Nositelka cen Emmy a Zlatého glóbu, televizní herečka Mariska Hargitay, známá z ceněného seriálu Zákon a pořádek, v novém unikátním dokumentárním filmu poprvé sestavila plastický portrét svojí slavné matky, legendární hollywoodské hvězdy Jayne Mansfield. Ženy, která byla neprávem pozapomenuta.
Zatímco Marilyn Monroe je nestárnoucím ikonickým fenoménem a hlavním symbolem zlaté éry Hollywoodu od let padesátých až do dnešních dnů, její vrstevnice Jayne Mansfield vždy žila trochu v jejím stínu.
Byly téměř stejně staré, velmi podobné herecké typy s image na pomezí tehdy velmi populárních „pin-up girls“. Nikdy však spolu nehrály v žádném společném filmu, existuje jen jedna jejich společná fotka z večírku v polovině padesátých let. Přitom však měly velmi mnoho společného.
Nejen pověst mimořádně vnadného plavovlasého sexsymbolu, nejen úspěšnou kariéru a desítky slavných filmových rolí, nejen ovace fanoušků i médií. Nejen ambice a ctižádost, touhu po lepších, serióznějších, vážnějších rolích, než jaké jim byly celou kariéru nabízeny, nejen závislost na lécích a alkoholu, štěstí na mimořádně nešťastné milostné vztahy a také společný tragický osud v podobě předčasné smrti v příliš mladém věku – Marilyn zemřela v roce 1962 na předávkování jako šestatřicetiletá.
Jayne Mansfield zahynula při autonehodě, kterou nezpůsobila, v roce 1967. Bylo jí jen 34 let.
Jayne Mansfield, vlastním jménem Vera Palmer, stejně jako Marilyn Monroe, vlastním jménem Norma Jean Baker Mortenson, pocházely z neutěšených rodinných poměrů. Zřejmě i proto se obě příliš brzy, už v šestnácti letech, vdaly za kamaráda ze sousedství, aby unikly z neradostného domova a získaly zdánlivou nezávislost na matce, která se chovala patologicky.
Obě přirozené výrazné tmavovlásky byly vlivnými lidmi ze showbyznysu ve správný čas přesvědčeny, že odbarvit se na platinovou blond vyčesanou do módních lokýnek je jediná možná cesta, jak se proslavit – spolu s lascivním pózováním na obálkách módních časopisů.
Oběma bylo zároveň řečeno, že pro filmové plátno se více hodí afektovaný vyšší hlásek, než lehce zastřený alt, kterým obě přirozeně hovořily. A tak ve snaze dosáhnout koketního hlásku, z dnešního pohledu skoro směšného, prakticky celý život před kamerou přehrávaly.
Marilyn je považovaná za sexsymbol, ve skutečnosti byla ale velice štíhlá a o poznání drobnější než Jayne Mansfield. Jayne oplývala skutečně impozantními přírodními vnadami barokních krásek rubensovských rozměrů a křivkami, které se staly fenoménem nejen v soukromých skříňkách osazenstva vojenských kasáren.
Obě se nebály v pravý čas a naplno před fotografem či kameramanem ukázat, čím je příroda obdařila, k malé radosti svých tehdejších manželů. Pro obě byly explicitně erotické fotky prvním krokem k velké slávě.
Ovšem v jednu chvíli se jejich životní příběhy odlišují.
Foto HBO
Foto HBO
Marilyn zemřela bezdětná, ač po dítěti zřejmě celý život marně toužila (a opakovaně si také prošla traumatem samovolného potratu). Jayne Mansfield měla dětí celkem pět, a to vše při plné herecké a umělecké kariéře.
A téměř každému z potomků dopřála luxus vlastního tatínka. Nejstarší dcera se jí narodila jako sedmnáctileté v roce 1950, nejmladší syn přišel na svět v roce 1964, ani ne tři roky před hereččinou předčasnou smrtí.
Když Jayne Mansfield tragicky zemřela (některé její nejmenší děti byly přitom v osudnou noc v autě s ní, ale nehodu zázrakem přežily), rozebrali si sourozence jejich otcové.
Děti se mezi sebou příliš nestýkaly. Jejich otcové byli druhdy sokové v lásce ke krásné hollywoodské bohyni, byli mezi nimi i mužové značně pochybné pověsti. Její dům i majetek byly rozprodány, získaná částka putovala na pokrytí hereččiných dluhů.
Nezbylo zdánlivě skoro nic, žádné vzpomínky, ani žádné věci, které by slavnou star mohly připomenout. A tak děti na svou kdysi tak slavnou mámu, která odešla příliš brzy, postupně skutečně zapomínaly. Některé se za svou legendární „pin-up maminku“ dokonce styděly, jak přiznávají.
Není divu, slávu i kariéru Jayne Mansfield nejlépe vystihuje ona legendární fotka se Sophií Loren, která je na snímku očividně rozrušená pozoruhodným objemem výstřihu Jayne Mansfield, s níž ji posadili ke stolu na nejmenované galavečeři.
Jayne na sobě tehdy měla tenoučké večerní šatičky, které skutečně více odhalily, než zakryly, a své vnady při pózování fotografům takřka vysypala Sophii Loren do talíře, k malé radosti slavné italské divy. „Byla prostě všude, byla doslova ohromná, a nešlo před nimi uniknout,“ řekne později ve vzpomínce na slavnou fotku lehce otřeseně Loren a má v tu chvíli na mysli prsa Jayne Mansfield.
Na jiných fotkách, propagujících její nový film, se Mansfield lascivně válí nahá ve vaně plné pěny, která záměrně zakrývá jen ty nejintimnější partie. Na dalším filmovém plakátu herečka s kýmsi laškovně telefonuje, zatímco se nechává masírovat na lehátku, zakrytá pouze miniaturním ručníčkem.
„Byla to pro mě po celé moje dospívání cizí osoba, která dělala divné věci a mluvila na plátně divným hlasem, který měl být svůdný, ale zněl strašidelně. Neměla jsem na ni žádné vzpomínky, byly mi tři roky, když umřela,“ řekne na kameru jedno z dnes už dávno dospělých dětí Jayne Mansfield. Smutné poslouchat, i když nejste Jayne Mansfield.
Jedna z jejích dcer se ale rozhodla, že to tak nenechá.
Jako jediná z pěti dětí se totiž sama prosadila v Hollywoodu. Jako jediná cítila uměleckou vazbu, kterou chtěla rozkrýt. Na rozdíl od své matky sama uspěla v seriózních rolích. Nositelka cen Emmy a Zlatého glóbu, televizní herečka Mariska Hargitay, známá z ceněného seriálu Právo a pořádek, v unikátním dokumentárním filmu poprvé sestavila plastický portrét svojí slavné matky, legendární hollywoodské ikony.
„Chtěla jsem konečně zjistit, kdo moje máma vlastně byla. Dozrála jsem k tomu, abych ji konečně poznala. Jsem si totiž jistá, že nebyla tím stvořením, které vidíme na plátně a v časopisech pro pány. Že to stvoření prostě jenom hrála,“ vysvětluje na začátku dokumentu Mariska Hargitay.
A film Moje máma Jayne, který právě uvedla platforma Max, jí dá za pravdu. Otevřela desítky let zapečetěné krabice ze zapomenutých skladů s pozůstalostí. Pročetla stovky dokumentů, výpovědí, svědectví, opoznámkovaných scénářů i osobní korespondence.
Setkala se s posledními pamětníky, kteří Jayne Mansfield znali osobně. Prošla stovky a stovky hodin pracovního materiálu, který objevila v archivu dnes už zaniklých filmových studií.
Sešla se také se všemi svými sourozenci, s mnohými po mnoha letech, a nechala je vzpomínat – nejcennější svědectví pochází od nejstarší Jayne Marie, dcery z prvního manželství Jayne Mansfield, která se narodila v roce 1950 a v době matčiny smrti jí bylo sedmnáct.
O sobě přitom Mariska Hargitay ve svých šedesáti letech zjistila překvapivé nové informace týkající se jejího původu i jména. Pro potřeby tohoto textu nebudeme konkrétnější, abychom nezkazili divákovi pointu a překvapení, pouze naznačíme, že Mariska je ve skutečnosti Maryška a pochází ze střední Evropy.
Takřka detektivní prací Mariska Hargitay odhaluje skutečný příběh svojí matky. Příběh dramatický i dojemný, příběh, který slavnou vnadnou ikonu ukazuje v docela jiném světle. Například jako virtuosní houslistku a talentovanou klavíristku s velkou láskou ke klasické hudbě, jak dokládají dochované kamerové záznamy ze zábavních pořadů, které připravovala v polovině padesátých let.
Foto HBO
Nebyly však nikdy veřejně odvysílány – Jayne Mansfield na nich působila jako příliš inteligentní nadaná mladá žena a seriózní umělkyně. Navíc zrovna nikde neměla pěnu a byla celkově zbytečně oblečená. Moderátorovi navíc odpovídala hlubším zastřeným hlasem, místo klasické koketní fistulky blbé blondýny. Hollywood neměl zájem. Hollywood chtěl blbou blondýnu.
Ze vzpomínek jejího agenta, který oslavil nedávno už sté narozeniny, navíc vyplývá, jak milující a oddanou matkou Jayne byla a jak spletité byly její soukromé milostné vztahy s otci jejích dětí – s některými z nich žila dokonce zároveň.
Během jediného roku 1964 porodila hned dvě svoje různě staré děti: Marisku v lednu 1964 a chlapce jménem Antonio v listopadu, deset měsíců po předposledním porodu. Každé z dětí mělo jiného otce. Ovšem možná ještě jiného, než si některé z nich do této chvíle myslely.
Mariska je sama oddaná manželka a matka: už v roce 2004 se provdala za televizního herce Petera Hermanna, známého mimo jiné nejen ze série Zákon a pořádek, kde se seznámili, ale také ze Sexu ve městě a aktuální spin-off série A jak to bylo dál…, komediálních seriálů Cashmere Mafia a Studio 30 Rock nebo z několika broadwayských divadelních inscenací.
Z dokumentu je zjevné, jak manžel herečku v pátrání po příběhu její vlastní matky (i dalších příbuzných) nadšeně podporuje. Pointa s pianem v závěru filmu dojme i nejzatvrzelejšího cynika, konstatujeme bez dalších detailů.
Dokument Moje máma Jayne je nenápadným filmem, který ovšem zanechává hluboký dojem, i pokud jste o Jayne Mansfield do této chvíle neslyšeli nebo jen znáte onu slavnou „prsatou“ fotku se Sophií Loren. Mariska Hargitay se ukazuje jako zručná dokumentaristka pečlivě budující napětí, i když jde s vlastní kůží na trh.
S vlastními i nevlastními sourozenci občas před kamerou pláče, jindy se vzteká a dává průchod zklamání při setkání s jiným příbuzným. Ve střižně statečně a sebevědomě nenechala nic, co je pro příběh podstatné, ačkoli to občas na ni samou možná vrhá i trochu nelichotivé světlo. O to autenticky dojemnější její snímek je.
Film Moje máma Jayne neokázale plní, co slibuje. Příběh pozapomenuté dívky z plakátu, Jayne Mansfield, ukazuje plasticky a ve zcela novém světle – ve světle nikoli explicitní lascivnosti, ale křehké rodinné intimity mladé ženy, která měla výstavní figuru, ale jinak neměla moc štěstí.
Jayne Mansfield zároveň opravdu nebyla druhou Marilyn Monroe. Byla především mámou, která však bohužel dostala osudově málo času na to, aby si ji její vlastní děti stihly zamilovat. Její dcera to svým filmem dokázala. Připravte si kapesníky, tohle je skvělý biják na letní večery.
The post Byla jako Marilyn. A byla moje máma. Herečka natočila film o Jayne Mansfield appeared first on Forbes.
