Drželi je císař Karel IV. i československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Před sedmi stoletími se na území dnešního Česka začaly razit dukáty a vyrábějí se dodnes. Ty původní mají hodnotu až desítek milionů korun a svého času se staly téměř univerzálním evropským platidlem.
Kulaté výročí před několika dny bohatě oslavil i majitel svatováclavského dukátu z roku 1939. Mince z československého zlatého pokladu skončila v pražské aukci Macho & Chlapovič na ceně 7,8 milionu korun.
Nebyla přitom jedinou, která ten den zaujala kupce – prodal se i desetidukát Ladislava II. Jagellonského z roku 1506. Za kousek ze sbírky Jaroslava Kokoluse dal nový majitel dokonce 9,1 milionu korun.
Úplně první z těchto mincí se přitom na území Česka vyrábět nezačaly – svůj původ mají mince tohoto názvu v Benátkách roku 1284. Ještě před nimi se do výroby zlatých mincí ale pustila Florencie se svým fiorino d’oro.
Právě florentský originál se po Evropě rychle rozšířil a zvláště ve střední Evropě jej panovníci začali imitovat. K tomu je přiměla zhoršující se kvalita stříbrných mincí, což obyvatelstvu ztěžovalo prodej zboží, a hledání spolehlivého platidla, které by se dalo použít při mezinárodním obchodu se vzdálenými zeměmi.
K jeho rozšíření přispělo i to, že italští mincmistři opustili Itálii v důsledku hospodářské krize. Na mnoha místech se náhle objevily téměř identické mince, které se načas staly téměř univerzálním evropským platidlem.
Na českém území je pak v roce 1325 zavedl král Jan Lucemburský jako florény. Prostředky k tomu měl – v Čechách se tehdy těžilo zhruba šest procent veškeré evropské produkce zlata.
Rub zdobil svatý Jan Křtitel s českým lvem a francká lilie na líci. Po pěti letech už takových mincí Jan Lucemburský razil na třicet tisíc kusů ročně, což odpovídalo zhruba sto kilogramům zlata.
V té době se začaly razit florény i v Uhersku, které později své florentské předchůdce nahradily. Také uherské mince vyráběli italští mistři podle florentského mincovního vzoru a rozšířily se daleko za hranice původní země.
Foto Česká pošta / Filip Heyduk
Ačkoli se jim tehdy zřejmě stále říkalo florény, současní historici používají termín dukát i pro mince ražené za vlády nejvýznamnějšího českého panovníka Karla IV. Další jméno získaly kvůli nápisu „Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus“, tedy „Tobě, Kriste, budiž dáno toto vévodství, kterému vládneš“.
Panovník následně přišel s dvěma typy dukátů – do roku 1355 byl na minci vyobrazen jako český král. Poté se ale stal císařem Svaté říše římské a s tím se změnila i podoba dukátů, kde měl mnohem výraznější císařskou korunu. Přestože se za jeho vlády začalo zlatých mincí vyrábět ještě více, tento kov u nás stříbro nenahradil.
A protože dostupného zlata časem ubývalo, razilo se za vlády jeho nástupce Václava IV. stále méně mincí. Vyráběly se pouze v Pražské mincovně a část zlata na ně použitého musela pocházet z Uher, což Češi spláceli stříbrem.
Přestože význam dukátů klesal, stále se vyráběly mince s pevnou hmotností 3,49 gramu. Jejich ražbu načas přerušily husitské války, ale za vlády Jagellonců a Habsburků byly obnoveny. Během vlády císaře Rudolfa II. se vyráběly také z kovu získaného ze šperků nebo příborů.
Stále si však zachovávaly stejnou ryzost a hmotnost jako v době Karla IV., a i proto sloužily především jako obchodní mince, které se k běžnému placení nepoužívaly. Dávný vládce se na nich však již neobjevoval – v polovině 14. století ho nahradil svatý Václav.
Ten na nich vydržel až do zdánlivého konce dukátů v 19. století, s příchodem pátého výročí samostatného státu se ale mince se svatým Václavem vrátily.
Foto Otakar Španiel – Národní museum, Praha / Wikimedia Commons
Jejich nový vzhled navrhl akademický sochař Otakar Španiel a profesor Jaroslav Benda, kteří za něj dostali dvacet tisíc korun. Ještě před svou smrtí schválil návrh dukátu československý ministr financí Alois Rašín.
První tři nové dukáty tak v roce 1923 obdržel prezident T. G. Masaryk, další pak členové vlády či Národního shromáždění. Mince sice nominální hodnotu neměla, její oblíbenost ale spočívala hlavně v tom, že ji Čechoslováci vnímali jako prostředek pro ukládání úspor.
A oblíbená opravdu byla – stát později nechal vyrazit i dvoudukáty, pětidukáty a desetidukáty. Poslední takové mince vznikly až po nástupu komunismu v roce 1951, v zahraničí ale měla proběhnout soukromá ražba dukátů ještě v roce 1968.
Ani dnes ale mincovny na dukáty nezapomněly. „Historicky první českou obchodní minci“ začala Česká národní banka vydávat v září 2024 v původní váze 3,49 gramu. Pamětní medaile nazvané jako dukáty prodává s různými vzory i Česká mincovna.
Foto Česká mincovna
Sběratelé se však mnohem více zajímají o originály. Ty dnes dosahují milionových hodnot, což je dáno velkým zájmem investorů, malým počtem mincí z prvních sta let ražby a nejednotným popisem nálezů způsobeným používáním několika označení pro stejné mince.
Ještě vyhledávanější jsou však ty ražené z období první československé republiky. Výsledky nedávné aukce tedy nejsou ojedinělé – například v roce 2017 dal zájemce za svatováclavský desetidukát z roku 1937 necelých osmnáct milionů korun. O tři roky později se svatováclavský pětidukát ze stejného roku vydražil za 23 milionů korun.
The post Dukáty slaví 700 let. „Euro středověku“ dnes stojí i desítky milionů korun appeared first on Forbes.
