Vetřelčí sága zažívá zlom: v novém seriálovém zpracování poprvé míří na naši domovskou planetu. To podstatné však je, že Země je kulisou k vynikajícímu seriálu.
Sledovat Vetřelec: Země je blaho. A teď mluvím o čistě vizuálním zážitku. Klaustrofobické interiéry vesmírných lodí, nepříjemně chladné prostory vědeckých laboratoří, oprýskané monitory, zašlá technika a velký, rychlý, mrštný, slizký… jistě, vetřelec.
Kolik tenhle seriál stál, se neví, dle všeho přes 250 milionů dolarů, čemuž bych se vůbec nedivil. Tohle není televizní podívaná, alespoň v jejích nejlepších chvílích. Tohle vypadá jako filmový blockbuster. Občas jsem měl pocit, jako bych se díval na remake původního Vetřelce z roku 1979 od Ridleyho Scotta, který ságu odstartoval.
Po slabších letech s Prometheem a Covenantem se loni ikonické monstrum vrátilo ve chváleném díle s podtitulem Romulus a nyní je tu seriál, o němž se dlouho mluvilo, jeho tvůrce Noah Hawley ho před osmi lety začal vymýšlet a teď je konečně tady. Vyrobila ho stanice FX a premiéru bude mít 13. srpna na streamovací platformě mateřské společnosti Disney.
FX netají, že chce udělat svoji Hru o trůny, má peníze a nebojí se je použít. Ukázal to už Šógun, s kterým se svému cíli velmi přiblížila, její další fenomén se jmenuje Medvěd a čerstvá novinka se může směle zařadit mezi ně.
Sledovat Vetřelec: Země je totiž blaho a naštěstí nejen po vizuální stránce. Hawley, tvůrce úspěšného seriálového Farga, zasadil děj dva roky před události původního filmu, tedy do roku 2120, kdy na Zemi ztroskotá vesmírná loď vezoucí vzorky různých druhů mimozemského života (tedy nejen xenomorfa, jakého známe z filmů).
Hawley zjevně nemiluje Scottovy zmiňované prequely Prometheus a Covenant, ale zato nepokrytě vzývá originál, z něhož seriál mocně čerpá. Nejen vizuálem a řadou drobných odkazů, ale také návratem k ženské hlavní hrdince, kterou je tentokrát Wendy (Sydney Chandler).
Wendy je hybrid. Kdysi byla smrtelně nemocným dítětem jménem Marcy, než organizace Prodigy vložila její mysl do robotického těla. Wendy je experimentem a potenciální superzbraní jedné z pěti velkých korporací, které vládnou Zemi. Prodigy patří k těm, která v seriálu dostává hodně prostoru, stejně jako z filmů dobře známá Weyland-Yutani.
Obě společnosti se střetnou i na místě havárie vesmírné lodi, z níž každá chce vytěžit co nejvíce. Tady se poprvé dostane na scénu vetřelec a scény s ním mrazí stejně jako ve filmu. Děsí, i když ho zrovna nevidíte, nahání čirou hrůzu, jakmile se na scéně objeví.
Jenže Hawley dobře ví, že na prostém souboji člověka s monstrem, kterým vetřelčí sága odstartovala, nemůže postavit osmidílný seriál. A tak se rozhodl vyprávět příběh o lidskosti, touze po nesmrtelnosti, zrádnosti technologií i nenasytných korporacích.
Příběh, který je pořádně temný a jímž kromě Timothyho Olyphanta provázejí především dosud neznámí herci. Olyphant je v roli kyborga Kirsche tradičně spolehlivý, hlavní pozornost si ale nečekaně pro sebe bere Chandler v titulní roli, dcera známého herce Kylea Chandlera. Skvěle dokáže zahrát nevinnost své dětské mysli i jemné emoce, které jí probleskují ve tváři.
První půlhodina slouží jako zasvěcení do děje, pak seriál nabere obrátky, když vesmírná loď ztroskotá na Zemi a začne zkoumání jejích trosek. Korporace narazí na sebe, přijdou první naháněčky i střety s vetřelcem a divákovi se takřka tají dech.
Hororové pasáže dotváří perfektní souhra zvukové i obrazové stránky: na lodi vše zlověstně hučí, skřípá a vrže, potemnělé koridory ozařují jen slabé kotouče světla, a když k tomu zazní zneklidňující smyčcové tóny odkazující k soundtracku Jerryho Goldsmithe, pochopíte, proč má tenhle seriál mezi žánry horor.
Stejně jako s hudbou a zvuky umí pracovat i s tichem; obojí dokáže být v jeho podání podobně děsivé. Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší, ale řev do pozemského ticha dokáže pořádně říznout.
Ne vše se Vetřelci: Země podařilo. Dialogové výměny jednotlivých postav dokážou být otravně zdlouhavé a naplno vyjevují limity seriálových adaptací – výplňovým částem se v nich nevyhnete.
Nabízí se srovnání se seriálovou Dunou: Proroctví, jiným „televizním“ převedením velkolepého spektáklu, které se v nekonečných rozpravách utopilo a v porovnání s filmy Denise Villeneuva působí jako levný doplněk.
Snad i aby se toho vyvaroval, tak Hawley zavolal o konzultaci právě Villeneuvovi. Jak to udělat, aby také seriál působil grandiózně? Těžko říct, jaké triky uslyšel, ale vyšlo mu to.
Ano, seriál má kolísavou kvalitu, občas se přespříliš táhne a sklouzává k meditativním filozofickým disputacím. Ale když exceluje? Pak se blíží tomu nejlepšímu z filmů.
The post Vetřelčí renesance pokračuje. Seriálové zpracování je působivý hororový spektákl appeared first on Forbes.
