Výstavní hit. V Praze začala první světová retrospektiva páru Hartung-Bergman

Forbes Před 3 hodinami

V Kunsthalle Praha právě začala výstava A nic nás nerozdělí, kterou prestižní magazín Christie’s zařadil mezi dvanáct nejočekávanějších letošních v Evropě. Jde totiž o historicky první společnou retrospektivu uměleckého páru Hans Hartung a Anna-Eva Bergman, která přepisuje pohled na jejich tvorbu i život.

On se narodil v Německu, ona ve Švédsku. Společně prožili život plný lásky, umělecké inspirace, kreativity a vzrušujících setkání, ale i odloučení, ztrát a bolesti. Anna-Eva Bergman (1909–1987) a Hans Hartung (1904–1989) se potkali při studiích na Akademii v Paříži v roce 1929 a ještě tentýž rok se vzali.

Žili spolu nejen v Paříži, ale i na Menorce a po patnáctileté pauze ve vztahu také ve francouzských Antibách. Tam jejich vilu společně s velkou částí jejich celoživotního díla nyní spravuje Nadace Hartung-Bergman, jež spolu s Kunsthalle Praha objevnou první retrospektivní výstavu tomuto páru připravila. Přináší nový vhled do tvorby i soukromí manželské a umělecké dvojice.

Nápad se začal rodit ještě před samotným vznikem Kunsthalle Praha. Ředitel Nadace Hartung-Bergman Thomas Schlesser se s hlavní kurátorkou pražské instituce, Christelle Havranek, o práci s dílem obou umělců v Praze bavil již před sedmi lety, kdy na Klárově bylo místo galerie ještě staveniště.

Na koncepci výstavy poté pracoval Pierre Wat, kurátor Nadace Hartung-Bergman a profesor na Univerzitě v Paříži, spolu s kurátorem Kunsthalle Praha Theo Carnegy-Tanem, který se zasloužil například o nový výzkum propojení tvorby obou umělců se světem hudby.

Výstava navazuje na dlouhodobou koncepci Kunsthalle Praha, objevovat pro zdejší publikum zahraniční umělce a také nahlížet na dějiny umění novým způsobem. V tomto ohledu je důležitá především v tom, že rehabilituje opomíjenou tvorbu ženské poloviny páru a staví ji na roveň práci Hartungově.

Že se výstava koná právě v Praze, není náhoda. Manželé často cestovali, společně objevovali Evropu i Ameriku a vzájemně se ovlivňovali ve své tvorbě, ač k ní měl každý svůj osobitý přístup. V roce 1931 společně navštívili Prahu, aby tu oslavili Eviny 21. narozeniny. Jako dárek tu od Hanse dostala řetízek, který nosila celý život.

Do jednoho z obrazů na výstavě se promítá i atmosféra starého židovského hřbitova, byli také obdivovateli Franze Kafky. Silné propojení s českým prostředím představuje jejich přátelství s rodačkou z Českého Těšína Terry Haass, jejíž rytiny, které manželům darovala, jsou vystaveny vedle jejich grafik.

A na výstavě se mezi dalšími osobnostmi zachycenými objektivem Hanse Bergmana objevuje také portrét Jiřího Koláře, s nímž se manželé setkali ve Francii.

Výstava prostřednictvím tří set exponátů sleduje tvorbu dvojice, která bývá označována za jeden z nejvýjimečnějších i nejradikálnějších uměleckých párů dvacátého století, společně s jejich osobním životem. Kromě obrazů jsou tu také fotografie z jejich soukromí i předměty a nástroje, kterými tvořili v ateliéru.

Hans Hartung s oblibou používal například obří „štětce“ vlastní výroby z olivových ratolestí, které si natrhal ve vlastním sadu v Antibes. Do galerie je dokonce přenesena i část podlahy jeho ateliéru, která na zdi vypadá jako jedno z Hartungových děl.

Než se však návštěvník přenese do atmosféry vily na francouzské riviéře, kde měl každý z manželů vlastní prostor k tvorbě, ocitne se na jejich společném začátku. Portréty, které jeden druhému tvořili, i jejich autoportréty, jsou tu konfrontovány s dobovými fotografiemi.

Následuje část, v níž se projevují velmi odlišné styly tvorby každého z nich. Zatímco Bergman zachycuje malebné pobřeží Francie, Hartung jakožto Němec žijící ve Francii komentuje dobovou politiku v satirických novinových ilustracích, poté se obrací k abstrakci a během druhé světové války se pak proslaví jako jedna z klíčových figur francouzského informelu.

Se svou ženou se v tvorbě setkávají při práci s perspektivou zlatého řezu, která byla jejich důležitým společným motivem.

Jejich životní cesty se ale brzy nato rozcházejí. Eva-Anna píše pod přezdívkou Peter dopis Hansovi, v němž mu sděluje, že jej opouští a stěhuje se do Norska. Tam maluje struktury v moři nalezených kamenů, stromy, hory, polární záři nebo své představy o vesmíru.

Po válce na svých obrazech také začíná pracovat s plátkovým zlatem, které se pro její tvorbu stalo charakteristickým prvkem, díky němuž se na výtvarné scéně etablovala. Na pražské výstavě je k vidění i vůbec první obraz, který tímto způsobem vytvořila.

Mezitím, co Anna-Eva Bergman získávala sebevědomí v tvorbě, Hans Hartung prožíval velmi těžké životní období. Našel si sice za svou životní lásku dočasnou náhradu, ale vstoupil do legií a v bojích přišel o nohu. Momenty, kdy jeho životem prostoupila tíha ztráty, se promítají i do jeho tvorby.

Sem tam jsou v ní znát i odkazy k Picassově estetice – jeden z jeho obrazů mimochodem manželé vlastnili, ale nikdy si jej doma nevystavili, protože v domě podle Thomase Schlessera preferovali holé stěny. „Striktně oddělovali prostory, v nichž pracovali, a ty, ve kterých žili,“ dodává.

Hartung nejdříve abstraktní skici s matematickou přesností přenáší na velká plátna, poté se uchyluje k experimentům a improvizaci a s příchodem vinylových barev zkouší nová média i postupy. Po patnácti letech odluky se bývalí manželé znovu setkávají na výstavě v Paříži a vztah i manželský svazek brzy obnovují.

Hartung si v roce 1960 z bienále v Benátkách odváží hlavní cenu za malbu a v témže roce si manželé pořizují olivový háj v Antibes, kde později postaví vilu, v níž společně žijí a tvoří od roku 1973 až do smrti.

Všechny tyto peripetie páru Hartung-Bergman výstava rozložená do několika pater galerie mapuje společně s jejich tvorbou. Rozdělena je podle životních etap i tematických oddílů, které ukazují například to, jak rozdílně oba umělci pojímali společná témata přírody nebo vesmíru.

„Není to jen výstava obrazů, ale je zejména o životě. Vidíme umělecký pár, pro nějž bylo malování způsobem života. Navzájem se jeho prostřednictvím rozvíjeli,“ říká kurátor Pierre Wat.

Spolukurátor výstavy Theo Carnegy-Tan zasazuje tvorbu Bergman a Hartunga do kontextu dějin umění těmito slovy: „Když začínali ve dvacátých letech tvořit, stáli ve stínu tehdejších slavných modernistů, jako byli Kandinskij nebo Mondrian. V průběhu let si ale vybudovali vlastní specifické styly, experimentovali s různými technikami a přístupy.“

Na výstavě jsou k vidění jak monumentální plátna s plátkovým zlatem od Anny-Evy Bergman, tak gestické abstraktní malby Hanse Hartunga. Ale i jejich grafiky, při nichž se jinak odděleně tvořící osobnosti setkávaly ve společném ateliéru. Zajímavostmi jsou ale také intimní kresby na kameny, které odrážejí zálibu Anny-Evy, již její manžel nejdříve nedokázal pochopit, ale poté se jí poddal.

Důležitou součástí výstavy jsou také díla ovlivněná poslechem hudby, především Johanna Sebastiana Bacha. Manželé také vytvořili řadu přebalů pro vinylové desky, zejména s vážnou hudbou. Kurátor Tan objevil v domě v Antibes také ojedinělé zařízení s grafikou Hanse Hartunga, které při otevření začne přehrávat hudební skladbu jeho oblíbeného skladatele Karlheinze Stockhausena.

Samostatný oddíl výstavy tvoří i díla, která si umělci navzájem darovali. Podle kurátora Pierra Wata je nikdy nenabízeli k prodeji. Silný náboj nese také první obraz, který Hartung namaloval po smrti své ženy. Naopak nejstarším dílem na výstavě je unikátní fotografie Měsíce, již Hartung vytvořil v roce 1916, když mu bylo čtrnáct let, a to pomocí vlastnoručně sestaveného teleskopu.

Bergman stejný motiv později namalovala na jednom ze svých obrazů. Fotografie se dochovala díky tomu, že si Hartung úplně vše schovával a archivoval – podle Pierra Wata se dokonce dochovaly i jeho dětské obrázky, které maloval jako čtyřletý. „Bál se totiž toho, že něco ztratí. V životě už jednou ztratil svou ženu, ztratil nohu, ztratil svou rodnou zemi i rodinu. A tak si vše schovával,“ dodává kurátor.

Prostorové objekty však podle Thomase Schlessera ani jeden z umělců netvořil. Forbes Life prozradil, že se našla jen jedna socha od Hartunga, která je uchována ve vile v Antibes. Celkově odhaduje objem celoživotní tvorby obou manželů na několik tisíc děl, přičemž asi třetinu tvoří ta od Anny-Evy Bergman a dvě třetiny od jejího manžela.

Rozptýlena jsou do sbírek řady institucí i soukromých sběratelů, ale většinu si snaží držet ve vlastnictví Nadace Hartung-Bergman. Manželé Pudilovi, tedy majitelé Kunsthalle Praha, mají podle kurátorky Christelle Havranek ve sbírce jeden obraz od Hanse Hartunga, který visí v úvodu výstavy – právě ten ji inspiroval k myšlence uspořádat oběma autorům výstavu.

The post Výstavní hit. V Praze začala první světová retrospektiva páru Hartung-Bergman appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek