Letní dovolená bývá ideálním časem k ponoření se do moře i do poutavých příběhů. Zeptali jsme se českých spisovatelek a spisovatelů, po jakých knihách letos sáhnout a co by podle nich rozhodně nemělo zůstat ležet na pultech knihkupectví. Tady je jejich letní výběr.
Iryna Zahladko
Ukrajinská básnířka a programátorka žijící v Česku a mimo jiné také letošní laureátka Ceny literární kritiky za sbírku poezie Jak se líčit v nemoci (2024, Bílý vigvam).
První, co mi přišlo na mysl, byl Lover/Fighter (2024, Dokořán) od Kristýny Hamplové, ale s ním je problém – zhltnete to ještě cestou na dovolenou. Naštěstí před pár lety v nakladatelství Dybbuk vyšly Vzpomínky ledního medvěda (2020, Dybbuk) od německo-japonské autorky Yoko Tawada.
Kdysi jsem knihu přeložila do ukrajinštiny a od té doby ji všem doporučuji, protože dodnes obdivuji způsob, jakým je příběh vyprávěn. Vzpomínky medvědice, která žije mezi lidmi, jako by to bylo úplně běžné, migruje, pokouší se o vydání knihy, má obavy z nové demokratické a konzumní společnosti. Kdyby najednou začala jíst papouščí maso – jako se to děje v Lover/Fighter – bylo by to stejně logické jako i magické.
Vratislav Maňák
Spisovatel a pedagog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, za svou prvotinu, povídkovou sbírku Šaty z igelitu (2011, Host) o lidské osamělosti, získal Cenu Jiřího Ortena.
Švédská novinářka a spisovatelka Liv Strömquist už několik let ukazuje, že komiks může výborně fungovat i jako nosič sociologických nebo filozofických témat: v knížce Nejrudější růže rozkvétá (2021, Paseka) se věnovala lásce v současném světě, její titul V zrcadlové síni (2023, Paseka) sledoval to, jak náš vztah ke kráse ovlivňují sociální sítě.
Nyní od Strömquist vyšel další titul, a znovu v překladu Marie Voslářové. Pod názvem Hovoří Pýthie (2025, Paseka) v něm autorka tentokrát tematizuje naši obsesi wellness kulturou i self-help příručkami a mezi knížkami, které si schovávám na léto, je to jasné číslo jedna.

Dora Kaprálová
Spisovatelka žijící v Berlíně, letos na jaře jí v Česku vyšla próza Mariborská hypnóza (2025, Větrné mlýny).
Nebudu moc originální, když k vodě, do lesa i kamkoli jinam doporučím další vydanou knihu textů americké povídkářky Lucie Berlin s českým názvem Večer v ráji (2025, Argo). Už Manuál pro uklízečky (2019, Argo) byla ohromná radost, i díky skutečně kongeniálnímu překladu Martiny Knápkové.
K melancholičtějšímu pobytu pod palmou posílám čtenářům tip na Letmý sníh (2023, Druhé město) od Pavla Vilikovského, lehce potměšilá, závratně filozofická, smutná a krásná próza.
Co vybrat do třetice? Třeba Žal je to s křídly (2018, Leda) Maxe Pottera. Opět oceňuju kromě jemného i nečekaně zábavného vyprávění na pomezí prózy a poezie překlad, tentokrát od Jany Jašové.
Sára Zeithammerová
Spisovatelka a scenáristka, autorka například scénáře k seriálu České televize Pět let (2022), před pár týdny jí vyšel druhý román Svatá (2025, Listen), inspirovaný skutečnými událostmi z devatenáctého století na Broumovsku.
Vřele bych doporučila nejnovější knihu přední české historičky Mileny Lenderové Česká žena – Stručná historie (2025, Paseka). Čtivou a zajímavou formou přibližuje osudy výrazných českých žen napříč stoletími, od Elišky Rejčky po Terezii Riegerovou, a nastiňuje nám skrze jejich životní příběhy měnící se roli ženy v české společnosti. I přes historický kontext je palčivě aktuální.

Zbyněk Fišer
Básník a pedagog na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, mimo jiné autor básnické sbírky Kikikarantkatr aneb Gazánie 2030 (2022, Druhé město).
Novela Milana Kundery Slavnost bezvýznamnosti (2020, Atlantis) o mužském přátelství v dnešním světě má potenciál potěšit na dovolené každý čtenářský pár. Vypravěč v drobných epizodách rozplétá portréty čtyř pařížských přátel, kteří s přibývající moudrostí poznávají, že svět hraje proti nim.
Nerozumějí mu. A proto odmítají nadále účinkovat v jeho hrách. Na pomoc jim občas přispěchá přítel nejdůvěrnější: jejich autor. A právě tato literární hra, při níž mohou čtenářky nahlédnout za kulisy příběhu i v jiných časoprostorech, činí z textu o prostých věcech člověka zanořeného do žhavé současnosti exkluzivní literární zážitek. Samozřejmě i pro jejich partnery.
Miroslav Hlaučo
Spisovatel a manažer v oblasti medicínského výzkumu a vývoje buněčných technologií. Za svůj debut Letnice (2024, Paseka) získal ocenění Magnesia Litera 2025 v kategorii kniha roku.
Na léto bych samozřejmě doporučil svou knihu Letnice, protože ta se k létu hodí už i kvůli svému názvu, ale vypadalo by to jako nemístná sebepropagace, a proto doporučuji knihu Marie Turtschaninoff Usedlost (2024, Argo), která poutavým a originálním způsobem provede čtenáře čtyřsetletou historií jedné usedlosti na okraji Finska a nabídne možnost prožít příběhy několika generací lidí, kteří onu usedlost budovali a obývali.
Usedlost promlouvá hlasy těch, kteří jí prošli a propletli své duše a osudy s přírodou, která ji obklopuje, aby vytvořili jeden celek dávající smysl historii spjaté s jedním konkrétním místem.
Je psaná krásným jazykem poetickým a současně dramatickým a je také výborně přeložena. Věřím, že k létu čtenářům přidá kus kouzelné atmosféry, nabídne svébytný svět, ve kterém se každý rád zabydlí, a dodá spoustu radosti ze samotného čtení.
Daňa Horáková
Česko-německá spisovatelka a novinářka, její autobiografické vzpomínkové dílo O Pavlovi (2020, Torst), pojednávající o jejím životním partnerovi, filmovém režisérovi Pavlovi Juráčkovi, bylo v roce 2021 nominováno na Magnesii Literu za publicistiku.
Staré pověsti české (například 2024, Plot): Tyto divoké, moudré, podmanivé příběhy o našich předcích, o Libuši, Přemyslu Oráčovi či Šárce, lahodí duši. A poslouží i jako kompas, pokud našinec v době globalizace, virtualizace a umělé inteligence zase jednou neví kudy kam.
Cesty za tichem: Český les (2025, Motto) od Jany Poncarové: Autorka zde poutavě vypráví o poutích magickou krajinou, prodchnutou stopami a příběhy někdejších, dnes málem bezejmenných hrdinů. (Nehledě na to, že tudy svého času bloudila i krásná Božena Němcová.)
Buď připraven k udání (2025, Host) od Miloše Doležala: Fascinující dokument o děsivých padesátých letech na Vysočině, který spoléhá výlučně na sílu faktů, takže se obejde bez moralistně-ideologického odsuzování, čímž bezděčně probouzí vděk za naši mladou demokracii. Přestože se čas od času zmítá v pubertálních nehoráznostech.

Jakub Stanjura
Spisovatel a copywriter, debutoval prózou Srpny (2023, Host) o manipulaci a násilí ve vztazích.
Za poslední dobu mě nejvíc zaujala krátká novela Hunchback (anglicky 2025, Penguin Books) od japonské autorky Saou Ichikawa, která vypráví o ženě s těžkým svalovým onemocněním, odkázané na přístroje. To však neznamená, že by byl příběh pouze ponurý, právě naopak.
Hrdinka tráví čas v pečovatelském domově nejen dálkovým studiem na univerzitě, ale také psaním erotické fikce. Je ironická, kousavá a nebere si servítky, obzvlášť když mluví o světě a jeho tendenci vyčleňovat.
Vše se navíc vyostří ve chvíli, kdy se rozhodne prozkoumat své sexuální fantazie. Půjde to? A jak? Doporučuji už jen proto, že autorka dokáže na sedmadevadesáti stránkách říct víc než jiní v sáhodlouhých románech.
The post Co číst v létě? Vzpomínky medvědice, o papouščím mase či posedlosti wellness appeared first on Forbes.