Strážkyně osobních artefaktů. Janja Prokić otevírá svou krajinu umění

Forbes Před 11 hodinami

Galerie Magnus Art, spojená s J&T Bankou, poprvé představuje sběratelskou kolekci patřící ženě. Výstava Oči zavřít a přece uvidět je vyznáním i manifestem oceňované šperkařky Janji Prokić. Nejde však o klasickou prezentaci akvizic, ale o hluboce niterný portrét člověka, který s uměním žije, ne pouze ho vlastní.

„Své první obrazy jsem pořídila už na střední škole. Neinvestuju, neřeším trh. Umění je pro mě způsob, jak zachytit život. Když prodám šperk, koupím si obraz,“ říká nositelka ceny Czech Grand Design, jejíž práce nosí ženy z žebříčku nejvlivnějších Češek.

Na zdech galerie se tak setkávají jména jako Toyen, Jindřich Štyrský, Josef Bolf, Karel Malich, Klára Hosnedlová, Kiki Smith nebo Tereza Štětinová, ale v uspořádání, které nevychází z žádného klasifikačního systému. Výběr kurátorovala Valérie Horváth z J&T Banky ve spolupráci s architektkou Lenkou Míkovou a samotnou Prokić. Důležité nebyly žánry ani konkrétní epocha, ale emoce.

„Je to velmi intimní. Najednou vidím věci, které jinak visí u mě v ložnici nebo na chalupě, v bílém galerijním prostoru. Některé z nich jsem vyměnila s umělci za šperky, jiné ke mně přišly samy, nikdy jsem nehledala, prostě mě zasáhly,“ vysvětluje Prokić.

Kurátorka Valerie Horváth oceňuje její přístup jako výjimečný: „Janja sbírá srdcem. V dnešní době, kdy většina sbírek sleduje trh, je tohle krásně nekompromisní postoj.“

Až osmdesát procent vystavených děl je od žen. Prokić to nevnímá jako záměr, ale jako přirozený výběr: „Ženy tvoří jinak. Jejich práce je prostoupená něčím nevysvětlitelným, co mě přitahuje. Autenticita, vnitřní svět, intenzita.“

Výstava je současně o vzdání se kontroly. Janja Prokić, zvyklá vše řídit, tentokrát svěřila celou instalaci do rukou Míkové a Horváth. Připouští, že to pro ni bylo osvobozující a zároveň náročné.

Návštěvník prochází expozicí, jako by procházel životem samotné Janji Prokić: nálady se střídají, místy ztmavne světlo, jinde zas zazní jakási něha. Cítíte Bělehrad, odkud pochází, i českou krajinu. Obrazy očí, tmy a ticha, které by někdo vnímal jako melancholické, chápe Prokić jako pozitivní.

„Umění mi pomáhá cítit, chápat, vnímat to, co slovy nejde. Jsou díla, u kterých se rozpláču. Jsou jako zrcadla, nikoli estetická, ale vnitřní.“

Název výstavy Oči zavřít a přece vidět pochází z verše Jana Skácela. A sedí přesně, pro Janju Prokić umění není jen o vidění, ale o vnímání neviditelného.

„Začínám den kávou a obklopena věcmi, které mě objímají. Umění mě obklopuje na každé stěně. Každé dílo má vlastní energii. Každé má svůj příběh. I ten můj.“ Výstava vznikla díky partnerství s J&T Bankou, která se sběratelství dlouhodobě věnuje, podporuje mladé sběratele a ukazuje, že sbírání může být tvořivý i formující proces.

„Pokud to inspiruje i jen pár lidí k tomu, aby si domů pořídili první kresbu nebo začali žít s obrazem, bude to výhra,“ uzavírá Janja Prokić.

Oči zavřít a přece uvidět

Galerie Magnus Art, Sokolovská 700/113a, Praha 8, Karlín

14. května až 9. srpna 2025 | Pondělí až sobota, 12:00 až 20:00 | Vstup zdarma

The post Strážkyně osobních artefaktů. Janja Prokić otevírá svou krajinu umění appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek