Pochybnosti i uznání. Česká muniční iniciativa čelí kritice, Ukrajině ale pomáhá

Investigace.cz Před 22 hodinami

Česká muniční iniciativa dodává nekvalitní produkty, na nichž si zbrojaři navíc mastí kapsy – i takto zní kritika ze strany politické opozice i nevládního sektoru vůči projektu, který prezident Petr Pavel oznámil loni na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Patnáct zemí přesto prostřednictvím Česka loni nakoupilo pro Ukrajinu velkorážnou munici za více než 40 miliard korun. Projekt sice není perfektní, ale funguje, shodují se státy z EU i ukrajinská strana. Navíc vyhovuje i těm zemím, které se zdráhají otevřeně podporovat Ukrajinu nebo kterým to vlastní zákony komplikují.

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

Prezident uvedl, že by česká iniciativa mohla do Ukrajiny do konce roku dodat 1,8 milionu kusů dělostřelecké munice. Za poslední rok Ukrajina údajně získala v rámci české aktivity – tedy propojováním nabídky a poptávky – přibližně půl milionu kusů munice ráže 155 mm. Další milion byl zaplacen z jiných zdrojů vojenské pomoci Ukrajině.

Kromě české iniciativy totiž mohou zainteresované země nakupovat i samostatně a jednat přímo s výrobci nebo jako Nizozemsko a Dánsko nakupovat prostřednictvím „bilaterálních dohod“, jež fungovaly již před vyhlášením české iniciativy. Posledním typem je pak pomoc financovaná Evropskou unií z výnosů získaných ze zmražených ruských finančních aktiv.

Vládní zdroje z Ukrajiny podle zjištění reportérek z partnerské ukrajinské investigativní redakce Schemes (RFE/RL) uvádějí počty tohoto typu munice o něco menší, s ohledem na bezpečnostní rizika nicméně odmítly zveřejnit přesná čísla.

Nejde přitom o jediný problém spojený s muniční iniciativou. Ze strany tuzemské opozice, ale i českých a zahraničních médií se již delší dobu ozývají další zásadní otázky. Například ohledně kontrolních mechanismů neboli kdo vybral pět českých zbrojařských firem, jak se stanovuje cena jednotlivých druhů munice či kdo dohlíží na její kvalitu nebo na přiměřenost provizí účtovaných dodavateli. Tyto nejasnosti zdůraznil třeba šéf ANO Andrej Babiš, jenž bez uvedení konkrétních důkazů označil munici za „starou, plesnivou, předraženou, netransparentní“.

Ukrajina nemá právo veta

Česká muniční iniciativa je de facto aktivita pěti domácích zbrojařských firem, jejichž nabídky směřují do instituce spadající pod ministerstvo obrany – Agentury pro mezivládní obrannou spolupráci (AMOS). Ta údaje následně zařadí do tabulky s informacemi o typu, množství a ceně munice a také o pravděpodobném termínu jejího dodání. Představitelé zemí, které chtějí Ukrajině pomoci, si z této nabídky vyberou a posléze už sami jednají přímo se zbrojaři nebo jejich zástupci. Přesněji řečeno se společnostmi STV Group, Czechoslovak Group (CSG), Colt CZ Group (tedy majitelem České zbrojovky), Omnipol (spadající pod OMNIPOL Group) a DSS.

Ze strany organizátorů iniciativy, ale i dalších osob, které jsou s jejím fungováním obeznámeny, zní zdůvodnění výběru citovaných pěti firem takto: Byly zvoleny na základě velikosti a schopnosti dostát svým závazkům. Přihlíželo se i k jejich produkčním kapacitám (STV Group vyrábí v Česku, zatímco CSG v zahraničí) a zkušenostem s mezinárodním obchodem. Zároveň byly prověřeny tajnými službami, jež se na monitorování iniciativy podílejí.

Ředitel AMOSu Aleš Vytečka proces výběru vysvětluje následovně: „Máme dedikovaný počet českých společností, které byly v součinnosti s ministerstvem obrany Ukrajiny formálně odsouhlaseny již v létě 2022. Tyto firmy jsme zvolili s ukrajinskými partnery, protože mají odpovídající track record dodávek, a navíc se pět firem hlídá lépe než třeba dvacet. Jednak z pohledu bezpečnostního rizika v podobě úniku informací k Rusům, ale také kvůli dlouhodobé možnosti trasovat kvalitu dodávek.”

Podobnou informaci ohledně výběru dodavatelů, kteří jsou „průběžně konzultováni a formálně odsouhlaseni ukrajinským ministerstvem obrany“, investigaci.cz sdělil i zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. Na druhou stranu ukrajinské ministerstvo obrany skrze svou tiskovou kancelář uvedlo, že výběr dodavatelů je „výlučně v pravomoci české strany. Ukrajina nemá právo veta“. Což lze pochopit tak, že je ukrajinská strana příjemcem darované munice, nikoli účastníkem samotného obchodu.

„Zároveň však ukrajinská a česká strana úzce spolupracují a společně řeší problematické otázky spojené s dodávkami od různých dodavatelů,“ píše se ve vyjádření ukrajinského ministerstva obrany.

Poslední citaci dokládá například řešení problematiky předčasně vybuchující munice, jež měla částečně pocházet od firmy CSG, ale také otázky ohledně kvality střeliva obecně. Do Ukrajiny v rámci zahraniční pomoci totiž ze skladů putovala i starší munice, u níž existuje riziko defektů – nemusí například vybuchnout vůbec, nebo naopak může explodovat během manipulace.

Česko prý případné stížnosti řeší, nicméně není garantem kvality – to je na výrobci a kontrole kupujícího. Podle Kopečného vysílají dárcovské země experty na kontrolu pravidelně.

Veteráni kritizují kvalitu. „Dezinformace,“ tvrdí Češi

Naše redakce má k dispozici celkem tři dopisy, které kritizují kvalitu dodané velkorážové munice – ta měla vybuchnout ještě v hlavni děla a zranit ukrajinské vojáky. Jeden z dopisů z července loňského roku, adresovaný prezidentu Pavlovi, poslala „Organizace válečných veteránů“. Sídlí v centru Kyjeva a sdružuje válečné veterány i zdravotně postižené od roku 1994, v otevřených zdrojích však o její činnosti není mnoho zmínek. Na dotazy redaktorky z ukrajinského Schemes předseda organizace Oleksandr Mamatov nejprve uvedl, že se domnívá, že se jednalo o ruskou sabotáž. Svá tvrzení ale nedokázal podložit a následně přestal zvedat telefon.

Kancelář prezidenta republiky naší redakci sdělila, že dopis od ukrajinských veteránů neobdržela. Nemají ho ani další dotázené české instituce – senát, parlament nebo ministerstvo obrany.

Další dva dopisy o předčasně vybuchující munici, jejichž autory neznáme, začínají slovy: „Jménem ukrajinských ozbrojených složek a lidu…“. Defektní munice ráže 155 mm měla být dodána skrze českou iniciativu. Dopisy byly v srpnu adresovány šéfovi AMOSu Aleši Vytečkovi, který je označil za „účelová sdělení“. Navíc, jak říká, je obtížné určit míru možné chybovosti jednotlivých dodávek nábojů, protože množství munice vypálené ukrajinskou stranou je naprosto bezprecedentní a změřit při takovém objemu potenciální závadnost střeliva se dosud nikdo nepokusil.

Podle Vytečky může hrát v potenciální defektnosti munice svou roli i lidská chyba a také způsob používání střeliva. Vojáci například ubírají nebo přidávají prachové nálože, aby zvětšili, nebo naopak zkrátili dostřel náboje.

Nezanedbatelná je i skutečnost, že na počátku války dodávaly Ukrajině různé státy vybavení ze svých skladů, a tamní armáda tak nashromáždila širokou škálu odlišných typů techniky, jež nemusí být vždy kompatibilní se všemi druhy munice.

Vytečka i Kopečný se nicméně shodují na tom, že oficiální cestou neobdrželi na munici dodanou prostřednictvím Česka žádnou reklamaci. Absenci reklamace potvrdily i společnosti STV Group a CSG. Posledně jmenovaná firma ovšem připustila, že v konkrétní dodávce, která byla nahlášena jako defektní, „se pouze tři případy mohly týkat námi doručené munice“.

Podle zdroje z ukrajinského ministerstva obrany nemá ani tato instituce informace o případech předčasně explodující munice dodané prostřednictvím Česka – údajně bývá spíše nekompletní než závadná. To ale prý čeští zbrojaři umějí vyřešit „do čtyřiadvaceti hodin“. Problémy prý mohou nastat i s délkou dodání.

Konflikt zájmů?

Po vyhlášení české iniciativy se šéf CSG Michal Strnad účastnil společně s premiérem Fialou slavnostní večeře zástupců českého a amerického byznysu. Mezi pozvanými byl i jeden z koordinátorů iniciativy, poradce premiéra Tomáš Pojar, jenž podle zjištění Deníku N v minulosti pracoval jako konzultant pro CSG. Samotný Pojar odmítl, že by jej to stavělo do střetu zájmů. Společnost CSG pak ke konfliktu zájmů uvedla, že konzultace s odborníky jsou běžné, pokud ovšem nezastávají veřejnou funkci. Dalším z konzultantů CSG byl například nynější šéf americké FBI, Kash Patel.

Firma CSG však není jedinou účastnicí muniční iniciativy, která má vazby na české politické prostředí. Poradce prezidenta Petr Kolář je zároveň členem výboru pro compliance a etiku – tedy dodržování zákona a etických zásad – v České zbrojovce (Colt CZ). Kolář i Colt CZ střet zájmů rovněž odmítli. „Jsem si jistý, že kdyby nějaký konflikt byl, tajné služby by na něj upozornily,“ uvedl Kolář na dotazy našeho kolegy z The Investigative Desk.

Nizozemské ministerstvo obrany, tedy jeden z největších podporovatelů Ukrajiny v rámci české muniční iniciativy, na dotazy The Investigative Desk uvedlo, že střet zájmů nebo interní fungování českých firem neprověřovalo. Hodnotí pouze „efektivitu“ jednotlivých nabídek a zda „cenově odpovídají tržním podmínkám“.

To, že se významní podnikatelé snaží s politiky udržovat dobré vztahy napříč stranami, je podle Marka Chromého, vedoucího analytika české Transparency International, běžné. „U společností CSG a Česká zbrojovka je ale riziko, že některé osoby mohou mít vliv nejen v těchto zbrojních společnostech, ale také na politiku České republiky. Jsou tak v exemplárním střetu zájmů. K tomu se ale opakovaně odmítají postavit,“ vysvětluje pro investigaci.cz. Když už nějaké vyjádření přijde, pak se týká pouze toho, že o střet zájmů se nejedná, což podle Chroméno samo o sobě nestačí, protože nepředkládají konkrétní důkazy.

„Nedostatečné poskytování informací spolu s netransparentností některých procesů v rámci České republiky, například muniční iniciativy, pak vyvolává řadu otázek o formálním i neformálním vlivu těchto osob,“ konstatuje Marek Chromý.

Obě firmy navíc dosud nezpřetrhaly veškeré vazby s ruským trhem. Redakce investigace.cz v prosinci informovala o tom, že produkty České zbrojovky (Colt CZ) navzdory sankcím stále putují na ruský trh prostřednictvím kazachstánských dodavatelů.

Na ruském trhu nadále působí i pobočka CSG Tatra Vostok, byť v omezeném režimu. Ve výroční zprávě Tatry za rok 2023 se uvádí, že fungování dceřiné společnosti Tatra Vostok bylo v důsledku sankcí vůči Rusku od začátku března 2022 pozastaveno. Mluvčí CSG nám sdělil, že se momentálně uvažuje o jejím prodeji. Firma nicméně požádala ruskou vládu o udělení exportních certifikátů potřebných k dovozu tatrovek i materiálu do Ruska a na konci roku 2023 a začátku 2024 je získala – některá osvědčení mají platnost až do roku 2027. Že by jich ale využila, se nám nepodařilo dohledat a CSG to popírá.

Kdo hlídá výši provize?

Společnost CSG uvádí, že loni více než zdvojnásobila své příjmy. Colt CZ rovněž hlásí nárůst výnosů o více než 50 %. Tržby zbrojovek přitom rostly i předloni – například STV Group ve výroční zprávě za rok 2023 sděluje, že na její vyrobu a obchod měl začátek války „zásadní vliv“.

V půlce srpna loňského roku tehdejší pirátský senátor Lukáš Wagenknecht vydal zprávu, ve které vyjádřil obavy, zda jsou veřejné peníze zemí zapojených do české iniciativy využívány obezřetně a efektivně. „U 20 % prostředků nakupovaných přes českou muniční iniciativu je cena zásadně nadhodnocena oproti ceně v místě a čase obvyklé,“ napsal senátor. Argumentoval porovnáním rozdílu mezi nabídkou munice od turecké zbrojovky a nabídkou, kterou přes zprostředkovatele dostal AMOS – odkazoval přitom na dokumenty, které má k dispozici i naše redakce. Zatímco turecká firma si za jeden dělostřelecký náboj M107, tedy základní typ ráže 155 mm, účtuje v přepočtu přes 60 tisíc korun, Excalibur Army spadající pod českou CSG nabízí střelivo, jenž vypadá jako stejný typ munice, za v přepočtu necelých 80 tisíc. Z nabídek ale nelze vyčíst, co všechno je do ceny započteno.

Ministryně obrany Jana Černochová kritiku Wagenknechta označila za ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky a Ukrajiny, podle jejího názoru by zveřejňování podrobností o nákupech mohlo využít Rusko. Ministerstvo obrany zároveň odmítlo, že by česká muniční iniciativa byla nehospodárná a netransparentní.

V reakci na Wagenknechtovu zprávu se na začátku loňského září nicméně sešel senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost s představiteli muniční iniciativy, zástupcem ministryně obrany a představiteli tajných služeb. Předseda senátního výboru Pavel Fischer na jednání pozval i Wagenknechta, ten však účast odmítl, protože nesouhlasil s tím, že má jít o schůzi v režimu utajení.

Jediným veřejným výstupem z tohoto jednání se stalo usnesení, jenž souznělo s dřívějším stanoviskem ministerstva obrany: „muniční iniciativa je organizována a realizována tak, aby za prostředky donorů a ČR byly zajištěny dodávky munice pro Ukrajinu v co nejvyšší kvalitě i kvantitě“. Žádné další podrobnosti veřejnost nedostala.

Za výši částky, kterou nakonec jednotlivé země českým zbrojařům zaplatí, podle Aleše Vytečky česká strana neodpovídá. „Donor si určuje cenu i délku kontraktu,“ říká.

Ředitel státní agentury současně vysvětluje, že AMOS cenotvorbu s českými firmami konzultoval. „Je jasné, že to nemohou dělat zadarmo, ale zároveň to nemohou dělat s třicetiprocentní marží,“ přibližuje Vytečka obsah jednání. „Pro nás je to nástroj pomoci Ukrajině, ne podpora obranného průmyslu nebo obchodní činnosti těch firem.“ Důkaz, že vše funguje, podle něj představuje kontinuální podpora české aktivity ze strany jednotlivých zemí, jež se iniciativy účastní.

Nizozemské ministerstvo obrany na dotazy partnerského The Investigative Desk uvedlo, že „AMOS je vládní agentura, jejímž účelem je podpora českého průmyslu“, a tedy je „samozřejmé, že primárně jedná s českými firmami“. Zároveň prý ministerstvo nemá vhled do toho, jaké provize si firmy účtují.

Cena nabízené munice podle Aleše Vytečky nikdy nepřekročila aktuální tržní hodnotu. Za základní dělostřelecké střelivo ráže 155 mm, tedy M107, se na jaře 2024 cena pohybovala mezi 3 200 a 3 400 eury za kus (tedy mezi 79 až 84 tisíci korun). Vytečka také říká, že kdyby byla nějaká nabídka předražená, neuspěla by v konkurenci těch ostatních. Na druhou stranu připouští, že před začátkem války byla standardní cena za tento typ munice 1 900 eur.

Z informací české i ukrajinské strany vyplývá, že by provize firem neměly překročit 13 %, podle Tomáše Kopečného se dá spíše hovořit o rozmezí mezi 5 a 10 procenty. Ukrajinští zprostředkovatelé si ovšem za stejné služby účtují 3 %.

V roce 2022 kvůli boji s korupcí vznikla v Ukrajině Agentura pro obranné zakázky (DPA). Ta si dokonce účtuje pouhé 0,4 % provize. Maryna Bezrukova, která byla do konce ledna její ředitelkou, tvrdí, že české zprostředkovatelské firmy nakupují munici v průměru o 10 až 20 procent dráž, než by to dokázala zmíněná agentura.

„Společnosti účastnící se české iniciativy se na rozdíl od DPA nesnaží shánět munici za nižší cenu. Úspora peněz není jejich prioritou, hlavní je nakoupit, co je třeba,“ řekla Bezrukova redakci Schemes v prosinci 2024, tedy měsíc před tím, než ji ministerstvo obrany za „nesplnění dodacích plánů a další pochybení“ odvolalo z funkce.

Oleksii Petrov mluvil s našimi kolegyněmi z redakce Schemes v únoru loňského roku. Tehdejší šéf další ukrajinské státní zbrojní agentury, SpetsTechnoExport, vysvětloval, že peníze nejsou to hlavní, důležitá je rychlost a efektivita dodávek. „Úroveň byrokracie a nadměrné regulace, které od roku 2023 panují na ukrajinském ministerstvu obrany, v české iniciativě neexistují,“ prohlásil pro Schemes měsíc před tím, než byl „kvůli sérii skandálů“ propuštěn.

Seznam Zprávy den před vydáním tohoto textu přinesly informaci o tom, že ukrajinská policie vyšetřuje možnou korupci při zbrojních zakázkách – zprostředkovatelská firma, jejíž jednatel žije v Česku, si měla naúčtovat nepřiměřené provize v celkové výši v přepočtu čtvrt miliardy korun, které pocházely z ukrajinské státní kasy. Vyšetřovaná zprostředkovatelská firma, seyschelská Bel Trading & Consulting Ltd, si měla mezi lety 2020 a 2024 provize účtovat z dodávek od Czech Defence Systems a Excalibur Army, tedy firem spadajících pod CSG. Vzhledem k tomu, že vojenský materiál nakupovala ukrajinská strana napřímo, se pravděpodobně nejednalo o součást české muniční iniciativy. Firma Excalibur Army v iniciativě nicméně figuruje.

Potřebuje iniciativa Česko jako zprostředkovatele?

Jak už bylo řečeno, v současné době vystupuje AMOS jako zprostředkovatel mezi nabídkami pěti českých zbrojařských firem a zeměmi, jež se na iniciativě finančně podílejí. Na otázku, proč státy neposkytují Ukrajině přímo peníze, aby si potřebné vybavení mohla nakoupit sama, existují podle expertů dva hlavní důvody.

První z nich se týká údajné nedůvěry v ukrajinské instituce a tamní zprostředkovatele – donorské státy se prý zdráhají svěřit finance státu, v němž přetrvává vysoká míra korupce. Pro Český Rozhlas to otevřeně komentoval Tomáš Jirsa, mimo jiné místopředseda výše zmiňovaného senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost: „Bohužel ukrajinská společnost je natolik zkorumpovaná, že česká muniční iniciativa a donoři, kteří chtějí pomáhat, teď volí tuto cestu. Dodávají munici, kterou Ukrajina potřebuje, ale nedávají jí peníze do ruky.“

Navzdory válce ale Ukrajina pokračuje v protikorupčních reformách. Po skandálu s předraženými dodávkami potravin v lednu 2023 – jenž vedl mimo jiné k propuštění Dmytry Klimenkova, náměstka ministra obrany, a několika trestním stíháním – zřídilo ministerstvo obrany protikorupční radu složenou z novinářů, dobrovolníků a zástupců nevládních organizací. Za účelem zvýšení transparentnosti a efektivity vznikly dva nové orgány – již zmíněná Agentura pro obranné zakázky a Státní logistický operátor. Každý z nich má odlišné odpovědnosti, což zabraňuje koncentraci pravomocí a snižuje riziko korupce.

Druhý důvod má geopolitický charakter. Například nabídka od turecké společnosti, kterou má naše redakce k dispozici, uvádí, že k uzavření obchodu s municí je nutné doložit „certifikát koncového uživatele“, neboť takový obchod musí schválit příslušné turecké úřady. Právě v tomto bodě může Česká republika sehrát roli prostředníka – v dokumentech potřebných pro získání exportního povolení by tak oficiálním kupujícím nebyla Ukrajina, ale Česká republika. Podobná „oklika“ může pomoci zejména státům, již se zdráhají veřejně přihlásit k podpoře Ukrajiny, ale nemají problém s prodejem zbraní do Česka.

Některé země pro změnu nedokážou uzavírat rychlé a přímé smlouvy se zbrojovkami například proto, že jim zákon ukládá povinnost vyhlašovat na státní nákupy výběrová řízení. Smlouvy proto uzavírají vlády mezi sebou: donorský stát, který chce dodat munici Ukrajině, tak pošle peníze české straně a Česko následně nakoupí předem dohodnuté položky.

Proč je Česko při zprostředkování munice Ukrajině ještě důležité, pak vidí senátor Pavel Fischer i v tom, že licenční proces pro munici exportovanou v rámci české iniciativy se oproti běžnému postupu zrychlil desetinásobně. „To, co dříve trvalo měsíce, nyní trvá týdny, nebo dokonce dny,“ řekl redakci. Jeho slova potvrzuje i ukrajinská strana. „Účastníci iniciativy rychle dodávají dokumenty a posílají položky, které jsou logisticky obtížně dodatelné. Bez nich by to bylo mnohem složitější,“ prohlásila dnes už bývalá šéfka Agentury pro obranné zakázky Maryna Bezrukova.

Exportní licence v Česku uděluje ministerstvo průmyslu a obchodu. To nás s dotazy na zrychlený proces odkázalo na ministerstvo obrany. Nakonec se nevyjádřila ani jedna strana s odvoláním na bezpečnostní důvody.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský označil během víkendové návštěvy Česka muniční iniciativu za excelentní.

Autorky textu: Zuzana Šotová, Kristina Vejnbender

Autorka úvodní grafiky a infografik: Lenka Matoušková

Tento text vznikl jako spolupráce redakce investigace.cz, ukrajinského Schemes (RFE/RL) – Valeria Jegošina a Anna Myronjuk a nizozemského The Investigative Desk – Laurens Groeneveld, s přispěním Ilièse Hagouga.

Projekt vznikl za podpory NFNZ – Nadační fond nezávislé žurnalistiky, Investigative Journalism for Europe (IJ4EU), Journalismfund Europe