Sotva rok otevřená budova Nové Spirály na Výstavišti ožila velkolepou premiérou show The Saturn Revue. Třpyt, burleska, akrobacie i bizarní výjevy dávají najevo, že se na pražské kulturní mapě objevilo nové místo, kde se rozhodně něco děje. Vydejte se spolu s námi na premiéru nového kusu, kde vás večerem provede Jan Cina.
Červený koberec, muži ve smokinzích s motýlky, ženy v dlouhých róbách, peří zapletené v impozantních účesech. U vstupu neviditelné razítko, jež je vidět, jen pokud na něj uvaděčka oděná v černém kimonu přepásaném širokou fialovou stuhou zasvítí UV světlem.
Předepsaný dress code na premiéru show The Saturn Revue zněl jasně: nekonečná party ve stylu Velkého Gatsbyho.
Prosklené dveře vedou do podivné kruhové budovy zvané Nová Spirála, na Výstavišti stojí od šedesátých let. Dříve tu sídlil jeden ze tří světových unikátů – kruhové panoramatické kino. Od povodní v roce 2002 budova chátrala až do rekonstrukce, jež proběhla teprve před pár lety.
A stejně jako u mnoha dalších objektů v areálu pražského Výstaviště, jež byly obvykle šité na míru konkrétní výstavě, kvůli níž vznikly, stálo město před rozhodnutím: Co si počít s vícepodlažní budovou s kruhovým půdorysem?
Tuto otázku si ostatně lze položit i u nedaleké Pyramidy, alias Goja Music Hall, zaměřující se na muzikálovou tvorbu. Nebo u výstavních prostor Křižíkových pavilonů, kde nyní probíhá rekonstrukce.
Za současným architektonickým pojetím z devadesátých let stojí kolektiv autorů Jindřich Smetana, Jan Louda, Tomáš Kulík a Zbyšek Stýblo. Budově, jež pojme osm set diváků, vévodí černé ocelové rampy – ona „schodiště“ – po nichž se diváci postupně rozesazují po obvodu celého sálu.
Zavěšená konstrukce se při chůzi lehce hýbe. Máte-li místa v nejvyšší řadě – budova je kulatá, tudíž tu publikum sedí v řadách nad sebou – zabere vám cesta k sedadlu dobrých pět minut. Vždyť než k němu dojdete, obkroužíte celou Spirálu třikrát, čtyřikrát dokola.
Slova „pohodlně se usaďte“ nejsou namístě. V nejvyšší řadě si budete připadat spíše jako na bidýlku. Pocitu lehkého ohrožení a závratě nepřidá patrně průhled až dolů přímo za vaším sedadlem či nápis „pozor na pád vašich věcí“. Ty by se zřítily na hlavy diváků pod vámi či přímo na stage.
Kruhová scéna se nachází uprostřed sálu. Její otočný střed (a po většinu The Saturn Revue se skutečně točí) může být jevištěm i propadlištěm. U propadliště, v němž se představení též tu a tam odehrává, si nelze neklást otázku – jaký výhled v tu chvíli asi mají diváci sedící v nejníže položených řadách na úrovni země? Otočný je také kruhový pás podél středového jeviště. Ten se může otáčet ve stejném i opačném směru jako střed.
Večerem v režii Tomáše Procházky, kde voice over v angličtině avizuje konec světa, provází herec Jan Cina. V bílém obleku s třpytící se loknou rozmlouvá s voice overem – onou Europou – přemlouvaje ji, že by s koncem světa mohla počkat. Alespoň ještě na jednu pořádnou party…
Cinova role v celé show není zcela zřejmá – sám sebe tituluje průvodcem – avšak tu se stává postavou v příběhu, tu moderátorem bezostyšně interagujícím s diváky, vyzývaje je ke skandování slova „páska“ na jeho výkřik „Láska!“.
Cina se po celou dobu představení na jednu stranu oddává onomu carpe diem, na tu druhou je z neustále se blížícího konce světa pln úzkosti a obav. S obávanou Europou smlouvá, provokuje ji a sám se raději dovolává apokalypsy: „Není snad konec ničím jiným než novým začátkem?“, či „Europo? Europo? Co se děje? Kde jsou tvoje hromy a blesky? Nic? Tvoje apokalypsa? My oslavujeme život!“
Herec zde postupně uvádí nejrůznější performery a performerky a jejich čísla. Převážně jde o burlesku prokládanou hudebními a tanečními čísly. Většinově za doprovodu jazzového orchestru a tanečnic ze Zodiac Dancers či tanečníků ze Spaceboys. „A po vás chceme jediné, abyste se bavili,“ vyzývá Jan Cina diváky a divačky.
V inscenaci se opakovaně objevuje závěsná akrobacie – visí se na strapsech vertikální tyče i v lezeckém sedáku. Čtyři závěsné body – jeden ve středu kruhu a tři po stranách umožňují zachytit výjev všem divákům – i když i zde si nelze neklást otázku, co asi vidí nejníže usazené publikum, když artistky předvádějí své umění vysoko u stropu, kde jim výhled částečně znemožňují řady sedadel nad jejich hlavami?
Na jevišti se postupně vystřídá asi desítka čísel. Nejvíce upoutá jakési pojetí Krásky a zvířete, kde performer Michiel Tange van Leeuwen oděn v impozantních kostýmech posouvá hranice toho, co vše je možné zvládnout na chůdách.
Namátkou: vyjít po schodech, žonglovat, udělat most i přemet vzad či se vrhnout do závěsné akrobacie na strapsech. Show je plná jakýchsi striptýzových tanců, jež však vždy končí maximálně ve spodním prádle.
Devadesátiminutové představení rozdělené do dvou „vyučovacích hodin“ dělí stejně dlouhá přestávka – ano, opravdu máte v půlce pětačtyřicet minut na drink, nebo spíš dva až tři. Přičemž druhá polovina je jakousi vesmírnou ozvěnou té první. Nutno dodat: notně repetitivní.
The Saturn Revue je protkaná excentrickými scénami – počínaje groteskní párovou akrobacií v podání Russella Brunera, Colette Collerette a Miss Cool Cat; zapálenými třásněmi připevněnými na bradavkách jedné z účinkujících konče.
Vyzdvihnout lze jednoznačně kostýmy z dílny módní návrhářky Zuzany Kubíčkové, light design či samotné choreografie od choreografky a sólistky Prague Burlesque Moniny Nevrlé navržené speciálně pro netradiční kruhovou stage Nové Spirály sahající vysoko ke stropu.
Show si dle slov ředitele Spirály Jana Makalouše klade za cíl být progresivním kusem na tuzemské alternativní divadelní scéně.
Taková ambice se však v kontextu tuzemské i zahraniční konkurence (vzhledem k tomu, že u podobného typu produkce nevzniká přílišná jazyková bariéra) jeví poněkud jako lichá. To si lze vysvětlit patrně i tím, že prostor Nové Spirály patří městu a prosadit progresivní alternativní kusy není jednoduché.
Onou optikou lze pohlédnout také na dosavadní výběr titulů, kromě nejnovější show to byly: hudebně-taneční podívaná Vzkříšení a divadelní inscenace Madisonské mosty s Vandou Hybnerovou a Janem Révaiem.
Zrekonstruovaný prostor Nové Spirály je navržen tak, aby si na sebe byl schopen sám vydělat. Budovu je možné využít pro nejrůznější typy komerčních akcí. Do interiéru je například možné vjet mobilním vozem a stage proměnit ve výstavní pult sloužící k prezentaci nejnovějšího modelu automobilu a podobně.
Jak se povede prostor využít v rámci divadelní produkce? Závěsná akrobacie se nabízí, jinak zůstává otázkou, jaké možnosti kruhová stage s různými rovinami vystupujícím souborům přinese. Či ještě lépe: jak je využijí.
The post Když Jan Cina čeká na konec světa, je z toho velká party v srdci Výstaviště appeared first on Forbes.
