Matěj Macháček se rychle etabloval na asijské umělecké scéně díky originální technice a přístupu k tvorbě, v němž povznáší malbu na papíře na plnohodnotné médium. V Tchaj-peji mu právě skončila jeho dosud největší sólová výstava v prestižní galerii, s níž navázal roční spolupráci, a navázala na ni další v pražské galerii Platforma15.
Galerie současného umění Mind Set Art Center v Tchaj-peji na více než měsíc patřila mladému českému malíři Matěji Macháčkovi. Nešlo o jeho první výstavu v asijské ostrovní zemi.
Mladý absolvent Akademie výtvarných umění se již může pyšnit přehlídkami v tamějších prestižních institucích, jako je MOCA Taipei a Taitung Art Museum, a loni spolu s dalšími deseti umělci reprezentoval současné české umění na veletrhu Art Taipei. Začátkem dubna se také vrátil z veletrhu MIART v Miláně, kde jeho tvorbu představí Nicola Pedana Gallery.
První kontakty na asijské umělecké scéně navázal Matěj Macháček před deseti lety v rámci své studijní stáže na Taipei National University of the Arts. Když se vrátil zpět do Prahy, aby dokončil studium na AVU v ateliéru malby Michaela Rittsteina, promítly se do jeho tvorby nové impulzy, které tam načerpal.
Objevil pro sebe nejen motiv imaginárních krajin, ale také neobvyklou techniku tušovo-akrylové malby na velkoformátové papíry, které začal lepit na plátno.
Už během studia na AVU hledal malíř svou vlastní techniku: „Tíhl jsem k akvarelové malbě na papír a lavírovaným výtvarným technikám, ale neměl jsem odvahu zkusit s nimi více experimentovat a přenést je na velký formát,“ vypráví ve svém ateliéru v pražské Libni, kde vznikaly i nejnovější obrazy pro aktuální pražskou výstavu, která se v galerii Platforma15 koná do 10. května.
Jsou mezi nimi velkoformátové krajinomalby na papíře, které Macháček nejdříve maluje na zemi a poté lepí na plátno napnuté na zdi. Na první pohled uhranou zářivými barvami i rozmanitými tahy štětce, které nejsou nanášeny přes sebe, ale přesto dokážou vytvořit objem a hloubku. Macháčkova malba v tomto ohledu připomíná spíše novodobou vitráž – mimochodem techniku, již malíř obdivuje.
„Když jsem odjížděl do Tchaj-peje, udělal jsem za svou dosavadní tvorbou tlustou čáru a začal jsem svobodně malovat, aniž bych řešil obsah obrazů. Zkoušel jsem co nejvíce barev a co největší papíry a pak jsem hledal cesty, jak je nalepit na plátno,“ popisuje.
Způsob, jak při tom křehké dílo nepoškodit, pak dva roky konzultoval s restaurátory v Praze. „Poslechl jsem svůj vnitřní hlas a šel si za touto neobvyklou technikou,“ říká umělec, který si v tušové malbě kombinované s ředěným akrylem na papír nakonec našel cestu, jak se odlišit a zároveň překračovat hranice vnímání malby na papíře jako média, kterému je v současném umění přikládána větší důležitost než dříve.
Malba na papír pro Macháčka obsahuje větší naléhavost a autenticitu rukopisu. „Vždy mě fascinovaly skici a přípravné malby autorů, které jsem obdivoval. Jakmile ale podle nich vznikla výsledná malba, přestali jim přikládat takovou váhu. Pro mě jde ale o velkorysé plnohodnotné médium,“ dodává.
Foto dulub_studio
Foto dulub_studio
Foto dulub_studio
Motivy čerpá Matěj Macháček ze svého okolí. Nejdříve to byly krajiny industriálního rázu, dnes se zaměřuje spíše na přírodu. „Než jsem se přestěhoval do většího ateliéru, tvořil jsem na balkonech a střechách. Fascinovaly mě průhledy do horizontu měst, které jsem zaznamenával,“ popisuje začátky, které se postupně začaly tematicky proměňovat ke snovým krajinám.
„Stal jsem se architektem snových krajin a začal vytvářet mapy svého prostoru,“ říká malíř. Jde o imaginární krajiny, v nichž se odráží jeho rodná jižní Morava i tropické lesy ostrovního státu.
„Tyto snové krajiny jsou kolážovitě seskládané z různých míst, která jsem navštívil, z mých vzpomínek a zážitků. Obrazem vytvářím záznam připomínající kroniku nebo diář, do nějž vepisuji výtvarné vjemy a vlivy, ale i současná témata a události. Některé momenty vycházejí ze zahrady mých rodičů, jiné z tchajwanských hor a lesů,“ popisuje scenérie pojmenované například Volcanic Fields nebo Stone Path.
Při jejich tvorbě v ateliéru vychází i ze skic nebo rozmazaných fotografií, které během cest vznikají.
Školní stáží Macháčkova tchajwanská cesta teprve začala. Se spolužáky, které tam potkal, udržoval kontakty i po svém návratu. Někteří z nich pokračovali ve vlastní výtvarné dráze, ale z dalších se stali kurátoři, kteří jej začali zvát na výstavy.
„Sledovali moji tvorbu dál přes sociální sítě a tak vzniklo i první pozvání na rezidenci a skupinovou výstavu na Tchaj-wanu,“ vzpomíná na výstavní začátky. V roce 2023 pak následovaly dvě větší výstavy v prestižních institucích MOCA Taipei a Taitung Art Museum, které kurátorovalo duo Lu Wej a Tuan Mu.
„Byli přizváni i další výtvarníci ze zahraničí, například ze Švýcarska, Malajsie nebo Ekvádoru,“ dodává malíř. Loni na podzim následovala výstava jedenácti českých umělců v rámci veletrhu Art Taipei, kterou pod záštitou loni otevřeného Českého centra v tchajwanské metropoli připravila kurátorka Lenka Lindaurová. Konal se v novém areálu Taipei World Center a Macháček zde představil dva velkoformátové obrazy.
Mezitím Matěj Macháček vystavoval i v Česku – nejdříve v Bold Gallery a poté v Etcetera Art. Dosud šlo vždy zatím o jednorázové spolupráce, ale s galerií Mind Set Art Center v Tchaj-peji podepsal smlouvu na celý rok.
„Jde o velkou galerii, která zastupuje řadu renomovaných asijských umělců, pravidelně je vyváží na veletrhy a spolupracuje s nimi i na publikační činnosti,“ říká Macháček. Příští rok se v galerii bude účastnit skupinové výstavy, již připraví renomovaný asijský kurátor.
Foto dulub_studio
Tchaj-wan je svou rozlohou podobný Česku, ale žije na něm zhruba dvakrát tolik obyvatel. Současné umění tam má podle Macháčka mnohem větší dynamiku a dravost než u nás. Otevírají se tam nové galerie a muzea a stavějí se velké výstavní instituce. Lidé jsou zvyklí do nich chodit a umělci se ve společnosti těší vážnějšímu statusu.
„Trh s uměním na Tchaj-wanu se snaží udržovat blízký kontakt se světem,“ říká Macháček. Tamější uměleckou scénu vnímá jako houževnatou, vytrvalou a plnou disciplíny k soustavné práci, která nespěchá s tím, aby přinesla okamžité ovoce.
„Tato konzistentnost v tvorbě je mi blízká. Na Tchaj-wanu vidím větší prostor na budování velkých a dlouhodobých projektů,“ říká a jako příklad uvádí nedávný vznik muzea Fubon, které navrhl architekt Renzo Piano.
Muzeum nechala postavit největší tchajwanská banka a nyní v něm probíhá rozsáhlá výstava Louise Bourgeois. Zvučná jména světového umění nejsou na tamější výstavní scéně ničím ojedinělým; v Taipei Fine Art Museu je například v současné době možné vidět přehlídku tvorby německého sochaře a fotografa Thomase Demanda.
Umění si podle Macháčka v Asii lidé více váží a uvědomují si, že vyžaduje důstojnou prezentaci i sbírkotvornou činnost: „V každodenních činnostech fungují automaticky, nezdržují se drobnostmi a mají tak kapacitu směřovat pozornost tam, kam je třeba. Snaží se na maximum využít svůj potenciál,“ popisuje tamější mentalitu.
Na Tchaj-wanu také vyzdvihuje snahu udržovat kontakt se světem a všeobecně vřelejší přístup k lidem, což přikládá i ostrovnímu charakteru země. Odstěhovat se na Tchaj-wan natrvalo ale Macháček neplánuje – do své tvorby chce nadále promítat vlivy evropského i asijského umění.
The post Tchajwanský sen Matěje Macháčka. Mladý malíř nadchl Asii svými krajinami appeared first on Forbes.
