Krmili jste na dovolené delfína nebo se vyfotili s opičkou? Zvíře za to může platit zdravím nebo životem, varuje zooložka

Mazlení s opičkou v exotické destinaci může působit nevinně, ve skutečnosti za tím často stojí krutý obchod, stres a doživotní utrpení zvířat. Krmení delfínů zase může poškodit vztah s jejich mláďaty. „Turisté vidí roztomilé zvíře, ale netuší, čím si prošlo. Často jde o osiřelé jedince vyrvané z přírody,“ říká zooložka a odbornice na primáty Petra Bolechová. V rozhovoru také mluví o zákulisí zvířecí turistiky, o tom, proč odmítnutí vyfotit se se zvířetem není málo a jak se z pytláků stávají ochranáři.

Petra Bolechová | Zdroj: osobní archiv

Když jsem se připravovala na tento rozhovor, hlavně mě zajímalo, nakolik je téma zvířecích „atrakcí“ na dovolené stále aktuální. Přijde mi, že v tomto směru existuje hodně osvěty. Pak jsem na Instagramu zadávala různé hashtagy a vyhledala jsem aktuální fotky a videa primátů uvázaných na kšírech, jak si je lidé fotí a krmí je. 

Spousta lidí se samozřejmě snaží nějakým způsobem bojovat nebo vést osvětu, aby podobné praktiky skončily. Známé společnosti, jako je třeba Airbnb, které nabízejí turistické atrakce nebo ubytování, uvádějí rovněž informace například o situaci ohledně projížděk na slonech – že je nemáme nevyužívat. Osvěta měla určitě odezvu. V Thajsku byla úspěšná, protože tam obdobné zážitky se slony nyní prezentují v jiné formě. Můžete se třeba o slony postarat. Ale vraťme se k primátům. Nám lidem jsou to nejbližší savci a nejde jen o malinké opičky, ale často i o lidoopy. Statistiky nelegálního obchodování a záchytů přesto naznačují, že trh s nimi stále trvá a trend vůbec nemizí.

Hlazení a krmení na videích na mě nepůsobilo tak, že by to bylo konkrétní opičce nepříjemné. Co doopravdy vidíme na takových fotkách? 

Otázkou je, jaký má ta opice za sebou život. A čím si vůbec prošla. To by mělo kmitnout hlavou každému, kdo se s ní nechá vyfotit. To zvíře skutečně budí dojem, že se k člověku tulí, že se choulí. Což hodnotíme z našeho pohledu, je to prostě zvířátko k pomazlení. Ono to tak ale nemusí být. My přesně nevíme, co vyjadřují její pohyby. Může nám přijít, že je to naprosto v pořádku, jenže to zvíře může naopak vykazovat maximální míru stresu.

Jak to poznám? 

Nejspíš nemáte šanci, zvířata jsou trénovaná, aby udržela pozornost návštěvníka. Předtím jim ale třeba majitel zabije celou rodinu, upiluje jim zuby, aby nedošlo k poranění klienta, zkrátka jsou již psychicky zlomená, než je někde na pláži nebo na ulici nabízí jako atrakci k vyfocení, k osahání. V případě opic jsou to navíc vždycky jen mláďata, staré opice mohou turistovi ublížit. Věřím, že existuje pár takových majitelů, kteří se o taková zvířata dokážou vhodně postarat, ale otazník stále visí nad tím, kde a jak k nim přišli. Jeden ze způsobů, jak poznáte, jestli je zvíře v pořádku, je právě to, jestli má vůbec všechny zuby, jestli jsou zuby normální a nejsou obroušené. Těžko to ale zjistím při focení.

Jestliže tedy poznám, jaký pravděpodobný osud má opice za sebou a nechci se s ní vyfotit, co mám dělat? Mám odmítnout člověka, který mi fotku s opičkou nabízí, nebo mám zavolat policii či nějaké záchranáře? 

Na to se mě všichni ptají a někdy odpovídám s humorem, i když to asi úplně humor není – zkrátka záleží na vaší statečnosti. Ono skutečně stačí odmítnout, byť taková diskuse nemusí být úplně příjemná. Ale nezapomínejme, že jste v zemi, kde se to odehrává, jako host. Pokud vám osud toho zvířete opravdu leží na srdci, je dobré v té příslušné zemi zjistit, jaké tam působí ochranářské organizace, a kontaktovat je. Kdybyste zavolala policii, nic moc většinou nevyřešíte. Nemají kompetence a většinou jde o země, kde je i vysoká míra korupce.

Myslím si, že lepší je být připravený předem, proto se snažíme lidi informovat, aby trochu přemýšleli, jestli to, co dělají, je benefit pro zvíře, nebo jen pro ně. I to, že dokážete odmítnout, je velký krok.

Přečtěte si

Čech si účtuje miliony za zvířata putující do záchranné stanice. Ta ale zachraňovat nepotřebují

Když tedy někdo nabízí opici jako atrakci, je to tím, že prostě nemá jiný zdroj peněz?

Může to tak být. Anebo jde o velmi snadné získání docela velkého příjmu bez větší pracovní námahy.

Lidé, kteří primáty chytají ve volné přírodě, je mohou také prodat na tradiční asijskou medicínu, poptávka je i jinde…

Ano, třeba noční poloopice outloni na tento trend velice doplácejí. Tím se zároveň vnucuje otázka, zda s tím chceme něco dělat, tedy mluvit o tom nahlas a veřejně, aby se situace začala měnit k lepšímu. Některé „tradice“ jsme jako lidé schopni nějakým způsobem vymýtit, týká se to především nových generací. Malé děti jsou nejvíc empatické a vnímavé. Proto je neskutečně důležitá práce lidí v terénu. Ukazuje se to i u nás v zoo, že menší děti vidí a vnímají u zvířat mnohem víc věcí než dospělí. Ovšem netuším, zda jim podobná schopnost vydrží až do dospělosti.

Kde je ochrana zvířat nejproblematičtější?

Největší problémy zaznamenáváme v rozvojových zemích. Tam jde hlavně o to, aby byla existenčně zajištěna rodina, proto je potřeba získat peníze, mnohdy za každou cenu. Nicméně je známo, že z největších pytláků jsou nejlepší ochranáři. Pokud budou mít zajištěné slušné životní podmínky a tamní ochranářské organizace jim budou schopné poskytnout práci, sami poznají, že to má význam. Navíc už nejde o ilegální trestnou činnost, takový člověk může být na svou práci hrdý, může být hrdý i na zemi, v níž žije a která je zajímavá pro návštěvníky ze zahraničí.

To myslíte doslova – že z pytláků jsou nejlepší ochranáři? 

O tom by vám mohli vyprávět moji kolegové, kteří pracují v terénu. Řada z nich ve svém týmu bývalé pytláky skutečně má. Jeden kolega mi vyprávěl o muži, jenž byl velmi úspěšným lovcem a současně měl zvířata opravdu rád. V jeho komunitě a zemi ale za úspěch platí to, kolik zvířat kdo dokáže ulovit a prodat na trhu, ať už jsou živá, nebo mrtvá. Když ten muž začal spolupracovat s mým kolegou, nějakou dobu mu trvalo, než pochopil, že už vlastně pracuje s jiným cílem v podobě ochrany zvířat. Když posléze viděl smysluplnost i úspěšnost své práce a stálý příjem, nikoli nejistý jako předtím, sám říkal, že je mnohem šťastnější a také hrdý na to, že dostal takovou příležitost.

Je vůbec nějaká forma kontaktu se zvířetem z volné přírody eticky přijatelná? 

Myslím si, že ne, pokud jde o potřebu si na něj sáhnout nebo ho nakrmit. My lidé jsme jiný druh. Jestliže se chce člověk s nějakým zvířetem pomazlit, jsou tu psi a kočky, které jsou na soužití s lidmi zvyklé a vlastně nás i potřebují. Pokud ovšem jde o náhodný kontakt, je to taková chvilková interakce, která může nastat. Zvíře se přijde podívat, samo se dotkne, samo si přičichne a my bychom si měli takové setkání užít, ale to je všechno. Co se týče krmení, jedná se o naši přirozenost. Máme potřebu konat dobro, a to třeba tím, že zvířeti dáme dobrotu. Zvířata tak velmi jednoduše pochopí, že se nemusí moc namáhat ani vynakládat žádnou energii, protože jim to jídlo dá někdo přímo pod nos.

To jste zmiňovali v Průvodci zodpovědného turisty i u delfínů…

Za delfíny se jezdí hlavně na Nový Zéland. Jakmile připlave delfín, máte potřebu si na něj sáhnout, samozřejmě, kdo by si nesáhnul. A když dostane rybu a my ho pak chceme hladit, tak se trochu začne otáčet na bok. Jenomže tento pohyb představuje i pokyn pro mládě, že se matka nastavuje na kojení. Ona se ale ve skutečnosti nastavuje na ruku člověka. Mládě pak většinou odhání, a jak prokázalo už více studií této situace, mláďata jsou pak méně kojená a jsou proto v horší kondici. Člověk, který své počínání sice myslel dobře, tím snižuje vitalitu zvířat.

V liberecké zoo máte na starosti primáty. Jaký s nimi máte vztah? 

Vlastně jsem jejich nepřítel, protože zoolog dělá nepopulární věci. Když mě vidí paviáni, spustí povyk, protože vědí, že se blíží nějaký veterinární zásah. Ošetřovatelé jsou naopak přátelé. Dobrý vztah ošetřovatele se zvířetem se pozná tak, že před vámi neprchá, ale o fyzickém kontaktu nemůže být vůbec řeč. Máme tam třeba i šimpanze, ti nás rozeznávají a pamatují si nás dlouhé roky. S nimi se v rámci možností pozdravíme. Reagují na náš hlas a svou vlastní vokalizací jsou schopni nám odpovídat. My jsme tak schopni poznat, jestli je ten či onen dobře naladěn, ale také zda nemá nějaké problémy.

Autorka rozhovoru: Barbora Šturmová

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Krmili jste na dovolené delfína nebo se vyfotili s opičkou? Zvíře za to může platit zdravím nebo životem, varuje zooložka appeared first on investigace.cz.