Stavební spoření čelí proměně: státní podpora se snižuje, střadatelé zkracují dobu spoření a spořitelny hledají nové cesty, jak si udržet klienty. Přesto tento tradiční finanční produkt překvapivě odolává. Zatímco jedni ho považují za přežitek, druzí v něm vidí stabilní nástroj s garantovaným výnosem. Jaká je skutečná budoucnost stavebního spoření?
Když se v roce 2023 snížila státní podpora stavebního spoření, mnozí odborníci očekávali razantní propad zájmu o tento kdysi státem silně dotovaný produkt. Jenže čísla ukazují jiný příběh.
Podle dat z portálu Stavebky.cz, který provozuje expert na srovnávání produktů Petr Kielar, se počet nových smluv v roce 2024 snížil oproti předchozímu roku pouze o šest procent. Vzhledem k tomu, že při dřívějších sníženích podpory v letech 2004 a 2011 došlo k poklesu o 73 procent, respektive 24 procent, považuje Kielar současnou situaci za mimořádně stabilní.
„Stavební spořitelny dokázaly na snížení podpory rychle zareagovat a začaly nabízet různé bonusy a prémie, které výpadek státního příspěvku kompenzují,“ vysvětluje Kielar. Tři z pěti spořitelen dnes podle něj dokonce nabízejí přímou kompenzaci rozdílu mezi původní a současnou podporou.
Průměrné zhodnocení stavebního spoření dosahuje i po zdanění více než čtyři procenta ročně. Například v případě nabídky „Buřinky“ pro dospělé činí čistý výnos přesně 4,273 procenta, což odpovídá hrubému úroku 5,027 procenta. „Pro srovnání, spořicí účet by musel mít úrokovou sazbu kolem pěti procent, aby se po zdanění vyrovnal výnosu stavebního spoření,“ upozorňuje Kielar.
Přesto spořitelny čelí tlaku z jiné strany. Kvůli růstu úrokových sazeb od roku 2022 mnozí klienti ukončují smlouvy hned po uplynutí šestileté vázací lhůty.
„Dříve lidé spořili i déle než šest let, ale dnes své úspory přesouvají na produkty s vyšší flexibilitou, jako jsou spořicí účty,“ doplňuje. Důsledkem je pokles celkového objemu vkladů ze 365 miliard korun v roce 2022 na současných 292 miliard korun.
Zcela odlišný názor nabízí finanční poradce Lukáš Urbánek ze společnosti Partners. Podle něj je stavební spoření v současné podobě téměř mrtvý produkt.
„Nejlépe o tom vypovídá skutečnost, že ani samotná Asociace českých stavebních spořitelen od roku 2022 neaktualizuje informace o vývoji na trhu stavebního spoření,“ podotýká Urbánek, který tvrdí, že hlavním motivátorem byla dlouhá léta státní podpora, která nyní ztratila na síle.
„Za šestiletou vázací dobu dnes klient často nezíská dostatečnou odměnu za to, že se vzdá likvidity,“ tvrdí Urbánek. Spořitelny sice podle něj nabízejí různé bonusy, ale často za cenu složitých podmínek.
Ve sféře úvěrů podle něj ale může být stavební spoření stále relevantní, protože tam mají stavební spořitelny větší manévrovací prostor než ve spoření a snaží se nabídky aktivně vylepšovat.
„Tradičně byly jejich úvěry výhodné hlavně pro menší částky – a to platí i dnes. Zajímavou možnost představují úvěry na rekonstrukce v rámci programu Oprav dům po babičce, které mohou nabídnout nízkou sazbu a výhodné splátky. Výhodnost ale vždy závisí na konkrétních podmínkách dané smlouvy,“ upozorňuje Urbánek.
Robert Jahoda, vedoucí katedry veřejné ekonomie na Masarykově univerzitě v Brně, považuje rok 2025 za určitou renesanci stavebního spoření. Za první čtvrtletí bylo uzavřeno sto tisíc nových smluv, což naznačuje stabilizaci po předchozím propadu.
„Odeznívá šok ze snížení podpory a zároveň klesají úroky na spořicích účtech. Konzervativní střadatelé tak znovu objevují kombinaci garantovaného výnosu, státní podpory a nízkého rizika,“ vysvětluje Jahoda. Upozorňuje i na silné marketingové kampaně spořitelen, které mnohdy slibují dorovnání podpory na dřívější úroveň.
Na druhou stranu připomíná, že celkový počet smluv setrvale klesá – z 3,3 milionu v roce 2016 na 2,65 milionu dnes.
“ Celkový objem poskytnutých úvěrů od roku 2022 převyšuje objem naspořené částky všech spoření a tento rozdíl postupně roste. Spořitelny už rozpůjčovaly většinu levných peněz z vkladů. Pokud chtějí přežít, musejí buď přilákat nové střadatele, nebo nabídnout vyšší výnosy,“ myslí si Robert Jahoda.
Shoda mezi odborníky panuje alespoň v jednom bodě: stavební spoření není vhodné pro každého. „Produkt je atraktivní zejména pro konzervativní střadatele, kteří chtějí jistotu, pojištění vkladu a neplánují, že budou peníze v horizontu šesti let potřebovat,“ shrnuje Kielar.
Urbánek naopak doporučuje dynamickým klientům zvážit spíše pravidelné investování – výnosy mohou být obdobné, ale s vyšší likviditou.
Budoucnost stavebního spoření bude záviset především na schopnosti spořitelen přesvědčit veřejnost, že i přes sníženou státní podporu má produkt co nabídnout.
„Stavební spoření není mrtvé, ale přirozeně se mění. Bude přežívat, pokud se mu podaří efektivně komunikovat svou klíčovou hodnotu: kombinaci jistoty a stabilního výnosu,“ odhaduje Petr Kielar.
Robert Jahoda si budoucnost stavebního spoření netroufá odhadovat. Z hlediska klienta je dnes ale podle něj důležité nezaměřovat se pouze na inzerované úroky nebo státní podporu, ale sledovat i poplatky a délku vázací doby.
„Například poplatek 360 korun ročně může snížit efektivní výnos až o půl procentního bodu. Přesto ale platí, že při vkladu okolo dvaceti tisíc korun ročně a šestileté vázací lhůtě lze i dnes dosáhnout čistého výnosu přes čtyři procenta ročně, což se v situaci klesajících úrokových sazeb stává pro část klientů velmi zajímavé,“ konstatuje Jahoda.
Podle Lukáše Urbánka je stavební spoření uzavřený systém. „Stavební spořitelny poskytují úvěry z peněz spořících klientů. Pokud klienti přestanou spořit, nebude možné poskytovat úvěry. Z mého pohledu to budou mít stavební spořitelny velmi těžké,“ přidává svůj pohled na budoucnost produktu.
Robert Jahoda je v tomhle směru méně skeptický – ohrožení samotných spořitelen podle něj zatím nehrozí. Stále podle něj existuje zajímavá úroková marže mezi vyplacenými úroky střadatelům a cenou peněz, kterou platí klient, při sjednání úvěru ze stavebního spoření.
„Pokud si klient bere překlenovací úvěr, je pro spořitelny cenově ještě zajímavější. Úvěry na bydlení patří v Česku k úvěrům, které jsou spláceny bez výrazných problémů a prodlení. Mírný převis poptávky po penězích nad jejich nabídkou spolu s dobrou platební morálkou klientů je pro stavební spořitelny velmi výhodný,“ poznamenává Jahoda.
Výrazný strukturální pokles státní podpory stavebnímu spoření je podle něj sice nepříjemné, ale bezprostředně ne ohrožující. „Stavební spoření není jediným produktem na trhu. Řada bank úspěšně poskytuje hypoteční úvěry i přesto, že je stát nepodporuje podobně jako stavební spoření,“ uzavírá odborník.
The post Budoucnost stavebního spoření. Zažívá produkt renesanci, nebo pozvolný ústup? appeared first on Forbes.
