Poté, co v Thunderbolts* zachraňovala svět terapie, zkouší to Marvel znovu přes city, tentokrát uvnitř superhrdinské rodiny, kde se čeká přírůstek. Sedmatřicátý snímek z filmového univerza s podtitulem První kroky stvrzuje novou linii komiksového molochu. Neprovokovat. Vrátit se k základům. A klidně při tom trochu nudit.
Pokud by se někdo ptal na popkulturní otisk, jaký zanechaly filmové adaptace komiksové Fantastické čtyřky, byl by to patrně obraz Chrise Evanse, kterak vychází polonahý ze sprchy. Kouří se z něj, protože ta sprcha byla horká, nebo kvůli tomu, že je doslova Lidskou pochodní? Ať tak, či onak, šlo o výjev síly globální kampaně od Calvina Kleina.
Ale jinak? Všechny tři filmy, v nichž zachraňují svět astronomové obdaření genetickou anomálií, se spíš považují za sterilní nepodarky. První dva filmy se v nultých letech trefily do období těsně před nástupem Temného rytíře a Iron Mana, které následující dekády superhrdiny definovaly, ten třetí se zase stal údajnou obětí absentující vize a nekonečných přetáček.
Ironií je, že právě zmíněnou bezkrevnost a nekoncepčnost si teď spojujeme s většinou superhrdinských titulů, které Hollywood v posledních letech chrlil s grácií hrabivého cirkusáka, jenž pořád mlátí a mlátí do již notně vypelichané herky. A ta má teď povozit ještě někoho jako Fantastickou 4, jejíž lídr je známý tak akorát tím, že umí natahovat svoje končetiny jak v animované grotesce?
Marvel tady však nově šel svým postavám naproti stylizací, která je umisťuje do jakýchsi alternativních šedesátých let, kdy je převažující náladou optimismus, který ještě podpoří radostné očekávání přírůstku do fantastické rodiny. Pak ale do města dosud sužovaného až roztomilými padouchy zavítá zvěstovatelka apokalypsy z hlubin vesmíru.
Ačkoliv se tu uvažuje o tom, že se Země přesune do jiného univerza, novinka je „retro“ i tím, že se provázaností s jinými tituly Marvelu naštěstí příliš nezabývá, jako kdyby se chtěla vykašlat na všechny „easter eggy“ a „mrkačky“ do publika, které se tentokrát musí spokojit s tím, že se vtipkuje hlavně o autosedačkách – poté, co se během cesty vesmírem rychlosti světla dramaticky rodí jak ve Star Treku od J. J. Abramse.
Na nadšeně budovatelské novince, u níž si říkáte, zda náhodou nechce vypálit rybník konkurenčnímu Supermanovi, jenž je paradoxně mnohem rozjívenější, je ale patrná také snaha raději nic moc radikálního nezkoušet a v žádném ohledu nevystrkovat růžky – možná kvůli současnému stavu celého marvelovského vesmíru, možná kvůli konkrétní „prokleté“ značce.
Jakkoliv tak nová Fantastická 4 celkem šlape, vrací se svojí nekomplikovaností právě do oněch nultých let, kdy jsme sledovali „první kroky“ superhrdinských filmů, jejichž protagonisté neustále sdělují, co zrovna dělají, ačkoliv důmyslnějším hrozbám čelili třeba i animovaní Úžasňákovi.
Možná tu tak skutečně máme onen avizovaný restart celého marvelovského univerza, kdy již éterem létají zprávy, že se chystá přeobsazení postav jako Iron Man nebo Captain America a s celým dobrodružstvím se pojede nanovo. Něco mi ale říká, že i o popkulturním otisku takového Chrise Evanse vycházejícího ze sprchy si už tvůrci budou muset nechat jenom zdát.
The post Zachránit svět jako rodina. O co se ale v nové Fantastické 4 pokouší Marvel? appeared first on Forbes.
