Za úspěchem knihy nestojí jen obálka. Umí však její obsah podpořit, říká Janíčková

Forbes Před 3 dny

Stojí za jedněmi z nejpovedenějších knižních obálek posledních let. Čím si grafická designérka, typografka a spoluzakladatelka nezávislého nakladatelství Take Take Take získala nakladatele? Jak moc je obálka knihy důležitá? A musí grafický designér v návrzích zohlednit i to, jak bude publikace vypadat na sociálních sítích?

Jako by mě opustila všechna síla od Lindy Bartošové, prozaický debut Jonáše Zbořila nazvaný Flora, novinka Svatá od Sáry Zeithammerové, Křehká příměří Michaely Štěhové a z těch starších i Těla nebo Praskliny od Kláry Vlasákové, nové vydání Lolity Vladimira Nabokova nebo třeba úspěšná kniha Rozložíš paměť spisovatele a publicisty Marka Torčíka.

To je jen drobný výčet knih, na kterých v posledních několika letech pracovala grafická designérka a typografka Nikola Janíčková. A byť pro ni samotnou nejsou nejdůležitější, jsou to právě její obálky, které v poslední době získávají nejen na sociálních sítích, ale i mezi samotnými autory velkou odezvu.

„… myslím, že grafička Nikola Janíčková má mnohem větší podíl na úspěchu knihy než já. Pořád platí, že prodává obálka,“ prohlásil ve Forbesu minulý rok o jejím návrhu vzpomínaný Marek Torčík, jehož autofikce se loni probojovala do nejužší trojice ocenění Magnesia Litera a přinesla svému autorovi Cenu Jiřího Ortena.

„Všichni víme, že Marek Torčík je neuvěřitelně skromný. Já bych tohle o své obálce nikdy neřekla. Vnímám to vlastně naopak. To oni – myšleno autoři, pro které jsem knihy dělala – napsali skvělé texty a moje práce je díky tomu vidět,“ oponuje absolventka Ateliéru tvorby písma a typografie na pražské UMPRUM.

Její tvorbu není jednoduché definovat, i když autorský rukopis u obálek jejích knih najdeme. Vévodí mu záměrně nedoslovné symboly vycházející z děje a atmosféry knihy, někdy také čistá geometrie, která svádí k mnohým verzím interpretace. V případě většiny knih je to pak i barevnost, díky které si knihy v záplavě jiných snadno všimnete.

Onu barevnost nezmiňujeme náhodou – podle Nikoly Janíčkové je na výraznost obálky kladen ze strany českých nakladatelů velký důraz. „Často slýchám, že mám použít světlejší a výraznější barvy. Není možné udělat šedou nebo hodně tmavou obálku, i když by to třeba atmosférou k danému textu pasovalo nejlíp,“ říká grafická designérka.

Trendovosti nebo estetické podbízivosti, která by měla potenciál uspět na Instagramu nebo TikToku, se ale vyhýbá. Spíš než to, jak bude kniha vypadat na sociálních sítích, řeší, zda obálka a sazba její knihy vypovídají o obsahu díla. Trendy, jak připouští, jsou příliš pomíjivé na to, aby se daly v tvorbě smysluplně použít.

Navíc – nedá dopustit na analogové techniky. Při vytváření obálky nejednou pracovala s trháním papíru nebo obtiskáváním tuše. „Jsem staromilka. Mám pocit, že současnou estetiku nestíhám sledovat, neumím dokonce ani udělat dokonalou, hladkou 3D ilustraci,“ říká s tím, že ji vždy fascinovaly knižní obálky šedesátých let od autorů jako Zdenek Seydl nebo Oldřich Hlavsa.

I přesto jako by dokázala vystihnout jazyk a vizualitu mladých autorů a autorů střední generace. Svou první obálku navrhla pro knihu Mapa Anny Marka Šindelky vydanou v Odeonu a postupem času se přidávala další česká nakladatelství. Nikola Janíčková pravidelně spolupracuje i s Pasekou, nakladatelstvím Listen a Meridione.

„Nikola pro nás nejčastěji dělá grafickou úpravu beletrie. Oslovujeme ji především na knihy mladších autorů. Má svěží, méně konzervativní styl. Osobně mě na její tvorbě baví, jak o knihách uvažuje. Má tendenci jít při úpravách hlouběji než ostatní, přemýšlí o souvislostech,“ říká o tvorbě Nikoly Janíčkové art director a výtvarný a technický redaktor Vojtěch Sedláček z Paseky.

Jak ony návrhy obálek vůbec vznikají? Nikola Janíčková dostane rukopis, ten si prostuduje a hledá v něm silné vizuální motivy, které by se daly přetavit do symbolů. Ty následně rozpracovává do jednotlivých variant, z nichž si pak nakladatel vybere.

Autor – závisí však na nakladatelství – většinou nemá na finální podobu obálky vliv. Rozhoduje buď art director, nebo redaktor knihy. „Návrhy většinou dělám alespoň tři, někdy se ale stane, že jsem k nezastavení. To mi pak s výběrem pomáhá můj manžel, protože jsem tím tak zahlcená, že potřebuji nezávislý pohled,“ říká s odkazem na Jindřicha Janíčka, ilustrátora a spolumajitele nakladatelství Take Take Take.

Poslední výraznou obálkou z pera Nikoly Janíčkové je ta k nové knize rozhovorů Lindy Bartošové, které její autorka věnovala mentálnímu zdraví. „Málokdy mám předem daný postup, jdu spíš za pocitem. U této knihy jsem chtěla vytvořit iluzi jakéhosi víru odrážející chaos, který občas můžeme mít v hlavě,“ líčí Nikola Janíčková.

Tento vír pak intuitivně ořízla, a na obálce tak vznikl barevný kamínek, oblázek. V domácí pracovně Nikoly Janíčkové takto vznikne deset až patnáct knih ročně. Nejde jen o vizuálně zajímavé obálky, ale o celé tělo knihy, kterým grafická designérka vybírá nejvhodnější papír, písmo a stará se i o výslednou sazbu.

Kniha, jak říká, musí fungovat nejen na sociálních sítích nebo na poličkách knihkupectví, ale především jako celek, který se dobře čte a kde grafické zpracování nenarušuje uživatelský zážitek. I proto už dnes odmítá nabídky pouze na zpracování knižní obálky. Když už na zakázku kývne, chce mít na starosti vše od přebalu po tiráž.

Rozpracovaných knih má Nikola Janíčková hned několik. Pracovat bude i na jedné z vlastní produkce, respektive z produkce jejího rodinného nakladatelství Take Take Take, které už několik let vede se svým manželem. V tomto roce by měla vyjít kniha Abecední deníky celosvětově úspěšné kanadské spisovatelky Sheily Heti.

„Sny ohledně obálek jsem si asi už splnila. Vždycky jsem si chtěla udělat Frankensteina Mary Shelley i Lolitu Vladimira Nabokova. Oboje mám už za sebou. Nejvíce mě baví, kam mě moje práce vede a s jakými lidmi se díky ní seznámím. Navíc jsem díky tomu i trochu v obraze,“ dodává Nikola Janíčková.

The post Za úspěchem knihy nestojí jen obálka. Umí však její obsah podpořit, říká Janíčková appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek