Je to takový český národní rys. Někdo přijde s ambiciózním plánem, investicí nebo projektem, ale postupem času dostane stopku. Ať už kvůli odporu veřejnosti, extrémně přísným normám, nebo prostě jen proto, že v Česku všechno dlouho trvá.
V posledních týdnech veřejným prostorem rezonovaly dva příklady, které tuto praxi reprezentují. U obou jde o strategické investice, které ale mohou narazit, protože, řečeno v nadsázce: Češi řekli ne!
Prvním příkladem je sídlo kosmické agentury EUSPA v Praze na Palmovce. Agentura, která z Prahy řídí například evropský navigační systém Galileo nebo systém Copernicus určený k monitorování planety, se má přestěhovat do roky rozestavěné budovy Nová Palmovka od architekta Josefa Pleskota, protože jí dosavadní sídlo na nábřeží Kapitána Jaroše přestalo kapacitně stačit.
Nová Palmovka byla původně zamýšlená jako nová radnice Prahy 8. Výstavba začala už v roce 2014, ale o rok později ji zastavily vleklé spory mezi městem, městskou částí i stavebními firmami. A ze stěhování radnice nakonec sešlo. Novou inspirativní náplň ovšem torzu budovy měla dát právě EUSPA, která má nastartovat i rozvoj celé Palmovky.
Jenže i to je teď v ohrožení. Jak minulý týden popsal server iDnes.cz, město stále nezná vítěze tendru v hodnotě přes 2,5 miliardy korun. Přitom stavět se mělo už loni v létě. O zakázku se teď přetahují firmy Porr a Geosan, které každé rozhodnutí o vítězi tendru vždy zpochybní u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. A proces se tak zadrhl na pravidlech pro veřejné zakázky.
A tak i přesto, že budova patří městu, projekt je v zájmu nejen Palmovky, Prahy 8 a hlavního města, ale i celého státu, reálně hrozí, že se prestižní evropská instituce bude muset odstěhovat, protože nové sídlo nutně potřebuje. V Praze má přitom EUSPA asi tři čtvrtiny všech svých zaměstnanců a expertů.
Druhým aktuálním příkladem je plán ministerstva průmyslu a obchodu na rozšíření seznamu strategicky významných ložisek stavebního kamene a štěrkopísku. Toho má totiž Česko zásoby jen na deset let. Proti rozšiřování míst těžby se ale bouří místní samosprávy, a tak reálně hrozí, že se stavebnictví bude muset potýkat s nedostatkem stavebních materiálů.
A to ve chvíli, kdy se plánuje řada klíčových dopravních a energetických projektů, a zároveň je při neustále rostoucí nedostupnosti bydlení potřeba stavět více bytů, není zrovna ideální situace.
Z nedávné historie je podobných příkladů více, a to nemusíme zacházet ani do roku 2008, kdy vláda definitivně shodila plán na výstavbu nové budovy Národní knihovny na Letné od architekta Jana Kaplického, což do teď řada architektů označuje jako obrovskou mezinárodní ostudu.
V roce 2014 chtěl například Amazon budovat u Brna obří distribuční sklad, který měl regionu přinést více než 1500 pracovních míst. Ovšem také dopravní zátěž. A i na ní se vyjednávání investora s brněnskými a jihomoravskými politiky zaseklo do té míry, že Amazon nakonec oznámil, že se stavbou velkoskladu v Brně už nepočítá a bude vhodnou lokalitu hledat jinde.
Podobný průběh má zatím i plán na výstavbu gigafactory v Dolní Lutyni na Karvinsku. Továrnu na výrobu baterií do elektroaut chtěl podle informací v médiích stavět jihokorejský gigant Samsung. V místním referendu ale obyvatelé Dolní Lutyně výstavbu odmítli a celý proces schvalování se zásadně zpomalil. A to do té míry, že investor nakonec rozhodnutí odložil na neurčito.
„Do Česka typicky přijde nějaká nadnárodní instituce s určitým požadavkem. Ale její představa, že bude domácí developer schopen v rámci schvalovacích procesů a v relativně krátkém čase na takový požadavek reagovat, je iluzorní. V Česku zkrátka nedokážeme splnit harmonogramy mezinárodních firem a institucí,“ popsal Forbesu českou praxi vysoce postavený člověk z realitního prostředí.
I kvůli nízké flexibilitě tak Česku unikají některé významné investice. A když se k tomu přidají momenty, kdy stát o strategickou výstavbu sice usiluje, ale nakonec ji odloží sám investor, jako tomu je v případě gigafactory Volkswagenu u Plzně, hrozí, že bude Česko ještě více ztrácet konkurenceschopnost.
The post Když Češi řeknou ne. Proč země ztrácí klíčové investice a prestižní projekty? appeared first on Forbes.
