Už skoro dvanáct let je cancer-free. Tehdy jí ale diagnóza vzácného typu rakoviny vaječníku přesměrovala osobní i kariérní život.
V roce 2016 se ještě pod příjmením Vacková umístila ve Forbes výběru 30 pod 30. Tou dobou byla medičkou, která skrz celorepublikovou kampaň #prsakoule upozornila na prevenci rakoviny prsu a varlat. Dnes je Kateřina Šédová úspěšnou lékařkou, zakladatelkou neziskové organizace Loono, držitelkou státního vyznamenání a nově také maminkou.
Loono začalo s prevencí rakoviny, v současnosti se věnuje i kardiologii, duševnímu zdraví, reprodukci, cukrovce a obezitě. Nezisková organizace za jedenáct let proškolila 150 tisíc lidí, pomohla 170 z nich odhalit rakovinu nebo jinou vážnou nemoc včas a ušetřila miliony korun na léčbě.
Omezení grantů, o které se zasadil americký prezident Donald Trump, se ho však citelně dotklo. Situace s financováním neziskovek je navíc podle slov Šédové v Česku tristní. „Nejhorší za celou dobu, co fungujeme,“ tvrdí.
A Česko v prevenci stále zaostává. Na mamograf chodí jen dvě třetiny lidí. Na screening rakoviny tlustého střeva 22 až 25 procent. Rizikové skupiny na vyšetření často nechodí vůbec. „Kdybych neměla tak silnou osobní zkušenost, možná bych to už dávno vzdala,“ přiznává Kateřina Šédová.
Za svoji práci dostala loni v říjnu z rukou prezidenta Petra Pavla státní vyznamenání. „Vnímám to jako ocenění celého týmu. Uvědomuju si ale, že já jsem ten lídr, tahounka, která měla odvahu to celé nastartovat. Byla to tvrdá práce a disciplína,“ sdílí.
Začátkem letošního roku přivedla žena, která kvůli rakovině přišla o vaječník, na svět prvorozené dítě. „Řada gynekologů mě utvrzovala, že těhotenství je bezpečné. Upřímně, kdyby mi hrozilo, že se mi kvůli těhotenství může rakovina vrátit, asi bych do toho nešla. Pořád věřím, že dítě má mít mámu,“ říká.
Práci v Loono ani po porodu nepřerušila. „Některé aktivity jsem ukončila, ale začala jsem pracovat už ve třetím týdnu. Práce mě naplňuje, je mojí součástí,“ popisuje.
O svůj zdravotní stav v rámci prevence i longevity vědomě pečuje. „Tento typ rakoviny se může vrátit i po dvaceti letech,“ upozorňuje lékařka Kateřina Šédová v bilančním rozhovoru pro Forbes.
Foto Oldřich Hrb, grafika Forbes Česko
V roce 2016 jste se umístila ve Forbes výběru 30 pod 30. Už je to nějaký pátek — jak se změnil váš život od té doby?
Dokončila jsem studium medicíny, potom jsem skoro tři roky budovala Loono na full-time. Během druhé vlny covidu jsem se vrátila po několika letech k práci lékařky. Můj start nebyl úplně růžový, ale myslím, že mě to hodně posunulo. Od roku 2016 se Loono zprofesionalizovalo, vyrostlo do šíře, do velikosti týmu a svého zásahu.
A i já jsem se za tu dobu hodně posunula, procestovala jsem za tu dobu spoustu destinací, zlepšila jsem se v surfování, byla jsem na stáži na Harvardu, vdala jsem se, byla jsem na svatební cestě v Nepálu, v basecampu u Mount Everestu.
Tehdy jste říkala, že byste chtěla mít svoji vlastní gynekologickou nebo porodnickou kliniku…
… já jsem v té době ještě chtěla dělat gynekologii. V Loono jsme se pak ale začali věnovat civilizačním onemocněním. Od rakoviny jsme se posunuli ke kardiologii, duševnímu zdraví, reprodukčnímu zdraví, cukrovce a obezitě. Interní medicína, kterou teď dělám, je mnohem širší a prevence tam má obrovský smysl.
Ženské zdraví mě pořád zajímá. Projekt porodnice jsem ale tenkrát úplně nedomyslela. Je obrovský a dodneška tady žádná velká soukromá porodnice nevznikla.
Tlak na porodnice, aby byly baby a mother friendly, je. Tak to třeba už ani nebude potřeba. I Bulovka se za posledních deset let v gynekologii hodně posunula, stejně jako Hořovice a další porodnice.
Myslíte, že by prevence byla vaším tématem, i kdybyste se velmi brzy ještě na studiích nedozvěděla svou diagnózu rakoviny vaječníků?
Těžko říct. Já bych možná právě byla tím gynekologem-porodníkem. Prevence mě zajímala. Vždycky jsem byla člověk, který žil zdravě, staral se o své zdraví, sportoval a jedl zdravě. Nemyslím si ale, že by mě to téma zasáhlo do takové hloubky. Možná bych se k tomu dostala s rozvojem tématu longevity a prevence.
Přemýšlíte o tom někdy?
Nevracím se k tomu. Prostě se to stalo a nasměrovalo mě to. Jsem za to vděčná, přineslo mi to do života velké množství skvělých lidí, příležitostí, stáží i profesního rozvoje.
Foto Oldřich Hrb
Za svoji práci jste dostala řadu ocenění, jste známá jako lékařka i jako mediální tvář. V říjnu 2024 jste obdržela státní vyznamenání. Co pro vás takové uznání znamená?
Na prvním místě to vnímám jako ocenění pro celý tým. Od samého začátku mi v Loono někdo pomáhá. Má sestra právnička mi pomohla organizaci založit a vede právní agendu. Nebo první školitelé, medici, kteří to dělali zadarmo ve volném čase. Věřili holce, která měla rakovinu a chtěla něco změnit. Dneska už máme tým profesionálů na plný úvazek. A to ocenění je pro mě hlavně o nich.
Ale lídr je jen jeden…
… uvědomuju si, že já jsem ten lídr, tahounka, která měla odvahu to celé nastartovat. Mám ráda podcast How I Built This. Na konci se vždycky ptají: „Bylo to štěstí, nebo tvrdá práce?“ U mě je to disciplína a tvrdá práce. Tři roky po medicíně jsem se rozhodla místo atestace věnovat se Loonu a budovat ho profesionálně. A do toho přišla i podpora zvenčí – dárci, partneři, mecenáši.
Je to pro mě i motivace pokračovat dál a dělat to ještě líp. V neziskové organizaci cítím obrovský závazek používat peníze efektivně. Možná až obsesivně. Cítím odpovědnost za to, že nám někdo věří. A i když mám někdy pocit imposter syndromu – „co jsem vlastně dokázala, že dostávám státní vyznamenání?“ – tak si pak připomenu, že jsem toho opravdu hodně odpracovala.
Jste lídryně, zakladatelka, lékařka na interně, máte pod sebou preventivní centrum, jste manželka a nově i maminka. Jak tohle všechno zvládáte?
Organizací času a taky delegováním. V Loono už řadu let nemám operativní funkci. Neřídím provoz, máme provozní ředitelku. Věnuju se strategii, financování, fundraisingu, partnerstvím, viditelnosti organizace. A myslím si, že to je důležité. Founder by měl včas předat operativu a věnovat se tomu, kde přináší největší hodnotu. To jsem se naučila i z rozhovorů s dalšími lidmi z Forbes 30 pod 30.
Co je pro vás na prvním místě?
Zdraví, hned za rodinou. Abych mohla dobře fungovat v práci, musím být zdravá, vyspaná, saturovaná. A cancer-free, což se mi daří už skoro dvanáct let. A to je, myslím, ten hlavní klíč.
Jaký je váš recept na péči o zdraví? Jak si máme představit péči o zdraví Kateřiny Šédové?
Úplně jednoduché věci. Dostatek spánku na kvalitní matraci, spím na futonu. Zdravá strava, jsem na to opravdu hodně zaměřená, hlídám si příjem bílkovin. Sportuju, soustřeďuji se na všechny pilíře – flexibilitu, stabilitu, kardio i silový trénink, počítám si minuty tréninku ve vyšších zónách.
Nekouřím, nepiju alkohol, neberu drogy. To je také důležité říct, hlavně v kontextu podnikatelů a jejich komunity, protože to je často šedá zóna, o které se nemluví, a člověk se s tím často nesvěří ani lékaři.
Užívám dvakrát denně některé doplňky stravy, teď hlavně v období po porodu na poporodní regeneraci. Starám se o pleť, o vlasy… možná až trochu moc vědecky.
Snažím se číst o věcech, jak skutečně fungují. Nenechám se zlákat reklamou. Chodím na všechny prohlídky, otužuju se a dělám si pravidelně krevní testy a ultrazvuky nad rámec pojištění. Po skončení kojení chci dostat svůj cholesterol na minimum.
Foto Oldřich Hrb
Slušný výčet. Máte tam ještě něco?
Snažím se mít netoxickou domácnost, od čisticích prostředků přes mytí nádobí až po mytí oken, aby prostředí, ve kterém žiju, neprodukovalo víc škodlivin, než je nutné.
A také už nežiju v Praze. Ten rozdíl ve vzduchu je neporovnatelný. Praha mě už někdy stresuje, když vidím tolik světel, hluku a nápisů. Teď žiju na vesnici, koukám z okna na les a je to pro mě obrovská redukce chronického stresu. Nemedituju, ale řízeně odpočívám, cvičím jógu, saunuju se, abych předcházela syndromu vyhoření.
Četla jsem s vámi rozhovor, když vám bylo 27 let. Mluvila jste tam o rakovině vaječníků a říkala, že nevíte, jak to bude s dětmi, že se radíte se svým gynekologem. Teď máte miminko…
… vzali mi jeden vaječník a jeden vejcovod. Šance na dítě pořád byla. Řada žen je na tom stejně jako já třeba po mimoděložním těhotenství. Mě to až tak neznevýhodňovalo. Nevěděla jsem ale, jestli hormonální procesy během těhotenství nemohou rakovinu vrátit. A to jsem vědět chtěla.
Co vám na to řekli odborníci?
Řada gynekologů mě utvrzovala, že těhotenství je bezpečné. Že typ rakoviny, který jsem měla, není hormonálně závislý. Upřímně, kdyby mi hrozilo, že se mi kvůli těhotenství může rakovina vrátit, asi bych do toho nešla. Pořád věřím, že dítě má mít mámu. S manželem jsme od začátku mluvili i o adopci, kdyby to nešlo.
Jaká byla informovanost o tomto druhu rakoviny v době, kdy jste ji měla?
Když jsem rakovinu měla, moc se o ní nevědělo. Toto onemocnění měly ženy v řádu nižších desítek ročně a nebylo k tomu tolik publikací. Dnes už víme víc. Například že se může vrátit i po dvaceti letech.
Ne jako jiné nádory, které se vracejí dřív. Tato rakovina se vrací s větším odstupem. Vstupuju do fáze, kdy musím být o to víc obezřetná. Chodím na kontroly i nad rámec toho, co mi umožňuje pojištění.
Co pro vás znamená muset dávat rozhovory, i když máte doma miminko?
Já bych možná opravila slovo „muset“. Není to, že musím, já chci. Je důležité, aby ženy měly volbu. Moje kamarádka Dita říká, že by si přála, aby každá žena s dítětem měla možnost volby, jestli a jak bude pracovat během mateřské a rodičovské. A já jsem ji měla a mám. Měla jsem možnost předat Loono úplně, být doma s dítětem. Ale já vlastně nechci. Moje práce mě naplňuje, je mojí součástí.
Jak to tedy děláte?
Máme další plány s Loono, na Bulovce vedu Centrum prevence. A nechtěla jsem ani jedno zastavit. Uspořádala jsem si prostředí tak, aby to šlo. Ale některé další aktivity jsem ukončila, jiné přerovnala.
Pracuju určitě méně než dřív, ale od třetího čtvrtého týdne po porodu jsem zase začala trochu pracovat. Řešíme vývoj nových produktů, strategií, fundraising. Občas jdu i na Bulovku do Centra prevence, jsme v pilotním režimu a zatím nemáme další doktory.
Je to moje volba. Mám obrovskou podporu manžela. Stará se o miminko ve chvíli, kdy potřebuji mít schůzku nebo rozhovor. Posiluje to vztah i mezi ním a dítětem. (Pozn. red. – mezi rozhovorem a jeho publikací manžel Kateřiny Šédové změnil práci a ona k této pasáži dopsala: „Teď jsem pracující maminka na plný úvazek, uf. Ale stále se to s delegací práce, prací během denních spánků dítěte a prací brzy ráno zvládat dá.“)
Foto Oldřich Hrb
Na začátku jsme zmínily trend „longevity“. Vnímáte i propojení s větším zájmem o prevenci?
Slovo longevity se používá hodně, někdy i tam, kde to není úplně evidence-based. Za mě je to právě z velké části o prevenci civilizačních nemocí a péči o duši, budování sociálních vazeb. Skrývá se pod ním zdravý životní styl, mindfulness, pravidelné prohlídky, prevence rakoviny, infarktu, cukrovky a dalších nemocí, které významně život zkracují.
Teď se objevila řada firem, které tlačí doplňky stravy, někdy už i experimentální postupy nebo praktiky, které třeba ještě nejsou úplně ověřené, nebo je to zkrátka marketing. Na ty pozor. Je tu ale i řada projektů, které pracují na základě důkazů a ty s nadšením sleduju.
Je fajn, že se o to lidé zajímají, ale taky to často není pro každého. Ať už z finančního hlediska, nebo z hlediska znalostí. My říkáme: „hlavně dodržujte základy zdravého životního stylu“.
Chodí vám do ambulance pacienti, kteří se už zajímají o prevenci?
Měla jsem teď jednoho pacienta v preventivní ambulanci, kde se lidí běžně ptám, jestli mají chytré hodinky, jak se stravují, jak se hýbou, jestli plní ty pilíře – trénink, flexibilita, stabilita.
Klient měl všechno perfektní. Říkal, že denně bere až 35 doplňků stravy. Což stojí neuvěřitelné peníze. Prošel různými genetickými testy. Pak jsme se ale dostali ke kolonce závislosti a dozvěděla jsem se, že kouří třicet cigaret denně a víkendově užívá kokain a další drogy.
Co vám v tu chvíli šlo hlavou?
Říkala jsem si: co je ta pointa tady? Jak mu vysvětlit, že může jíst 35 doplňků stravy, ale pokud jsou tam věci, které odporují zásadám zdravého životního stylu, tak se možná nikam nedostaneme. To je první věc, kterou by lidé měli pochopit.
A pak se mohou pouštět do větší hloubky. Když se nás někdo zeptá, kde začít, ptáme se: „Kouříte?“ A pokud řeknou ano, tak to je prostě krok číslo jedna. Jsou na to jasná data.
Jak se Češi v poslední době z hlediska prevence chovají?
Ráda bych řekla, že Loono všechno za deset let změnilo a že je to lepší. Bohužel tomu tak ale není. Pořád jen slabé dvě třetiny lidí chodí na mamograf. Na koloskopii v rámci screeningu rakoviny tlustého střeva chodí jen asi 22 až 25 procent lidí. To je strašně málo, přitom je to vyšetření, které se dělá jednou za deset let a dokáže efektivně odhalit nádory tlustého střeva. Ty jsou nejen těžko léčitelné, ale i nepříjemné.
Tohle se v České republice dlouhodobě nedaří zlepšit. Ale pozitivní je, že se zavádějí nové screeningové programy. Máme screening rakoviny prostaty, plic, připravují se další. Systém se vyvíjí a snaží se nabídnout víc. Ale zároveň se zvyšuje propast, protože tam někteří lidé nechodí.
Nechodí?
Často na screeningy chodí ti, kdo nejsou až tak ohrožení. Ženy z nižších socioekonomických skupin, které mají více rizikových faktorů — kouření, alkohol, špatná strava — například deset let nebyly na gynekologii.
Jaké je řešení?
Musíme se soustředit na edukaci i těchto rizikových skupin v nízkopříjmových regionech, aby se nůžky ještě víc nerozevíraly, a poskytnout jim dostatek termínů. Nemyslím si, že trend zdravého životního stylu následují všichni.
Kromě strachu z případné diagnózy jsou faktorem i peníze. Nemyslím u screeningu, ten je hrazen pojišťovnou, ale třeba zdravá strava. Tam hrají peníze obrovskou roli.
Zmiňovala jste několikrát vaši organizaci Loono. Pojďme se na ni podívat. Jak se jí od jejího vzniku dařilo?
Loono tvoří tým lékařů, studentů medicíny a dalších profesionálů, kteří sdílejí stejnou misi, zachraňovat životy skrze prevenci. Pohybujeme se kolem stovky lidí, kteří se podílejí na činnosti organizace. Šlápli jsme do nastavování procesů, do finančního řízení, vytvoření si finančního polštáře.
Covid a následná finanční krize nás málem položily. Přišli jsme o řadu grantů, dotací, partnerů. Museli jsme se hodně snažit, abychom diverzifikovali financování. Na tom pořád pracujeme.
Na čem ještě pracujete?
Zaměřujeme se na vzdělávání našich lidí. Teď se snažíme budovat digitální a AI mindset, abychom práci optimalizovali a zasáhli co nejvíce lidí. Vedeme tým k tomu, aby využíval nástroje, které práci zefektivní. Protože jako nezisková organizace máme hodně omezené finance.
Zasáhlo vás rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa o omezení grantů?
Přišli jsme o grant od Světové zdravotnické organizace ve výši přes jeden milion korun, který následovala ztráta dalších grantových příležitostí, celkem okolo tří milionů korun.
Tyto prostředky jsme měli na kampaně zaměřené na prevence téměř všech civilizačních onemocnění. Snažím se sehnat peníze, abychom díru v rozpočtu pokryli a kampaně mohli realizovat.
Jaké kampaně plánujete?
Připravujeme kampaň o obezitě. Máme tu globální pandemii obezity a nadváhy a bude hůř. Letos jsme chtěli s kampaní začít a pokračovat v dalších letech.
Celkově jsme se v Loono za skoro jedenáct let tematicky hodně posunuli. Kromě onkologie, kardiologie a reprodukčního a duševního zdraví děláme nově i všechna metabolická témata: cukrovka, cholesterol, vysoký tlak, obezita, okrajově demence.
Řekněte mi o tom více.
Obezita je multifaktoriální onemocnění. Není to jen o chování člověka. Je tu obezitogenní prostředí, vliv genetiky, traumata, která si s sebou neseme. Reklama, dostupnost nezdravého jídla, sociální normy. To, co jíme doma. To, co vidíme v televizi. To, co se nám ukazuje na sítích.
Obezita není vždycky vina jednotlivce. Ukazuje se na něj prstem, ale je to nemoc. Je třeba ji léčit odborně a komplexně. Nestačí si nastavit dietu, nestačí si píchnout Ozempic. Je potřeba hledat příčinu a s lidmi hlavně mluvit.
Navíc je tam i obrovská socioekonomická propast. Zdravá strava a vůbec péče terapeutů je drahá. A osvěta není všechno. Je tam i spousta mýtů, které budeme vyvracet. Musíme najít správnou rovnováhu, abychom při osvětě nevyvolali úzkosti nebo nové diagnózy jako jsou třeba poruchy příjmu potravy.
A pak je tu ještě jedna věc, nadváha. Často se přehlíží, protože „mám jen pár kilo navíc“. Ale i v této fázi už může probíhat v těle řada změn a tělo už není metabolicky zdravé, zvyšuje se riziko mnoha dalších nemocí. Je proto potřeba lidem naslouchat, co jsou ty důvody proč.
Foto Oldřich Hrb
To je široký záběr. Jak cílíte na veřejnost?
Dopad máme nejen skrze workshopy ve firmách a ve školách. Jsme velmi aktivní na sociálních sítích, webu, videopodcastech, děláme spolupráce s televizemi a rádii. Snažíme se dostat prevenci různými kanály k lidem i tam, kde ji nečekají.
Například?
Třeba dějová linie jedné postavy ze seriálu Ulice jde z velké části za námi. Dělali jsme spoustu doplňkových materiálů, videí, postů na sociální sítě, které měly neuvěřitelný dopad. Volali nám gynekologové, že jim díky tomu chodí víc žen na prohlídky, protože postava Gábiny v seriálu dostala rakovinu děložního čípku.
Osobní příběhy hodně fungují. Ať už příběhy známých osobností, nebo příběhy lidí, kterým jsme pomohli odhalit rakovinu. To vždycky lidi „nakopne“, aby na prevenci zašli.
Poprvé jsem na Loono narazila ještě na škole. Jaká je vaše aktivita tam?
Pracujeme s dětmi na tématech duševního zdraví, sexuálně přenosných nemocí, nově i zdravého životního stylu. Přála bych si, aby to už bylo součástí kurikula, ale pořád dostatečně není.
Také rozvíjíme spolupráci s firmami. Vnímáme tam tlak shora. Firmy si uvědomují, že zdraví zaměstnanců je důležité. Nejen fyzické, aby lidé nechodili na nemocenskou, ale i duševní. Během covidu viděli nárůst depresí, vyhoření a neschopenek.
Objednávají si nás i na dny zdraví. Zaměstnanci to vnímají pozitivně a často to už vyžadují. V zahraničí je standard, že zaměstnavatel podpoří preventivní prohlídky i v pracovní době. Je to podle mě skvělý benefit.
Máte spočítáno, kolik lidí jste za dobu fungování Loono proškolili?
Celkově jsme proškolili 150 tisíc lidí. Udělali jsme čtyři tisíce workshopů a školení. Ročně máme zásah někde mezi pěti a šesti miliony lidí v online prostředí.
Aplikaci Preventivka používá asi osmdesát tisíc lidí. Více než dvacet tisíc z nich si naplánovalo prohlídku, na kterou by jinak nešli, 170 lidí si díky nám odhalilo rakovinu či jinou vážnou nemoc v časném stadiu, což ušetří miliony korun zdravotnímu systému.
Právě náš online zásah je obrovský. Jsme i na TikToku. Je to kontroverzní, lidi se ptají proč, ale mluvíme tam o duševním zdraví dospívajících. Je tam cílovka, která to potřebuje slyšet. Já sdílím edukativní obsah i na LinkedInu a funguje to skvěle.
Slovo rakovina je stále pro spoustu lidí strašák. Pojďme na téma motivace k prevenci. Co funguje nejvíc?
Dřív nebo později se každý s rakovinou setká. Ať už přes kamarádku, člena rodiny, nebo třeba známou osobnost. Nebo si člověk najde bulku a má potenciální riziko, že by to mohla být rakovina. I to často odstartuje cestu k pravidelným prohlídkám.
Záleží na konkrétním člověku. Motivace může být externí, například motivace od partnera. Manželky přihlašují manžely na prohlídky, berou je na kontroly. Ale někdo se naopak zasekne a o prevenci nechce slyšet. Je to i generační problém. Lidé v našem věku špatně dostávají na prevenci své rodiče, natož prarodiče. Naštěstí se to pomalu mění.
Klíčová je i vnitřní motivace, co je pro mě v životě důležité. Často lidem dojde s příchodem dětí, že už nejsou jen sami za sebe. Začnou víc pečovat o své zdraví, zakládají si pojistky, chodí na prohlídky.
A pak je samozřejmě motivace přes negativní příběh, přes smrt známé osobnosti nebo diagnózu v nejbližším okolí. Někdy stačí i menší nemoc, která člověka zasáhne a připomene vlastní zranitelnost.
Foto Oldřich Hrb
Co můžeme od Loono nebo od vás čekat v budoucnu?
V současné době se pouštíme i do témat, která úplně nesouvisejí jen s prevencí. Třeba zdraví těhotných a kojících žen, menopauza nebo témata, jako je astma či migréna. Vidíme, že je po nich obrovská poptávka. Lidé se nás na to často ptají, věří nám.
Chystáme velké obsahové spolupráce. Už několik let spolupracujeme s velkými i menšími firmami na obsahových kampaních. Když firma chce komunikovat něco o zdraví, my jim pomáháme jako odborný garant a obsah tvoříme nebo redistribuujeme. Násobí to náš dopad díky distribučním sítím partnerů.
Zároveň hledáme nový model fungování, který bude víc udržitelný. Možná víc ve formě spin-off startupu. Situace s financováním neziskovek v Česku je tristní. Nejhorší za celou dobu, co fungujeme. A my jsme z toho hodně unavení. Procházíme „discovery“ fází. Bavíme se s uživateli, komunitou, co by je zajímalo, co by jim pomohlo.
Chceme najít produkt, který ufinancuje i neziskové osvětové aktivity. Nevím zatím, co přesně to bude. Možná otevřeme vlastní zdravotnické zařízení, možná telemedicínskou službu nebo lifestylový produkt.
Kdybych neměla tak silnou osobní zkušenost, možná bych to už dávno vzdala. Je to někdy fakt těžké shánět peníze a najímat kvalitní lidi za nízké platy.
The post Lékařka, lídryně, máma. Founder by měl včas předat operativu, říká Šédová z Loono appeared first on Forbes.
