Americký prezident se rozhodl podrobit trhy dalšímu zátěžovému testu a zaútočil na šéfa Fedu Jeroma Powella. Minulý týden Trump volal po jeho konci a chlubil se, že ho dokáže vyrazit. V pondělí ho označil za losera, načež ve středu prohlásil, že se Powella vlastně vůbec vyhodit nechystá. „Skutečně mimořádná situace,“ hodnotí aktuální vlnu novinek z Bílého domu exguvernér ČNB Jiří Rusnok.
Investoři pochopitelně nemají rádi útoky na nezávislost nejdůležitější centrální banky na světě, takže akciové heat mapy se koncem minulého týdne proměnily v Rudé moře (jak už to známe ze zavádění cel). Ekonomický poradce Bílého domu Kevin Hassett pak minulý pátek potvrdil, že Trumpův tým zkoumá, zda by šlo dát Powellovi padáka.
Potyčky mezi prezidenty a centrálními bankéři nejsou v USA nijak ojedinělé, ale nikdo z Trumpových předchůdců nezašel takhle daleko. „Powellova pozice je však silná, Fed je v rámci amerického systému robustní instituce,“ míní Rusnok.
Donald Trump mezitím zařadil zpátečku. V úterý mírnil svá plamenná prohlášení ze sítí i z Oválné pracovny s tím, že nemá v úmyslu Powella propustit, jen by mohl být „trošku aktivnější u nápadu snižovat úrokové sazby“. A obvinil média z tlačení falešného narativu, že jde Powellovi po krku.
Šéf Fedu se podle Trumpa provinil tím, že nesnižuje sazby v situaci, kdy se na Spojené státy nejspíš valí lavina zdražování kvůli dovozním clům. Turbulence uplynulého měsíce stáhly kromě akciových trhů i kurz dolaru a cenu amerických dluhopisů, které u současné krize jako tradiční bezpečný přístav příliš nefungují.
Výsostná pozice amerického dolaru v globálním finančním systému však podle Rusnoka ohrožena není. „V tuto chvíli žádné zásadní ohrožení pozice dolaru nevidím. Ale takto významný je právě díky tomu, že je zde desítky let fungující silný a nezávislý Fed,“ říká.
Trump útočil na současného šéfa Fedu už ve svém prvním funkčním období, teď má však mnohem silnější pozici. Ustojí to Jerome Powell?
Odhadovat kroky Donalda Trumpa a lidí kolem něj je dost složitá disciplína… Powellova pozice je silná, Fed je v rámci amerického systému robustní instituce. Pro trhy je to navíc citlivé téma a kapitálový trh Spojených států je extrémně důležitý.
Podle mě není pravděpodobné, že by do toho Trump šel naostro a skutečně se ho pokusil odvolat. To by nejspíš znamenalo čekání na soudy s nejistým výsledkem a další tržní turbulence. I podle jeho posledních vyjádření se zdá, že to teď dělat nebude. Myslím si, že Powell to ustojí.
Ke konfliktům mezi americkými prezidenty a centrálními bankéři docházelo i v minulosti, ale právníci Bílého domu nikdy aktivně nezkoumali možnosti, jak se šéfa Fedu zbavit. Je tohle zcela neprobádané teritorium?
Je to skutečně mimořádná situace, co pamatuji, tak se nic podobného historicky nedělo. Vždy se respektovalo, že Fed má svou silnou pozici z mnoha dobrých důvodů. Američané si prošli obdobími, kdy inflace byla velký problém a pochopili, že jim může zkomplikovat život na dlouhou dobu. Uvědomili si, že řešením je mít vysoce nezávislou a vysoce odbornou centrální banku.
Já se kloním k názoru, že v dnešním systému moderních demokracií je centrální banka čtvrtým centrem moci, vedle moci zákonodárné, výkonné a soudní. Máme tady model fiat peněz (měna, která není kryta drahým kovem ani žádným jiným hmotným aktivem či komoditou, pozn. red.), které spočívají jen na důvěře v instituci, která je emituje. S tím, jak roste role finančního systému v ekonomice, roste i význam role centrální banky.
Potkal jste se s Jeromem Powellem osobně?
Mnohokrát, ať už v Bazileji na setkávání v rámci Banky pro mezinárodní vypořádání, ve Washingtonu v rámci Mezinárodního měnového fondu a párkrát jsem s ním mluvil i na sympoziu centrálních bankéřů v Jackson Hole.
Má pověst tichého, klidného hráče, který se řídí daty a nepodléhá emocím ani politickým tlakům. Je skutečně takový?
Měl jsem z něj stejný pocit. Nepůsobí jako extrémně sebevědomý Američan, což bych u reprezentanta největší ekonomiky světa možná do jisté míry očekával. Působí skromně a jeho vystoupení měla pokaždé hlavu a patu. Nebyla zrovna akademická, ale byla věcná a nikdy neměla politický nádech.
Není problém, že na rozdíl od drtivé většiny centrálních bankéřů Powell není ekonom?
Já to za žádný handicap nepovažuji. Powell strávil celý život v investičním bankovnictví a finančnímu světu velice dobře rozumí.
A nemyslím si, že by guvernér centrální banky, zejména tak odborně vybavené centrální banky, jako je Fed, musel být nějaký věhlasný profesor monetární ekonomie. To by mohlo být i na škodu, on má takových lidí kolem sebe dost. Ostatně šéfka evropské centrální banky Christine Lagarde také není ekonomka.
- zhruba 54 procent všech exportních faktur je denominováno v dolarech
- zhruba 60 procent mezinárodních půjček a vkladů je denominováno v dolarech
- zhruba 70 procent mezinárodních emisí dluhopisů je denominováno v dolarech
- ve zhruba 88 procentech devizových transakcí figuruje dolar jako jedna z měn
- zhruba 58 procent globálních devizových rezerv tvoří dolary
Zdroj: Mezinárodní měnový fond, think-tank Atlantic Council
Vzhledem k pozici dolaru v globálním finančním systému, umíte si představit svět, kde americká centrální banka není nezávislá?
Hypoteticky si ho představit umím, ale v takovém případě by role dolaru přestala být tak dominantní. Protože ona je tak významná právě díky tomu, že je zde desítky let fungující silný a nezávislý Fed, plus další dohledové orgány jako například Komise pro kontrolu cenných papírů. V tuto chvíli žádné zásadní ohrožení pozice dolaru nevidím.
Kde je hranice únosné míry politického vlivu na centrální banku?
To je klíčová a zároveň věčná otázka, která nebude nikdy definitivně vyřešená. Každá centrální banka je při vší respektované nezávislosti institucí země, ke které patří. Politický vliv tam je vždy, protože politika je způsob, jakým je ta země uspořádaná. Jak se jmenuje vedení centrální banky, jaké má postavení a jakou má odvolatelnost či neodvolatelnost, bude vždy diskutabilní.
Jde o to, aby nezávislost byla skutečně autentická a aby politický cyklus nijak zásadně do rozhodování centrální banky nevstupoval.
Amerika má velice robustní model jmenování, kde nominaci prezidenta musí potvrdit Senát. My máme takový zvláštní, trochu monarchistický model, který na první pohled vypadá divně, ale v zásadě se celkem osvědčil. Guvernéra jmenuje prezident a není tam žádná kontrasignace.
Pak jsou země jako Rakousko nebo Slovensko, kde je ke jmenování potřeba více institucí, které se nemusejí v daném momentě politicky shodovat. Dochází k tomu, že orgány centrální banky nejsou naplněné. Slovenská centrální banka historicky většinu času neměla naplněnou bankovní radu. Ideální model neexistuje.
Vy jste jako guvernér čelil kritice Babišovy vlády v roce 2021, kdy ČNB šla proti většinovému proudu a začala kvůli „covidové“ inflaci zvedat úrokové sazby jako jedna z prvních na světě. Je Fed nyní schopen dělat i takto nepopulární kroky?
Mám dojem, že ano. Taky mají za sebou ne úplně povedenou epizodu se začátkem covidové inflační vlny, kterou spíš podceňovali a bagatelizovali. Ale velice rychle se poučili a začali s ní bojovat. Zvýšili sazby a avizovali, že je budou držet relativně vysoko, než se inflace vrátí zpět ke dvěma procentům.
Poslední dva roky jsou velice předvídatelní a mají jasný názor. Samozřejmě nesmíme zapomínat na to, že na rozdíl od ČNB má Fed duální mandát, vedle cenové stability pečuje i o to, aby byla v zemi maximální zaměstnanost.
Pro vás byl ten rok 2021 obdobím, kdy jste čelil největšímu politickému tlaku?
Asi ano, byl to volební rok, ale nebylo to nic dramatického. Postavení ČNB v našem systému je tak pevné, že podle mě není zas tak složitým úkolem si s tím poradit. Míra nezávislosti naší centrální banky je vysoká.
Větší výzva byla ta odborná, vyhmátnout moment, kdy je třeba začít dělat nepříjemné kroky, které v tu chvíli nikdo až na malou skupinu odborníků neočekává. Vždycky je to do jisté míry riskantní, je tam spousta neznámých a nikdy nevíte, jak přesně se situace vyvine.
The post Šéf Fedu i dolar Trumpův tlak ustojí, říká bývalý guvernér ČNB Jiří Rusnok appeared first on Forbes.
