódií?
Máme jich šestnáct, z toho polovinu diskusních. V minulosti se nám osvědčil i Mental Health point. Je přímo v areálu a o návštěvníky, pro které může být hluk a hodně lidí někdy už moc, se postarají odborníci z neziskové organizace Adra. Ať už je potřeba intervence v krizových situacích, psychická podpora nebo jen chvilka klidu, tady najdou bezpečný prostor.
Snažíme se rovněž být ekologičtí, třídit odpad jako papír, plasty a gastroodpad a znát jeho cestu. Pro všechny návštěvníky máme k dispozici pitnou vodu zdarma. Doufáme, že vydrží předpověď, která je zatím příznivá. A kdyby náhodou ne, naštěstí nejsme na letišti, kde jsou dopady bouřek mnohem horší než tady v uzavřeném areálu.
Kolik máte prodaných vstupenek? A jaký je průměrný věk návštěvníků?
Počet neudáváme, ale kapacita areálu je zhruba padesát tisíc lidí. A vstupenky k dispozici ještě jsou. Od loňského roku jsme nezdražovali. Co se týče druhé části otázky, tak nejvíce fanoušků je ve věku mezi dvaceti až čtyřiceti lety.
Letos přinášíme novinku čistě nealko barů, o něž stojí právě mladí návštěvníci, kteří se zajímají rovněž o udržitelnost, naše hodnoty a podobně.
Festival je transparentní, otevřený všem kulturám, názorům. Společně s návštěvníky tvoříme utopický svět, kde si každý najde to, v čem je mu dobře. Ať už chcete prožít hluboké emoce prostřednictvím hudby, něco se něco dozvědět, setkat se s přáteli, nebo se prostě bavit.
Foto Colours of Ostrava
„Za roky strávené v tomto oboru jsem se naučila hodně. Pár let mi trvalo, než jsem přišla na to, že i když mám představu a tvořím festival, on se tak nějak formoval sám. Říkala jsem si, že pan Festival si to přeje.
Poslední roky jsme byli s festivalem rovnocennými partnery.
Letos mě poslal do Asie, a tak jsme vám přivezli plejádu nových interpretů z této části světa.
Za pětadvacet let mé práce pro festival jsme se hodně proměnili. Včetně dvou let, během nichž vyřadil covid festivaly z provozu, jsem vymyslela alespoň takzvaný Nefestival. I v tomto období jsme žili festivalem.
Před necelými deseti lety jsem vytvořila ideu velké mezinárodní konference Meltingpot, zahájila sérii mezinárodních hudebních konferencí Czech Music Crossroads a jako dar městu Ostravě rozjela Festival v ulicích.
Každý rok jsem festivalu přidávala nové scény a hledala řečníky pro Meltingpot. Oblíbená byla například odvážná NYC Stage, za pár let zdomácněla také má poslední hudební scéna Cacao Stage.
Festival se vždy vyznačoval pestrostí hudby z celého světa a myšlenek bez hranic.
Pravdou zůstává, že Colours of Ostrava jsem předala, co jsem mohla, a po čtvrtstoletí, kdy se mi s mými kolegy podařilo dostat náš region na světovou mapu výjimečných kulturních událostí, je čas užít si vše bez stresu a napětí, které akce s sebou pro pořadatele přináší,“ komentuje Zlata Holušová svůj odchod z pozice programové ředitelky a jednatelky Colours of Ostrava.
The post Velké loučení na Colours. Společně tvoříme utopický svět, říká nový šéf festivalu appeared first on Forbes.
