Nechci být jen „ta z Ukrajiny“. Malířka Koroman sází místo války na každodennost

Forbes Před 6 hodinami

Na nedávné prezentaci diplomových prací pražské Akademie výtvarných umění oslovila nejen návštěvníky a sběratele. Obrazy malířky Ilony Koroman zaujaly natolik, že hned dostala nabídku na svou první sólovou výstavu. „Mám pocit, že lidé kvůli mým ukrajinským kořenům čekají, že se budu vyjadřovat k politice. Pro mě je ale médium malby o něčem jiném,“ říká Ilona Koroman.

Její vinohradský ateliér je sice malý, jen několik dní po nastěhování ale hraje barvami. Malířka Ilona Koroman, absolventka ateliéru Kresby na AVU, v něm právě pracuje na velkoformátovém obrazu – v dlouhé chodbě s výrazně barevnými kachličkami na něm sedí žena s knihou – a na několika menších zátiších z jejího vlastního bytu. Na jednom z nich stojí antická busta a vedle ní leží bezdrátová sluchátka.

„Na klauzurách mi často vyčítali, že moje obrazy jsou trochu retro. Proto se snažím do maleb dostat i něco současného,“ říká výtvarnice, když mi ukazuje poslední rozpracovaná plátna vytvořená olejovými barvami a čistou paletou barev, které často dominují zemité odstíny, zejména pak hnědá a okrová.

Onu barevnou paletu bylo možné ještě před několika týdny spatřit na výstavě diplomových prací pražské Akademie, kde Ilona Koroman, umělkyně s maďarsko-ukrajinskými kořeny a mladá výtvarnice, kterou se rozhodně vyplatí sledovat, prezentovala téměř desítku velkoformátových obrazů. Pracovala na nich poslední rok.

Její práce patřily – například vedle díla sochařky Kateřiny Šťastné, maleb Adély Strnadové nebo práce Magdaleny Rajchlové – mezi to nejlepší tohoto ročníku. Svědčí o tom i fakt, že Ilona Koroman zaujala dílem nejen návštěvníky z řad veřejnosti, ale i sběratele a galeristy.

Její diplomová práce, jak mi později vypráví v nedaleké kavárně, je zcela prodaná, výtvarnice byla navíc oslovena ke své vůbec první velké samostatné výstavě, která naváže na dvě menší v Hidden Gallery. Onu chystanou bude za několik měsíců hostit pražská Bold Gallery a její majitel Oldřich Hejtmánek.

„S manažerkou galerie Petrou Makukovou sdílíme slabost pro surrealismus a symbolismus – směry, k nimž se v posledních letech mnozí umělci opět vracejí a znovu je objevují v současném kontextu. Právě tvorba Ilony Koroman nehledá jednoznačné odpovědi; naopak podněcuje otázky a zve diváka k domýšlení a vlastní interpretaci. Věříme, že právě taková díla nestárnou. Nestanou se rutinními,“ uvedl pro Forbes Oldřich Hejtmánek.

„Jsem ráda, že jsem svou diplomovou prací oslovila. Myslím, že je to hlavně proto, že moje práce je pro lidi pochopitelná. Nesnažím se malovat prvoplánově líbivě, ale je pravda, že mi spousta lidí během výstavy řekla, že by se jim moje obrazy zkrátka hodily do interiéru. Nevidím na tom nic špatného, obrazy mají díky tomu možnost dál žít,“ líčí Ilona Koroman.

Líbivost jejím dílům upřít nelze, stejně tak ale možná až překvapivé historické aluze. Diplomová práce, která poskytla kompozicí nevšední pohledy z oken nejrůznějších bytů a domů, vychází podle malířky například z prací renesančního umělce Vittora Carpaccia.

Ilona Koroman jeho dílo záměrně posunula, „vyhrotila“ prostor a v některých případech se – podle svých slov – vydala až směrem k surrealistické perspektivě. Originální kompozice je ostatně jedním z důvodů, proč je dílo mladé výtvarnice tak zajímavé. Přes každodennost výjevů z něj čiší jakási melancholie, klid, bezčasí, ale zároveň i tísnivá naléhavost.

Onu tísnivost bylo na výstavě diplomových prací asi nejsilněji cítit z obrazu, na němž divák pozoruje postavu s kočkou na rameni sledující potemnělé hořící město z okna svého bytu.

Odkaz na dění v rodné zemi malířky? Nikoli. Ilona Koroman i přes své zčásti ukrajinské kořeny – tatínek je Maďar, maminka Ukrajinka – k ruské válce explicitně neodkazuje a nemá ani bytostnou potřebu se k ní skrze své dílo vyjadřovat.

Ne snad proto, že by ji válka nezasáhla nebo ji nechávala chladnou – část rodiny na Ukrajině zůstala, její strýc je v současné chvíli na frontě –, ale spíš proto, že se chce ve své tvorbě soustředit na témata každodennosti, prostoru a intimity.

A to i přesto, že až do roku 2014 vyrůstala s babičkou na západě válkou sužované země. Pozorného čtenáře jistě napadne, že rok odchodu se nabízí jako odpověď na ruskou okupaci Krymu, Ilona Koroman ale zdůrazňuje, že ji do Česka, kde hned po příchodu začala studovat multimediální tvorbu, přivedly daleko pragmatičtější důvody.

Před více než deseti lety stála před otázkou, zda pokračovat ve studiu na Ukrajině, nebo se přesunout za rodiči, kteří v Česku od devadesátých let pracovali. Stejně jako odmítá svůj příchod do Česka spojovat s politickým děním, by Ilona Koroman nerada spadla do škatulky ukrajinské umělkyně v Česku.

„Nepovažuji se ani za Ukrajinku, ani za Češku: moje identita je složitější, protože se v ní přirozeně mísí různé vlivy. Člověk, který dlouho žije mimo svou rodnou zemi, začne vnímat sám sebe jinak, a vztah už není tak jednoznačný,“ říká.

Dodává, že i proto se nechce vyjadřovat ke zkušenostem válečných uprchlíků nebo jinak konflikt na Ukrajině tematizovat. Má zkrátka zcela jinou perspektivu: na rozdíl od jiných neodešla do Česka před válkou z Charkova nebo jiných postižených částí země, připomíná.

„Jsem tu už dlouho a zcela asimilovaná. Chci, aby moje dílo oslovovalo samo o sobě, a rozhodně bych si nepřála, aby mě někdo vnímal jen skrze to, že jsem z Ukrajiny,“ říká. Vlivy své rodné země však zcela neneguje: mluví o sobě jako o holce z východu, kterou vedle umělců z regionu ovlivnila i českému divákovi dobře známá estetika panelákových sídlišť a městské periferie.

Podstatné pro ni však nejsou doslovné odkazy, ani ideologická vyjádření nebo angažovanost – pro kterou je její alma mater často kritizována – jako spíš touha po tom, aby její dílo umělo zapůsobit. „Umění přece nemusí řešit jen složitá témata. Mám ráda staré mistry a jsem i díky jejich pracem přesvědčena, že i v tichu se dá najít krása.“

Mladou umělkyni nyní čeká rušný půlrok, během kterého by měla pracovat na desítkách děl na právě chystanou výstavu ve vzpomínané Bold Gallery. Možnost vystavovat jí dává důležitou příležitost se umění hned po škole věnovat naplno, což považuje – i vzhledem k množství absolventů – za velké a pro začátek kariéry důležité privilegium.

The post Nechci být jen „ta z Ukrajiny“. Malířka Koroman sází místo války na každodennost appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek